sobota 30. ledna 2016

Její anděl bojovník - 3. kapitola


Einar si nebyl jistý skutečným důvodem, proč Taylor trvala na tom, aby s ním hledala démony, ale byl si jistý, že to nebylo jen proto, že to bylo její město a dobře ho znala. Ve hře bylo něco dalšího a on chtěl vědět co. Nebylo to tím, co už o ní zjistil. Ve skutečnosti to bylo kvůli její poloviční démonské krvi, co ho překvapilo, když chtěla pracovat s ním. Myslel si, že by to byl dost velký důvod pro tom, aby mu dala informace, které chtěl, a pak by odešla a nikdy už ho znovu neviděla. Teď měl další problém. Jeho pocity.

Byla od něj blbost, že souhlasil s prací s ní, hlavně v tak vážné situaci. Taylor byla rozptýlením. Ne, že by zpochybňoval její schopnosti postarat se sama o sebe. Bylo to skutečností, že byla nádherná, svůdná a pokoušející, i když se o to nesnažila. Byla blbost, že se bavil nesčetnými nevyzpytatelnými věcmi, které mu pluly myslí celý den s obrazy jich spolu. Nechtěl smrtelnou ženu celá staletí a určitě nikdy netoužil po ženě, jako byla Taylor.
Přitáhla si ho k sobě, siréna jak neodolatelná tak smrtící, lákala ho k poddání se pokušení. Sledoval ji podřimovat, zůstal v apartmá v hotelu, když by měl venku hledat démony. Nepotřebovala, aby tam s ní zůstával. Jeho síla odstranila všechny stopy po démonním toxinu z její krve a ona si jen potřebovala obnovit sílu spánkem. Tak proč zůstal?
Nebyl schopný ji opustit. Sundal jí boty a pak zbraně, a když se nevzbudila, srovnal nože. Prohlédl si její meč. Krátká stříbrná čepel byla požehnaná, což ho vedlo podezření, že byla nějakým druhem lovce. Řekla, že ochraňuje Londýn, a vypadalo to, že má v plánu toho dosáhnout tím, že se zbaví nebezpečného plemene démonů.
Něco společného.
Oba lovili démony.
Bojoval s pokušením smést jí černé prameny vlasů, uhladit je na polštáři a toužil, aby otevřela oči a podívala se na něj, aby se probudila a mluvila s ním. Měla oslnivé hluboce modré oči obklopené dlouhými tmavými řasami, které jí přidávaly nádech hříšného zla. Chtěl je znovu vidět a vědět, jestli nebyl jediný, kdo uvažoval o šílených věcech.
Vběhl do svého pokoje a pokoušel se spát. Bylo to nemožné, když věděl, že ležela v pokoji naproti obýváku.
Byla rozhodně rozptýlením.
Krásným rozptýlením.
Prošla kolem něj, vysoká, elegantní a s hlavou vztyčenou. Jak se na ni díval, pomalu otočila hlavou a její modré oči se setkaly s jeho. Pouliční světla mu z nich ukradla barvu, ale živě si ji mohl vzpomenout.
„Takže, jak dobře znáš Londýn?“ řekla Taylor a vedla ho další cestou.
Mířili zpět k místu, kde se včerejší večer setkali s démonem. Taylor trvala na tom, aby tam začali. Byl to mrtvý bod, ale z nějakého důvodu si nemohl Einar pomoct a nechal to po jejím.
„Trochu.“ Kolem několika set let zkušeností, ale to se jí nechystal říct. Využívala její znalosti města a démonů jako důvod, aby byla s ním, a on nechtěl, aby odešla.
Einar se zastavil a sledoval ji jít napřed, boky se jí houpaly jen natolik, aby přitáhly jeho pozornost. Tmavě modré džíny, které měla na sobě, jí přiléhaly k zadku a bokům, podtrhovaly jejich tvar.
Co to dělal?
Odůvodňoval si, že uměla bojovat a že to byl jediný důvod, že nebyl ochotný ji nechat jít. Pokud by byl, znovu by je lovila a mohla skončit zraněná. To nechtěl, aby se stalo. Plnil svou povinnost anděla tím, že ji ochraňoval a držel si ji u sebe. Nemělo to nic společného se skutečností, že ho přitahovala.
Pokud by to někdo zjistil, byl by ve vážných problémech. Mít vztah se smrtelnicí byla jedna věc. Propadnout démonce druhá.
Částečné démonce.
Einar tu poslední myšlenku vymazal. Takovéto odůvodnění by před Nebeským soudem neobstálo. Pokud by byl obviněn se spojení s démonem, nemohl odseknout, že byla jen částečným démonem. Krev z ní dělala tím, kým je. Ať už démon nebo částečný démon bylo to to stejné pro anděla.
Byla tabu.
Uvědomil si, že se zastavila opodál, stála s rukama v bok a zamračeně ho pozorovala.
Einar k ní přišel, výraz jí změkl, když se přiblížil, a dotek barvy jí potemněl tváře. Klesla pohledem a odvrátila tvář. Studoval její reakce. Mátly ho. Několikrát udělala něco podobného. Oči se mu pomalu rozšířily. Byl on tím důvodem, proč chtěla zůstat a pomoct mu? Bylo to kvůli tomu, že ji přitahoval? Věděla, že byl andělem. Věděla, že to bylo na obou stranách zakázané a mezi nimi se nemohlo nic stát.
Nezajímalo ji to?
Nebo bojovala proti touze tak moc jak on?
Einar ji následoval ztracený v myšlenkách. Vstoupili do potemnělého parku a on šel vedle ní. Držel se na blízku v případě dalších démonů v okolí. Minulou noc měl pravdu, ale v obou aspektech.
Oba si koledovali o problémy.
„Podívej se na toto.“ Dotkla se jeho ruky, čímž ho vytrhla z myšlenek. Konečky prstů ho pohladily po dlani a on zíral na jejich spojené ruce.
Proč něco tak zakázaného bylo tak skvělé?
Podíval se na ni a ona ho pustila, vrtěla si s třásněmi na rukávech její motorkářské bundy a pak se přikrčila. Co to dělala? Zamračil se a pak si uvědomil, že jsou na místě, kde se včera změnil démon v popel.
Dotkla se špíny na cestě, prsty ní projížděla, jako po četla v liniích popela. Cikánka to pro něj kdysi udělala. Řekla, že měl před sebou temnou budoucnost. Všichni andělé věděli, že měli temnou budoucnost. Nazývala se Apokalypsou.
„Došlas na něco?“ řekl škádlivým tónem a pak se zastavil. Nepotřeboval ji pobízet a přinutit ji si uvědomit, že ji měl rád kolem sebe. Jen by ho začala znovu mučit, jako to udělala včera v noci na prahu hotelového apartmá. Pocit jejích prstů ve vlasech, jak mu stahovala gumičku z vlasů, bylo božské. Tlačila ho k limitu tak jednoduchou, malou věcí a ona to věděla. Viděl to ve způsobu, jak si položila ruce do klína a zaměřila se na ně, jakoby jí bylo trapně, že mu něco takového udělala.
Anděl.
A démon.
Bylo to celé špatně.
„Jen na to, že v něco takového nevěříš.“ Taylořiny oči se zúžily a ona se naklonila nad ohořelou zem. „Nebyl to Ďábel.“
Řekni mi něco, co už nevím.
„Taky to nebyli přátelé toho démona… ti dva, které hledáš. Toto by nedokázali. Je tu něco dalšího. Rozsudek někým jiným.“ Vzhlédla k němu. Teď měla jeho pozornost. Už žádné další škádlení. Mohla z té hlíny pod dlaní něco vyčíst. Buď to, nebo znala démony líp, než si myslel.
Einar se vedle ní přikrčil a přidržel ruku nad popelem. Bledé světlo se mu propadlo dlaní a rozprostřelo se, aby pokrylo zbytek kruhu na chodníku. Popel se třepotal a pak se zvedl, spěchal k jeho dlani. Taylor zalapala po dechu. Einar se soustředil, nedovolil jí, aby ho rozptýlila. Bylo vždycky těžké poslat vzorky tímto způsobem. Pokud by přestal být koncentrovaný, musel by začít od začátku a nechtěl ztrácet sílu na druhý pokus.
Popel se dotkl jeho ruky a zmizel mu v dlani. Když sesbíral dost, sevřel prsty v pěst a světla zablikalo.
„Cos to provedl?“ Taylořiny oči byly široké v nízkém světle a byly zaměřeny na něj.
„Magie.“ Stoupl si a otřel ruku o zadní stranu bederní roušky.
„Lháři.“ Taylor k němu přišla špičku ke špičce a zírala mu do očí. Opravdu byla nádherná, hlavně když byla rozzlobená nebo podrážděný. Ten oheň, který jí problikával očima, jak napnula čelist a stála rovně jako tyč připravená k boji, ho k ní přitahovaly jako můru k plameni, a všichni věděli, jak špatně skončí.
Einar se podíval na svou špinavou dlaň. „Laboratoř bude schopná analyzovat vzorek. Zkontaktují mě, až něco zjistí.“
„Andělé mají laboratoře?“
Máme technologie daleko přesahující možnosti, které lidé využívají. Život je snazší, když můžeme zjistit typ démona a zkontrolovat databázi, abychom viděli jejich návyky. Je to daleko rychlejší je pak chytit.“ Skoro se usmál, když vypadala zklamaně, jakoby jí zrovna řekl, že Santa Klaus neexistoval. „Co, myslela sis, že andělé jsou všemocní a mají v hlavě nacpané vědomosti? Že vidíme všechno a víme všechno a najdeme darebáka při buchnutí špendlíku?“
„Pak mi budeš říkat, že netančíš na jejich hlavičkách.“ Přejela ho pohledem s tmavým obočím zvednutým. Její hlas se ztišil ke smyslnému šepotu. „Ačkoli jsi trochu velký na tancování s hlavičkami špendlíků.“
Einarova krev vřela při pohledu na touhu vepsanou v její tváři a tóně. Bojoval s pokušením ukázat jí, jak velký byl a jaký druh tance měl v mysli, a tentokrát vyhrál.
Její modrý pohled se setkal s jeho v potemnělé noci.
„Jsou věci, které vidím, aniž bych musel být andělem.“ Einar se natáhl, aby se dotkl její tváře, ale couvla a zaměstnala se pohledem na spálený kruh na cestě. Stočil prsty do pěsti a povzdechl si. Možná se v ní pletl a ona ho jen škádlila. Zavřel oči. Možná by se o to neměl starat. Možná by to měl hned skončit a opustit ji, než se věci ještě víc zkomplikují.
„Poslouchej, Taylor-“ Einar zamrzl, jeho smysly zařvaly nebezpečím. Otočila se k němu s širokýma očima a s očekáváním. „K zemi!“
Popadl ji, zabalil ji do své náruče a padl k zemi.


9 komentářů:

  1. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Super !!! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky !!!

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat