sobota 2. ledna 2016

Její anděl bojovník - 1. kapitola


Koledovala si o potíže.
Einar sledoval ženu s havraními vlasy, jak jde přímo k muži přicházejícímu z opačné strany tichým měsícem zalitým parkem. Máchl křídly, udržoval si svou pozici vysoko nad nimi v chladném vzduchu.

Žena se objevovala a mizela, když procházela pod přerušovanými pouličními lampami, které lemovaly chodník parkem. Světla nebyla dost silná na to, aby prořízla temnotu. Nechávala oblast jako černou díru v moři blikotajícího se světla a bílých špendlíků. Londýn se rozpínal tak daleko, kam jen dohlédl. Žlutá svatozář na městem rušila hvězdy a zviditelňovala mu temné tvary budov.
Einar se snesl níž nocí, chtěl dostat bližší pohled na ty dva lidi a potřeboval být blízko v případě, že měl pravdu a ten muž nebyl vůbec žádným mužem. Pokud by démon ukázal jakoukoli známku útoku na ženu, zapojí se do toho. Dokud se to nestane, bude sledovat. Nebylo na jeho místě plést se do věcí. Byl tady na lovu, ne na chránění.
Stabilní prudký vítr do něj narážel a způsoboval mu zimnici. Léto končilo a podzim se přibližoval stejně jako noc. Dny se krátily a on pořád nenašel své démony. Nebeský Soud se stával neklidný touhou po vědění, proč se velitel, pod jejich vedením, Amaer, přidal k démonům. Asistoval jim při likvidaci více než sto lidských těl a inkriminoval kolegu anděla, nastražil to tak, aby vzal vinu.
Ten anděl, zásahový specialista a prostředník Lukas, bojoval a dokázal svou nevinu. Amaer byl mrtvý. Teď byli jediným vodítkem Einarovi démoni.
Žena se přibližovala k muži. Einarova ruka se přesunula k rukojeti ostří visícího mu u pasu. Chrániče na předloktí byly chladné, chladily obnažený pás na břichu mezi jeho bohatě hnědozlatým plátem na hrudi a temnou bederní rouškou. Brzo se bude muset uchýlit k zimnímu brnění.
Hluk pod ním zachytil jeho pozornost. Žena byla pod útokem. Einar klesl k ní a pak se zastavil sotva několik metrů nad nimi, když žena vytáhla krátkou stříbrnou čepel z pod černé bundy a začala bojovat.
Byla dech beroucí.
Einar na ni mohl jen zírat, když bojovala s démonem pořád v lidské podobě. Její pohyby byly plynulé, byly jen elegantnější s její vysokou štíhlou postavou a uplým oblečením, které měla na sobě. Rozpřáhla se nohou a praštila muže do hlavy. V momentě, kdy se noha dotkla země, znovu ji odtáhla dozadu a zachytila muže nepřipraveného a nehlídaného.
Pak zaútočila, přinutila ho couvnout a držela ho mimo balanc výpady a oháněním se krátkou čepelí. Jasně zářila měsíčním svitem, blýskala se bíle a stříbrně, když značila cestu smrti.
Einar máchal křídly, aby se udržel na místě, byl uchvácený ženou a jejími schopnostmi bojovat. Nikdy si nemyslel, že by měla žena takové schopnosti. Potkal jen ženy, které se potřebovaly na někoho přilnout a ochranu. Tato byla jiná. Zvládala zbraň s lehkostí a se schopnostmi skoro stejnými jako byly jeho. Vyzařovala rozhodností a sílou. Dokázala se o sebe postarat a on se nedokázal přinutit, aby zasáhl do boje, i když na něj instinkty křičely, aby se snesl dolů a pomohl jí.
Démon zavrčel a zakroužil rameny. Černá šupinatá rozedraná křídla se mu vynořila ze zad, protrhla se sket černé tričko a z rukou se staly drápy. Einarovy oči se zúžily.
Historie záznamů v bazénku v Pekle odhalila typ démona, který spáchal hříchy zabití nevinných lidí.
Tento muž byl jeden z jejich druhu.
Einarův temný pohled střelil k ženě. Ani nezaváhala při pohledu na mužova křídla a drápy. Pokračovala v útoku. Pokud něco, tak vložila ještě větší úsilí, když se démon odhalil.
Nebylo jí cizí takovýto druh příšery.
Démon zařval a vrhl se na ženu, pořád byl na půl v lidském hávu. Žena zablokovala každý výpad jeho drápů krátkým mečem, ale démon ji nutil couvat, tentokrát ji on vyhodil z rovnováhy. Dala se dohromady, kopla démona do holeně a pak mu šla po hrudníku. Démon ji chytil za kotník a otočil, mrštil jí o chodník. Spadla, ztratila zbraň a zastavila se několik metrů od démona. Její dlouhé tmavé vlasy jí zakryly tvář, když bojovala, aby se dostala na nohy.
Chladná zuřivost se prohnala Einarovými žilami, napjala mu svaly. Protáhl si prsty na jílci meče a pevně ho sevřel.
Viděl dost.
Démon se rozběhl na tu ženu.
Einar se snesl dolů, tasil meč a zablokoval démonův útok. Muž zavrčel a zasyčel a uskočil zpátky, vkládal mezi ně trochu vzdálenosti. S hlubokým nádechem se Einar připravil, vztyčil se do plné výšky a roztáhl křídla, aby zaštítil ženu za sebou. Použil své smysly, aby ji zkontroloval. Nebyla těžce zraněná. Bohatá vůně krve naplnila vzduch a ona si pod nosem něco mumlala. Kromě toho vypadala v pohodě. Půjde za ní, jakmile se vypořádá s démonem.
Kliď se mi z cesty, ty obří nemehlo,“ řekla žena, z rovna když se na ně rozběhl démon.
Einar se otočil, byl zmatený tím, jestli mluví na něj. Přikrčila se, zatahala ho za pravou stranu tmavých džínů, odhalila tak černé kožené boty, a další věc, kterou Einar věděl, bylo, že měla v ruce nůž a proběhla kolem něj. Houževnaté, vynalézavé, ale pošetilé.
Pokud se nechtěla nechat zabít.
Démon se ohnal, praštil ji hřbetem ruky do strany hlavy a poslal ji smykem přes orosenou trávu. Přistála s žuchnutím a nehýbala se.
Popadl meč a máchl snědými křídly. Vystřelil k démonovi. Neměl čas reagovat. Einarův meč měl skrz vnitřnosti, než se mohl vůbec otočit směrem k němu. Einar jím otočil s očima zamčenýma s démonovými.
Řekni mi, kde se druzí schovávají.“ Řekl Einar a záblesk strachu v démonových očích mu řekl všechno, co potřeboval vědět. Měl pravdu. Tento démon byl jedním z nich. „Řekni mi to a budeš žít. Neřekni a já tě vyženu do Pekla, abys místo toho čelil svému pánu.“
Oči muže se vytřeštily a zavrtěl hlavou. Otevřel pusu, aby promluvil a u Einarových nohou byl podivný nával chladu. Vynořil se sloupec tmy kolem nich, zaplavil jeho i démona. Intenzivní horko a živá zlatá zář osvítila zem pod nimi. Sloupec se rychle rozšířil a odhodil Einara dozadu. Padal bezhlavě vzduchem a pak zamával křídly, napřímil se a zastavil pád. Vrhl se směrem k démonovi, ale bylo příliš pozdě. Záblesk a démon byl pryč, nenechal po sobě nic víc než spálený kruh na zemi a odporný zápach síry vznášející se v nočním vzduchu.
Temná kletba se mu objevila na jazyku. Jemně přistál, zasunul meč do pochvy a přešel ke spálené části cesty. Přikrčil se, dotkl se horkého popele, a pak si povzdechl. Udělal to někdo, aby ho zastavil od mluvení. Nebyl to Ďábel. Nezajímaly ho takovéto aférky a Einarovy hrozby byly jen to – hrozby. Ďábel by neudělal nic, pokud by Einar vyhnal démona do Pekla čelit následkům. Pokud něco, tak by spíš pogratuloval démonovi, že udělal něco, co by obtěžovalo Nebe a anděly.
Zasténání z temnoty vytrhlo Einara z myšlenek.
Ta žena.
Pokoušela se zvednout z trávy, ale měla potíže. Dlouhé tmavé vlasy měla zacuchané a zakrývaly jí tvář. Zamumlala si pro sebe něco hnusného. Vůně krve byla teď silnější. Žena se dotkla své paže, cukla sebou a pak zkolabovala. Einar k ní spěchal a poklekl jí k boku. Smetl jí prameny z tváře. Byla bledá, měsíc zbarvil její kůži do mléčné barvy. Temné skvrny krve ji kazili blízko čelisti a na hrudi nad výstřihem černého tílka. Měla tři dlouhé šrámy v pravé paži její kožené motorkářské bundy. Ten démon. Musel ji škrábnout drápy.
Einar vklouzl rukama pod ni a opatrně ji zvedl z vlhké trávy. Zasténala a svíjela se proti němu a pak se uklidnila. Zíral dolů na její bledou krásu, byl jí chycen tak jako jejím bojováním. Třeba se pletl.
Třeba si koledoval on o problémy.
Dotkl se krve na její tváři a zamračil se.
Jaké bylo jméno tohoto problému?
Bylo stejně tak krásné, jak vypadala, a způsob, jakým bojovala?
Zasténala a pak proti němu vyrazila, dostala ho na zem a přiskřípla mu křídla nešikovně pod něj. Zašklebil se a pokusil se ji ze sebe sundat, ale přitiskla svou plnou váhu dolů na jeho břicho, rozkrok a hruď.
Kdo sakra jsi?“ tmavé oči měla divoké, sledovala ho beze strachu ale se vztekem. Navlhčila si své svůdné plné rty a zamračila se. Její levá ruka sklouzla z jeho mokrého hrudního brnění a on ji instinktivně zachytil, aby ji zastavil od pádu. Odstrčila mu ruku pryč a dívala se na něj smrtícím pohledem. „Slez ze mě. Krvavý anděl. Vždycky konflikt.“
O moment později se zachvěla a sevřela čelist.
Oči se jí zavřely a pak okamžitě znovu otevřely.
Je to tím toxinem,“ řekl Einar tichým hlasem, nechtěl ji rozzuřit. Položil si ruce podél hlavy na vlhkou trávu, pokoušel se jí ukázat, že nemá v úmyslu jí ublížit, a usmál se. „Můžu ti s tím pomoct.“
Podívala se na své pravé rameno a pak mu přitiskla nůž ke krku. Třásl se, dotýkal se mu ohryzku a ona několikrát zamrkala, jak se pokoušela pročistit si hlavu. Jak dlouho měla? Démonní toxiny fungovaly rychle.
Nepotřebuju tvou moc.“ Odtlačila se z něj a klopýtala přes trávu prázdným měsícem osvětleným parkem a mumlala si něco o svém meči.
Einar si stoupl, roztáhl křídla a máchl jimi, aby dostal peří na svá místa. Nebyla překvapená andělem soudě podle toho, jak mluvila. Zamračil se na svůj mokrý zadek a nohy a pak naklonil hlavu na stranu a prohlížel si ji. Bez ohledu na to, co řekla, potřebovala jeho pomoc. Ty nejvíc virulentní démonní toxiny účinkovaly po několika minutách v krvi a další hodinu na vrchol toho všeho, se šířil tělem a zabíjel hostitele. Bylo obtížné se ho zbavit a byl si jistý, že ona to věděla. Co měla v plánu udělat? Lidské léky měly malý účinek na takovýto jed. Byla by potřeba dalšího démona, aby ho odstranil. Byla s ním v legii? Nechtěl něčemu takovému uvěřit, když ji viděl poprvé, ale nemohl popřít, že to bylo možné.
Sklonila se, aby zvedla meč, a zkolabovala.
Einar byl okamžitě vedle ní. Sebral její čepel, zastrčil ho za opasek meče a pak ji zvedl do náruče. Nezajímalo ho, co dělala před dneškem, nenechá ji odejít a hledat pomoc od démonů teď, když byl on tady.
Zamrzl.
Ochraňoval ji?
Proč?
Pohledem cestoval po její delikátní tváři.
Definitivně si koledoval o problémy.
Bylo pro něj zapomenuto mít jakýkoli druh citu pro ni.
Ještě chvíli se na ni díval, byl roztržený mezi tím, aby ji nechal najít si svůj vlastní způsob, jak se očisti od jedu v krvi, a tím, že ji vezme s sebou k sobě a odstraní ho z ní. Lovec v něm říkal, nech ji jít. Nestála mu za to a jen by mu mohla způsobit problémy.
Muž v něm říkal, aby ji zachránil.
Einar zavřel oči, přitiskl si ji k hrudi a letěl.
Nemohl ji nechat se postarat samu o sebe. Nezáleželo na tom, že mu Nebe zakázalo se do takovýchto věcí angažovat nebo k ní cokoli cítit. Jeho srdce mu šeptalo, aby jí pomohl, a on přesně to udělá. Vytrhne z ní jed a obnoví jí sílu. Pokud by se ho kdokoli zeptal, proč takovou věc udělal, lhal by a řekl, že to udělal kvůli informacím.
Ne proto, že ho to k ní táhlo.
Vzbudila se během letu do jeho hotelu. Držel pohled na střechách Londýna, mapoval si kurz a ujišťoval se, že nejsou nikde problémy. Nebe bylo pro dnešek jeho, sdílel ho jen s neustále kroužícími letadly nad sebou, jak čekala, až budou moct přistát na jednom z vytížených letišť. Byla příliš vysoko, aby ho obtěžovala. Nemohl v takové výšce létat, když nesl smrtelný náklad. Vzduch byl příliš chladný a příliš řídký pro tak křehké stvoření.
Podíval se na ni, setkal se s jejíma tmavýma očima. Zářily něčím mezi zmatením a vztekem.
Jak se cítíš?“ Einar si držel pohled znovu před sebou, vycítil, že pokud by se na ni dál díval, chystala by se s ním bojovat.
Cítila bych se o hodně líp, kdybys mě položil.“ Zatlačila mu do hrudi tak rychle, že ji skoro pustil. O moment později svírala okraj jeho tmavě hnědého hrudního plátu a stočila se k němu, strach pulzující jí v žilách byl tak silný, že ho cítil, jako by byl jeho vlastní. „Bože všemohoucí, my letíme.“
Usmál se.
Dotkl se jeho rtů dřív, než o tom vůbec přemýšlel.
Přinutila ho se usmát.
Ne vynuceně, jak se mu často dařilo, ale skutečným úsměvem.
Sevřel ji v kolenou a na hrudníku pevněji a snesl se s ní níž, takže se nebude bát. Ustálil se těsně nad střechami a zúžil oči na místo v dáli, kde se nacházel hotel.
Pokračuj, Romeo, až dolů.“ Zatahala za hrudní plát, jako by tím mohla kontrolovat jeho sestup a přistát.
To si nemyslím.“ Einar se na ni znovu podíval. „Jsi zvláštně odolná vůči démonnímu jedu, ale nejsi ve stavu, abych tě nechal samotnou. Ošetřím tě, až budeme někde na bezpečném místě.“
Tady v městě není nikde bezpečno,“ zamumlala a pak, když přelétali přes vyšší budovu, vykroutila se mu z náruče.
Einar šel po ní. Otočila se a zkroutila ve vzduchu jako kočka a přistála hlasitě na nohou na střeše budovy. Hloupá žena. Podařilo se jí udělat deset kroků, než zkolabovala.
Sakra.“ Zvedla se na nohy a znovu se pokusila běžet, tentokrát se dostala až na okraj střechy a balancovala na něm, když se dívala na ulici pod sebou.
Kam máš v úmyslu běžet?“ přistál za ní a popadl ji za paži, bál se, že by spadla. Otočila se, aby se na něj podívala rozšířenýma očima, které mluvily o strachu, rty měla rozevřené a svůdně ho pokoušely. Zatahala za něj touha. Přitáhl si ji zpátky do náruče, znovu ji zvedl a přitiskl si ji k hrudi. Díval se jí na pusu, skoro se vzdal a pak se přinutil zvednout zrak, aby se setkal s jejím. „Nejsi ve stavu, abys mohla běžet.“
Cítila jsem se líp.“ Zamračila a prohlédla se. Pak se znovu setkala s jeho očima. „A pak strašně.“
Na vteřinu se usmál. „Je to moje přítomnost, která zahání toxin. V momentě, kdy jsi dál od mého dotyku, infekce se vrací. Nemám v úmyslu ti ublížit… ať už jsi kdokoli.“
Polkla, mrkla a pak obtočila paže kolem jeho krku a drze se usmála. „Nedostaneš mé jméno tak lehce, Romeo.“
Einar se podíval na její paže a zachvěl se, když mu zapletla prsty do krátkých pramínků jeho copu. Konečky prstů ho hladila po krku, poslala další vlnu záchvěvu dolů po páteři. Její dech mu omyl tvář, když se k němu naklonila blíž, vytáhla se nahoru a přitiskla mu tvář k jeho. Rty s emu otřela o ucho a on byl ztracený, prázdný uvnitř, neschopný se zaměřit na cokoli dalšího, ne na pocit ní na sobě a očekávání toho, co řekne dál.
Ty musíš říct dívce své jméno první,“ zašeptala mu do ucha. Bylo to tím toxinem, že se chovala tak divně, nebo taková byla s muži vždycky, tak přímá a škádlící? „Je to považováno za zdvořilé.“
Zavřel oči, polkl, aby ulevil suchému hrdlu, a odolal touze, aby ji sevřel a držel přesně tam, kde byla, takže mohl cítit její tělo na svém o moment dýl.
Einar.“ Vydechl své jméno, nebyl schopný z nějakého důvodu najít hlas. Co mu to dělala? Byla poslána Ďáblem jako pokušení, aby ho otestovala?
Hmm, to je silné jméno pro silného chlapce.“ Přejela mu rukou dolů po bicepsech a ony se třásly pod jejím měkkým dotykem. Zachvěl se, když vzala do dlaní jeho tvář, posílala teplo skrz každou buňku jeho těla a odtáhla se, aby se mu podívala do očí. Usmála se. „Teď… dej mě dolů!“
Praštila ho hlavou a on couvl a pustil ji. Než ji mohl popadnout, přeskočila na druhou budovu a znovu utíkala. Einar se dotkl čela a zamračil se. Proč od něj utíkala? Bála se, že se jí chystal ublížit? Neměl v úmyslu ji zranit. Jen jí chtěl pomoct.
Roztáhl křídla a letěl za ní, tentokrát si udržoval vzdálenost. Znovu brzo spadne. Nelhal jí. Byl to jeho dotek a přítomnost, které zpomalovaly efekt jedu na jejím těle. Dával jí minutu, než znovu zkolabuje a znovu se stane poddajnou.
Ani tak dlouho nevydržela. Než byla na půl cesty přes střechy, zakopla a padla na tvář. Nezvedla se. Ležela na vlhké černé dehtové střeše a ztěžka dýchala.
Einar přistál blízko ní a ona ho popadla za kotník a vzhlédla k němu koutkem oka, dlouhé vlasy měla spadané přes tvář.
Řekla něco, co nemohl rozpoznat. Přikrčil se k ní a její ruka se dotkla jeho nahého kolene.
Možná, že tvé nabídky využiju.“ Její slova byla tak tichá, že je sotva slyšel. Zavřela oči a povzdechla si. „Necítím se sama sebou dneska.“
Einar ji opatrně zvedl zpět do náruče. Ležela, bezvládná, měkce a pomalu dýchala. Cítil její únavu. Ještě si to zhoršila tím, že se pokoušela utéct. Vysilování se jen urychlilo proces šíření se jedu skrz její tělo. Zachvěla se a zasténala.
Taylor.“
Zamračil se.
Oči se jí třepotavě otevřely, jejich temné hlubiny polapily jeho pozornost a držely si ji. Skoro se usmála.
Moje jméno… je Taylor.“ Zavřela oči a opřela si tvář o jeho rameno a biceps.
Einar si ji držel blízko a podíval se na ni. Taylor.
Silné, ale krásné jméno pro silnou a krásnou ženu.
Znovu s ní vzlétl, mířil k hotelu a přemýšlel o této podivné změně v osudu, která mu ji přinesla do života. Převracela mu svět naruby, zkreslovala osy a on si byl jistý jen jednou věcí.
Koledoval si o problémy.



12 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za skvělý překlad!!!😘:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Super! Děkuji za překlad a korekci :)

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za preklad a som rada, že sa pokračuje v preklade knižnej série :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem krásne :) a teším sa pokračovaniu :D

    OdpovědětVymazat
  7. Mockrát děkuji za kapitolu a těším se na další.

    OdpovědětVymazat
  8. Mooc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat