neděle 6. prosince 2015

Vzdor - 30. kapitola 2/2


Milí čtenáři,
mám pro Vás hned několik informací. (pro přehlednost to bude v bodech)
1) V příštích dvou týdnech nebudu schopná z časových důvodů cokoli přeložit, takže další kapitolu určitě do Vánoc nedostanete, jak to bude po nich se teprve uvidí.
2) Vzhledem k poznámce č. 2 Vám přeji krásné Vánoce, bohatého Ježíška a nádhernou a poklidnou dobu vánoční.
3) Protože nevím, jak to po Vánocích bude, tak Vám taktéž přeji šťastný a úspěšný nový rok 2016.
4) A samozřejmě krásného Mikuláše :)

Vaše poněkud dost zaneprázdněná a dárky se zabývající 
Katuš



Očekával, že to Logan uvidí jako zahájení. Jako způsob, jak jednat o mé bezpečnosti. Místo toho Logan čekal tiše jako každý další Ochránce. Jediný ukazatel jeho napětí byl zvýšený tlak jeho ruky na mých zádech.
Peter Carmine vystoupil. „Já o ni žádám.“
Loganova pěst na mých zádech se zaťala.
Velitel se na Petera zamračil a otočil se k Loganovi. „Přijímáte tohoto muže?“
Logan neváhal. „Ano.“
Zatahal za mé šaty tak silně, že jsem se bála, aby je neroztrhnul.
Velitel se na Logana podíval a jeho chladná kalkulace mě děsila. Zatlačila jsem paží proti boku, cítil váhu nože, zakousávajíc se do mého boku. Za sebou jsem cítila, jak Logan změnil postoj.
Velitel do mě zabodl pohled. „Kvůli nepřítomnosti vašeho otce cítím, že bych se měl zeptat vás, Rachel Adams, jestli chcete být Nárokována.“ Omotal svou ruku okolo mé paže a stiskl.
Teplo si propalovalo svou cestičku skrz můj mozek a já jsem setřásla jeho paži dřív, než jsem měla šanci o tom přemýšlet. Takhle to být nemělo. Neměl by se odklánět od pravidel Nárokovacího ceremoniálu před všemi svědky. Nemohla jsem říct, že chci být Nárokována, aniž by si velitel uvědomil, že jdu proti jeho příkazům. Nemohla jsem říct, že nechci být Nárokována, aniž bych mu dala přesně tu páku, kterou potřeboval, aby mě oddělil od Logana ve chvíli, kdy Logan dal povolení.
Doufala jsem, že Logany plány počítaly s tímto scénářem.
Loganův hlas zazněl přes celé náměstí. „Jak říkají pravidla, Rachel si nevybírá, jestli bude Nárokována. To dělám za ni já.“
Neexistuje žádná protiváha proti protokolu, který Logan připomněl, pokud nechce Velitel zažít nepříjemný precedens s ostatními občany. Viděla jsem moment, kdy to Veliteli došlo. Podíval, ze mě na Logana a můj žaludek se propadl.
Nedopustí, aby se tohle stalo.
„Máte poslední možnost promluvit,“ řekl s tichou hrozbou a znovu na mě položil ruku, zarývajíc nehty do měkké látky ne mém předloktí. „Chcete být Nárokována?“
Mou jedinou možností bylo ulpění na Nárokovacích protokolech a doufala jsem, že Velitel odmítne vyvolat scénu před svými občany kvůli strachu, že by mohlo více z nich povstat a dožadovat se také možnosti volby o svém osudu.
„Skláním se před rozhodnutím mého Ochránce,“ řekla jsem a vztek přeletěl přes Velitelovu tvář.
Zkroutil mou ruku a trhnul mnou k sobě, Logan byl tak přinucen pustit mi šaty. „Uvědomujete si, co to znamená?“ zasyčel mi do ucha. „Zabiju ho kvůli tvé zradě, Rachel. Zruš to Nárokování a nechej to tak, jak to bylo naplánováno nebo tě nechám bez ničeho.“
„Odejděte od ní.“ Loganův hlas stříknutý děsivým záměrem se rozléhal po náměstí.
Z davu se začal ozývat zrychlený šepot a velitel mi zakroutil paží tak, že jsem byla přesvědčená, že mi ji vykloubí. Bolest jako živoucí věc mě držela pevnými zuby a já se podívala na Logana.
Potřebovala jsem znát ten plán. Jak udržet Logana naživu a vyhnout se rozdělení. Očekávala jsem, že uvidím pevné vypočítávání. Místo toho jsem viděla čistý vztek. Jeho ruka už sahala pro meč, když mě Velitel přinutil pokleknout.
Chtěl napadnout Velitele. Pokusit se ho zabít. A Velitel ho probodne mečem tím stejným způsobem, jakým probodl Olivera a pak se bude smát, zatímco budu tiše sedět na zemi a do mé kůže se bude vsakovat krev. A já nebudu moci udělat nic.
Vztek, který mnou proudil, mě budil k jedinému činu.
Zachránit Logana.
„Nechci být Nárokována,“ řekla jsem a každé slovo dopadlo na zem jako kámen. Modlila se, aby Logan porozuměl.
„Popíráte autoritu svého Ochránce?“ zeptal se Velitel, jeho tón se změnil ve vítězný.
„Ano.“
Logan se na mě nepodíval.  Zíral pevně na Velitele, který mi stále pevně držel paži v téměř nepřirozeném úhlu, držíc mě pod sebou. Jeho ruka drtila hrušku meče, jeho klouby byly bílé.
Pokud ztratí kontrolu, Velitel vyhraje.
A díky Tyranskému oddílu všude kolem neměl Logan sebemenší šanci.
„Co tomu říkáte, Logane McEntire?“ Velitel pohlédl na Logana, zatímco se dav pomalu vzdaloval od pódia.
Nedala jsem Loganovi příležitost odpovědět. Díky našemu rozsypávajícímu se plánu a mou polohou u zdi jsem řekla jedinou věc, která ho mohla udržet v bezpečí. „Nezáleží na tom, co řekne. Není to můj skutečný Ochránce. Žádám, aby se o mě nadále staral stát.“
Velitel mi nevěnoval pozornost, takže jsem zvýšila hlas. „Přijímáte mě jako svěřenkyni státu?“
Něco z mého vzteku se vloudilo do mého hlasu a já jsem zvedla bradu. Bylo mi to jedno. Jen ať ví, že jsem naštvaná. Jen ať vidí mou krvežíznivost. Jen ať se podívá do mých očí a objeví dívku, o které si myslel, že je pryč, na jejíž místo dosadil svou zbraň.
Pomalu otočil hlavu směrem ke mně, jeho jizva se natáhla a on pustil mou paži, aby mě udeřil do obličeje.

Spadla jsem na záda a viděla, jak Logan zvedl meč s rudou tváří, vyzývajíc Velitele.

7 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad :) už sa neviem dočkať ďalšej kapitoly :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem moc ráda :), děkuji za komentář :)

      Vymazat
  3. Moc děkuji za překlad, i za tvé přání k Vánočnín svátkům, totéžm přeji i já Tobě, a moc se těším na další překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad... ;-) :-)

    OdpovědětVymazat