pátek 4. prosince 2015

V zajetí draka - 13. kapitola 2/2


Poté, co Stanford vyrazil ven z místnosti, ji oba gryfové provedli po Věži, jak slíbili. Uvolnili se natolik, že spolu mohli konverzovat, což bylo mnohem příjemnější. Rychle si udělala obrázek o tom, jak to v budově vypadá, aby se tu vyznala.

V poschodí pod střechou se nacházely Dragovy soukromé pokoje. Obraz, který vzbudil její pozornost už včera, byl opravdu Chagall a naproti němu Kandinsky. Vedle ložnice, kde spali minulou noc, tu byly ještě dvě další ložnice. Vchod do jedné z nich byl přikrytý těžkou fólií a opravy byly prováděny pod přísným dozorem strážců. Kuchyň vypadala jako z katalogu. Nacházela se vedle jídelny, kam by se vešlo dvanáct velkých wyrů. Také tu byla obrovská knihovna s pohodlným koženým nábytkem. Kromě polic s dvaceti tisíci svazků různých témat měla knihovna i skleněnou vitrínu, kde byly uloženy starší, vzácnější tisky.
Obývací pokoj se podobal ložnici, jedna stěna sestávala z oken až ke stropu. Na zdech visely dvě obrovské plazmové televize, obě umístěné v protilehlých rozích spolu s několika křesly, sedačkou a barem, který mohl soupeřit i s tím, kde pracovala. K tomuto poschodí měli přístup jen strážci a pár vyvolených z domácího personálu.
Na dalším poschodí byly velké společenské místnosti pro vedoucí pracovníky, místnost pro telefonní konference, posilovna a tělocvična, Dragovy osobní kanceláře a velký konferenční sál. Pod ním se nacházely byty pro strážce, vybrané vedoucí pracovníky, vysoce postavené osoby na dvoře a hosty z jiných říší Starých ras.
Zbytek Věže byl plný kanceláří, kde se uzavíraly obchody mezinárodního rozsahu, obchody s wyry a ostatními Starými rasami. Dvě poschodí patřily advokátním kancelářím. Celá jedna kancelář pracovala pro Cuelebre Interprises v oblasti obchodního práva, od vztahů mezi Starými rasami a lidmi až po problémy, které vznikaly mezi Starými rasami, jako třeba momentální krize z důvodu embarga elfů proti wyrům.
Advokátní kancelář předkládala spory před Tribunál Starých ras, který se skládal z reprezentantů sedmi říší, podobně jako byly Spojené národy u lidí.
Bohatství a extravagance Věže s jeho podlahou ze zlatě žilkovaného tureckého mramoru, zářícími lustry a naleštěným mosazným obložením byly demonstrací Dragovy moci.
Pie to připomnělo Zakázané město, Versailles nebo chrámy egyptských bohů. Tato budova sice nebyla tak vysoká jako sto dvě poschodí Empire State Building, ale i tak to byl velkolepý palác ve městě uctívajícím boha komerce.
Uprostřed vestibulu v přízemí Věže se nad hlavami procházejících tyčila socha ze třetího století. Neporušené dvojče sochy známé jako Niké ze Samothrake, která stála v Louvru. Socha představovala překrásnou, mocnou bohyni s přísným obličejem. Byla oblečená do rozevláté róby, její obrovská křídla sahala až ke stropu. V jedné ruce držela meč, zatímco druhou měla přiloženou k ústům otevřeným v bojovém výkřiku. Socha pocházela z antického Řecka, ale nápis na moderním podstavci byl latinský a velmi stručný.
REGNARE.
Panovat.

Když dorazili do přízemí, Pia dosáhla hranice toho, co byla schopna vstřebat a byla obzvláště vděčná za sójové latte. Graydon si dal velkou kávu moccha a Rune černou ledovou kávu. Muži objednali asi tucet kousků zákusků, pečiva a pár sendvičů. Poté vybrali stůl v rohu. I když vypadali uvolněně a lhostejně, nasměrovali svoje židle tak, aby měli přehled po celé kavárně. Kromě toho mohli skrz prosklenou stěnu sledovat i procházející ve vestibulu.
Latte Piu zase probralo. Snažila se příliš nezírat, jak mezi muži mizí hromada jídla. „Člověk používá slova jako impérium, ale nemůže nikdy pochopit, co to znamená, dokud to neviděl na vlastní oči.“
„To všechno je práce Dragose,“ řekl Rune, zatímco se cpal kusem mrkvového koláče. „Asi před patnácti sty lety mu došlo, že se wyrové musí dát dohromady a vytvořit svou vlastní společnost. Byla to jediná možnost, jak zachovat naši identitu a naše zájmy, zatímco se kolem vyvíjely společnosti lidí a ostatních Starých ras.“
„Jo jo, ten drak je starý lišák,“ chichotal se Graydon. „Nemyslím, že by to někdo jiný dokázal. Spojil nesmrtelné se smrtelnými, donutil nás přijmout jeho zákony a tak dlouho nás kopal do těch našich dravčích prdelí, až jsme se všichni začali slušně chovat. Protože jsme neměli na výběr. To byly krvavé začátky.“
„Působí to strašně feudálně.“ Pia prstem přejela po okraji víčka od kafe.
„Nejenže to působí feudálně,“ řekl Rune, „ono to je feudální. Nemyslím, že existuje jiná možnost, jak vést. Mnoho wyrů je mírumilovných, jako například Stanford, a nemají žádné potíže pohybovat se mezi lidmi. Ale mnohem větší část si musí být jistá, že jim stáhneme zaživa kůži z těla, jestli se nebudou držet pravidel. Pro všechno ostatní je svět příliš malý.“
„A to je váš úkol, že ano? Tím myslím, když si zrovna nehrajete na chůvu.“
„Každý ze čtyř gryfů velí jednotkám wyrů, kteří stráží svou část říše wyrů,“ řekl Graydon. „Jsme něco jako policejní šéfové, ale občas pracujeme jako chůvy.“ Pokrčil rameny. „Tak zvláštní zase nejsi, zlatíčko.“
S úšklebkem se opřela zády o židli. „Děkuji, hned se cítím lépe.“
V tom okamžiku zapípaly Runeho hodinky. Stiskl knoflík a vypnul to. „Je čas na oběd. Měli bychom se dát na cestu do kanceláře Tricks,“ řekl, zatímco vstával.
Během jízdy ve výtahu spolu oba muži hovořili s nenuceností dlouhého přátelství. Pia mlčela a myslela na blížící se oběd s Tricks. Otočila se k zrcadlové stěně výtahu. Stejně jako její růžový župánek byly její džíny z Targeru a vlasy si stříhala sama.
Tricksin hedvábný kalhotový kostým v sobě nesl klasické linie nějakého známého designéra jako například Ralpha Laurena nebo Diora a její slušivé sandálky v gladiátorském stylu stály zřejmě tolik peněz jako zánovní auto. A ještě k tomu s ní měla mluvit o prvotřídní, a děsivě, veřejné práci mluvčí? I kdyby jí to místo nabídla, nemohla by přijmout. Komické, že ji to při předchozím rozhovoru s Tricks vůbec nenapadlo. Nejistě žmoulala lem džín a uhlazovala si vlasy, zatímco přemýšlela nad nějakým elegantním způsobem, jak se z nadcházejícího rozhovoru vyvléci.
Když se blížili sedmdesátému devátému poschodí, otočila se nazpět ke dveřím a k oběma gryfům. Dveře se otevřely a objevila se Tricks, která se blížila se zaťatými pěstmi. Její sladký elfí obličej byl zkřivený zuřivostí. Fee poskočila za roh a přitiskla se zády ke stěně, zatímco byla její pozornost upřena na chodbu za ní.
Pia pohlédla nejistě z Runeho ke Graydonovi. Oba gryfové si vyměnili pohled. Nenuceně vypadajícím pohybem ji Rune uchopil za paži a natlačil ji do rohu. Graydon položil ruku na pistoli.
Těsně za patami naštvané fee se přiřítil gigantický indián; Pia už ho viděla ve skupině strážců, kteří přivítali Dragose při návratu do New Yorku.
S výškou metr devadesát tři a váhou stodvacet pět kilo, vytetovaným ostnatým drátem kolem silných, svalnatých bicepsů a vyholených vzorech v nakrátko ostříhaných černých vlasech, nevypadal tento wyr na denním světle o nic méně děsivě než v noci. Jeho obličej byl jako vytesaný ze skály.
V dálce zahřměl hrom. Graydonovo obočí vystoupalo vzhůru. Muž oběhl roh – vypadalo to, že si jejich přítomnosti nevšiml nebo ho nezajímala. Tricks se objevila za ním a praštila ho rukou do zátylku.
Indián se neuvěřitelnou rychlostí otočil na podpatku. Chytil Tricks za ramena a zvedl ji, aby měli oči na stejné úrovni.
Pia zakňučela. Její instinkt zvítězil a tak se pokusila dostat dopředu, aby drobné fee pomohla. Runeho ruka ji stiskla pevněji a zadržela ji na místě. „Ne, když je ve vzduchu hromobití,“ zašeptal.
Co to mělo, k čertu, znamenat?
Tricks ječela tomu wyrovi přímo do obličeje: „Mám té tvé zarputilé špatné nálady plné zuby, Tiago! Byla bych ti velmi vděčná, kdyby sis dokázal zapamatovat, že moje jméno není ani Tricks zatraceně ani Trick proboha. K tomu všemu jsou tato oslovení protizákonná – jestli na mě budeš příště křičet, tak mě oslovuj raději Zatraceněmadam!
Na okamžik na sebe jen zírali. Poté se vztek v Tiagově obličeji rozplynul. „K tomu všemu?“ zeptal se a začal se chichotat. „Děláš si srandu, že ano?“
Kopla ho do holeně. „Neopovaž se mi smát!“
Začal se smát hlasitěji a z nemilosrdného vraha s kamenným výrazem se stal dobře vypadající muž. „Ale když ty jsi tak zatraceně sladká, když se zlobíš. Jen se na sebe podívej. Zrůžověla ti ouška.“
Zatímco se vztek wyr-muže rozplynul, fee vypadala, že každou chvíli vybuchne. „To byl blbej okamžik na takový komentář,“ vyjela na něj, napřáhla pěst a praštila ho do oka.
Tiagův úsměv zakolísal. „Au!“ Jednou rukou si tiskl oko a zíral na ni. „Můžeš mít tolik záchvatů zuřivosti, kolik chceš – přesto neopustíš New York bez ochranky.“
Jako v reakci na neviditelný signál, který Pie ušel, se Rune a Graydon uvolnili. Graydonova ruka pustila zbraň a Rune uvolnil Pie ruku. Blýskla po něm pohledem a třela si místo, za které ji držel, i když byl docela opatrný a nezpůsobil jí žádnou bolest. Když opustili výtah, následovala je.
„Tiago,“ řekla Tricks a její hlas zněl unaveně. „Tak zaprvé: Urien ještě není mrtvý.“
„Dej mu týden,“ řekl Tiago.
„Zadruhé,“ pokračovala fee, „Dragos a já jsme se dohodli, že po jeho smrti se mého odjezdu nesmí účastnit žádní wyrové. Temní fae nebudou nikdy tolerovat jednotky wyrů a jestli někdo z ostatních říší pojme podezření, že se wyrové pokoušejí míchat se do boje o trůn Temných fae, bude to katastrofa.“
„To je sebevražda,“ odvětil Tiago. Založil si ruce, jeho silné svaly se napjaly. „A nepřichází to v úvahu.“
„Zatřetí,“ pokračovala Tricks se sevřenými zuby, „já budu královna. Je to jako kámen-nůžky-papír - královna přebíjí wyr-válečníka-sráče. Pochopila jsem, že jsi zvyklý komandovat svou armádu, pobíhat kolem a pobíjet, co se hýbe a dělat, co se ti zlíbí. To v New Yorku dělat nebudeš a nebudeš to dělat v mé přítomnosti. Srovnej se s tím, nebo jdi domů! Jestli máš nějaký domov. Jestli vůbec v nějakém domě bydlíš.“
Tiago na ni temně zahlížel. „Bydlím v domě, když na to mám čas.“
Rune předstoupil a důrazně se zeptal: „Kdy jste se s Dragosem dohodli, že opustíš New Yorku bez wyr-ochranky?“
„Mluvili jsme o tom dnes ráno,“ vrhla na něj fee naléhavý pohled.
Graydon se k nim připojil. „Zlatíčko, myslím, že bychom měli toto rozhodnutí ještě jednou promyslet. Až veřejně oznámíš svou opravdovou identitu, bude to pekelný šok. Většina lidí si myslí, že celá tvoje rodina je mrtvá. Pár Temných elfů bude určitě dost naštvaných, až se dozví, že ty jsi pravá dědička trůnu.“
Tricks si přitiskla ruce na uši. „Nebudeme o tom mluvit. Já o tom nebudu mluvit.“
Pia, která stále ještě stála u výtahu, fascinovaně sledovala rozzlobenou čtveřici. Nerozuměla všemu, co se právě dělo, ale bylo jasné, že ti čtyři jsou zapletení do více věcí než jen politiky mezi Starými rasami.
Rozhlédla se, cítila se nepříjemně jako vetřelec. Díky prohlídce poznala místo, kde se právě nacházeli. Na konci chodby uviděla dvojité dveře z borovice, které byly momentálně otevřené. Vedly do Dragovy kanceláře.
Zvědavost zvítězila, tak se pomalu kousek po kousku sunula chodbou, aby nakoukla dovnitř kanceláře. Tady uviděla ještě luxusnější zařízení. Bohatství tu bilo do očí. Zadržela dech. Ne všechny umělecké předměty, které viděla v penthousu, dokázala zařadit, ale teď si byla jistá, že se dívá na obraz Jacksona Pollocka, který visel na stěně přímo naproti dveřím.
Dragos stál kousek od něho. Byl ponořen do rozhovoru s velkým, rozcuchaným mladým mužem, který dokázal i přes svůj drahý oblek vypadat zanedbaně a pomačkaně. Dragos ji uviděl a usmál se. Teplo jeho úsměvu se jí šířilo tělem a Pia mu úsměv oplatila.
Během sekundy se jeho nálada změnila v hněv. Tak rychlou proměnu si nedokázala vysvětlit a byla tak neočekávaná, že odskočila. Dlouhými kroky byl u ní a strhl ji na svou stranu.
„Není sama. Jsme tu. Máme ji v merku,“ řekl Graydon za rohem. Gryfové šli za ní. Byl vzdálený ani ne metr a půl, uvolněný, zády opřený o stěnu.
Rozhlédla se, protože Dragos sledoval naštvaně chodbu. Rune se postavil o pár kroků dál. Ještě stále se hádal s Tiagem a Tricks, ale zaujal pozici mezi nimi, Graydonem a Piou.
Dragosovo tělo se zbavilo napětí a jeho výraz obličeje se uvolnil. V tom okamžiku Pia pochopila. Jeho zuřivý výraz před chvílí neplatil jí, ale jejím bodyguardům. „Jestli tě někdy – znovu – takhle naštvu, dáš mi šanci, abych se omluvila, ano?“
Věnoval jí letmý polibek. „Už nikdy mě takhle nenaštveš.“
Byla si vědoma fascinovaného pohledu mladého, rozcuchaného muže. Tváře se jí zbarvily do červena. Poplácala Dragose po paži. „Když tomu věříš, chlapáku,“ zamumlala.
Otočil se a táhl ji s sebou. „Pio, to je jeden z mých asistentů, Kristoff.“
Pohlédla na wyra a v jeho očích uviděla akceptaci. Stydlivě se na něj usmála. „Ahoj.“
Pro Piu byl ten den najednou přátelštější. Ne každý ji začal na první pohled nenávidět. „Ráda vás poznávám.“
„Deset minut,“ řekl Dragos Kristoffovi. Zavedl Piu do kanceláře. Žaluzie na obou vnějších stěnách byly vytaženy nahoru, takže místnost byla plná jasného, ranního horkého slunečního světla. Oslněná přivřela oči. Ukázala na dveře a řekla: „Nechtěla jsem vás rušit. Venku byli všichni zaujati svým rozhovorem a tak jsem chtěla jen nakouknout...“
„Oni byli ti, co rušili. Byli hlasití tak, že by vzbudili mrtvého,“ odpověděl Dragos. Stiskl nějaké tlačítko na stěně. Se skoro neslyšným vrčením motoru se žaluzie stáhly napůl dolů, takže poskytovaly ochranu před oslňujícím světlem. „Tvůj příchod byla vítaná změna.“
Její pozornost se znovu upřela na okna a na bezmračné, jasně modré nebe za nimi. „Slyšeli jsme hrom?“
Povzdechl si. „Tiagova wyr-podoba je hromový pták. Blýská se a duní hromy pokaždé, když se naštve. V boji je to opravdu úchvatné. Normálně má svůj temperament lépe pod kontrolou, ale momentálně jsme všichni příliš napjatí.“
Pia si všimla obou obrazů krajin, které visely na stěnách. „Oh, ty jsou nádherné,“ vydechla a došla až k nim. Vliv krajinky byl ještě umocněn použitou směsí materiálů jako barva, látky, střípky skla a perel. Plátno protínala řeka. Pia úplně viděla před sebou, jak tu Dragos sedí za stolem, prohlíží si ty obrazy a představuje si, jak létá nad krajinou.
Jeho výraz obličeje se překvapením a radostí rozjasnil. „Ano,“ řekl jen.
Když se ozvalo zaklepání, oba dva se otočili. Tricks stála ve dveřích s rozpačitým úsměvem. „Je mi líto, že jsi to musela slyšet,“ oslovila Piu.
Dragos se s úšklebkem otočil k fee. „Zatraceněmadam.“
Tváře fee zrudly. „Co je? Ještě nikdy jsi v záchvatu vzteku neřekl nějakou hloupost?“
„Nikdy,“ řekl Dragos. Chytil Piu za zápěstí, přitáhl si ji k sobě a opřel se o psací stůl. Když se postavila vedle něho, kreslil jí jemně po zádech kroužky.
Pia zakašlala. Podíval se na ni. Skrytá za dlaní zašeptala: „Šílený řev, minulý týden?“
Jeho prsty vklouzly pod lem jejího trička a štíply ji. Pia vyskočila a prskla po něm.
Zatížená svými vlastními starostmi si Tricks ani nevšimla, co se mezi nimi událo. „Dragosi, musíš něco udělat. Tiago mě přivádí k šílenství,“ řekla.
„To se nedá přehlédnout,“ odpověděl Dragos.
Tricks po něm šlehla pohledem. „Se všemi ostatními strážci se kamarádím, ale tohoto chlápka moc neznám. Věčně je pryč, aby proti něčemu bojoval. Za posledních dvě stě let jsme spolu mluvili možná tak šestkrát, vždycky když byl povolán do New Yorku. A najednou tu štěká a vrčí na každého kolem a myslí si, že mi může předepisovat, co mám dělat,“ vysvětlila Pie. Fee se obrátila na Dragose. „Je to hlídací pes, neměli by ho vůbec pouštět do domu. Mohl bys ho, prosím tě, zase poslat nazpátek do Jižní Ameriky?“
„Smlouva v Jižní Americe není důležitá. Před půl hodinou jsem ji vypověděl,“ řekl Dragos. „I zbytek jednotek povoláme domů.“
Tricks svěsila ramena. Vypadala jako někdo, kdo se musí dívat, jak se mu hroutí život. Pia s ní soucítila. Věděla přesně, jak se fee musí cítit.
Tricks se na ni zašklebila. „Co takhle alkohol k obědu?

„To zní dobře,“ řekla Pia.

19 komentářů:

  1. Skvělé, vřelý dík za další pokračování a korekci!!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc, tahle knížka je prostě super, čím déle ji čtu, tím víc se mi zamlouvají postavy- všichni mají něco do sebe, Pia je fajn, Dragos úžasný, ale nejvíc se mi asi líbí Tricks, díky moc za překlad

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli máš ráda Tricks, tak druhý díl je o ní a o Tiagovi:-) Jen musíš vydržet:-)

      Vymazat
  4. Skvele! A to jedno ,,nelibi,, si NEVSIMAJTE!! Tukla som na libi a oznacili to ,,nelibi,,-omylom, ale na tablete sa to obcas stane, len ma to nechce pustit spat!

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju tahle knížka je prostě skvělá. Moc se mi líbí, že Pia není žádná bábovka :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Veľká vdaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc ti děkuji za skvělý překlad!!☺

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad nové kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat