čtvrtek 24. prosince 2015

Návrat mrtvého muže - 32. kapitola


Vyschlo mi v ústech a před očima se mi zatmělo. Předklonila jsem se a zhluboka dýchala, pravá ruka se mi znovu zkroutila do tvaru spáru. Červené oko cigarety se mi posmívalo, Natáhla jsem kouř až do plic, přesně jak jsem se to naučila.

„Kruci, právě jsem si koupila cigarety od ducha.“ Hlas jsem měla pisklavý a zněl dětinsky dokonce i mně. Znamená to, že bohové stojí při mně? Nebo mám halucinace? Obojí bylo možné.
Přešla jsem ulici zpátky. Pokud se někdo díval, musel si myslet, že jsem náměsíčná. Odtrhla jsem prkno z výlohy a nakoukla dovnitř přes rozbité sklo. Cítila jsem vlhko, plíseň, pach odpadků a rozkladu; ostrým démonským zrakem jsem zahlédla převrácený stojan na časopisy a po podlaze rozházené zaprášené kusy papírů a další harampádí. Pult byl také rozbitý, trčely z něj kusy plastu a po jeho straně byl tmavší kruh. Nejspíš si v opuštěné budově udělal nějaký bezdomovec ohýnek.
Upustila jsem nedopalek a otevřela tašku. Časopis i tyčinky byly pryč, zůstala jen krabička cigaret. Vylovila jsem z kapsy ten načatý a dívala se na ně; ten neotevřený jsem otočila, abych si přečetla varovný štítek; byla přes něj nalepená upoutávka na soutěž o vyhlídkový let balónem.
Obě krabičky jsem zmačkala, cítila jsem, jak se cigarety vevnitř lámou, upustila jsem je na zem. Jako další jsem z kapsy vytáhla stříbrný Zijaan.
Znovu jsem zalapala po dechu. Zapalovač byl odřený častým používáním a na boku měl vyryté iniciály C a M .
Zamrkala jsem. Škrtla jsem a objevil se oranžový plamínek. Zaklapla jsem ho a přejela prsty po vyrytých písmenech.
Poprvé v životě jsem byla totálně zmatená. Znovu jsem nahlédla dovnitř dírou ve výloze, nadechla se pachu rozkladu a něčeho pro mě nedefinovatelného.
CM? Christabel Moorcock?
„Christabel?“ zkusmo jsem zavolala do zchátralého prostoru opuštěného obchodu.
Bez odpovědi. Až na vzpomínku na roztřesený výkřik nezapomeň, nezapomeň. Na liliovou vůni růžového papíru, na který Christabel napsala svou zprávu. Vzpomínku na její pečlivě ustlanou postel, nábožně oprašované knihy, koupelnu a kuchyň, kde každá věc měla svoje místo.
Za všechna ta léta, co jsem se zabývala Silou a podivnou logikou magie jsem se nikdy s něčím podobným nesetkala. Zvedla jsem zapalovač a nasucho polkla.
Pak jsem zapalovač vrátila do kapsy Jaceova kabátu. Tady se kruh uzavírá. Jako velké kouzlo.
Bylo to podivně uklidňující. Znamenalo to, že se mnou spolupracuje nějaká neznámá síla, která si také přeje Mirovitche a Kellera zneškodnit. Možná Christabel spolupracovala ještě s nějakým jiným Nekromantem. Kdo ví?
Nebo to možná znamená, že jsem byla nabídnuta jako oběť. To už bylo o něco míň uklidňující. Procedila jsem mezi zuby dlouhý výdech. Disharmonický tón se rozplynul v mlze. Vycouvala jsem od obchodu a seskočila z chodníku na silnici. Rozhodla jsem se vyjít nahoru a…
„Valentine! Hej, Valentine!“ dívčí hlas, vysoký a mladý a zvuk chodidel běžících po betonu. Jakoby někdo běžel nahoru směrem ke mně. Nastražila jsem uši.
Zalapala jsem po dechu a odhodila vlasy dozadu. Sommersby Street se přede mnou otevírala, opuštěné budovy a zabedněné vchody se mi vysmívaly. Beton pod mýma nohama byl popraskaný a samá díra, obloha byla prázdná, žádná vznášedla. Bez Riggar Hall byla celá čtvrť odsouzená k pomalé zkáze.
Perfektní místo na skrýš.
Můj vlastní hlas mě překvapil. „Christabel?“ Dobře, to stačí. Už toho mám dost. Všichni ven. Už žádné hlasy, žádné iluze, dost zdržování. Odhodlaně jsem sevřela čelisti a narovnala se, pravou ruku sevřenou kolem jílce meče. Když jsem byla schopná chůze, pokračovala jsem středem cesty. Zima tady nahoře přicházela brzy, tmavá místa, kam se ani přes den nedostalo slunce, byla pokrytá jinovatkou. Pod stromy a ve stinných koutech už vítr vyhnal podzim a předal vládu zimě.
Pokračovala jsem po Sommersby dál směrem k Harlow, na jejímž konci čekala brána. Železná vrata s plastovými panely. Na jedné straně velkým ozdobným písmem vyvedené R, na druhé H. na vrcholu ostré výběžky, připomínající drápy.
Zastavila jsem pod stříškou u vchodu a dívala se na bránu. Buď opatrná, Danny, Jacův hlas mě pohladil po tváři. Jenom to vypadá neškodně. Ničemu tady nevěř.
„To mi nemusíš připomínat.“ Zamumlala jsem.
První nelegální práci, kterou jsem vzala, jsem dostala díky Jaceovi. Bylo to po pár měsících našeho vztahu, když jsem měla nouzi o práci a stěžovala si, že nemám jak zaplatit hypotéku. Podíval se na mě s hlavou opřenou o pelest mé postele, a řekl: Jak by sis chtěla vydělat nějaké slušné peníze, lásko?
Už jsem pracovala jako lovec odměn, vyhledávala jsem ukradené cennosti, ale zatím nikdy jsem nedělala průmyslovou špionáž, ani nekradla. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych se nechala zaměstnat jako žoldák, ale byly za to slušné peníze a s Jaceem jsme tvořili skvělý tým. Tehdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale Jaceovy konexe z mafie asi měly na našich úspěších svůj podíl. S jeho pomocí jsem se hodně zlepšila ve stopování a na většinu zakázek mi pak stačila poloviční doba.
Vzpomínky byly podivně rozmazané, dokonce i bolest z myšlenek na Jace byla nějak podivně utlumená. Hleděla jsem na bránu, kterou jsem celá léta vídala v nočních můrách a sevřela meč ještě pevněji. Srdce mi v hrudi divoce bušilo.

„Dobře, Christabel,“ zamumlala jsem. „Ty vedeš, tak jdeme na to.“

7 komentářů:

  1. Děkuji za překlad a korekci :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc díky za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Dik za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat