středa 2. prosince 2015

Dcera smečky - 1. kapitola


Milí čtenáři,
máme tady pro vás pokračování série Kroniky vlkodlaků. Doufám, že si jej užijete a přeji vám příjemné chvilky s novými postavami. - P.

Becca Nelsonová si odhodila ofinu z očí a zkoumala ten binec, ve který se změnilo staré městské centrum. Oheň byl extrémně žhavý a rychle hořel.
Městské centrum bylo poslední obětí v řadě místních budov, které byly cílem žhářství.
Becca zvedla foťák a začala fotit. Za míň než třicet sekund měla tucet fotek. Budova pořád ještě kouřila v chladném nočním vzduchu a vyčerpaní hasiči, bojovali za záchranu rezidence, na kterou se s hrůzou a stísněným pocitem dívala.
Už udělala fotky ohně samotného, když pořád ještě jasně hořel. Byla to její práce – musela zůstat profesionální, i když jí kvůli tomu pohledu bolel žaludek. Realita toho, co se před ní právě teď dělo, byla devastující.
S povzdechem sklonila foťák. „Zatraceně,“ zamumlala si pod nosem. Nebyla schopná pochopit, proč by kdokoli podpálil tu budovu, která byla středem tolika krásných vzpomínek.
Byla tady na svém čtvrťáckém plesu, sledovala několik jejich přátel podstupovat pářící obřady, a dokonce tu pro sebe jeden plánovala. Její obřad se tu nikdy nekonal, ale vzpomínky s tím spojené ji pořád nutily se usmívat. Teď cítila, že ji bolelo srdce tou ztrátou.
Čtvrtá budova lehla popelem. Co bude dalšího? Kdo mohl být zraněný nebo mrtvý? Ty otázky ji pronásledovaly a každou rezidenci v Riverwoodu.
Během měsíce jí město, ve kterém žila celý její život, bylo pomalu odebíráno. První oheň, malý v porovnání s tímto dnešním, byl jen na okraji města – starý farmářský dům, který byl přestavěn do městského muzea. Když se turisti chtěli naučit víc o prvních známých měničích komunity, mohli se zastavit a vzít si brožurku a informace.
Riverwood s populací něco málo přes tři tisíce obyvatel sotva přežíval, než vyšli měniči na veřejnost. Teď, tři měsíce po přiznání se návštěvníci hrnuli do jednou zapomenutého města.
Podniky, které byly zabedněné a opuštěné byly přestavěné a nyní prospívaly. Rodiny, které věřily, že budou muset opustit jejich domovy, aby si našli práci, byly nyní hrdé a šťastné v jejich rodném městě.
Změna přišla rychle, ale vdechla nový život do Smečky.
Pak začaly požáry. Nejdřív muzeum, pak škola následovaná bankou a teď komunitní centrum.
Becca se otočila a šla zpět ke své Tahoe. Sbalila si věci a naposledy se otočila, aby se podívala na komunitní centrum. Potřebovala ty fotky vytisknout jak pro policii, tak pro noviny. Bude to dlouhá noc a netěšila se na to, až uvidí, co zachytila – vzpomínku, která bude navždy vtištěná do komunity.
Když zírala na budovu, dvě těla se odtrhla od malé skupinky hasičů a razila si cestu k ní. Nabídla malý úsměv svým dvěma nejlepším přátelům, když k ní došli.
Kenny Moore a Todd Wilkins vypadali unaveně. Pot prosakoval jejich tričky, oči měly temné a vážné a vypadali jako smrtky na nohou.
Kenny zavrtěl hlavou. „Nemůžu tomu uvěřit,“ řekl tiše.
Objala by ho, ale nemyslela si, že by mohla nabídnout útěchu přímo po tom bez toho, aby se sama nezlomila. Todd ho poplácal po rameni a zmáčkl.
Kenny se viditelně uvolnil. Milovali se navzájem, svázali se, ačkoli nikdy nepodstoupili poslední krok. Trochu na ně žárlila, ale vždycky je podporovala. Ti dva jí pomohli projít nejdrsnějšími úseky jejího života.
„Nic?“ zeptala se a kývla k budově.
Todd spustil ruku a otočil se, aby se podíval na komunitní centrum, které už teď nebylo – lehlo popelem. „Stejné jako předtím. Bylo příliš pozdě v době, kdy jsme se sem dostali. Všechno, co jsme mohli udělat, bylo, aby se oheň nešířil dál. Je to naprostá ztráta.“
„Přibližují se k centru města,“ přiznala se strachem. „A já si nemůžu pomoct a přemýšlím, a potom co? Celé město nebo majetek Alfy může být další!“
Todd zavrtěl hlavou. „To opravdu nechci zjistit. Musíme to zastavit. Dosud nebyl nikdo zraněn, ale…“
Odmlčel se. Ani ona ani Kenny nechtěli dokončit tu myšlenku. Přemýšleli o tom, ale říct to nahlas? Nikdo s tím nechtěl vyjít na světlo.
„Jo,“ řekla místo toho.
„Měli bychom jít zpátky. Zůstáváš ve městě nebo u táty?“ zeptal se Todd.
Becca o tom popřemýšlela. Její byt byl blíž, ale potřebovala Smečku. Vidět svého otce a vědět, že byl v pořádku. „Zůstanu ve vilce.“
Todd vydechl. „Dobře. Až nám skončí šichta, bude konec.“
Vyměnila si jedno ruční obětí s oběma muži, když se ji pokoušeli udržet od toho, aby byla špinavá. Všichni potřebovali ten kontakt. Sledovala je jít zpátky k hasičskému autu, naskočit a zmizet uvnitř. Pak se rozhlédla po davu, který se pomalu rozpadal.
Někdo něco musel vidět. V žádném případě to nemohl být někdo, kdo ve městě vyčníval. Bylo tolik otázek, ale žádné odpovědi.
Bouchla do dveří a vtáhla své unavené tělo na stranu řidiče. Chtěla se jen dostat domů.
*   *   *
Mike Jackson vešel do kanceláře šerifa Midessi, Nové Mexiko, s úsměvem. Nebylo to tak dlouho, co přijel pomoct do města svému nejlepšímu příteli RJi Crossovi, když byl RJův bratr Dylan přijat na pozici Alfy Smečky.
Teď pro něj byla Midessa jako druhý domov.
Mávl na hezkou recepční a naklonil hlavu směrem ke kanceláři Brandona Strattona. „Je uvnitř?“
Recepční se na něj usmála zpátky. „Čeká na vás. Jděte zadem.“
Mike naklonil hlavu a zamířil dozadu.
Brandon Stratton, šerif a Beta Smečky, byl opřený v křesle se zavřenýma očima.
Mike hlasitě zaklepal a potlačil smích, když sebou druhý muž v křesle trhnul.
„Zatraceně, chlape!“ zabručel Brandon.
Mike se zasmál. „Pokud bych věděl, že se tu jen povaluješ, byl bych tu dřív.“
Když si Brandon stoupl a nabídl mu ruku, Mike jí snadno potřásl.
Neočekával, že se s Brandonem stanou tak dobrými přáteli. Ne po všem tom dramatu, které bylo před několika měsíci. Ale Brandon dokázal, že je skvělým přínosem pro Smečku.
Když Mike poprvé přijel do města, Brandon byl rozhodnutý pro výzvu o Alfu Smečky. Ve skutečnosti tu práci nechtěl, ale ostatní členové Smečky na něj tlačili, aby nenechal cizince převzít Smečku.
Naštěstí zakročila Brandonova sestra a, s pomocí RJe, sblížili oba muže a vyhnuli se výzvě mezi těma dvěma.
„Rád tě vidím, chlape. Díky, že jsi přišel,“ řekl mu Brandon.
Sedl si před stolem, zatímco ho Brandon obešel a zavřel dveře kanceláře. Počkal, dokud se Brandon neusadil na židli, než promluvil.
„To vypadá důležitě,“ začal.
Mike přijel z Texasu, kde navštěvoval dalšího člena jeho staré armádní jednotky, Caseyho. Měl v plánu se zastavit a podívat se na RJe, než dostal Brandonův hovor.
„To je,“ řekl Brandon a vytáhl složku ze spodního šuplíku. „Slyšel jsi o tom, jak se chovají ke Smečkám, které šly na veřejnost?“
Mike přikývl. Bylo to jedním z důvodů, proč byl v Cayote Bluff. Jeho bývalý vojenský velitel a jeho druh, Princ koček, měli obavy o nových hrozbách proti měničům.
Prvních pár týdnů po oznámení, že opravdu existují měniči, bylo vrcholkem zpráv. Ale čas plynul a víc a víc lidí začalo vidět měniče jako hrozbu.
Měničské komunity, které se rozhodly o tom, že vyjdou na světlo, se musely vypořádávat se silnou odezvou hrozeb.
„Riverwood, Kalifornie. Minulou noc byl založen čtvrtý požár za míň než měsíc. Před každým ohněm je Alfovi zaslán dopis. ‚Vzdej se Smečky a země nebo město lehne popelem‘,“ informoval ho Brandon.
Mike otevřel složku. Smečka se nacházela v severní části Kalifornie nedaleko od jeho vlastní Smečky. Populace něco málo přes tři tisíce.
První známá organizovaná komunita měničů.
Pro měničské druhy se stalo běžné žít a pracovat pospolu, záleželo na tom jejich přežití. Ale tak to vždycky nebylo. Před dlouhou dobou žili měniči podle pravidla, že jen ti nejsilnější přežijí. Alfa Smečky v Riverwoodu věděl, že měniči zde nebudou dlouho, pokud se navzájem pozabíjejí. Začal s první komunitou, která vítala měniče, aby žili v harmonii.
Díky úspěšnému nápadu se komunitám měničů dařilo po celém světě. Jak roky míjely, pozice Alf nahradily další generace, ale čest, která přišla s první komunitou, nikdy nevybledla.
Současný Alfa Smečky, Jim Nelson, se rozhodl vyjít na veřejnost, protože během let měla Smečka těžké časy. Oslovil Koncil Alf a obdržel schválení k titulu první známé komunitě měničů.
To znělo Mikeovi jako dobrý nápad. A zdálo se, že to fungovalo. Celé město se rozrůstalo. Mike vždycky podporoval rozhodnutí vyjít na veřejnost a odsouhlasil svému Alfovi, aby ten krok udělal.
Prolétl stránky a přečetl si zprávu, která vypadala jako kopie policejního vyšetřování. Potky ohně mu ukázaly víc. Někdo měl v plánu zničit město.
„Požáry jsou vždycky na místech, na kterých město závisí. A přibližují se k centru a domům,“ řekl mu Brandon.
„Někdo zraněný?“
„Ne, naštěstí byly všechny budovy prázdné. Ale problém je, že pokud nedostanou to, co chtějí, změní se to.“
„Víme, kdo to je?“
„Ne. A žádné instrukce k tomu, jak chtějí, aby se Alfa ‚podrobil‘,“ řekl Brandon. „Ten požadavek je kravina. Jen chtějí zranit lidi. Ale když nevíme, kdo je do toho zapletený, neví, jestli hledat mezi místními nebo turisty. Tehdy jsi do toho vstoupil ty.“
Mike zvedl obočí. Věděl, co přijde. „A co chceš se mnou?“
Brandon si povzdechl. „Alfa Nelson šel za Koncilem Alf pro pomoc. Dylan byl svolán, kdyby měl nějaký nápad.“
„A?“
„Dylan a RJ si mysleli, že bys byl tím správným na tu práci.“
Teď někam směřovali. „Jaký druh práce?“
Brandon se zazubil. „Průzkum. Přesně to, co jsi dělal v jednotce.“
„A jak víš, co jsem dělal v jednotce?“ dotázal se Mike s úsměvem.
Jednotka, do které patřil, byla seskládána celá z měničů. Několika různých druhů. On a RJ byli oba vlci, ale taky tam byly kočky a ptačí měniči jako součástí týmu. „A v čem se to shoduje?“
„Hej.“ Zvedl Brandon ruce. „Viň Crossovi bratry. Jsem kontakt pro Alfu Nelsona, ale poslat tě tam byl jejich nápad. Něco o tom, že ses bezcílně potuloval a nebyl jsi schopný se usadit?“
Přikývl. Byl tak trochu ztracený od té doby, co odešel z armády a vždycky si užíval pomáhání ostatním. „Nevadí mi pomoct,“ řekl Mike Brandonovu. „A opravdu nechci, aby se této Smečce něco přihodilo. Pojedu.“
Brandon tleskl rukama. „To je skvělé! Opravdu jsem doufal, že budu dnes schopný říct něco Alfu Nelsonovi. Spadl mi kámen z ramen .“
Mike pokrčil rameny. „Nemám žádné velké plány, takže…“
Mířil domů, i když věděl, že tam dlouho nezůstane. Nezdálo se, že by Mike dokázal zůstat na jednom místě. Tolik se toho stalo za poslední rok.
Začalo to únosem Prince koček, pak dlouhá mise dostat ho zpět, než odešli z armády. Casey a RJ si našli družky. Pak šli měniči na veřejnost…
Celý svůj život se stěhoval od jednoho cílu k druhému.
Posledních několik měsíců vypadalo, jako by kličkoval. A vůbec se mu to nelíbilo. Takže měl RJ pravdu, jen se potuloval.
Dokonce přemýšlel o tom, že by šel zpět do armády. I když tu myšlenku s nikým jiným nesdílel. Teď, když nebyl celý den zaměstnaný, si nebyl prostě jistý, co chtěl dělat.
Možná, že mu tento úkol pomůže se rozhodnout. Bylo by hezké mít znovu nějaký cíl.
Stoupl si a nabídl Brandonovi ruku. „Rád bych zašel za RJem, když jsem v městě, ale můžu dnes večer odjet.“
Brandon obešel stůl a hodil mu paži kolem ramen. „Ne, člověče, bude večeře pro rodinu v Alfa domě. Přijď s RJem a Nikki a odjedeš ráno. Dám Alfovi Nelsonovi vědět, aby tě zítra očekával.“
„To zní dobře,“ souhlasil Mike.
Nechal Brandona ve dveřích a byl pobavený, když viděl, jak se Brandon pokouší zachytit oči recepční. Předstírala, že si nevšímá Brandona postávat, ale sexuální energie bylo dost na to, aby si toho každý všiml.
Bylo by zajímavé vidět, kam ten vztah povede.
Vyšel do horkého brzkého večerního vzduchu a rozhlédl se po hlavní ulici malého městečka. Neprocházelo tudy hodně lidí, což jen přidalo pocitu maloměsta.
Komunita byla přátelská a kohokoli potkal, mávali na něj. Podíval se po ulici a spatřil RJův tetovací obchod, který pořád svítil značkou otevřeno.
Trvalo to, ale z toho, co mu RJ řekl, lidé konečně přicházeli do jeho obchodu. Už byl na několika schůzkách mimo město, když se rozkřiklo, že dělá druhové tetování.
Mike byl opravdu za jeho kamaráda šťastný. RJ měl úžasný talent. Udělal všechna Mikeova tetování.
Rozešel se k RJovu obchodu a dával si na čas. Pořád měl složku kalifornské Smečky pod paží a chtěl si promluvit s RJem.
Udělal by cokoli, aby pomohl vlkům v nesnázi.
Tahem otevřel dveře tetovacího salonu a nebyl překvapený, když viděl sedět RJe na židli s jeho družkou Nikki Strattonovou na klíně.
Naštěstí na sobě měli pořád ještě oblečení. Dva noví druzi vypadali, že strávili hodně času vyslékáním sebe navzájem.
RJ vzhlédl, když Mike vešel a zazubil se na něj. „Čau, chlape! Zrovna jsme o tobě mluvili.“
Mike se ušklíbl. „Doufám, že to bylo předtím, než měla Nikki ruce pod tvým tričkem, nebo by to mohlo být trošku trapné.“
RJ se zasmál a Nikki zrudla, vydělala zmiňované ruce z pod RJova černého trička. Začala mu slézat z klína, ale lehce ji zachytil.
„Kam si myslíš, že jdeš?“
Štípla RJe a byla mu schopná uniknout. „Říkala jsem ti, že mám věci na práci. Měl bys mě přestat rozptylovat.“
RJ našpulil rty. Fakt našpulil pusu a Mike nemohl zadržet výbuch smíchu.
Nikki jen zavrtěla hlavou a popadla tašku z pultu. Zastavila se blízko něj a políbila ho na tvář. „Ráda tě zase vidím, Miku.“
Podíval se na ženu, která mu teď připadala jako sestra. „Já tebe taky, zlatíčko.“
„Zůstáváš tady chvilku?“ zeptala se.
Zavrtěl hlavou. „Jen dnes. Musím ráno zamířit do další Smečky, která má problémy.“
Povzdechla si. „Opravdu jsem si myslela, že jsme udělali dobře, když jsme vyšli na veřejnost. Nikdy jsem si nemyslela, že to vyděsí tolik lidí.“
„Hej!“ řekl RJ a přišel za ní. „Je to dobře. Lidé se jen bojí toho, co neznají. Zlepší se to.“
„To doufám,“ řekla smutně.
Mike taky doufal.
„Ale musím běžet. Potřebuju dokončit bramborový salát a koláč na večer. Taky ti nachystám pokoj, Miku.“
Opravdu se o něj dobře starali. Vždycky ho vítali, kdykoli byl v městě dokonce mu otvírali svůj dům, aby ho nechali použít volnou ložnici. „Nedělej si problémy, budu tu jen na jednu noc,“ řekl jí.
Mávla na něj. „Pro rodinu to není problém.“ Znovu políbila RJe, pak se vyhla jeho rukám, když ji chtěl popadnout pro další polibek. „Držte se mimo potíže, kluci,“ zavolala za nimi, pak je nechala o samotě.
RJ hodil paži kolem Mika a šel s ním dozadu do obchodu. „Takže pak vyrážíš ven do Kalifornie? Myslel jsem si, že se na to budeš perfektně hodit.“
Mike dloubl loktem do svého přítele. „Fakt?“
RJ pokynul k jednomu z velkých křesel a Mike se posadil, zatímco jeho kamarád popadl dvě piva z mini ledničky.
„Opravdu, bál jsem se o tebe chlape,“ prohlásil RJ.
Mike v šoku vzhlédl. „Proč? Nic mi není!“
RJ zvedl ruku. „Nejsi šťastný. Myslíš si, že nepoznám, když se něco děje s mým nejlepším přítelem?“
Mike si povzdechl. „Je to v pohodě, chlape. Jen se snažím najít pro sebe to pravé místo.“
„Jo,“ souhlasil RJ. „To chápu. Přemýšlíš, že by ses znovu připojil, že jo?“
Mike se napil piva a opřel v křesle. Nebyl překvapený, že RJ uhádl, jak se cítil i když nebyl připravený o tom mluvit. Ale znal svého nejlepšího kámoše a RJ by ho nenechal na pokoji, dokud by si o tom nepromluvili.
„Jo,“ přiznal.
RJ přikývl. „Myslel jsem si to. Nesnáším přemýšlet o tom, že bys tam šel beze mě, abych ti kryl záda. Podpořím tě bez ohledu na tvé rozhodnutí, ale chci, abys tohle udělal jako první.“
„No, udělám, co budu moct. To víš,“ řekl Mike RJovi.
„Jo, navíc… ta Alfova dcera…?“
„Dcera?“
„Jo, její jméno je Rebecca Nelsonová. Nikki se s ní setkala několik let zpátky. Je foto žurnulistka. Jedna z nejlepších podle toho, co Nikki říkala. Můžeš pracovat kdekoli, ale zůstaň blízko Smečky. Nikki tam chce sama jít a to je všechno, co můžu udělat, abych udržel sovu družku v bezpečí.“
„Takže chceš, abych dával pozor na Nikkininu kamarádku?“ zeptal se pobaveně Mike.
RJ zabručel a pak se usmál. „Nemůžu mít nešťastnou družku. Skoro jsem ji musel zamknout, abych ji udržel od toho, aby tam po druhém požáru šla. Byla připravená skočit do letadla.“
Mike si ten boj dokázal představit. Nikki byla jednou z netvrdohlavějších žen, se kterými se kdy setkal. Opravdu ji měl rád.
„Přestaň se ušklíbat,“ zamručel RJ. „Jen počkej, až si najdeš družku. Pak uvidíš.“
Mike plácl po prstech, kterými na něj RJ mával. „Nemyslím si, že bych byl takový…“
„Neříkej to,“ vyhrožoval mu RJ.“
„Podpantoflák,“ dopověděl Mike.

RJ ho praštil, ale měl obrovský úsměv na tváři.

14 komentářů:

  1. Nikol: Dakujem za pokracovani v prekladani tejto super serii :-) Este raz vdaka

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, díky moc za první kapitolu nového přakladu

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za pokračování.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc ti děkuji za skvělý překlad!!☺

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Teším sa na to ako sa z Mike stane podpantoflák :-):-)
    vdaka za preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  7. DÍKY ZA PŘEKLAD.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuju za překlad.... chtěla sem se zeptat jestli je i kniha o Kočíčím princi??

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj, dívala jsem se na goodreads a nevydala o něm žádnou knížku. :)

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj,děkuji moc za překlad těším se na pokračovaní Mirka

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat