neděle 8. listopadu 2015

Vzdor - 29. kapitola


LOGAN
Když jsme kráčeli ruku v ruce přes Dolní venkov, uvědomil jsem si, že to je naposled, co vidím pole natažená mezi sady, nabízející chvilku k odpočinku. Naposled, co vidím toto zákoutí a město před ním. Možná bych měl cítit ztrátu, ale díky Oliverově smrti, Jaredovi ztraceném v Pustině a Rachel odcházející se mnou jsem zjistil, že tady nezůstává nic, k čemu bych byl vázán, snad kromě spalující zášti k Veliteli.


Vstoupili jsme do Jižního okraje a Melkin vystoupil zpoza jedné z budov. Jestli se divil, proč si s sebou neseme cestovní tašky na slavnost Nárokování, nedal to na sobě znát. Místo toho nás následoval, když jsme zamířili k Centrálnímu náměstí. Jakmile jsme zatočili na sever, ustoupil, očividně spokojený, že posloucháme Velitelovy příkazy. Rozhlížel jsem se po ulici po dalších strážných, kteří by nás mohli sledovat, ale nikoho jsem neviděl.
Velitel si myslí, že Rachel zcela zlomil, takže už vlastně vyhrál. Nemohl jsem se dočkat, až mu dokážu, že se mýlil.
Ulice byly dnes rušné a plné lidí, kteří mířili na slavnost. Většina Baalbodenských obyvatelů se toho účastní. Někteří kvůli ceremonii samotné. Někteří proto, že Velitel potom pořádá hostinu a taneční zábavu.
Opuštěné obchody byly naší výhodou. Zatáhl jsem Rachel na stranu ulice, jeden blok od Centrálního náměstí, a schoval naše batohy za křoví za stánkem. Ten byl dnes zavřený, a když se nám podaří vykroutit se z festivalu dostatečně brzy, nebudeme mít problém se získáním našich věcí.
„Je to dobrý,“ řekl jsem, když Rachel naaranžovala větve tak, aby za nimi nebyly naše tašky vidět. Proklouzli jsme zpátky do davu. Čím blíž jsme byli k pódiu, tím víc Rachel ztratila barvy. Už jsme byli skoro na náměstí, když jsem se zastavil a jemně sevřel její ruku.
„Dívej se na mě, až budeš stát na pódiu,“ řekl jsem. „Dívej se na mě, ať si říká, co chce. Nedovolím, aby ti ublížil.“
Přikývla, ale třepala se. Nevěděl jsem, jestli to bylo kvůli vzteku, traumatu nebo nervům. Nejspíš to bylo kvůli kombinaci všech tří.
Když jsme dorazili, obyvatelé zaplnili celou plochu náměstí. Dívky v krásných drahých šatech se spolu shlukovaly, šeptaly si, chichotaly se a házely očkem po svých možných snoubencích, stojících blízko stupínku, každý z nich vypadal, že se cítí nesmírně nepříjemně. Dřevěné pódium, to samé, které používal velitel pro své popravy, bylo do čista vydrhnuté a pokryté velkou červenou stuhou.
Sylph tam byla taky, zářící ve svých zelenočerných šatech, její vlasy byly vyčesané nahoru jako u snad všech dívek při dnu Nárokování. Krátký pohled na dívky mi dokázal, že Rachel byla jediná, která si nechala vlasy rozpuštěné. Taky byla jedinou, která měla šaty střižené dostatečně nízko na to, aby přilákala pohled každého muže, stojícího na okraji stupínku. Uviděl jsem moment, kdy si uvědomili, že i ona bude součástí ceremoniálu a já jsem se musel hodně ovládat, abych nevytáhl meč, kterým bych je usměrnil.
Přemýšlel jsem, který z nich bude mít ty nervy a bude si ji Nárokovat. Mitch Patterson? To si nemyslím. Jednou jsem viděl jeho levé oko, jak sebou celou hodinu cukalo. Musel to být signál na nějakou mentální nestabilitu. Wendall Freeman? Nemůže se udržet střízlivý. A říká příšerné vtipy. Peter Carmine? On je… Hledal jsem nějakou vadu, o které jsem věděl, že tam je, a nakonec jsem se rozhodl, že je na ni příliš malý. Příliš malý a příliš hloupý.
Vlastně jsem neměl důkaz, že by byl Peter Carmine hloupý, ale vypadal, že by mohl být, a to mi stačilo.
Což jen dokazovalo, že já jsem byl ten, který by měl mít starost o mentální nestabilitu a nekontrolovatelnou hloupost. Nezáleželo na tom, kdo vystoupí a bude si ji Nárokovat. Nebude tady dost dlouho, aby uspokojila jejich nabídku.
Měli jsme plán. Zhatit ten Velitelův na jeho vlastním pódiu. A odejít.
Měl jsem záložní batohy schované na místě, kam by nikdy Velitele nenapadlo se podívat, jen pro případ, že bychom se k těm naším skutečným nedostali. Vím, kam se dá schovat v Jižním Okraji a jak zablokovat naše zápěstní značky, takže nás stráže nenajdou, dokud nevymyslíme nový plán, jak se dostat přes Zeď.
A také jsem měl jeden alternativní plán pro mě samotného, kdyby Velitel vytasil ještě něco jiného.
Jsme tak připraveni, jak jen to jde. Postavil jsem se před Rachel, abych zastavil okukování těch idiotů na pódiu a v tu chvíli se na Centrálním náměstí rozezněl hluboký zvon. Dav se promíchal a začal si šeptat, když se dívky seřadily pod stupínkem v matoucí výstavě barev, šperků a dychtivých pohledů. Sylph nás uviděla, oči se jí rozšířily při pohledu na Rachel v šatech pro ceremoniál a věnovala nám malé váhavé zamávání.
Rachel jí zpátky nezamávala. Nebyl jsem si jistý, jestli si vůbec všimla, že tam Sylph je. Nemyslel jsem si, že viděla něco kromě pódia a faktu, že bude stát vedle Velitele, zatímco bude hrát svou životní roli.
Dívky začaly vystupovat po schodech, dělajíc opatrné kroky, aby si nepřišláply dlouhé sukně. Jejich Ochránci zaplnili schodiště hned za nimi. Budoucí snoubenci sebou trhli, jako by byli blízko k udušení, když zvon třikrát dlouze zazvonil.
Velitel je tady.
Je čas.

Přitáhl jsem Rachel k sobě, nadechl se její citrusové vůně a pak se i s ní rozešel, míříc k našemu místu na pódiu.

3 komentáře:

  1. Ďakujem za preklad. No som zvedavá, čo sa tam udeje :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za překlad nové kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat