pátek 13. listopadu 2015

V zajetí draka - 9. kapitola 2/2


Olízla si rty. „Dragosi, nemyslím si, že...“
„Co si nemyslíš?“ Jeho žhavý pohled ji stravoval.
„Myslím, že nejsem tak hodná a slušná, jak jsem si myslela,“ zašeptala. Přivřela oči a usmála se.
„To je moje děvče,“ zašeptal.

Roztáhl jí nohy víc doširoka, vtěsnal se mezi ně a začal svůj smyslný útok, ochutnával ji a olizoval. Skousl její spodní ret mezi zuby a žužlal ho, poté vnořil svůj jazyk do jejích úst.
Oba zasténali. Pronikl do ní hlouběji, přirazil silněji. Naklonila hlavu do strany, aby mu umožnila proniknout ještě hlouběji. Uchopil ji za zápěstí jednou rukou, aby mohl druhou zajet pod tuniku a drsnými prsty přejel až k jemným oblinám jejích prsou. S lačnou opatrností uchopil něžný kopeček, našel bradavku a zmáčkl ji mezi palcem a ukazováčkem. Zatahal za to citlivé masíčko a stiskl.
Když si hrál s jejími prsy, roztřásla se vášní. Dýchala přerývaně. Zakroutila zápěstími, aby se uvolnila, ale držel ji pevně, jeho tělo se napjalo. Zvedla nohy, aby ho objala kolem pasu a trochu se pod ním posunula, aby zapadla na to správné místo. Jeho těžká silná erekce se opřela o její pánev.
Zasyčel, výraz mu potemněl touhou a vzepřel se, aby jí jednou rukou strhl tuniku.
„Ne!“ vykřikla a vzepjala se.
Strnul. Chudáček drak se neodvážil ani dýchat.
„Už nemám nic jiného na oblečení,“ vysvětlila. Když se jeho pohled zasekl do jejího, trochu nejistě se na něj usmála.
Z obličeje mu zmizel zmučený výraz. Pustil její zápěstí a klekl si, zatímco se posadila a přetáhla tuniku přes hlavu. Hodila ji na zem. Položil ruce na její žebra a nechal je putovat nahoru k prsům.
„Zatraceně,“ řekl. Jeho obvykle hluboký hlas zaskřípěl. „Podívej se na to.“
Shlédla dolů. Linie a obliny jejího těla a prsou vypadaly vedle jeho svalnatých rukou a paží ultra žensky. Vypadalo to, že se její záření a temný odstín jeho kůže navzájem posilují. Bledost její pokožky byla krémovější, červeň bradavek růžovější. Šlachy na jeho rukách a zápěstích se mu pohybovaly pod kůží, jejíž bronzový tón byl sytější.
Položila ruce na jeho trup a pozorovala je, zatímco s nimi putovala nahoru. Pod jejími zápěstími se zavlnily svaly, když trhaně nasál vzduch. Jemně ho nehty poškrábala po bradavkách. Část jejího já byla bez sebe šokem.
Dotýkám se ho. Dotýká se mě.
Se zasyčením vydechl a chytil ji za ruku, znovu ji přitlačil pod sebe a naklonil se nad ni. Položil jí ruce na boky. Pochopila, co chce a zvedla pánev tak, aby jí mohl svléknout legíny. Stáhl si džíny a odhodil je. Poté se znovu naklonil nad ni, těžký, pevný a nahý, až leželi tělo na těle, kůže na kůži.
Jestli jí předtím připadal horký, teď se proměnil ve vulkán. Cítila, jak mu srdce buší o její prsa. Když se tak o něj otírala a rukama přejížděla přes svalstvo na zádech, úplně se ztrácela v pocitu uspokojení.
Sjel po jejím těle dolů a za sebou zanechával cestu polibků, nejdřív na jejích pootevřených chvějících se rtech, poté sklouzl ke krku a přes klíční kost, až dorazil k jejím prsům. Cucal je a lehce ji kousl do bradavky, aby ji následně obkroužil jemným pohlazením jazyka. Nejdřív jednu, pak druhou, až se vzepjala a touhou vykřikla nesmyslná slova.
Poté sjel ještě níž, přitom ji stále lízal a kousal. Chytil ji za štíhlá kolena a odtáhl je od sebe, aby se dostal k jemné kůži na vnitřní straně stehen. Kroutila se v jeho sevření, znovu vykřikla a pozvedla boky.
Na chvíli se zastavil, aby si vychutnal pohled na ni. Elegantní stavba kostí, zářící krémový odstín a temná růžová, to všechno leželo před ním na extravagantním polštáři z rozcuchaných bledě zlatých vlasů. Mohl svou cestu po jejím těle sledovat podle hojného množství cucfleků, které vykvétaly na spodní straně jejích prsou a vnitřní straně stehen. Tmavě fialové oči měla široce otevřené a leskly se touhou úplně stejně jako v tom snu.
Stejně, jako po tom od té doby toužil. Touhou po něm, po monstru, po Velké Bestii.
Ale toto nebyl žádný sen a on byl tak tvrdý a tak naplněný tím svou touhou, že trpěl příjemnou bolestí. Prohlížel si její nateklé, růževé pohlaví a nad ním bílo-zlaté kudrlinky. Byla vlhká a jeho těžký penis sebou při tomto očividném důkazu jejího vzrušení cuknul. „Budu tě lízat, až budeš křičet.“
Její úzká chodidla se zkroutila, Pia ze sebe vyrazila hluboký sten. Sklonil hlavu a započal svůj útok, lízal a kousal a sál s chvějící se touhou. Uchopil její pevné, malé poupě mezi rty a začal sát, zatímco se vzpínala pod silou vzrušení, které projelo jejím tělem.
Se supěním se opřela o lokty, aby se podívala, co to tam s ní dělá. Jeho tmavá hlava a silná ramena mezi jejími třesoucími se stehny, jeho ostře řezaný obličej, na kterém se odráželo její vzrušení, zatímco ji zpracovával – ten pohled byl tak erotický, že ji katapultoval k orgasmu. Nechala hlavu spadnout dozadu a vykřikla, když dosáhla vrcholu tak silného, jako ještě nikdy dříve.
Nepřestával. Dál a dál ji lízal a sál a absorboval do sebe vlny, které jí projížděly. Když se zhroutila, položil svou dlaň na její podbřišek, aby pocítil rytmus jejího orgasmu a nepřestával sát.
Hrozilo, že ji přecitlivělost přemůže. Zabořila svoje třesoucí se prsty do jeho vlasů a pokoušela se mu hlavu odtáhnout. „Přestaň, už nemůžu… Já nemůžu…“
Vydal ze sebe hrdelní zvuk, jeho žhavý zlatý pohled se soustředil na její zpocený, omámený obličej a sál ještě silněji. Vsunul do ní hluboko dva prsty a v tom okamžiku ji přivedl k dalšímu vrcholu. Tento byl delší a intenzivnější než ten první. Spolykal ho a bez pauzy ji přivedl k dalšímu.
Její tělo se vzepjalo ze země, a když jí z úst unikl výkřik, na krku jí vystoupily šlachy. To, co s ní dělal, ji úplně přemohlo. Když se jí oči zaplnily slzami a vylily se z břehů, pohled na noční nebe poseté zářícími hvězdami se rozmazal.
Konečně se od ní odtáhl a vzepjal se nad ni. Jeho dech zněl přerývaně, jeho úmysl byl vidět z jeho pohybů. Beze slova na něj zírala. Byl to tak nádherný, agresivní muž, jeho široké prsní svaly a paže se chvěly, jeho velký penis se tyčil mezi jeho ocelově pevnými stehny. Když rukou uchopila jeho široký žalud a pohladila ho, zadívala se mu přímo do očí.
V tom okamžiku se už potřetí ve třech dnech úplně zbláznil. Vrhl se na ni dolů, jeho plíce ztěžka zapracovaly, když zalapal po dechu. Jednu ruku zasunul pod její boky a zvedl si ji k sobě, aby do ní lépe pronikl. Vedla ho a on vnořil svůj penis hluboko do jejího nitra.
Vykřikla a nehty mu zaťala do zad. Nebyl to žádný něžný, ovládající se milenec. Byl jiný než všechno, co do té doby zažila. Tsunami, které se přes ni přehnalo, zničilo její staré já a nově zformovalo její život.
Druhou rukou ji objal a pevně ji držel za krkem a za bok. Pak se začal pohybovat, silnými, náruživými pohyby do ní narážel. Při každém přírazu jí zasténal do ucha. Pářili se jako zvířata, kterými byli. Za stoupajícího tlaku a se zvuky, které způsobovaly jejich na sebe narážející těla, ztratila veškeré sebeovládání a zaryla mu nehty do zad. Se zakňučením se poddala neúprosnému rytmu svého těla a vyvrcholila znovu.
Zaklonil hlavu, obličej zkřivený divokostí a úžasem. S posledním, křečovitým přírazem ze sebe vydal potlačovaný výkřik a následoval ji k vrcholu. Cítila, jak hluboko v ní pulsuje, pokoušela se zachytit ten moment, zachytit jeho. Hluboko v ní sebou zacukal. Dragos zasupěl a zavřel oči v okamžiku, kdy se do ní vyprázdnil. Položila mu ruku na zátylek a druhou rukou ho objala kolem pasu a držela ho stejně tak pevně, jako on ji. „Ano, ještě, ještě, ó, ano!“ šeptala mu do ucha.
Přiblížil k ní svůj obličej, našel její rty a políbil ji, zatímco držel její pánev přitisknutou ke svým bokům tak těsně, že si chvíli myslela, že se slili dohromady a stali se jednou bytostí, světlá a tmavá, Jin a Jang.
Poté její roztříštěný rozum pochopil, co jí vrčel do ucha, zatímco do ní narážel: Mně, říkal. Patříš mně. Patříš mně.
Myšlenky jí odplouvaly, a když se tváří otírala o jeho, koukala na obrys jeho hlavy na nebi. Jeho tíha ji tiskla k zemi. Něco v ní se začalo zajíkat, pokoušelo se přepnout páčkou, reagovat na to, co se právě stalo. Bylo toho příliš. Nemohla přemýšlet.
Znovu začal pohybovat boky, vynořil se ven a zase se zasunul, jeho dech se zrychloval. Proboha, byl stále ještě obrovský a tvrdý! Nelidské. Z hrdla se jí vydral zvuk překvapení, a jak do ní narážel, objala ho. Byl prostě ohromný. Nadzvedla pánev a přijala jeho rytmus.
Tentokrát se mu z hrudi ozvalo zasténání, a když začal pulsovat, otřásl se po celém těle. Napnula své vnitřní svaly, šeptala mu do ucha a houpala ho v náruči, zatímco jeho orgasmus odezníval. Zabořil jí obličej do krku.
S napjatým obličejem se z ní zvedl. Vydala ze sebe překvapené uf! Otočil ji totiž na břicho a zvedl ji za boky, takže klečela na kolenou. Rozcuchané vlasy jí spadly přes obličej jako vodopád. „Ne dost hluboko,“ zasténal. „Musím hlouběji.“
Více než připravená roztáhla nohy a vystrčila zadeček. Sáhla mezi nohy, aby ho navedla a poté do ní přirazil zezadu. Tím způsobem vnímala jeho vlhkou, horkou a hebkou erekci ještě víc. Byla uchvácená nejen jeho nespoutanou potencí, ale i tou cizí bytostí, která sídlila v jejím těle a která se cítila smyslnější, ženštější a žádostivější, než kdykoliv předtím.
Položil se na ni, jednou rukou ji objal kolem pasu, aby si ji přidržel proti svým prudkým nárazům. Druhou rukou se opíral o zem, aby se o ni neopíral celou vahou. Tentokrát bylo postavení jeho boků nemilosrdné. Tvrdě a pravidelně přirážel, přičemž měl obličej zabořený do jejího zátylku. Jeho dech ji hladil po kůži. Znovu se v ní začal hromadit tlak, tentokrát ale nevěděla, jestli to dokáže ustát. Se vzlykem zaťala prsty do země, aby se udržela. Nehty potrhala trávu.
Zaryl zuby do jejího zátylku a ji obklopila jeho magická energie. Pojď se mnou! Ruku jí vsunul mezi nohy, dlouhými prsty třel místo, kde do ní vnikal a masíroval její klitoris. Naposledy do ní pronikl a strnul bez pohnutí. Při jeho vyvrcholení se kolem ní rozlila jeho magická energie a proudila i skrze ni.
Vybuchla jako supernova.
Dragos do ní dal všechno, co měl. Tohle nebyl sex. Sex měl už mnohokrát. Sex byl prostě páření a uvolnění. Ve většině případů už za půl hodiny po něm jméno té ženy zapomněl.
Tohle bylo něco, co předtím ještě nikdy nedělal. Bylo to něco elementárnějšího a nutkavějšího než sex. Potěšit se s ní jeho touhu nezmenšilo, nýbrž posílilo. Orgasmus jeho vášeň neutišil. Dovedl ho k extázi. Všechno, co s ní dělal, do sebe nasála a vrátila zesílené nazpět. Musel do ní proniknout tak hluboko, jakoby se nikdy neměl vynořit.
Znovu se vzpamatovával. Ještě stále na ni zezadu naléhal, ještě stále byl v ní. Jeho ruka objímala půvabnou křivku její pánve. Tělem jí procházely vlny otřesů. Její štíhlá stehna se chvěla. S tichými vzlyky lapala po dechu.
Co to udělal? Přitiskl rty na její krk a pokračoval po lopatkách. Jednou rukou odhrnul závoj vlasů, aby jí viděl do obličeje. „Pšt,“ zamumlal. „Už je dobře.“
Byla příliš slabá, než aby se bez jeho pomoci udržela na rukách a kolenech. Když klesla na zem, jeho ochablý penis z ní vyklouzl. Položila si hlavu na ruce. Lehl si vedle ní na bok, přehodil přes ni nohu, upravil jí vlasy a hladil po chvějících se zádech.
Její obličej vypadal mokrý. Plakala? Ublížil jí? Otázka se do něj zabořila jako nůž. Mohl by přísahat, že to celou dobu chtěla taky.
Přestal dýchat a chytil ji za bradu. Lehce jí zvedl hlavu a otočil k sobě její vyděšený obličej s doširoka rozevřenýma očima. Vypadala překrásně a křehce jako roztříštěný křišťál. Stáhl se mu žaludek.
„Přestal jsem se ovládat,“ zašeptal.
Jeho slova a jeho oči potemnělé starostmi, ji vrátily nazpět do jejího těla. Pokoušel se snad o omluvu?
„Já také,“ zašeptala v odpověď.
„Ještě nikdy se mi to nestalo.“ Dotkl se jí na citlivém místě kolem očí a palcem přejel po jejím spodním rtu.
„Mě také ne,“ přiznala. Na obličeji se jí rozlil úsměv. Nechal ruku klesnout, prsty obkreslil konturu jejích rtů. „Jsi… oukej?“
Byla úplně zničená. Byla emocionální vrak plný euforie. Potřebovala se schovat do nějaké tiché, tmavé místnosti a pokusit se pochopit všechno, co se stalo a co s ní udělal.
Ale nejdřív musí z jeho obličeje vyhnat tu nejistotu.
Její úsměv se rozšířil, když mu říkala pravdu: „Ne.“ Předklonila se k němu a políbila ho na jeho neuvěřitelně svůdná ústa. „Zničil jsi mě. Neměla jsem ani tušení, že někdo může dělat takové věci, jaké jsi dělal ty. A chci vědět, jak brzy to můžeme zopakovat.“
Starost zmizela, jeho oči se rozjasnily, zatímco jí vracel úsměv. Podíval se na její ústa. „Já chci plno věcí.“
„To, co děláš se svými ústy, je hřích,“ poškádlila ho.
Zranitelnost, kterou v ní stále ještě viděl, číhala za rohem, ale rozhodl se, že na její pokus o zvednutí nálady přistoupí. „Být zlým mužem má mnoho výhod.“
„Například?“
Posadil se a přitáhl si ji do klína, přitom ji otočil tak, aby na něj viděla. Tělo na tělo, slabiny na slabiny, její štíhlé nohy napravo a nalevo od něj. Byla to intimní pozice, o to víc, když byli nazí. Skvělá pozice pro milování. Objal ji a ona mu položila ruce na zátylek.
Dokonce i když mu seděla na klíně, bylo jeho tělo větší a širší než to její, takže se musel sklonit, aby se nosem dotkl jejího.
„Příjemná absence svědomí,“ řekl. „Potěšení z nerušeného spánku. Nekomplikované přání užít si všelijaké tělesné prožitky s touto překrásnou ženou v mém náručí.“
Kompliment jí rozzářil oči. Zasmál se a políbil ji, důkladné zkoumání, při kterém se do sebe zaklesly jazyky.
„Myslím, že chráníš jedno obrovské tajemství,“ řekla, když se mohla znovu nadechnout.
Pozvedl obočí.
Prstem mu zaťukala o prsa. „Tam hluboko je zahrabáno okouzlující stvoření. Měl bys ho ukázat častěji.“
Začal se smát, ale na jeho obličeji se objevil vypočítavý výraz. Když zjistila, že se jí líbí i ten, také se rozesmála. Proboha, byla v háji! „Nenech mě litovat, že jsem ti to řekla,“ napomenula jej.
„Pokusím se toho příliš nezneužívat,“ odpověděl.
„No, pěkně děkuji!“ Protočila oči. Očividně to znamenalo, že z toho vytříská jakýkoliv možný prospěch. Zakručelo jí v břiše. „Už zase umírám hlady.“
Seděli v dosahu vaku. Podal jí jednu vafli zabalenou v listech. Zatímco jedla, pokoušel se prsty pročesat její spletené prameny vlasů. „Tvoje vlasy to pěkně odskákaly,“ řekl. Skrz ruce vyslal slabý proud magické energie a vlasy jí uhladil.
Spolkla sousto lahodného cestovního chleba. „Až toho jednou budeš mít dost hraní si na milionářského obchodníka, mohl by sis vydělávat jako holič.“
„Budu si to pamatovat,“ odvětil. Neprozradil jí, že ho vlasy ostatních vůbec nezajímají. Rozhlédl se po mýtině. „Zdrželi jsme se tu příliš dlouho. Měli bychom vyrazit, jakmile dojíš.“
„To je pravda,“ řekla a také se rozhlédla. „A proč jsme šli sem, místo abychom šli přímo k cestě, kde nás odchytili?“
„Ty jsi předtím ještě nikdy v Jinozemi nebyla, co?“
Když přikývla, pokračoval: „Není to to nejlepší přirovnání, ale pro začátek to bude fungovat. Když vznikala Země, čas a prostor způsobily vlny. Tyto vlny vytvořily dimenzionální kouty, ve kterých se nasbírala magie. Představ si je jako jezera nebo obrovské vodní plochy. Jezera jsou rozdílně velká. Některá jsou docela malá, spíš jezírka, některá jsou osamocená. Některá jsou skoro tak velká jako oceány a jsou spojené proudy a řekami. Cítím, že tady to,“ ukázal okolo sebe, „je velká oblast, která je spojená s jinými velkými krajinami.“
„Jak to děláš?“ zeptala se.
Nakrčil čelo, ne ze zmatku nad její otázkou, jak pochopila, ale protože přemýšlel, jak by jí co nejlépe vysvětlil, co vnímal. Muselo to být něco, co uměl dlouhou dobu, takže se to dělo automaticky jako dýchání.
„Položím ruku na zem a vyšlu své smysly. Na to není potřeba nijak velká dávka magické energie. Spíš je to jako poznání, které přichází ke mně samo.“
Zkoušela si představit, jaký by to měl být pocit. Možná podobný druh poznání, jako když ona vycítila, když je přítomná magie nebo bylo vyřknuto nějaké kouzlo, ale toto bylo spíš namířeno na krajinu. Někdy by to chtěla vyzkoušet taky. „Takže existuje několik cest, které vedou k tomuto místu.“
„Správně. Naše šance uniknout bude lepší, když vyrazíme směrem, který nepředpokládají, místo abychom se vrátili stejnou cestou, kterou jsme přišli. Možná se nám podaří dostat se tak daleko na sever, že budeme moci vyjít v New Yorku nebo aspoň v jeho blízkosti.“
„Když o tom mluvíme: Proč v Jinozemi nefunguje technika?“
„To není tak úplně pravda. Některé technické přístroje fungují, pokud jsou konstruovány pasivně, tedy využívají již existující přírodní síly jako například vodní proud nebo když nejsou poháněny spalovacím procesem složitějším, než je sporák na dřevo nebo ohřívač. Moderní kuše nejsou úplně pasivní, ale lze je používat, protože nejsou zapalovány. I jiné věci lze v Jinozemi využívat, jako moderní skleněná okna, umělecká díla, různé komfortní prostředky jako kávový filtr nebo překapávače, dokonce i suché toalety, ale jen pokud nejsou závislé na elektrickém proudu a lze je bezpečně transportovat skrz dimenzionální průchod.“
Zachichotala se. „Mluvíš jako domorodec.“
Zasmál se. „Mám docela komfortní dům v Jinozemi, která je spojená s venkovem New Yorku. Tam jsme provedli několik experimentů, abychom zjistili, co funguje a co ne. Je postavený tak, že optimálně využívá slunečního světla. Tím je vyhřívaná voda pro podlahové topení a klimatizaci, které vytápí celý dům. Velmi římské. A proč určité technologie nefungují?“ Pokrčil rameny a prsty jí projel vlasy. „O tom je v oběhu nespočet teorií, ale krátce řečeno, nikdo to pořádně neví.“
Zaklonila hlavu a užívala si jeho hlazení. „Jednoduchý revolver není žádný komplikovaný přístroj a stejně tak pistole, ale slyšela jsem, že i použití jednoduchých střelných zbraní je nebezpečný.“
„Máš pravdu. Jednoduché střelné zbraně používají střelný prach, oheň a olovo. Zajímavé je, že tyto zbraně lze používat v Jinozemi tím víc, čím víc jsou primitivnější. Automatické zbraně se zaseknou nebo vystřelí dozadu, jakmile překročí hranici. Z jednoduchého, staršího modelu bys mohla párkrát vystřelit. Možná bys mohla vystřelit půl tuctu nábojů, ale to množství nelze předvídat a nakonec stejně dojde k chybnému zážehu.“
Zamračila se. „Dobrá příležitost, jak přijít o zrak či o ruku.“
„Nebo o svůj život,“ řekl. „Možné vysvětlení je „Teorie živoucí Země“. Co kdyby byla Země jedna gigantická bytost? Kdybychom tuto teorii přijali, měla by Země jednotlivé orgány, končetiny, žíly, svaly, kostru, tepny a tak dále. Co když jsou obyvatelé Jinozemě pro celý organismus důležitější než ostatní místa, důležitější než je tepna oproti vnější žíle nebo životně důležitý orgán oproti nějakému, který není k přežití potřeba. Co když je magie, která je zde tak silná a určité druhy techniky oslabuje nebo dokonce sabotuje, obranný systém této Země?“
„Něco jako krvinky?“ zeptala se. „Když bychom u tohoto srovnání zůstali, pak jednoduché zbraně zpočátku fungují, protože imunitní systém potřebuje delší dobu, než je rozpozná.“
„Přesně tak. Teorie je to spíš poetická než vědecká, ale mě se líbí. Ještě existuje pozměněná „Teorie živoucí Země,“ ta která myšlenku Země jako bytosti vylučuje. Ta se soustřeďuje na jednotlivé kouty v Jinozemích jako na kolektivní „duše,“ které pochází z magií nasáklé země a divoce žijících zvířat, i když tyto „duše“ nemají vědomí v pravém slova smyslu. V této teorii zůstává myšlenka magie jako obranného mechanismu, který tlumí působení technologií.“
Usmála se, fascinovaná a nadšená novým náhledem do jeho osobnosti a jeho aktivního, zvědavého ducha. „Jsi vědec, že ano?“ řekla.
Pozvedl obočí a přikývl. „Rád zkoumám základní vzorce a jejich význam pro svět. Hodně čtu vědecké časopisy.“
Dojedla a olízla si zbytky z prstů. Jeho pohled padl na její ústa a Pia ucítila na vnitřní straně stehen, jak ztvrdnul. Dech se jí zadrhl.
Přesto ji od sebe odsunul, vstal a podal jí ruku, aby jí pomohl na nohy. Byla příliš rozbolavělá, aby ji to zklamalo – to si říkala v duchu pořád dokola, zatímco ze země zvedala pomačkanou tuniku, legíny a přikrývku. Došla k potoku, aby omyla stopy jejich… ať už to bylo cokoliv. Milování znělo příliš hezky, sex příliš jednoduše. Páření znělo, jakoby to mohlo být napořád. Kousla se do rtu, protože strach ji málem srazil na kolena.
Je to příliš, než aby o tom mohla přemýšlet. Je to příliš velké. Úplně mě zničil. Nevím, kdo byla ta fúrie a děvka zároveň, co vytrhala trávu ze země a která si nechala vyšukat mozek z hlavy. Už sama nevím, kdo jsem.
Odtrhla se od těchto myšlenek dřív, než ji zavalí, aktivovala halící kouzlo a s úlevou si oddechla, když otočila dlaně nahoru a dolů a prohlédla si je. První světlo přicházejícího rána zabarvil mýtinu došeda a byly to normální, matné, lidsky vypadající ruce.
Pořádné teplé jídlo, postel, pravidelný denní rozvrh. Večer jít spát, ráno vstávat. Tyto věci člověk považuje za samozřejmé, dokud o ně nepřijde.
Oblékla si tuniku a legíny a sedla si na zem, aby si obula svoje běžecké boty. Když uviděla jejich katastrofální stav, potlačila grimasu a místo toho si to zapsala na svůj seznam stížností. Statisíce dolarů v háji. Troje doklady fuč. Žádné auto. Žádné punčochy. Žádné spodní prádlo.
A co udělala? Šla a měla sex s původcem všech jejích problémů. Oukej, nebyl to sex, u kterého by přemýšlela nad víkendovým nákupem. Nevěděla, co to bylo za sex, ale byl to ten nejlepší, jaký kdy zažila. Kdyby se pokoušela za tím vidět víc, byla by více než hloupá, pak by byla wyr-kráva a to byla ubohá představa.
Energicky si zavázala boty, zatímco nadávala sama sobě, poté pohlédla na objekt své posedlosti.
Dragos se taky opláchl v potoce, oblékl si džíny, obul si boty a poklekl vedle vyhasínacího ohně. Položil ruku na rudé uhlíky, které krátce naposledy zažhnuly a poté zčernaly. Zalapala po dechu. Oukej, tak byla ztracená.
Zvedl hlavu a tělo se mu napnulo. Otočil se a upřel pohled směrem, ze kterého vál skrz stromy slabý větřík.
Co to je?  Zhluboka se nadechla a ucítila závan větru. Přinesl sebou zápach goblinů.

Vyskočil na nohy. „Utíkej!“

17 komentářů:

  1. Skvělé, díky moc za pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za korekci a překlad, tahle knížka se mi moc líbí :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další části ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za skvělý překlad!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za preklad a neviem sa dočkať pokračovania :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad a korekci :)

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat