pondělí 2. listopadu 2015

V zajetí draka - 7. kapitola 1/2


Probudily ji bolesti. Její tělo bylo zkroucené do nepohodlné pozice. Obklopoval ji pomačkaný kov karosérie a byla zaklíněna pod něčím těžkým.
Zasténala.

„Schhhh,“ zašeptal Dragos. „Všechno je v pořádku. Brzy budeš oukej.“
Pokusila se zhluboka nadechnout, ale nepodařilo se jí to.
„Nemůžu dýchat,“ zafňukala. „Nemůžu hýbat s nohama.“
„Měli jsme nehodu, Pio. Jsi zaklíněná, ale já tě odsud dostanu. Ale nejdřív mě musíš poslouchat. Nehýbej se! Mohla bys to pro mě udělat? Jen chviličku?“
Jeho hlas pronikl do jejího vědomí a odsunul paniku stranou. Vyslal k ní iluzi, aby ji uklidnil. Jednoho dne si s ním bude muset o tom, že jí straší v hlavě, promluvit. Ale teď na to nebyla ta správná chvíle. Pokusila se dýchat mělce a vydechla: „Oukej.“
„To je moje statečná holka,“ utěšoval ji.
Těžká tíha na jejích prsou se krátce zachvěla. Kov zavrzal. Zvuk to byl strašidelný. Skrz nohy a záda jí projela žhavá bolest. Vykřikla a svět zčernal.
Když Pia znovu ztratila vědomí, Dragos ze sebe vyrazil nekonečný proud jedovatých nadávek. Náraz byl tak silný, že z auta zbyla jen neforemná hromada zkrouceného plechu. Většina bytostí by takovou nehodu nepřežila. Kdyby nebyl to, co byl, kdyby se už dostatečně nezotavil z elfího jedu, kdyby svým tělem nekryl Piu a nezahalil oba vší svou mocí do magické energie, Pia by byla okamžitě rozdrcena.
Obklopovaly je stíny. Dragos roztrhal splasklý airbag na pásy a vyhodil je malou zprohýbanou dírou, která kdysi byla oknem u spolujezdce. Poté roztrhl Piin bezpečnostní pás. Zamračeně se rozhlédl, zatímco se stíny přibližovaly. Poté vycenil zuby, vyrazil ze sebe varovné zavrčení a stíny se zarazily. Skrz pach spálené gumy a benzínu k němu pronikl zápach goblinů. Brzy na to se goblini znovu začali přibližovat, ve světle blížícího se rána se objevily jejich neforemné obličeje.
Mysleli si, že je v pasti. Měli pravdu.
I jeho tělo bylo zraněno, utržil mnoho zhmožděnin a řezných ran, ale ignoroval je. Pro něho byla tato zranění bezvýznamná. Kdyby byl sám, vysvobodil by se z toho vraku a natrhl by jim ty jejich hnusné prdele. Ale kdyby to udělal, mohl by Pie způsobit nepředvídatelná zranění, dokonce ji i zabít. Musel být velmi opatrný, aby ji z vraku auta osvobodil. Na to potřeboval čas. Byla o tolik zranitelnější než on.
Goblini byli čím dál tím odvážnější. Byly to zrůdné kreatury se šedou kůží a lhostejnou, brutální a nelidskou silou. Patřili k těm málo Starým rasám, které neovládaly halící kouzlo, takže se nemohli pohybovat mezi lidmi. Z toho důvodu většinu času trávili v Jinozemi, kde bylo víc magie, lidé se tu vyskytovali ojediněle a určité technologie jako elektronika a moderní zbraně skoro vůbec nefungovali a když, tak velmi nespolehlivě.
Použil své smysly a v blízkosti objevil přechod, který vedl do jednoho koutu Jinozemě. Jaké překvapení!
Obrátil svou pozornost zpátky k Pie. Byli společně zabaleni ve vraku jako nějaký bizarní dárek. V pase byl přetočený a jeho trup ležel na jejím. Její sedadlo bylo zlomené. Napůl ležela na tom, co kdysi bylo zadní sedadlo, zatímco přední část auta byla zmačkaná přes její nohy.
Uvolnil svou pravou ruku a sáhl dozadu za sebe, kde mu řadící páka tlačila do ledviny. Pravou rukou se zapřel. Opatrně. Kov zasténal a páka se o kousek pohnula. Brzy toho nechal, aby se přesvědčil, že posunutím páky netlačí na Piu něco dalšího. Nezaregistroval žádné další trhliny. Zatím dobré. Pokusil se o to samé se střechou, kterou držel svými zády a vytvořil tak pro ně trochu víc místa.
Goblini na sebe pokřikovali něco ve své hrdelní řeči. Jeden z nich se odvážil blíž. S úšklebkem píchal svým vroubkovaným mečem skrz rozbité okno.
Dragos popadl meč a druhou ruku vyrazil ven z okna. Goblina chytil za hrdlo a rozdrtil ho. Kreatura sebou s chraptěním mrskala. Dragos ji pustil. Goblin se zhroutil na zem a ve smrtící křeči zaryl prsty do svého rozmačkaného hrdla. Ostatní goblini přihlíželi, jak jejich kamarád umírá, ale nijak mu nepomohli.
Jak roztomilé! Aniž by věnoval pozornost svým krvavým prstům, vtáhl Dragos meč do auta. Ostatní goblini zasyčeli, ale drželi se opatrně z jeho dosahu.
Odložil meč, ale aby ho měl po ruce, kdyby bylo potřeba a znovu pohlédl na Piu. Zničené auto se začalo kolébat, ale ignoroval to. Goblini zvedali vrak na trajler, přestože se oba ještě nacházeli uvnitř.
Aspoň že se Pie dýchalo lépe. Přes obličej se jí táhlo několik šrámů, zhmožděnin a podlitin. Košile, kterou na sebe natáhla jako sako, byla na mnoha místech roztržená a vlhká od krve. Sice byla vždycky bledá, ale nyní vypadala ve ranním světle příliš bílá. Pod kůží na jejích spáncích se rýsoval jemný vzor modrých žilek.
Trajler se s cuknutím dal do pohybu, sjel z dálnice a zamířil do polí. Ozbrojení goblini kráčeli vedle nich a obkličovali je. Mířili k přechodu do Jinozemě.
Dragos prozkoumal její tělo svou magickou energií, přičemž nejvíc se soustředil na její páteř a nohy. Když našel obojí nezraněné, s úlevou si oddechl. Dokázal ji zaštítit dostatečně na to, aby neměla žádnou zlomeninu nebo poškozenou páteř.
Jako další ji prohlédl, jestli nekrvácí. Našel ostrou kovovou hranu, která se jí zařízla do lýtka. Není divu, že omdlela, když se pokusil trochu s ní pohnout. Sklonil hlavu a rameny zatlačil do střechy, aby získal dalších pár potřebných centimetrů. Zjistil, jak má zaklíněné nohy, dokud si nebyl jistý, že může prostor rozšířit, aniž by jí způsobil nějaká další zranění. Opřel se do dvou míst, která zvolil a zatlačil. Kov zaprotestoval, ale povolil, takže měla nohy volné. Když se kovová špička vytáhla z Piiny nohy, vytryskla krev. Přitiskl ruku na ránu. I když musel co nejdřív zastavit krvácení, na chvíli se zarazil a nasál vzduch, když ucítil příval její magické energie.
Tekuté sluneční světlo, magické a věčné, mladé, divoké a volné.
Každé z těch slov zavrhl – všechna byla nedostačující. Nyní věděl s jistotou, co tušil již dříve - nacházel se v přítomnosti něčeho jedinečného. Po řadě překvapení, která zažil od té doby, co se o ní dozvěděl, zažil další premiéru ve svém dlouhém životě jako Bestie: Objevil úctu.
Vyslal velmi jemný energický impuls, aby ránu uzavřel a zastavil krvácení, vyslal ho skrz celé její tělo, aby uzavřel další, menší rány. Až se probudí, bude mít bolesti a bude se cítit bídně, ale bude naživu. To bylo nejdůležitější.
To bylo všechno, na čem záleželo. Narovnal se, jak to šlo a chytil ji za bradu. „Pio,“ řekl a jemně, klidně šmátral v její mysli. „Je čas se probudit. Chci, abys teď otevřela oči.“
Pokusila se odsunout prsty, které ji držely za bradu. Zatraceně, byla unavená! „Mohl bys, prosím, mluvit tišeji?“ zamumlala.
„Pio, podívej se na mně.“
„Chci spát,“ řekla trucovitě. Proč musí jeho hlas znít tak zatraceně krásně?
Hlas řekl jemně: „Já vím, ale to nejde. Takže zatni zuby, bejby.“
„Ó bože, ty jsi tak otravný,“ povzdechla si, ale oči otevřela.
Vzhlédla na Dragose, který se na ni usmíval. Jeho temný obličej se, z jí neznámého důvodu, rozzářil. U někoho jiného by to nazvala úlevou. Opřel si obličej vedle její hlavy o loket a naklonil se nad ni. Jedna strana jeho obličeje byla pokryta velkou modřinou.
Její pohled se od té hádanky odvrátil a putoval dál přes zvláštně zdeformovaný kus kovu, zatímco ji kolébal neustálý, nepravidelný pohyb. Zvedla hlavu, aby se podívala ven a současně si přála, aby to neudělala. Vedle nich běžela monstra. Pocit ohrožení do ní narazil plnou silou. Krajina, která je obklopovala, zářila sílící magií. Bylo toho moc, aby to naráz zpracovala.
„Unesli nás,“ řekl klidným hlasem. „Vrak auta. Vzpomínáš si? Jsem si jistý, že nás táhnou do Jinozemě.“ Pohladil ji po vlasech. „Jsi oukej. Zraněná, ale ne vážně.“
Pohlédla na svoje potlučené a krví potřísněné tělo. V její hlavě se přepnul spínač. „Proboha, krvácím,“ zajíkala se. Třela si ruce a vlhkým hadříkem si omývala obličej.
„Pomalu.“ Chytil ji za ruce. „Žádnou paniku. Řekl jsem, že jsi oukej.“
„Zastav to! Nesmím krvácet!“ Pokusila se osvobodit a začala hyperventilovat.
„Mluv tišeji! Jeden z nich by ti mohl rozumět.“ Přitiskl jí ruku na ústa a pokusil se Piu znehybnit. „Zatraceně, právě jsem ti rány uzavřel! Jestli si nedáš pozor, ještě se znovu pořežeš.“
„Dragosi, já nesmím krvácet,“ řekla tlumeně do jeho ruky. „Rozumíš mi? Já nesmím krvácet.“ Upírala na něj svůj divoký pohled. „Mohl bys ji zapálit?“
Zíral na ni svýma zlatýma očima. „Pio,“ hlesl, „řezné rány jsi měla skoro všude.“
„To nevadí,“ sykla. „Musíme se zbavit té krve.“
Vrhl jeden krátký, vražedný pohled na něco, co se dělo mimo její soukromou klícku a poté řekl se zaťatými zuby: „Do hajzlu! Oukej. Nehýbej se!“
Strnula a potlačila pocit paniky. Rychlým pohybem odtrhl látku jejích capri kalhot nad koleny a svlékl jí zakrvácené oblečení. Otřel jí nohy i kus kovu, o který se pořezala, a hadr zmuchlal do kuličky. Omezená stísněným prostorem se pokoušela stáhnout si i košili. Pomohl jí tím, že ji roztrhl a rány na jejích pažích a v obličeji očistil, co to jen šlo. Poté to přidal k hromádce, kterou držel v ruce.
Vzplála magie. Motor náklaďáku zakašlal a odumřel. Goblini přiběhli, aby tahač odpojili a pokřikovali na sebe, zatímco omotali auto řetězy. Asi tucet goblinů se chopilo řetězů a táhlo je dopředu.
„Dorazili jsme na hranici,“ řekl.
Ještě nikdy předtím nebyla v Jinozemi. Její matka se vždy bránila tomu, aby ji vzala sebou a trvala na tom, že její šance zůstat neprozrazená bude větší, když se bude ukrývat mezi lidmi. Přesto všechno, co se dělo kolem nich, na ni tato země silně zapůsobila.
Vykukovala ze zbytků okna. Kolem se tyčily do výšky majestátní, prastaré stromy, po kterých se plazily šlahouny vína. V této zemi byla taková symetrie, že to sytilo její unavenou mysl. Její pohled sledoval široký kmen jednoho stromu až nahoru k větvím, které se nad nimi rozpřahovaly s elegancí klenutého oblouku nějaké katedrály. Prosycené stářím a magií tu všechno vypadalo mohutněji a zeleněji a i sluneční ranní světlo tu bylo zlatější a jasnější.
Bolesti ji přinutily znovu ulehnout. Zašeptala: „Je to překrásné.“
„Tam, kam nás dovedou, to určitě tak krásné nebude,“ řekl Dragos.
Oba dva pohlédli na citrónově žluté tričko s krátkým rukávem, které měla pod košilí. Pravé rameno bylo zakrvavené, stejně jako místo na břiše, kde krev prosákla.
„Dej to dolů,“ řekla. Potlačila pocit paniky z nahoty a doufala, že podprsenka bude čistá.
Když pohlédl na gobliny, kteří je obklopovali, změnil se jeho pohled na tekutou lávu. „Prd udělám,“ zasyčel.
Cáry oblečení jí hodil do klína a roztrhl tričko na ramenou a kolem pasu tak, aby odstranil všechny zakrvácené části. To, co z trička zbylo, byl jen roztrhaný cár, který odhaloval její břicho i rameno, ale výstřih byl ještě celý. Mrkla dolů a s úlevou si oddechla. Na podprsence nebyly žádné stopy po krvi.
Nakonec ze sebe strhl svou vlastní košili, která byla potřísněna rudými fleky.
Chumel cárů látky vystrčil jednou rukou rozbitým oknem. Přimhouřil oči. Láva vzplála, stejně jako magická energie. Látka vzplála plamenem.
„Děkuji,“ vydechla.
„Promluvíme si o tom, až se vrátíme domů,“ řekl.
Přitulila se k jeho hrudi, pryč od horka plamenů a zírala na jeho pěst, která držela cucky oblečení. Hořelo to silně, plamen byl sycený jeho magií. Cítila, jak horko olízlo její kůži, přesto na sobě neměl známky popálení.
Vrhl postranní pohled ven, rychlý, zlověstný pohled, a poté vyhodil hořící látku s takovou silou ven z okna, že trefil nejbližšího goblina.
„Dvě mouchy jednou ranou.“ Když na něj Pia pohlédla, pokrčil rameny. Se zájmem sledoval, jak se spustil křik.
Goblin bezcílně pobíhal v kruhu, plácal se do hořícího obličeje a vyl. Oheň nešel uhasit. Místo toho se šířil poháněný magickou energií, magií této země, po celém jeho koženém brnění.
Pia odvrátila pohled od toho hrozného výjevu. Přitiskla si ruce na uši a obličej schovala na jeho prsou. Položil jí ruku na zátylek a sledoval, jak goblin padl na zem a zemřel.

Pomsta byla pěkná děvka. Mimoto byla jeho dobrou přítelkyní a všechno teprve začínalo.

12 komentářů: