pátek 27. listopadu 2015

V zajetí draka - 12. kapitola

Po chvilce, kdy byla strnulá úlekem, vyskočila z postele. Uchopila šitíčko a přeběhla k šatně. „Nemůžu uvěřit tomu, že se na to ptáš.“
Následoval ji a ramenem se opřel o dveře. Oblékl si černé hedvábné kalhoty. Jeho zlaté oči planuly. „Je očividné, že jsi mě vyléčila svou krví. Proto jsi taky tak zoufale trvala na tom, abych ji zničil. Nesměla tam po tobě zůstat ani kapka.“

Hleděla na jeho temnou postavu a odvrátila pohled. Ano, byl erotičtější, než se dalo slovy popsat. Mimo to byl nesnesitelný a neměl v těle ani drobek studu nebo slušného chování. „Když jsi mi slíbil, že se na to nebudeš ptát, zřejmě jsi myslel, když se zrovna nebudeš chtít zeptat,“ řekla s hořkostí v hlase. Uklidila šitíčko do jednoho šuplíku a protáhla se kolem něho.
„Samozřejmě.“ Otočil se a šel za ní. „To jsem se naučil od jedné známé. Víš té, která slíbila, že mi nebude odporovat jen v tom případě, že se jí nebude chtít,“ řekl a nadzvedl obočí. „No, kdopak to mohl být?“
Vrhla se k němu a vztyčila ukazovák. „To je něco jiného.“
„Jak jsi na to přišla?“
„Byli jsme v nebezpečné situaci. Ponechávám si právo na to, že někdy vím lépe než ty, co je potřeba udělat. Takže ti budu odporovat vždy, když to uznám za vhodné, chlapáku.“
Jeho ústa se vyhladila. Dragos si založil ruce. Bylo očividné, že si z jejího ukazováčku a postoje nic nedělá. „Tak jako tehdy, když jsme byli uvězněni ve voze a pozorovali nás goblini?“
Rozhořčeně na něj pohlédla. „To byla chyba. To jsem už uznala a omluvila se za to. Také chci zdůraznit, že kdybych byla hodná holčička a poslouchala každý tvůj rozkaz, možná bych ještě teď trčela v té cele. Má iniciativa ti zachránila prdel.“
„To už jsme si vysvětlili,“ řekl skrz sevřené rty. Přiblížil svůj obličej tak blízko k jejímu, že se jejich nosy skoro dotýkaly. „Odvádíš pozornost. Ty o tom opravdu nechceš mluvit, že ano?“
Ucouvla od něj a vytřeštila oči. „Která část Neptej se mě na to tě k tomu přivedla?“
Plížil se za ní, jako by byl na lovu. „Takže si to shrňme. Co víme? Žádný zámek tě nedokáže zadržet, jsi býložravec, musíš nosit halící kouzlo, abys vypadala jako člověk, a tvoje matka byla uctívána elfy.“
„Přestaň!“ zašeptala. Měla pocit, jakoby jí někdo stahoval kůži zaživa a odhaloval ji.
V jeho dravčím pohledu nebylo žádné slitování. „Už když jsem tě utíral ve voze od krve, cítil jsem z ní magickou energii. Pak, na pláni, když jsi na mě položila svou ruku – myslel jsem, že mě to porazí. Ale ty jsi nevěděla, jestli to bude fungovat. Protože jsi míšenka, že ano? Všechny tyto schopnosti pocházejí z tvé wyr-krve, zdědila jsi je po své matce.“
Odvrátila se a rozhlédla po pokoji. Najednou jí přišel mnohem menší než předtím. Přešla k jedněm ze skleněných dveří, otevřela je a vyběhla ven – nutně potřebovala vzduch.
Až v tom okamžiku uviděla, že tam není žádné zábradlí nebo zeď, jen hladký okraj. Vlasy jí se zahvízdáním proběhl ostrý závan větru. Všechno se kolem ní točilo a ona zavrávorala. Silné ruce ji zachytily a pevně přidržely.
„Zatraceně!“ vykřikla. Přimkla se k jeho paži. „Není tu žádné zábradlí.“
„Během letu ses držela tak dobře, že jsem si myslel, že nemáš žádný strach z výšek,“ řekl. Zatáhl ji nazpět do pokoje a objímal ji jednou rukou kolem pasu, zatímco zavřel dveře. Zamračeně na ni pohlédl. „Jsi bílá jako stěna.“
„Nemám problém s výškami – když je tam zábradlí! Nebo zeď. Nebo nějaká jiná zábrana!“ Ukázala z okna. „Dolů je to osmdesát poschodí. Pro někoho bez padáku nebo křídel to není žádná maličkost.“
„Pio, okraj je až za dobrých šest metrů.“ Rukama jí jemně třel paže.
„To vím. Copak jsem tvrdila, že jsem rozumná?“ zeptala se. Studem a strachem byla ještě víc podrážděná. Našla svou rovnováhu a vymanila se z jeho náruče, aby se narovnala.
Na dveře někdo silně zaklepal. Dovnitř vešel Rune s Graydonem. Zvedla ruce nad hlavu. „A to tu nikdo nečeká na odpověď, když zaklepe?“
Oba muži se zastavili a zírali na Piu: od jejích rozcuchaných blonďatých vlasů, přes rozzuřený obličej, krátký růžový župánek až ke křehce formovaným nohám s červeně nalakovanými nehty. Poté koukli na Dragose, v jeho černých hedvábných kalhotách od pyžama, nahým trupem a copánkem z blonďatých vlasů uvázaným kolem jeho zápěstí.
Když vyrazila do koupelny, běžel Dragos za ní. Práskla dveřmi. Opřel si ruce v bok, a když na ni křikl přes dveře, zesílil hlas: „Ještě jsme neskončili.“
Dveře od koupelny se rozlétly. „Moje matka tě nemusí zajímat!“ sykla na něj a znovu dveře zabouchla.
Dragos se obrátil ke svým mužům. Graydon, nejsilnější z gryfů, se právě snažil vycouvat z místnosti a kroutil u toho hlavou. Rune na něj jen zíral.
Dragos řekl: „Co?“
„Kdo jsi?“ zeptal se Rune. „A co jsi udělal s Dragosem?“
Věnoval jim zubatý úsměv. „Neměl jsem ani ponětí, že to bude taková zábava.“
Rune řekl: „Mysleli jsme si, že jsi připravený začít den. Je tu hromada problémů, které vyžadují tvou pozornost.“
Graydon pronesl: „My teď půjdeme a přijdeme později. Mnohem později.“
„Není třeba.“ Došel k servírovacímu stolku a zkoumal, co se pod stříbrnými poklopy skrývá. Pod jedním byla ovesná kaše s vlašskými ořechy a jablky. Zase to přiklopil. Pod druhým bylo půl kila opečené slaniny a šest uvařených vajíček. Vzal si talíř a lžíci a řekl Graydonovi: „Udělej nám konvici kávy.“ Poté zamyšleně zaváhal. „Prosím!“
Graydon otočil hlavu a vytřeštěnýma očima se podíval na Runeho, zatímco odpovídal: „Ano, mylorde.“
Dragos se usadil na jednu z pohovek, sáhl po dálkovém ovládání a zapnul CNN. Svou snídani rychle zhltal. Rune se roztáhl na druhé pohovce. Graydon přinesl z baru šálky s kafem.
„Už žádné lezení dovnitř bez zaklepání, jasné?“ pronesl Dragos s očima upřenýma na ranní zprávy.
„Už nikdy více,“ řekl Graydon. V hlase gryfa byl slyšet horlivý tón. „Pošleme to dál.“
„No, o to se už určitě postarala snídaňová fee,“ poznamenal Dragos, ústa plná špeku. „To jen vy dva šašci jste zprávu ještě nedostali.“
„Snídaňová fee.“ Rune si třel kořen nosu a odkašlal si. Pobavené zlatavé oči vyhledaly jeho pohled, poté se znovu vrátily k ranním zprávám na plazmové obrazovce.
„O co se musím postarat?“
Zatímco poslouchal, dosnídal. Prošli seznam věcí, nespočet vnitropolitických, administrativních, obchodních a vojenských otázek. Zodpověděl je se svou obvyklou rozhodností. Oba gryfové předávali telepaticky všechny pokyny příslušným osobám.
Dveře od koupelny se otevřely a vůně Chanelu se začala šířit pokojem. Muži zmlkli. Pia vyšla ve svém kraťoučkém růžovém župánku. Přešla do šatny a zavřela za sebou dveře.
Dragos se zamračil. „Zorganizujte pro Piu osobního nákupčího. A postarejte se o to, aby byl na seznamu delší župan.“
„Oukej.“ Graydon vypadal, jako by ho mučili.
„Už jsou řemeslníci hotoví s opravami druhé ložnice?“
„Skoro,“ řekl Rune. „Zjistili škody na stavebních základech, když jsi....ehm...praštil do stěny. Snaží se být co nejtišší. Protože je to na druhé straně budovy, neměl by být hluk ze stavby tak hrozný. Už vědí, že musí počítat s přerušením prací a jsou připraveni se podle potřeby podřídit tvému časovému plánu.“
Podíval se z okna a poškrábal se na bradě. „Až s tím budou hotovi, nech je postavit kolem balkonu zídku. Řekni jim, že má být zhruba kolem poloviny budovy a včetně dvířek z mříží. Tak zůstane ještě stále dost prostoru pro volný seskok.“
Pia se objevila v bokovkách a těsným topem z džínoviny, který odhaloval bříško. Po paží měla lněnou tašku se zipem. Zarazila se a pohledem kmitala mezi třemi muži, jídelním vozíkem a rozházenou postelí. Vypadala mnohem klidněji.
Dragos se zvedl z pohovky a přešel k vozíku. „Pojď, posaď se k nám a posnídej,“ vyzval ji. Svůj prázdný talíř položil na stolek a vytáhl misku s její kaší a lžíci. „Chceš kafe?“
Přikývla a následovala ho k pohovce. Graydon zíral na její nohy.
Dragos postavil její kaši a lžíci na konferenční stolek vedle pohovky, na které seděl. „Donesu šálek,“ řekl. Graydon, který už napůl vstával, se zarazil.
Vrhla na Dragose nedůvěřivý pohled. „Chceš si to u mě vyžehlit?“
„Samozřejmě.“ Předklonil se, aby jí věnoval letmý polibek. Tváře jí zčervenaly. Pohladil ji po líci.
Bokem vrhla pohled k těm dvěma mužům naproti. Byli oblečení v džínách a tričkách. Kožená saka byla přehozená přes opěradlo pohovky a oba měli podpažní pouzdro se zbraní. Pia předpokládala, že mají ještě další zbraně ukryté na těle.
Graydon vypadal, jakoby pozoroval vlakové neštěstí. Rune se povaloval na pohovce, dlouhé nohy natažené, jeho výraz obličeje neříkal nic. Stulila se v rohu pohovky, poděkovala Dragovi za kávu, kterou postavil vedle ní, soustředila se na udržení sklopeného pohledu a jedla svou snídani, zatímco spolu muži rozmlouvali. Už zase byla hrozně hladová a doslova inhalovala vůni ovesné kaše s oříšky a jablky.
Z tašky vytáhla lahvičku odlakovače, vatové tampony a lahvičku růžového laku. Odstranila odřený červený lak, mezi štíhlé prsty si nastrkala vatové tampony a začala si lakovat nehty u nohou.
Podle toho, co jí Dragos vyprávěl, byl Cuelebre Tower něco jako malé město. Stačilo jen naslouchat a bylo jí jasné, jak je Cuelebre Enterprises obrovské a členité. Byl to globální podnik.
Rozhovor se zadrhl. Pia vzhlédla. Dragos byl otočený směrem k ní, jednu svou nohu měl přehozenou přes polštář a paži opřenou o opěradlo. Mrkla na druhé dva muže. Z toho rohu k ní moc přátelství neproudilo. Koukla dolů na svoje napůl nalakované nehty u nohou, tváře jí hořely.
„Půjdu do koupelny,“ řekla.
„Ne,“ odvětil Dragos. „Budeš se tu cítit dobře.“
„Takové věci prostě nemůžeš přikázat, chlapáku,“ zamumlala s povzdechem.
„Můžu přikázat, co chci,“ vysvětlil jí.
Protočila oči. Poté se rozhodla, že bude oba muže ignorovat a znovu se začala věnovat lakování svých nehtů. Když dokončila jednu nohu, pustila se do druhé.
„Ještě něco?“ zeptal se Dragos gryfa.
„Ještě jedna věc,“ řekl Rune. „Nejvyšší lord elfů požaduje telefonní konferenci a důkaz, že je Pia v pořádku. Stal se z ní problém.“ Bezvýrazné, žlutohnědé oči gryfa se obrátily jejím směrem, poté pohled zase odvrátil.
Najednou v ní vzplanul hněv. „Nejsem žádný problém,“ prohlásila. Dolakovala malíček. „Jsem taktická úvaha.“
Dragos jí položil ruku na rameno a stiskl. Vrhla na něj postranní pohled a věnovala mu úsměv. Runemu řekl: „Nejvyšší lord elfů mi může políbit prdel. Můžeš mě citovat.“
„Slečno Giovanni,“ řekl Rune. „Odpusťte mi! Nechtěl jsem naznačit, že vy jste problém. Chtěl jsem říct, že elfové dělají z vaší záležitosti problém.“
Opřela si bradu o pokrčené koleno a pohlédla na gryfa. Ta omluva přišla na její vkus moc rychle.
Nevěřím, že to myslíš vážně, teflone.
Mnohoznačně na něj pohlédla, aby mu to dala najevo.
Ale teď nebyl ten správný okamžik pro další hádku. Místo toho řekla: „Jestli dělají problémy kvůli mně, proč to hned nevyřešit?“ Obrátila se na Dragose. „Mohl bys prostě zorganizovat telefonní konferenci a já budu u toho.“
Vycenil zuby a pronesl: „Nemám v úmyslu podřídit se požadavkům toho zkurvysyna.“
Odložila lak na nehty a položila své ruce na jeho. „Je to důležité?“ zeptala se ho. Sledoval ji zpod staženého obočí, zlatavý pohled zarputilý. Palcem mu přejela po dlani. „Nebylo by lepší, kdyby dali elfové pokoj a stáhli se? Hej, co kdyby se přestali vzrušovat nad tím, že jsi jim prošel po zahradě? Přece jsi jim nesežral tulipány nebo nevyhrabal díry v trávníku, ne? Nepočůral jsi jim tam nějaký strom, když jsem se nedívala, že ne?“
Bouřka, která se sbírala v jeho obličeji, se rozplynula. Vybuchl v smích. „To bych udělal, kdyby mě to napadlo.“
Rune se zašklebil. Graydon vyprskl smíchy a schoval obličej v dlaních.
Sklonila hlavu a zakývala prsty u nohou, aby se zbavila tamponů. Ještě to nebyla akceptace. Ale aspoň něco.
Zatímco se Dragos sprchoval a oblékal, poddala se Pia nutkání, které ji hlodalo celou dobu, co Rune s Graydonem vstoupili do pokoje a rychle ustlala postel. Když to měla hotové, cítila se lépe - ne tak obnažená, i když bylo všem jasné, že minulou noc strávila s Dragosem v posteli. Vyhýbala se nenápadným pohledům obou gryfů, zatímco v pozadí jely zprávy CNN.
Dragos z koupelny vyšel v botách, maskáčích a černé košili, která obepínala jeho svalnatý trup. Symbolika jeho oblečení jí neušla. Ještě stále byl bojovně naladěný. Protáhla se kolem něho, aby si našla nějaké sandály. Rozhodla se pro černé pantoflíčky se stříbrnými pásky a nízkým podpatkem. Stýskalo se jí po jejích botaskách. Stály ji hromadu peněz, byly perfektně vyšlapané, ale nevěřila, že by bylo možné z nich dostat zaschlou krev a bláto a že by se v nich ještě někdy cítila dobře.
Dragos ji vedl o poschodí níž. Pia musela skoro běžet, aby mu stačila. Rune a Graydon je následovali. Rozhlížela se a snažila se zapamatovat si co nejvíc ze svého okolí. Cítila se ztracená, protože neznala budovu a ani z cesty nedokázala získat povědomost o rozložení chodeb a místností. Prošli kolem obrovské tělocvičny s vybavením na aerobic, posilovacími stroji a prostorem pro výcvik se zbraněmi. Skrz okno zírala na čtyři wyry, kteří spolu bojovali meči, a málem vrazila do zdi. Dragova ruka byla rychlejší a postrčila ji správným směrem. Jeho přítomnost byla jako buldozer, který jim uvolňoval cestu. Když se blížili, lidé jim uhýbali z cesty a zdravili je kývnutím a jinými gesty respektu. Pia se snažila nedívat se nikomu z toho množství cizích tváří přímo do očí.
Došli do konferenční místnosti pro vedoucí pracovníky, která byla obrovská a bohatě zařízená jako všechno ostatní. Pár osob už tam bylo. Mluvčí Cuelebre Enterprises, Thistle Periwinkle, stála ve formálním postoji, ruce založené na břiše. Na sobě měla bledě modrý kalhotový kostým z hedvábí a páskové sandálky. Když stála, nebyla větší než metr padesát, a obklopená obrovskými wyry vypadala ještě menší. Fee stála u zdi a mluvila elfsky. Telefonní konference už probíhala.
Dragos vzal Piu za ruku a postoupil s ní dopředu. Se zvědavostí v očích udělala fee Pie místo.
Dragos obrátil svůj obličej k velké obrazovce na protilehlé stěně. Rune a Graydon se postavili za ně.
Obrazovku vyplňovaly postavy tří vysokých, štíhlých elfů. Stáli ve sluncem zalité kanceláři, která se podobala konferenční místnosti. Ferion se nacházel na pravé straně. Vlevo stála půvabná elfí žena s dlouhými černými vlasy a jiskrnýma očima. Elf uprostřed měl v sobě stejnou bezvěkou krásu jako ti ostatní, ale magická energie v jeho očích byla cítit dokonce i prostřednictvím telefonní konference.
Všichni sledovali Dragose s chladným výrazem ve tváři. Pohled Nejvyššího lorda elfů byl zamračený. Dragos se tím nenechal rozhodit, tělo měl v bojovém postoji. Jeho obličej měl nebezpečný výraz a jeho oči se dívaly zle.
Skvělé. Možná že to přece jenom nebyl dobrý nápad.
Nejvyšší lord elfů pohlédl na Piu a v jeho ledovém, elegantním obličeji propuklo jaro. „Vidíme, že Ferion nepřeháněl,“ řekl hlubokým, melodickým hlasem a naklonil hlavu. „Mylady. Je nám obrovskou ctí vás poznat. Já jsem Calondir a toto je moje manželka, lady Beluviel.“
Pod kůží se jí šířilo lehké chvění. Vrátil se pocit obnažení, odhalení a tentokrát byl skoro k nevydržení. V celé řadě špatných nápadů se tato telefonní konference před svědky podobala třešničce na dortu. Dragovy prsty ji sevřely tak silně, až to zabolelo.
Zhluboka se nadechla. Teď už bylo na ústup pozdě. Uvidí, co se s touto další katastrofou dá dělat. „Je mi ctí se s vámi seznámit,“ řekla. „Prosím, odpusťte! Nejsem obeznámena s dvorní etiketou.“
Elfí žena se zasmála. „Tyto věci nejsou nic v porovnání s dobrým srdcem.“
Dragos řekl: „Chtěli jste vidět, že se jí daří dobře. Daří. Tím jsme skončili.“
„Stop! Chceme to slyšet od ní,“ řekla Calondir ledově. Nejvyšší lord elfů pohlédl na Piu. „Lady, jste v pořádku?“
Vrhla jeden pohled na Dragův chladný profil a znovu pohlédla na elfy. Odpověděla: „Chovají se tu ke mně velmi laskavě. I když jsem to nechtěla, opravdu jsem se dopustila zločinu. Dragos si vyslechl, za jakých okolností k tomuto činu došlo a co mě k tomu donutilo. Rozhodl se, že mi odpustí. Chtěla bych vás zdvořile poprosit, zda byste vůči němu nebyli také tak milosrdní. Skrze jeho jednání vám nevznikla žádná škoda. Ale jemu mým jednáním vznikla opravdu velká škoda, čehož velmi lituji.“
Konferenční místností proběhl závan pohybu. Dragos se otočil a koukl na Piu. Nejvyšší lord elfů ji sledoval dlouhým vážným pohledem. „Budeme o vašich slovech přemýšlet,“ řekl nakonec. „Jestli je odpuštění schopná Velká Bestie, možná že toho budeme schopni i my.“
S pocitem stísněnosti se před Nejvyšším lordem elfů uklonila. „Mnohokrát děkuji, velmi si toho vážím.“
„Chceme vás poprosit, jestli byste nás mezitím nenavštívila,“ řekla Beluviel. Její oči se teple usmívaly. „Vaše přítomnost by nám udělala velkou radost. Mohli bychom… no, promluvit si o starých časech.“
Pia to interpretovala tak, že Beluviel znala její matku a velmi si jí vážila. Když přikývla, pohled se jí zamlžil.
Dragos předstoupil a skryl ji za sebe. Gesto bylo jednoznačně majetnické. I z jejího omezeného výhledu před jeho rameno mohla vidět, jak elfové strnuli. „Přestaň! Co je to s tebou?“ zašeptala. Zničil by všechno, co se pro něj snažila dosáhnout. Zapřela se proti jeho ruce, ale bylo to, jakoby se snažila pohnout skálou. Obrátil se k ní čelem. Zuřil. Naklonila se na stranu, vykoukla a slíbila elfům: „Já s ním promluvím.“
Nejvyšší lord elfů pozvedl obočí. Ferionův obličej byl zosobněním urážky. Beluviel vypadala vyděšeně. Elfí žena se zrovna začala zase usmívat, když obrazovka zčernala.
Dragos přistoupil až k ní. Vypadal rozzuřeně. „Na žádnou návštěvu nepojedeš!“
„Řekla jsem snad, že pojedu k elfům na návštěvu?“ vyjela po něm. „Byla jsem zdvořilá! Možná, že by sis to slovo měl vyhledat ve slovníku!“
Vrhl pohled kolem. „Ven!“
Místnost se v mžiku vyprázdnila. Thistle vrhla na Piu zářivý pohled s úsměvem, který jí sahal od ucha k uchu. Fee si držela ruku u tváře s gestem napodobujícím telefonování. Když cupitala ke dveřím, ústy zformovala slova: „Musíme si promluvit.“
Pia zacloumala rukou, ale Dragos ji odmítal pustit. Povzdechla si, rukou si překryla oči a svěsila ramena. Mumlala si pro sebe: „Jak jsem se sem dostala? Co tu, k čertu dělám?“
Dragos vedle ní se několikrát zhluboka nadechl a vydechl. Cítila, jak se vzduch kolem ní nabíjí magickou energií. Byl na ni velmi, ale velmi rozzlobený, možná poprvé od jejich setkání na pláži. Pustil její ruku a začal přecházet sem a tam.
„Elfové o tobě vědí víc než já,“ zavrčel jí do ucha, když šel kolem ní. „To je neakceptovatelné. Vědí, kdo byla tvoje matka. Neakceptovatelné. Chtějí, abys u nich žila. Jsou to mí nepřátelé!“
Odhalení, neustálý stres a nejistota její současné situace - to všechno bylo na ni moc. „Chtěla jsem ti jen pomoct, nic víc!“ vyrazila ze sebe. Skryla obličej do dlaní a propukla v pláč.
Začal nadávat, vyrazil ze sebe proud jedovatých slov. Přitom jí položil ruce na ramena. Vytrhla se mu a obrátila k němu zády. Objal ji zezadu rukama, přitiskl ji k sobě a hlavu si opřel o její. „Schhhhh,“ řekl s hněvem v hlase. „Přestaň! Uklidni se!“
Začala vzlykat ještě silněji a zakroužila rameny, aby se vymanila z jeho objetí.
Jeho tělo se napjalo. „Pio, prosím, neodtahuj se ode mě!“ řekl chvějícím se hlasem.
To upoutalo její pozornost, a tak ho nechala, aby ji otočil k sobě. Zády se opíral o konferenční stůl, stáhl jí ruce z obličeje dolů a pevně ji objal. Opřela se o něj celým svým tělem a hlavu si položila na jeho rameno.
„Nesměla jsem o sobě nikomu nic prozradit,“ řekla. Slzy jí stékaly po tvářích a máčely mu tričko. „Měla jsem žít svůj život v ústraní. Ale já nechci být sama. Prozradila jsem jen jedno jediné zatracené tajemství a převálcovalo mě to jako lavina. Nejdřív Keith, pak ty, pak elfové, goblini, potom Král fae, pak zase elfové, a všichni v této místnosti byli u toho a všechno slyšeli, ty na mě tlačíš stále víc a víc a nechceš toho nechat, až mám pocit, že musím křičet.“
Tvář si položil na její hlavu a hladil ji po zádech. „Jsem postižen nevyléčitelnou formou zvědavosti,“ řekl. „Jsem žárlivý, sobecký, hamižný, teritoriální a majetnický. Mám hrozný temperament a vím, že umím být pěkný hajzl.“ Naklonil hlavu. „Žeru lidi, víš.“
Jestli měl v úmyslu vylekat ji tak, že přestane plakat, tak se mu to podařilo. „To je odporné,“ zaprskala. Mluvila přes nos, jak ho měla ucpaný. „Myslím to vážně - to je odporné. To není vtipné.“
Povzdechl si. „To bylo před dlouhou, dlouhou dobou. Před tisíci lety. Kdysi jsem byl opravdu Bestie, jak mě nazývají elfové.“
Zavřela oči a zhluboka se nadechla. V prstech mnula okraj jeho trička. „Proč jsi s tím přestal?“
„Měl jsem s někým důležitý rozhovor. Bylo to jako prozření.“ Jeho hlas zněl zkroušeně. Houpal ji v náručí. „Od toho okamžiku jsem přísahal, že už nikdy nebudu jíst něco, co umí mluvit.“
„Hej, to je zřejmě tvoje verze vegetariánství, co?“ řekla.
Zasmál se. „Možná ano. To všechno říkám proto, abych se omluvil. Ne vždy pochytím emocionální nuance situace, ale určitě jsem tě nechtěl rozplakat.“
„Není to jen kvůli tobě, je to prostě všechno kolem.“ Otočila hlavu a zabořila mu obličej do krku.
Pevně ji k sobě přitiskl. „Chci, abys mi důvěřovala víc, než tomu idiotovi Keithovi.“
Povzdechla si. „Kdy s tím konečně přestaneš? Expřítel. Ex. A stejně je mrtvý.“
„Chci, abys mi řekla, co jsi zač. Nejen proto, že to chci vědět, ale protože mi to říct chceš.“
„Proč?“ zašeptala.
„Protože jsi moje,“ vyjel na ni.
„Nejsem jen kousek majetku jako jedna z tvých mincí.“ Odtáhla se a v očích jí blýskalo.
Jen se na ni díval, s nesmiřitelným výrazem ve tváři a nekompromisním pohledem v očích.
Povzdechla si. „To je zřejmě ta majetnická a teritoriální část tvého já, že? Víš, já se s tebou nechci hádat.“
Jako každý dravec okamžitě vycítil slabost a využil ji. „Tak toho nech,“ řekl a usmál se na ni. „Prostě mi dej, co chci.“
Zasténala, zvrátila hlavu dozadu a zírala na strop. Jedno se mu muselo nechat: Přinejmenším k ní byl naprosto upřímný, nic neskrýval. Otevřeně přiznával, kým a čím byl. A ani trochu se za to nestyděl. Na rozdíl od ní.
„Myslím, že o tom budu muset přemýšlet,“ odpověděla.
Zrovna si užíval pohledu na krásnou čistou linii jejího krku, když se zamračil. To nebylo zrovna to, co chtěl slyšet. Rukou ji uchopil za zátylek a narovnal jí hlavu tak, aby jí mohl pohledět přímo do očí. Byly vlhké, tmavě fialové barvy a větší a krásnější než kdy předtím. Opětovala mu pohled a čekala, jaký bude jeho další krok. To taky nebylo to, co chtěl.
Byla pro něj ještě větším tajemstvím než dřív. To ho přivádělo k šílenství. Zmocnila se ho zvědavost a aniž by mu došlo, jak dalekosáhlý dělá krok, zeptal se: „Co chceš ty?“
Tvář jí prozářilo překvapení. Naklonila hlavu na stranu a usmála se na něj. Odvážila by se? Sebrala by odvahu a vyřkla by nahlas, co si přeje? „Myslím, že chci to, co chce většina lidí. Chci se cítit bezpečně.“ Pokrčila rameny. „Chci mít možnost žít svůj život podle svého. Nechci žít tenhle život napůl, ani wyr ani člověk. Chtěla bych být buď jedno nebo druhé. Chtěla bych někam patřit.“
Zatímco jí naslouchal, na jeho obličeji se objevil zvláštně soustředěný výraz. Jeho pohled byl přímý a vyzařovala z něho taková akceptace, jakou neviděla u nikoho jiného.
„Nevím, co znamená láska,“ řekl. „Ale existuje místo, kam patříš. Patříš sem, ke mně. Ochráním tě. A myslím, že je v tobě víc wyra, než si uvědomuješ.“
Zamračila se. „Co tím myslíš?“
„Co jsme se vrátili z Jinozemě, jsi silnější. Cítím to v tobě. Ty sis toho nevšimla?“ zeptal se se zdvihnutým obočím.
„Ale ano! Teď, když se o tom zmiňuješ.“ Krátce se zasmála. „Myslím, že jsem byla příliš zaměstnaná zpracováváním uplynulých událostí, ale stále se cítím tak, jako jsem se cítila tam. Nevím, tak nějak živěji. Můj sluch, zrak, všechno je… silnější.“
„Nevěděla jsi, jestli mě dokážeš uzdravit,“ řekl jako už jednou. „Možná bys to pár týdnů předtím nedokázala. Přece jsem ti vyprávěl, že mnoho míšenců se cítí stejně, když se ponoří do kouzla Jinozemě. Možná, že magie vyvolává jakousi reakci, která je dokáže přeměnit na wyra.
Vzrušením mačkala lem jeho trička v pěsti. Mohla by být jeho slova pravdivá?
Položil ruce na její a podíval se na ni. „Jak je to dlouho, co ses naposledy pokoušela proměnit?“
„Už roky,“ zašeptala. Její pohled se ztratil ve vzpomínkách. „Po pubertě. Než má matka zemřela. Myslím, že mi bylo šestnáct. Zkoušely jsme to skoro šest měsíců. Když jsem tělesně dospěla, rozhodly jsme se, že už nemá smysl se o to nadále pokoušet. Pro ni to nebyl žádný problém, milovala mě a bylo jí jedno, co jsem zač. Ale já jsem byla pokaždé hrozně zklamaná, když jsem se neproměnila.“
Cvrknul ji do nosu. „Šestnáct je příliš brzy, abyste to vzdaly. Délka života většiny wyrů je mnohem delší než u lidí, dokonce i u smrtelných wyrů. O to později dospívají.“
Neodvážila se ani dýchat. „Nevím, co si mám myslet.“
„Nemůžu ti nic slíbit,“ vysvětlil jí. „Ale už několikrát jsem pomohl mnoha wyr-bytostem s první proměnou. Jestli bys to chtěla vyzkoušet ještě jednou, a budeš mi důvěřovat, tak udělám všechno pro to, abych ti pomohl.“


14 komentářů:

  1. Skvělé, díky moc za další kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc ti děkuji za skvělý překlad!!☺

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Jupí, další apitola, j myslela, že Vánoce jsou až za měsíc, díky moc

    OdpovědětVymazat
  5. Sú skvelííí ;-) :-)
    vdaka za preklad a korekciu a neviem sa dočkať pokračovania :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc dekuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  9. Super ! ! ! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat