pondělí 23. listopadu 2015

V zajetí draka - 11. kapitola 1/2


Jak si tak opírala hlavu o ruce položené na zahnutém drápu, upadla do nepohodlného a neklidného spánku. Vzato kolem a kolem, bylo to, jako pokoušet se usnout v letadle. Se změnou letové výšky se probudila, posadila a rozhlédla se. Všude kolem se rozprostíral New York. Světla osvětlující panorama večerního města, bodala do očí. Cukla sebou a promnula si obličej, aby se pořádně probrala.

Dragos začal šikmo klesat a letěl širokým obloukem. Mířili k jednomu z největších mrakodrapů. Když se jí obrátil žaludek, zasténala. Poté se snesl na přistávací plochu na střeše Cuelebre Tower.
Zmateně se rozhlížela a pokoušela se udržet na nejistých nohou poté, co ji Dragos postavil. Střecha byla obrovská plocha, více než dostačující pro Dragovy rozměry, zatímco současně přistávaly a odlétaly další a další kreatury.
Skupina osob čekala před řadou dvojitých dveří. Před nimi stál s rozkročenýma nohama a založenýma rukama muž se slámově zbarvenými vlasy. Divoce vypadající, krásná žena vedle něj měla ruce založené v bok. Muž s indiánskými rysy se držel trochu stranou. Na sobě měl černou vestu bez rukávů a černé džíny. V jeho krátce zastřižených černých vlasech byl vyholen propletený vzor, na svalnatých pažích měl tetování.
Každý z nich byl po zuby ozbrojený a měřil nejméně metr osmdesát. Žádný nevypadal jako někdo, koho by chtěla potkat v temné boční uličce.
Ve vzduchu za ní se zachvěla magická energie. Pohlédla přes rameno zrovna, když se Dragos proměnil, každý gram jeho masy a energie se zhušťoval na velkou, svalnatou postavu muže. Nějakým magickým trikem během proměny mu zůstaly otrhané, špinavé džíny a boty – jinak nic. Zvedla pohled z jeho nahé hrudi k ostře řezanému obličeji a do jeho dravčích očí, a znovu jí to vzalo dech.
Vzal ji za ruku a vydal se ke skupince čekající u dveří. Když se na ni upřely zvědavé, nepřátelské pohledy, zrudla.
„Bylo načase, aby ses objevil,“ řekl muž se slámově zbarvenými vlasy a bradou ukázal na indiána. „Povolal jsem Tiaga a část kavalérie z Jižní Ameriky. Jsi v pořádku?“
„Jo, je mi dobře,“ řekl Dragos.
Dva z mužů jim podrželi dveře. Dragos ignoroval otevřené dveře od výtahu a vzal to po schodech. Pia neměla jinou možnost, než cupitat vedle něj. Ostatní je následovali. „Konference za deset minut. Je pokoj hotový?“
Jaký pokoj? Její pokoj? Pia na něj ze strany pohlédla, zatímco dorazili ke schodišti vedoucímu k podkrovnímu poschodí.
„Všechno zařízeno,“ řekl muž. Většina ostatních se od nich odpojila a zamířila přímo do konferenční místnosti.
Pospíchali dlouhou chodbou, pak zabočili do další chodby. Podlaha byla vydlážděná luxusním mramorem, na osvícených stěnách visela originální umělecká díla. Málem si vykroutila krk, jak si je prohlížela. Moment – to byl Chagall?
Dragos zastavil před jedněmi dřevěnými dveřmi. Otevřel je a zavedl Piu dovnitř. Muž se slámově zbarvenými vlasy a další dva zůstali v chodbě blízko dveří.
Pia se rozhlédla, aby získala první dojem z místnosti, která byla větší než leckterý malý dům. Její špinavé běžecké boty se zabořily do nádherně bílého koberce. Na jedné straně se nacházel otevřený krb a níže položená obývací část se světlou koženou sedačkou a křesly. Na druhé straně stála postel s černým kovovým rámem o velikosti lodi, na které se kupily přikrývky a deky. Na jedné stěně visela obrovská plazmová televize, ve výklenku napravo se nacházel malý bar. Další stěna byla celá z vysokých skleněných oken s posuvnými dveřmi. Otevřené dveře vedly do místnosti se šatními skříněmi a do koupelny.
Otočil ji k sobě a chytil za bradu. Pohlédla na něj svýma velkýma, ostražitýma očima. „Vím, že jsi unavená,“ řekl klidným hlasem. „Chci, abys zůstala tady, dala si horkou vanu a odpočinula si. Mělo by tu být všechno, co potřebuješ - oblečení, pití a nechám ti poslat teplé jídlo. Oukej?“
Z mnoha ohledů jí připadalo toto prostředí exotičtější než Jinozemě. Zmatený nepořádek v jejím nitru se zamotával čím dál víc. V tom okamžiku se ho znovu téměř bála, ale zároveň nechtěla, aby odešel. Skousla si ret a zaťala pěsti, aby po něm nenatáhla ruce a nepůsobila, jakoby potřebovala pomoc. Jen krátce přikývla.
Položil jí ruku na zátylek a jeho rysy se napjaly. Jako kdyby odporovala, řekl: „Zatímco jsme se blížili k městu, mluvil jsem s Runem. Byli jsme pryč celý týden. Musím je informovat o tom, co všechno se stalo.“
„Určitě musí existovat milion věcí, které musíš udělat,“ řekla. Odtáhla se z jeho dosahu, založila ruce v bok a o krok odstoupila. „To si ani nedokážu představit.“
Zamračeně ji pozoroval, jeho ruka zůstala viset ve vzduchu. Vrhla letmý pohled na chodbu, kde stál muž se slámově zbarvenými vlasy, to musel být Rune, s dvěma dalšími muži s postavami jako skříň. Všichni zírali na Dragose, jakoby ho nepoznávali.
Otočil se na podpatku a dlouhými kroky opouštěl pokoj. „Bayne, Cone, vy zůstanete tady. Přineste jí všechno, co si bude přát,“ řekl.
„Ano,“ odpověděl jeden z mužů. Vyměnil si pohled s tím druhým. „Všechno, co si bude přát.“
Dragos zmizel s Runem a zanechal Piu v tom nádherném pokoji, obrovském jako stodola, u jehož dveří stáli dva muži.
Ozbrojení strážci. Vypadalo to, že jedna z jejích otázek je zodpověděna: Byla zajatkyní.
Jeden z nich sáhl po klice a přikývl, v jeho obličeji se neobjevil žádný výraz. „Jakmile dorazí vaše jídlo, zaklepeme,“ sdělil jí. „Potřebujete teď ještě něco?“
„Ne, děkuji,“ odpověděla s vyschlým hrdlem. „Nic nepotřebuji.“
Strážce zavřel dveře a nechal ji samotnou.
Otočila se kolem své osy a rozhlédla se po okolí. Prázdný pokoj byl plný stínů, které byly s příchozím večerem tmavší a tmavší. Cizokrajný luxus penthousu na ni bez živosti Dragovy přítomnosti působil chladněji a prázdněji. Se zachvěním si přetřela po rukou.
Vyklouzla z odporně špinavých běžeckých bot a postavila je na dlážděnou podlahu v koupelně, která byla větší než celý její byt. Poté došla k výklenku, ve kterém se nacházel bar.
Přes svou malou velikost byl naplněn velkým výběrem alkoholu, všechno samozřejmě nejlepší značky. Tak velká nabídka ji zaskočila, proto zaváhala. Vždycky chtěla vyzkoušet skleničku Johnnyho Walkera Blue Label.
Byl tu kávovar a dřez, pod kterým se nacházela malá lednička. Prozkoumala její obsah. Láhve s Evianem a Perrierem, pivo, různé šťávy, bílé víno a šampaňské.
Vytáhla dvě láhve vody a vypila Eviana na ex. Poté, když utišila tu nejhorší žízeň, otevřela láhev Perrieru a tu už pila o něco pomaleji.
Krb byl pravý, žádný plynový hořák. Byl dokonale čistý a s narovnanými dřevěnými polínky, nachystanými na podpal. Na kávovém stolku vedle pohovky našla vedle dálkového ovládání k televizi krabičku s dlouhými zápalkami. Podlehla pokušení a zapálila oheň. Žluté mihotání plamenů zahnalo část chladu, který z pokoje vyzařoval.
Jako další krok prozkoumala šatnu a skříně. Na jedné straně našla pánské oblečení, na druhé svoje věci.
Z jejího bytu.
Posunovala ramínky ze strany na stranu a otevřela pár šuplíků. Její spodní prádlo, ponožky, trička a krátké kalhoty, všechno dokonale čisté, nažehlené a poskládané.
Zvedla jeden malý, jemný balíček - pár bílých nohaviček. Někdo cizí jí vypral - a vyžehlil - spodní prádlo?
To samé platilo pro oblečení na ramínkách. Její boty už neležely na hromadě, ale byly naleštěné a poskládané. Na jedné komodě našla svou malou šperkovnici z cedrového dřeva. Otevřela ji a při pohledu na antický náhrdelník po matce jí vyhrkly slzy. Prsty přejela po řetízku, poté krabičku opatrně zavřela a opřela se o komodu.
To bylo stejně tak strašidelné jako… pozorné. Mít kolem známé věci ji na jedné straně utěšovalo, nicméně na druhé straně ji to děsilo k smrti.
Kdy vydal pokyn, aby vyzvedli její osobní věci? Bylo to už v domě na pláži, když zavolal Runemu? Řekl, že pověřil Runeho, aby sehnal nějakého vegetariánského kuchaře. Kdy se rozhodl přenést do tohoto pokoje její věci?
Vybrala jedno tričko, sportovní podprsenku, kalhotky a šortky z flanelu a vydala se do koupelny. Jen v této koupelně by chtěla strávit týden dovolené. Byla tu vana o velikosti bazénu se schůdky a sedátkem. A byly tu k dispozici neotevřené flaštičky s pěnou značky Channel. Na mramorové poličce nad umyvadlem ležely její toaletní potřeby a make-up. Ve sprše našla nové šampóny a kondicionéry svých oblíbených značek.
Očividně tu někdo myslel na všechno, na každý zatracený detail – až na to, aby se jí zeptal, co si o tom všem myslí. Připomínalo jí to zlatou klec!
I když ji Dragos vyzval, ať si dá horkou lázeň, cítila se příliš zranitelná a neklidná na to, aby se uvolnila. Stejně jako v domku na pláži zamkla dveře do koupelny před tím, než se svlékla.
Sprcha byla metr hluboká, měla sedátko a plno tlačítek na ovládání trysek. Poté, co přišla na způsob, jak se všechno zapíná, stála se zavřenýma očima v proudu vody, až jí teplo odplavilo z nohou všechnu sílu. Posadila se na sedátko a vmasírovala si do vlasů šampón a kondicionér. Myla si hlavu tak urputně, až měla pocit, že si oškrábala vrchní vrstvu. Po opláchnutí vodou si vlasy ovinula ručníkem, osušila se a oblékla. Možná, že to bylo iracionální, ale jakmile se oblékla do čistého oblečení, cítila se lépe.
Sotva vyšla z koupelny, zjistila, že u okna stojí servírovací stolek se židlí. Stůl byl prostřen těžkým bílým ubrusem, jednoduchým, ale elegantním příborem a talíři skrytými pod stříbrnými poklopy. V kyblíku s ledem se chladila malá lahvinka vína. Úplně vyhladovělá začala zvedat poklopy.
Našla chutné chřestovo-citrónové rizoto s pláty mandliček, míchaný zelený salát, nakrájené hrušky a sušené brusinky, čerstvě upečený chléb s malými balíčky sójového margarínu a borůvkový koláč jako dezert. Vrhla se na jídlo a zhltala všechno do posledního drobečku.
Poté, co se osprchovala, udělala si pohodlí a naplnila bříško, už neměla žádnou kapacitu pro ostražitost nebo strach. Měla problém udržet oči otevřené, ještě stihla vyčistit si zuby a pak se zavrtala do peřin obrovské postele. Co se týče vězení, tak nemělo toto konkurenci. Zívla, vzdala pokus o přemýšlení a usnula.
O poschodí níž vešel Dragos do konferenční místnosti, Rune ho následoval. Velká místnost sloužila pro vedoucí pracovníky, nacházela se v blízkosti kanceláří a byla vybavena černými koženými křesly, drahým leštěným jedlovým stolem a nejmodernější aparaturou pro telefonní konference.
Všichni jeho Strážci byli přítomni, jen s výjimkou dvou gryfů Bayna a Constantina, kteří drželi stráž u Piiných dveří. Rune se posadil vedle čtvrtého gryfa, Graydona, a začal se na židli houpat.
O jednu stěnu se opírala Tiagova temná, zamyšlená postava. Aryal se rukama opřela o stůl, prsty bubnovala o jeho desku. Nikdy dlouho nevydržela v klidu, pokud zrovna nebyla na lovu. Gargoyle Grym otočil židli tak, aby na ni mohl dávat pozor.
Fee Tricks, známá také pod jménem Thistle Periwinkle, mluvčí společnosti Cuelebre, seděla se založenýma rukama a s nohou přehozenou přes nohu na druhém konci stolu. Vlasy levandulové barvy měla rozcuchané. Pohupovala svou malou nožkou a kouřila cigaretu.
Dragos se, stejně jako Tiago, neposadil. Místo toho se opřel o stůl v čele. Překřížil nohy, vysunul bradu a zadumaně zíral na podlahu.
Nelíbilo se mu, jak se cítil. Vůbec se mu to nelíbilo. Byl nervózní a neklidný, protože Piu nechal o samotě a ten pocit byl každým krokem, jímž se od ní vzdaloval, a s každou minutou, která uběhla, silnější. Vypadala tak opuštěně a osaměle, jak tam stále v tom obrovském, prázdném pokoji.
Také se mu nelíbilo, že se na něj dívala, jako by byl nějaký nerozluštitelný rébus, ze kterého nebyla chytrá. Nebo bomba, která by jí mohla vybuchnout přímo do obličeje. V jejím pohledu uviděl nejistotu a nedůvěru. A znovu něco, co se podobalo strachu.
Odtáhla se od něho.
To bylo neakceptovatelné. Ale předtím, než mohl jít za ní a postarat se o to, co se jí honilo hlavou, musel vyřídit tohle.
Zvedl pohled a podíval se na přítomné v místnosti. Všichni ho sledovali s očekáváním.
„Hej, Tricks,“ řekl kouřící fee. „Pozdravuje tě tvůj strýc Uriel.“
Tricks zaklela, její rysy se napnuly. Energicky cigaretu típla do popelníku. „Co ten hajzl provedl tentokrát?“
Rune řekl: „Všichni vědí, co se stalo předtím, než jsi zavolal z Jižní Karolíny. Elfové uvalili obchodní embargo na vše pocházející ze společnosti Cuelebre, stejně tak i na ostatní známé podniky wyrů. Mimoto přísahali, že tebe a tu ženu eskortovali ke hranicím své říše. Trvají na tom, aby jim bylo sděleno, co se s ní stalo.“
„Máš na mysli kromě toho, že tu kriminálnici ubytovali v penthousu a jen pro její potřeby se najal kuchař? Ó ano, to jsou opravdu kruté a nezvyklé tresty,“ zašeptala Aryal Grymovi, ale Dragův jemný sluch to stejně zachytil. Rozhodl se, pro tentokrát si toho nevšímat.
„Eskortovali nás k hranicím, to je pravda,“ řekl. Když jim povyprávěl zbytek, vynechal intimní detaily, které se mezi ním a Piou udály a zamlčel všechno, co mělo něco
společného s jejím tajemstvím. Pia byla jeho mystérium. Nikoho jiného. Měl v úmyslu ho vyluštit sám.
Když popisoval střet na pláni v Jinozemi, nálada v místnosti se změnila na agresivní.
Když skončil, Tiago se pohnul. Když se proměnil v hromového ptáka, byl skoro tak velký jako gryf. „Tak je válka. Konečně,“ řekl. V jeho obsidiánových očích se zablesklo uspokojení.
Dragos přikývl. „Je válka. Neodpočineme si, dokud nebude Urien mrtvý.“ Pohlédl na Tricks. „To znamená, že se konečně staneš Královnou Temných fae.“
„Proboha! Ne!“ zasténala fae. „Ten zatracený dvůr nesnáším.“
„Seber se, Tricks! Už jsi před tím utíkala dost dlouho. A tentokrát to Urien přehnal.“
Před dvěma sty lety, podle lidského kalendáře, provedl Urien krvavý královský převrat a ukradl pro sebe korunu Temných fae. Urien zavraždil svého bratra krále, jeho ženu a každého, kdo by mohl vznést nárok na trůn. Jen jedna malá osoba mu unikla, jejich nejstarší dcera Tricks.
V sedmnácti letech byla Tricks skoro ještě dítě, když se jí podařil útěk. Utekla přímo k Dragovi, jediné bytosti, u níž si mohla být jistá, že se jejímu strýci beze strachu postaví a požádala o azyl. Od té doby mu stála po boku.
„Byla to legrace, že ano? Nějakou dobu to vydrželo, ale ty víš, že jednou to muselo skončit,“ řekl jí. Smutně přikývla.
„Oukej, budeme postupovat následovně,“ řekl. „Tiago, ty pošleš část jednotek, kterou jsi přivezl s sebou, prohlédnout tu gobliní pevnost. Budou vědět, co mají udělat s těmi, co jsou tak hloupí a ještě tam zůstali.“
Tiago se zasmál. „To jsi na to kápl.“
„Aryal,“ pokračoval, „ty zprostředkuješ spojení s elfy. Chci vědět, kdo mohl Urienovi předat informace.“
Harpyje přikývla.
Obrátil svou pozornost na gargoyla. „Gryme, chci, abys dal spolu s Tricks dohromady plány paláce Temných fae a celého okolí, abychom byli připraveni na možný útok. Mám pár nápadů, ale chci vědět, co napadne vás. Tricks, vím, že toho budeš mít hodně, ale rád bych, abys přijala někoho na své místo ještě dřív, než odejdeš nebo aspoň navrhla nějaké kandidáty. Budeme potřebovat novou mluvčí.“
„Samozřejmě,“ odpověděla Tricks. „To je to nejmenší, co ti dlužím.“
„Už to nikdy nebude jako dřív,“ řekla Graydon smutným hlasem. „Vidět její malý obličejíček v televizi a vědět, že Urien pokaždé skřípe zuby…“ Všichni se zasmáli. Dokonce i Tricks se vzmohla na úsměv.
Rune a Graydon pohlédli na Draga. „Až do odvolání vy dva společně s Baynem a Conem vytvoříte zvláštní tým. Najděte si zástupce, kteří převezmou vaše obvyklé povinnosti. Vy čtyři budete strážit Piu, když s ní nebudu. Střídavě po dvou, dvacet čtyři hodin. Rozuměli jste?“
Runova židle dopadla na všechny čtyři. Ten pohledný muž vypadal překvapeně. Graydonův výraz hraničil s nevírou a ta se zračila více nebo méně na tváři všech ostatních. Tricks pozvedla obočí a našpulila pusu.
„Ty odvelíš své čtyři nejlepší bojovníky, aby si hráli na chůvy nějaké zlodějky?“ zeptala se Aryal. „Teď?“
Dragos na ni hleděl zpod nakrčeného obočí. Grym jí položil ruku na paži. „Jestli nemáš nic dalšího, tak bychom se rovnou pustili do práce, mylorde. Myslím, že máme všichni co dělat,“ řekl Gargoyle.
Dragos zíral na harpyji ještě pár okamžiků, v jeho nitru se probudil drak a protáhl se. Aryal sklopila pohled a uctivě sklonila hlavu.
„Jděte,“ řekl.
Ostatní se vytrousili z místnosti. Když stoupal po schodišti, Rune a Graydon ho následovali. Ještě stále přemítavě kráčel chodbou, zatímco běželi vedle něho. Došel k Piiným dveřím, před kterými se o stěnu opíral Bayne a Constantine. Když se přiblížili, postavili se do pozoru.
„Informuj je,“ nakázal Runemu, který přikývl. Dragos je všechny sledoval, drak v něm byl stále příliš blízko pod povrchem. Gryfové ho ostražitě pozorovali. Řekl: „Jedno si vyjasníme – aby nedošlo k žádnému nedorozumění. Spolupracovali jsme spolu už více než tisíc let. Vy všichni pro mě znamenáte hodně. Vážím si vašich služeb, oceňuji vaši věrnost víc, než všech ostatních.“ Pohlédl na Runeho. „Považuji tě za svého nejlepšího přítele.“
Všichni stáli v pozoru, zatímco mluvil. Ukázal na dveře. „Zlodějka nebo ne, patří mně a já ji budu ochraňovat. Jestli se té mladé ženě zkřiví třeba jen vlásek na hlavě, měli byste být mrtví a roztrhaní na kusy dřív, než vás najdu.“
Rune na něj pohlédl svýma klidnýma očima. „Nemusíš si dělat starosti, mylorde,“ řekl gryf. „Budeme ji chránit svými vlastními životy. To přísahám.“

23 komentářů:

  1. Děkuji za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za další pokračování překladu. Skvělé!!

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad i korekturu :-).

    OdpovědětVymazat
  4. Skvele! Este tak jednu kapitolu dne a mam happyday :-):-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za skvělý překlad a korekci :) ❤

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Bohužel nevidím text pouze bílé prázdné misto

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Bohužel vidím jenom bílou plochu, a to jsem tuto stránku zkoušela otevřít na 4 různých zařízeních a dvou různých internetových připojeních.

    OdpovědětVymazat
  10. Také bohužel vidim jen bilou plochu, kde ma byt text, a také jsem to zkousela ruzne.

    OdpovědětVymazat
  11. taky vidím jen bílou plochu ale pokud označím text stejně jako když chci kopírovat text je viditelný

    OdpovědětVymazat
  12. Dala jsem to tedy kopirovat - a hle, takze diky za dobrou radu a dekuji za preklad.

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji moc :) Hned mám hezčí večer :)

    OdpovědětVymazat
  15. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Moc děkuji za skvělý překlad!!!☺

    OdpovědětVymazat
  17. Skvělé. Moc děkuji

    OdpovědětVymazat
  18. Vďaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat