středa 4. listopadu 2015

Temný úsvit - 16. kapitola 1/2


Roland si zapnul suché zipy na své neprůstřelné vestě, pak si oblékl podpažní pouzdro, ve kterém byl umístěn Sig P226 9mm. Těch mnoho kapes na jeho černých kapsáčích naplnil extra zásobníky a mnoha vrhacími hvězdicemi. Jeho oblíbené saisy[1] byly vsunuty do pochev, které byly připevněné ke každému stehnu.

Přetáhl si kožený popruh přes hlavu a usadil si ho na jednom rameni, takže byl přehozen přes jeho hruď jako pás s municí, a poté naplnil malé škvíry tuctem vrhacích nožů.
Jeho myšlenky byly chaotické. Neosobní uvažování, které ho obvykle před bojem přepadlo, ho zcela opustilo.
Ohnul se a vsunul několik nožů do svých bot.
Cítil, jak ho Sára pozoruje, a věděl, aniž by vzhlédl, že sedí v nohách postele, starostí si kouše spodní ret, jako to dělala po celou tu dobu, co se připravoval.
Jakmile na sebe nabalil tolik zbraní, jak to jen šlo, aniž by se narušila jeho pohyblivost, napřímil se a pohlédl na ni.Pojď sem, lásko.“
Vstala a postavila se před něj.
Roland zvedl menší kevlarovou vestu, kterou našel, a začal jí do ní navlékat.
Následovalo podpažní pouzdro s 9 mm Glockem.
„Změnil jsi názor?“ zeptala se s nadějí.Jdu s tebou?“
Sakra, ne.“ Nechtěl ji nikde poblíž toho místa.
Trénoval si mě celý týden, Rolande. A jsem výborný střelec.“
„Už jsme o tom mluvili.“ Několikrát.
Obrátila oči v sloup a vypadala jasně nespokojeně.Nemluvili jsme o tom. jsem navrhla, že bych ti mohla pomoct a ty jsi mi ukázal prostředníček.“
„Neukázal jsem ti prostředníček.“
„Jako bys to udělal. Rozcupoval jsi mě tak rychle, že jsem ani neměla šanci uvést všechny výhody.“
Začal plnit její kapsy, přední a zadní, extra zásobníky a házecími noži.Je mi jedno, jestli máš sto výhod. Nepřeváží jeden zápor.“
„Ten je?“
„Ty, zabitá,“ vyštěkl, ztrácejíc trpělivost.Zatraceně, Sáro, s námi nejdeš, takže nemůžeš toho prostě nechat?“
Viděl, jak se zamračila, když upravil její pouzdro a řekl si, aby se kurva dal dohromady. Co to s ním k čertu je? Proč na ni křičel? Snažila se jen pomoct.
Pokud s tebou nejdu,“ nakousla tiše, „tak proč mě vyzbrojuješ až po zuby?“
„Chci se ujistit, že budeš v bezpeční, jak je to jen možné, když jsem pryč.“ Věděl, že boj se odehraje v Bastienově doupěti, ale stále se cítil plný úzkosti při pomyšlení, že ji opustí.
Byla tak malá.
Tak křehká.
Tak moc smrtelná.
„Chrisovi muži dorazili před hodinou,“ podotkla, „a jsou umístěni každé dva metry venku kolem domu. Tucet dalších hlídkuje na pozemcích a tři jsou umístěni u brány.
Zamračil se. „Neznám a ani nevěřím žádnému z těchto mužů.“
Našpulila rty.No, Chris by měl dorazit každou chvíli a zůstane uvnitř a sám mě bude hlídat, dokud se nevrátíte. Důvěřuješ Chrisovi, ne?“
„Ne tak docela.“ Uvážlivě si prohlédl její černě oděnou postavu. Potřebuje více kapes.
Když se natáhl, aby potřetí poupravil její podpažní pouzdro, zachytila jeho ruce do svých a přidržela je v klidu.
Rolande, podívej se na mě,“ přikázala tiše.
Setkal se s jejím oříškovým pohledem.
„Co se děje?“ zeptala se a pozorně ho studovala.Obvykle nejsi takhle nepřátelský nebo příkrý. Alespoň ne se mnou. Takže… mluv se mnou. Je to Bastien? Bojíš se, že se něco může dnes večer pokazit?“
„Ne, to není ono.“ Pevně ji popadl za ruce, vkládal si do paměti každý hýčkaný rys.To jen že… tentokrát je to jiné. A moc dobře to nezvládám. Omlouvám se.“
Její výraz se trochu rozjasnil.To je v pořádku. Čím je to jiné?“
Přinutil se k úsměvu, i když věděl, že je to chabý pokus.Předtím jsem nikdy neměl co ztratit. Myslím, že to je to, co mě znervózňuje.“
Její ústa vytvořila tiché O. Pak kolem něj obalila své paže a pevně ho držela.
Opatrně,“ přikázal a opatrně ji objal nazpátek. Měl k sobě přidělaných hodně čepelí s ostrým ostřím.
Zavrtěla hlavou a přidušeným hlasem zašeptala, „Miluji tě.“
Položil si tvář na její vlasy a vdechoval její svůdnou vůni.Já tě taky miluju.“
„Nic se mi nestane.“
Ale tolik už se stalo.Nemůžu si pomoct, abych si nedělal starosti. Vždycky to vypadá, že nás najde.“
„Tentokrát ne. Zaútočíte v denních hodinách. Bude v Sethově vazbě a ty budeš zpátky do západu slunce.“
Přikývl, i když postrádal její jistotu. Bastien byl lstivý protivník, který se ukázal být ohromně nepředvídatelný.
„Taky nemůžeš dopustit, aby se ti něco stalo, Rolande. Vrať se ke mně bezpečně.“
„Vrátím.“ Zaklonil se a položil své rty na její v něžném polibku. „Pokud se ukážou Bastienovi lidští přisluhovači sakra, jakékoliv znamení potíží – zamiř k tunelům.“
Chris konečně prozradil umístění tajných únikových cest, o kterých se zmínil přes telefon. Uvnitř skříně, kterou měla každá podzemní ložnice, byla falešná zadní stěna, která ukrývala vstup tunelu, který vedl hluboko do okolního lesa. Každý tunel měl svůj vlastní skrytý východ, který umožnil těm, kteří v něm šli, objevit se na povrchu v naprostém stínu (dokonce i v zimě), v dostatečně bezpečné vzdálenosti od domu, aby nemohli být ani vidět ani slyšet nikým z těch, kteří je obléhali.
Poté, co je všechny prozkoumal, Roland se rozhodl, že přidá ten samý do svého dalšího domu, ať už ho postaví nebo koupí. Kdyby měl takový ve svém posledním domově, on, Marcus a Sára by unikli ohni, aniž by se odvážili na slunce a Sára by nikdy nebyla vystavena střelbě přisluhovačů. V posledních letech se stal příliš samolibým.
Děkuji ti za to, že si se ujistil, že jsou bez strašidelného hmyzu,“ řekla Sára, vyvolávajíc tím jeho úsměv.
„Pro tebe cokoliv.“ Věděl, že její strach z brouků ji zahanbuje, ale on zcela určitě kvůli tomu o ní neměl horší mínění. Byla ochotna jít proti šíleným upírům a mužům se zbraněmi. Koho by zajímalo, že se trošku bojí hmyzu?
V té chvíli zazvonil zvonek. Zdvořilost, protože všichni nesmrtelní v této oblasti měli klíče a znali kódy alarmů. O vteřinu později zaslechli otevírat dveře.
Sára si povzdechla.To musí být Chris.“
Přikývl.Marcus, Lisette a Étienne jsou s ním. Je čas jít.“
Roland propletl své prsty s jejími, táhl jí sebou chodbou, po schodech nahoru a do obývacího pokoje. Když se tam dostali, oba se zastavili a zírali.
Chris byl vyšňořený v černé uniformě a kevlarové vestě, automatickou zbraní pod pravou paží, 0,45 poloautomatickou zbraní v pouzdře na pravém stehně. K jeho levému stehnu byl přidělán zle vyhlížející taktický nůž.
Marcus byl oblečen a vyzbrojen stejně tak moc jako Roland.
Nicméně Lisette a Étienne byli oba oblečeni v něčem, co vypadalo jako černé neforemné gumové kalhoty a trička s dlouhými rukávy, které na nich seděly jako druhá kůže. Kalhoty byly zastrčené do těžkých bot. Výstřih triček se zvedal až k jejich bradám. Jejich ruce, zakryté rukavicemi ze stejného zvláštního materiálu, držely ladící masky a sluneční brýle, které se obmotávaly kolem hlavy.
Dva červené meče shoto[2] byly připoutané na Lisettina záda a dvojice Glocků 18 vybavených dlouhými zásobníky na 31 střel byla připoutány k vnější straně štíhlých stehen. Étienne sám sebe ozbrojil několika krátkými meči v pouzdrech a mnoha vrhacími noži, který visely z pásu na prsou jako Rolandovi.
Když Roland a Sára nepřestávali zírat na jejich podivné obleky, Étienne rozpřáhl ruce do široka a zvedl obočí. „Nabízejí nám kompletní ochranu před sluncem.“
Zajímavé. Roland o nich nic neslyšel, dokonce ani na internetové nástěnce se zprávami „Přemýšlel jsem, jak vy dva dokážete přežít denní světlo.“ Čím mladší nesmrtelní, tím více byli citliví na sluneční světlo. A tito dva byli jen pár set let staří.Jsou pohodlné?“
„Ani ne,“ odpověděla Lisette. Její dlouhé černé kadeře byly sčesané dozadu do úhledného copu, který zmizel za výstřihem trička.
Étienne se ušklíbl. „Dřou jako svině, když se zpotíš.“
Marcus se zakřenil.Což je důvod, proč je nenosím.“
Chris ukázal na Rolandovo oblečení.Neboj se. Taky si chráněný. Všechno oblečení, které David poskytuje, nabízí 98 procentní ochranu proti UVA a UVB záření. Pro tak starého jako jsi ty, by to mělo stačit. I když jsem přinesl několik dalších masek, brýlí a rukavic, v případě, že byste měli zájem.“
Roland a Marcus si každý vzali jednu masku, pár rukavic a sluneční brýle. Roland vklouzl rukou dovnitř gumové masky a zvedl ji, aby se na ní Sára podívala.
Natáhla ruku a dotkla se jí, nakrčila nos nad texturou pneumatiky od auta, a pak pokrčila rameny.Dokud to chrání tvůj hezký obličej, jsem pro.“
S úsměvem se otočil k ostatním.
Všichni na něj zírali s rozšířenýma očima.
Zamračil se.Co je?“
Zamrkali.
„Nic,“ zamumlal Chris. Vytáhl iPhone z jedné své kapsy a podal ho Marcusovi. „Vzhledem k tomu, že rozumíš počítačům a elektronice o trochu víc než ostatní, ponechej si ho. Jeden z mých kontaktů stáhne další reálný důvěrný satelitní snímek přesně v pět. Potvrdí, kolik lidí a upírů je uvnitř, a protože neznáme rozvržení toho rozlehlého suterénu, bude, doufejme, sloužit jako vodítko a pomůže vám se orientovat a všechny najít. Dostanete pouze jednu fotografii, protože tyhle sračky normálně nedělá a riskuje svůj zadek, aby nám pomohl.“
Seth se náhle objevil za Chrisem.
Sára nadskočila, vydala překvapený pískot, a pak si povzdechla, když se setkala s Rolandovým pobaveným pohledem. „Nemyslím si, že si na tohle v dohledné době zvyknu.“
Usmál se.Už je to devět století a stále jsem si na to nezvykl.“
Chris ustoupil stranou, aby se Seth mohl přidat do kroužku.Už jsem je informoval.“
„Výborně. Pojďme.“
Roland se obrátil k Sáře, když ostatní postupovali ke dveřím.
Její laskavý obličej byl pobledlý obavou, když se zvedla na špičky a obtočila kolem něj své paže.Buď opatrný.“
Políbil ji.Budu.“ Pak ji políbil znovu. „Pamatuj si, že při prvním náznaku potíží–“
„Zamiř k tunelům. Zamířím.“
Ještě jednou ji políbil, hluboce, hltal její chuť a její vůni, pak ji od sebe neochotně odsunul.
Nasadil si gumovou masku, rukavice a brýle, a následoval ostatní ven předními dveřmi do pozdního odpoledního slunce.
*   *   *
Sáře se zvedal žaludek, jak nervózně přecházela po obvodu obývacího pokoje. Tichá hudba a hlasy se změnily v půli věty, jak Chris přepínal kanály ze své pozice na pohodlné pohovce. Každou chvíli na sobě cítila jeho pohled, jak po ní bloudí, pozoruje ji několik sekund, a pak se vrátí k televizi.
Všechny závěsy byly roztažené. Zlaté sluneční světlo proudilo skrz západní okna a rozlívalo se přes plyšový, krémový koberec. Jiskrná zrníčka prachu se točila a tančila, když jimi prošla.
Nietzsche ležící v klubíčku v křesle v rohu zvedl hlavu a ospale se na ni podíval, když se k němu přiblížila. Sára se zastavila, aby pohladila jeho měkkou hlavu a bradu, předtím než zase pokračovala.
Bylo nemožné zůstat v klidu, když jí starost zkroutila vnitřnosti do uzlů.
Jak dlouho už jsou pryč?“ zeptala se podruhé.
Chris se podíval na hodinky.Sedm a půl minuty.“
Zasténala.To je všechno?“ Přísahala by, že uplynulo alespoň půl hodiny.Jak dlouho jim bude trvat se tam dostat, co myslíš?“
„V závislosti na provozu, asi patnáct minut.“
„Proč je tam Seth nepřenese?“
„Myslíš neteleportuje.“
Přikývla.
„Může se teleportovat pouze do míst, kde už někdy byl. Tedy pokud s ním nemluvíš po telefonu. Pakmůže najít přes mobilní signál nebo tvé mozkové vlny. Nikdy nemůžu přijít na to, jak a vždy se zapomenu zeptat.“
Sára se téměř usmála.Jak můžeš být tak… v pohodě s tím vším?“ Nevypadal, že by vůbec měl nějaké obavy.
Za prvé: jsem v tom už dost dlouho na to, abych je viděl v akci, a vím, že jsou velmi dobří v tom, co dělají. A za druhé: žádného z nich nemiluji.“
Jak míjela jedno ze severních oken, podívala se skrz a viděla záda jednoho z Chrisových ozbrojených mužů.Je to tak zřejmé?“
„Tak zřejmé jako je jeho láska k tobě.“
Další okno. Další strážce.
„Nechám si otestovat svoji krev, jestli můžu být přeměněna.“ Nebyla si jistá, proč mu to řekla. Možná chtěla vyzkoušet jeho reakci, protože, podle Rolanda, nebyl nikdy žádný obdařený dobrovolně přeměněn.
Nietzsche se převalil na záda a udělal roztomilou pózu, když se znovu přiblížila, a nabídl jí své bříško na pohlazení.
Sára poslušně pohladila jeho hebkou srst a lehce se usmívala, když zavrněl spokojeností. Jakmile si Nietzsche zvykl mít jí kolem se, začal k ní chodit pro pamlsky a pohlazení skoro tak často, jako k Rolandovi.
Když Chris neodpověděl na její oznámení, vzhlédla a našla ho otočeného na pohovce, jak ji sleduje přes její opěradlo a jeho výraz je neproniknutelný.
Myslíš, že tu není žádná šance, že jo?“ Naposledy pohladila kočku a začala znovu obcházet velkou místnosti. „Roland si to myslí, taky.“
„Není to nemožné,“ řekl pomalu a otáčel se dokola, jak následoval její postup, „jen nepravděpodobné.“
A to si myslela, že dnešní den už nemohl být chmurnější.
Roland mi řekl, že obdaření mají vždy černé vlasy a hnědé oči, bez ohledu na jejich rasu. Nemám ani jedno.“
„Vlastně, v DC je jeden obdařený, který má hnědé vlasy.“
Sára prudce zastavila a zírala na něj.Cože?“
Chris přikývl.Dostala se do mé pozornosti… asi před šesti lety, když byla její spolubydlící zavražděna v jejich pokoji na koleji.“
„Je obdařená? Jsi si jistý?“
„Jsem si jistý. Způsobilo to značný rozruch, když policie prozkoumala její DNA. Musel jsem zavolat Setha, aby vymazal sakra hodně vzpomínek a vysvětlil jí to.“
„A měla hnědé vlasy?“ Srdce v hrudi jí začalo bušit.
„Jen o trochu tmavší než ty tvoje.“
„Proč o tom Roland neví?“ Řekl by jí to, kdyby o tom věděl.
Chris obrátil oči v sloup.Roland se nám všem vyhýbá jako moru a tohle se nedostalo na internetové stránky Nesmrtelných Strážců. Ne moc lidí o tom ví.“
Což by vysvětlovalo, proč ani Marcus nic neřekl, když si uvědomil, že se Roland do ní zamiloval.
Má ta žena nějaké speciální nadání?“
Přikývl.Má menší psychické schopnosti. Ví, že někdo zavolá předtím, než zazvoní telefon, nebo že dostane balíček předtím, než přijede pošťák. Takové to věci. Nestačí to na to, aby vybrala Lottovo číslo, ale dost na to, aby si toho všimla.“
A tady přišla realita, dopadla znovu dolů.
Vzdychla.Mé oči nejsou hnědé a nemám žádný talent.“
Jeho pohled se proměnil v soucitný.Oříšková je blízko hnědé. A možná máš prostě dar, který je tak mírný, že sis ho ještě nevšimla.“
Bylo od něj hezké, že to zkusil.Díky, Chrisi, ale–“ Zarazila se, její pohled byl připoután za něj do rohu, když se Nietzsche náhle otočil na všechny čtyři a podíval se směrem k chodbě.
Sára sledovala jeho pohled a neviděla nic. Chodba byla prázdná, dveře vedoucí do knihovny, ložnic a sklepa byly všechny otevřené a stejně prázdné.
Co je?“ Zeptal se Chris a sedl si zpříma.
Nic, myslím.“
Nietzsche se přikrčil, břicho se mu téměř dotýkalo polštáře, uši měl dozadu a zaprskal.
Po Sářiných zádech přeběhlo ledové zachvění strachu.
Co to k čertu?
Rozostřený pohyb vpadl z chodby a přiřítil se k pohovce. Z Chrisových úst a nosu vystříkla krev, jak jeho hlava narazila dozadu. Pak spadl v bezvědomí na stranu, na polštáře.
Když rozostřená postava tyčící se nad ním zastavila, ztuhla v muže a otočila se k ní čelem.
Do prdele. Bastien.
Těžká váha ji uhodila do žaludku, když si ji přehodil přes rameno.
Ani ho neviděla se pohnout!
Místnost se rozmazala. Žaludek jí poskočil.
Sára se snažila dostat ke svým zásobám, když světlo náhle zesláblo a praštil jí chladnější vzduch.
Byli dole v jednom z tunelů?
Jak to, že věděl o tunelech?
Srdce ji bušilo, ruce se jí třásly, sáhla pod svou košili, vytáhla Glocka, kterého si asi nevšiml ve svém spěchu, zaměřila se na tmavé šmouhy, o kterých usoudila, že byly jeho nohy, a dvakrát vystřelila.
Náhle mohla tunel zaostřit, jak jeho hybnost zastavila a krev vystříkla z obou jeho podkolenních šlach.
Bastien zakopl a klesl.
Sára klesla s ním. Její záda jako první narazila na zem a vyrazila jí dech. Její hlava se odrazila od udusané hlíny, sklouzla se několik metrů, a pak se smykem zastavila. Zvedl se kolem ní prach, dusil ji, nutil ji kašlat. Zasténala, jak její hlava začala pulzovat.
Sára se otočila na bok, bojovala, aby se nadechla a ignorovala blyštící se jiskry, které tančily v její vizi. Pomalu se vytáhla na nohy a rozhlédla se.
Tunel, ve kterém byli, stejně jako všechny ostatní byl spoře osvětlen žárovkami s nízkým výkonem, které se aktivovaly pohybem. Neviděla východ, takže to musí být jeden z těch delších tunelů.
Bastien vstal mezi ní a vstupem, jednou rukou měl přitisknutou k zadní části pravého stehna.
Sára se zběsile rozhlížela kolem po Glocku, který upustila při nárazu. Zahlédla ho pár stop před ní napravo a skočila pro něj.
Bastien ho sevřel, když ještě nebyla ani v půli cesty.
Jak Sára uskočila zpátky, otočil se a hodil ho celou cestu zpátky ke vchodu. Jeho oči, když se otočil směrem k ní, jantarově zářily zuřivostí.
Zřejmě se ti tvoji nesmrtelní přátelé neobtěžovali říct, že střelba upíry nezabije.“ Jeho rty se odtáhly z ostrých tesáků, podněcovaly v ní strach.Jen nás to nasere!“
Vykřikla, když se hnal směrem k ní a čekala, že jí na odplatu vytrhne hrdlo.
Jeho rameno zasáhlo její břicho a zvedl ji. Tunel se rozmazal. Studený vítr ji bičoval, jak znovu visela vzhůru nohama. Krev se jí nahrnula do hlavy, zvyšovala v ní tak bušení.
Rány kulkou ho ani nezpomalily.
Sářin strach způsobil, že její puls jí hlasitě bubnoval v uších. Nemohla ho nechat, aby ji odnesl. Zabije ji, pokud ji odnese nebo – to horší – ji použije, aby zabil Rolanda.
Její dech přicházel v panických vzdeších, sáhla do jedné z mála přístupných kapes v této pozici a vytáhl vrhací nůž. Pevně uchopila dřevěnou rukojeť, zadržela dech, natáhla svou paži dozadu, a pak ji zabodla tak silně, jak jen mohla.
Bastien vykřikl a prudce zastavil.
Sára pokračovala dál, letěla vpřed po dlouhou beztížnou chvíli, dokud narazila do zdi. Slyšel hlasité prasknutí, když tvrdě narazila na hlínu nebo kámen. Skrz hlavu jí projela bolest. Dopadla na hromadu na podlaze, zavřela oči a zaťala zuby.
Přepadla ji závrať. Vzrostla nevolnost.
Když otevřela oči, odmítly zaostřit.
Přitáhla svá kolena pod sebe, opřela se třesoucí rukou o zeď a snažila se vstát.
Bastien byl mlhavá šmouha pár metrů od ní, i když si myslela, že stojí na místě.
Ty si mě bodla do prdele?“ zařval.
Bolest v hlavě byla intenzivnější. Slzy se přelily přes její řasy a tekly dolů po tvářích, když bojovala, aby zůstala ve vzpřímené poloze.



[1] dlouhá ocelová dýka
[2]  japonský dřevěný krátký meč

12 komentářů:

  1. Děkuji moc za skvělý překlad!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Super ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé díky moc za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. No tak to vyzerá poriadne napínavé, som zvedavá na pokračovanie, vďaka za preklad a korektúru :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat