neděle 15. listopadu 2015

Ohnivý král - 8. kapitola 2/3


Pravidelná dávka temperamentního Liana a Katiyany je opět tu!
A abych uvedla věci na pravou míru, WASPS je ve skutečnosti mužská stránka našeho týmu. :D Ale velmi ho pobavilo, že byl označován za objekt něžného pohlaví. :D
 

Cesta do paláce Slunečního krále ubíhala mnohem pomaleji. Katiyana zvolna procházela lesem, vnímala každý strom, každé špitnutí ptáků. Les jí bude neuvěřitelně chybět, ale představa nového života, nového dobrodružství, byla skvělá. Děvčata ji sice ujistila, že budou v pořádku a ona jim slíbila, že je bude často navštěvovat. I přesto se však cítila provinile. Za chůze si v hlavě sestavovala seznam všech možných věcí, které by jim příště mohla donést jako dárek.
Nikdo se jí neptal, nikdo ji nezastavoval, když vstupovala do paláce. Sluhové jí míjeli, jak pobíhali sem a tam. Ani si ji nevšimli, i když stála na dost nepraktickém místě - přesně před hlavním vchodem do královské síně - a prohlížela si tu vycpanou potvoru. Trochu ji rozesmutnila myšlenka, že tento tvor byl loven a zabíjen jen pro jeho krásnou kůži. Svou majestátnost by lépe ukázal, když by živý pobíhal na volném prostranství, tam kam patřil.
„Jste zpátky brzy,“ řekla Alma, překvapená, že tu vidí dívku se vzhledem divoženky v kontrastu s majestátní neposkvrněnou halou.
Katiyana pokrčila rameny. „Řekla jsem, že se vrátím.“
„A tak jste i učinila. Budeme muset najít krále a uvidíme, jaké budou královy požadavky, ohledně vašeho pobytu na zámku.“
Slyšela jeho zlostný řev dlouho před tím, než se vůbec přiblížily k zasedací místnosti.
„Nechtěl jsem schválit tak obrovské množství lidí, kteří budou takovou dobu neschopni vykonávat své povinnosti!“ zařval, když vklouzly do dveří.
Alma ignorovala jeho hněv a poklepala ho na rameno. „Co je, ženská?“ vykřikl.
Ani s sebou necukla, jen řekla: „Vaše návštěva se vrátila. Co si přejete, abych s ní udělala?“
„Copak nevidíš, že jsem zaneprázdněný?“ utrhl se na ni a praštil pěstí do stolu, načež převrhl hrníček i s podšálkem.
Alma si jen povzdechla, vytáhla z kapsy zástěry hadr, natáhla se přes něj a utřela tu spoušť, co její pán způsobil. Katiyana musela obdivovat její odvahu. Nemyslela si, že by zrovna ona měla nervy na to vypořádávat se s králem, když je v takové náladě, natož po něm uklízet, když zuří.
„Tak možná bych jí mohla připravit pokoj a nějaký, ehm, vhodný oděv?“
Princezna si pohlédla na svoje oblečení. Bylo naprosto adekvátní pro někoho, kdo přežíval v lese, a mohla potvrdit, že výborně sloužil svému účelu. Ale když si prohlédla královu osobní služebnou, bylo jí jasné, že na v paláci působí jako pěst na oko.
„Fajn, fajn,“ řekl král, stále pěnící vzteky. „Ale chci ji vedle svých komnat.“
„Můj pokoj je vedle Vašich komnat. Chcete, aby se se mnou mačkala v posteli?“ zeptala se Alma suše.
„Naproti teda,“ řekl ostře, odhánějíc ji pryč. Služebná jen protočila oči a pokynula Katiyaně, aby ji následovala.
Jakmile byli ven z místnosti, zastavila se a otočila se k princezně. „Můj král se o Vás velmi zajímá,“ podotkla mimoděk.

„O mě?“ vypískla Katiyana. „Ne, jen se domnívá, že bych mu mohla pomoci zbavit se královny.
„A jste toho schopná?“

„To netuším.“
Alma na to nic neřekla, jen ji ještě chvíli pozorovala, než se otočila zpět, aby ji odvedla nahoru po schodech. Otevřela dveře naproti těm královým a uvedla Katiyanu dovnitř. „Není to nejhezčí komnata, kterou tu máme, a opravdu netuším proč, Vás král chce právě zde. Ani jsem neměla čas to tu přichystat.“
Katiyana ztuhla v úžasu, jak Alma spěchala otevřít okna a stahovala bílé kusy látky z nábytku. Místnost byla větší než celá chaloupka, kde žila s dívkami. Krb před ní obložený elegantními glazovanými kachličkami byl dost velký na to, aby se do něj vměstnala celá její žíněnka, na které spávala. Obrovská postel a sekretáře vyřezané z medového dřeva byly jistě dílem nejtalentovanějšího řezbáře v okolí. I tyto dřevěné kousky, které stejně jako krb, perfektně ladily s pískovcovými zdmi paláce, byly vyleštěny tak dokonale, že se v nich Katiyana mohla vidět svůj odraz.
Alma otevřela maličké dveře a musela se sklonit, aby jimi mohla projít. Zvědavá princezna ji samozřejmě následovala, obzvlášť když uslyšela téct vodu. „Myslela jsem, že byste se možná chtěla vykoupat.“
Jen myšlenka na to být nahá a tak zranitelná na neznámém místě ji přinutila zavrtět hlavou ještě před tím, než stihla služebná dokončit větu.
Ale tato mladá žena se nenechala odradit, položila ji ruce na ramena a natočila ji velkému zrcadlu. „Myslím, že byste měla,“ dodala jemně.
Katiyana zrudla, když se pořádně podívala na svůj odraz. Její tvář byla celá pokrytá špínou a vlasy připomínaly vrabčí hnízdo. Její ošacení vypadalo špinavě a opotřebovaně. „Nemám nic, do čeho bych se převlékla,“ přiznala neochotně.
„Myslím, že se mi podaří najít něco, co by Vám padlo.“
„Žádné šaty.“
Alma nadzvedla obočí. „Nejsem si jistá, odkud jste přišla, ale pro dámy v této zemi je nejtypičtější nosit šaty.“
„To je možné,“ řekla Katiyana pevně, „ale já nejsem dáma a cokoliv, co má sukni nosit odmítám. Zavazí to.“
„A v čem?“
„V běhání, skákání, lezení. Opravdu ve všem.“
„To vidím,“ mrmlala si Alma pro sebe. „Uvidíme, co se mi podaří najít, zatímco se budete umývat.“ Otočila oběma kohoutky a voda přestala proudit. Vedle plné vany připravila ještě kostku mýdla, nějaké ručníky a hřeben. Katiyana se pro tyto věci neochotně natáhla a čekala, než služebná zavře dveře. Teprve poté, ze sebe svlékla špinavé prádlo.
Podívala se do zrcadla a znovu s sebou trhla. Její alabastrová pleť stále bila do očí, i když si na ni musela dávat pozor, protože se na sluníčku velmi snadno spálila. Odřeniny a jizvy se táhly od hlavy až k patě a hyzdily celé tělo. Nejhůř na tom byly ruce, ale nohy taky vypadaly strašně. Léto prochodila bez bot a až v zimě se ač s nechutí obula. „Ne,“ komentovala svůj odraz. „takhle určitě nevypadá dáma.“
Katiyana se ponořila až po krk do vany a nemohla si pomoc, když jí uniklo šťastné vzdychnutí. Když se koupala v chaloupce, všechnu vodu si musela nanosit, a proto jí bývalo směšně málo. A i přesto, že se Adora snažila, aby všechny byly čisté, přišlo jí, že špíny se nikdy pořádně nezbavila.
Pořádně si napěnila celé tělo, několikrát se opláchla a hlavně si užívala tu bezstarostnost a teplo, než jí to někdo vezme.
Po té se zabalila do ručníku většího, než byla ona sama a s nechutí se potácela zpět do ložnice, aby našla spokojenou Almu, která rozložila její nové oblečení na posteli.
„Co to je?“ zeptala se Katiyana ostražitě.
„Je to perfektní! Zjistila jsem, že to bylo schované v nějaké truhle v podkroví.“
„Má to sukni,“ podotkla Katiyana významně.
„Je to jezdecký oděv,“ ukazovala na šaty. „Vidíte? Mají tady rozparek a pod sukní jsou kalhoty.
„A proč bych měla přes kalhoty nosit sukni?“ zajímala se, když upustila ručník.
Alma se rychle otočila zády. „Abyste vypadala jako dáma,“ řekla přes své rameno.
Zelená látka byla tak příjemná na dotek. Katiyana pátrala v paměti, kdy měla na sobě takové pěkné oblečení. „Na co jsou všechny ty ostatní věci?“
„Toto je spodní prádlo a tohle je halenka pod sáčko.“
Katiyana ty hedvábné kusy oblečení přejela podezřívavým pohledem a pokusila se to na sebe nějak navléct. „Jak tohle funguje?“ zeptala se a zvedla malou krajkovou košilku.
„Otočte se, já vám pomohu.“
Katiyana vyjekla, když jí Alma tu podivnou věc zapnula. „Je to nepříjemné, nelíbí se mi to.“
„Přece nemůžete kolem pobíhat bez podprsenky (pozn. překl.: tady jsem vyprskla smíchy, v té době měli velmi specifické termíny :D),“ řekla Alma pevně a podala jí bílou halenku. „Budete večeřet s králem a jeho hosty, musíte vypadat reprezentativně.“
„Můžu jíst v kuchyni.“
„Kuchyně není určená k jídlu. A král trvá na Vaší přítomnosti, i když Vás o to ani nepožádal.“
Katiyana chvíli zápolila s malými perleťovými knoflíčky, než to vzdala. Alma jen zavrtěla hlavou a začal jí s tím pomáhat.
„Odkud jste přišla, že ani nevíte, jak se správně obléknout?“
Princezna stáhla ústa do pevné linky, načež si služebná znovu povzdychla. „Prosím, teď kalhoty.“
Katiyana si je natáhla a byla spokojená, jak perfektně jí sedly. Sáčko vypadalo také skvěle, ale vůbec se jí nelíbilo, jak omezuje pohyb paží. Výhodou však bylo, že mělo spoustu kapes, kde mohla skrýt různé drobnosti.
Sukně zůstala na posteli. „To si na sebe neobleču.“
Alma pevně zavřela oči. „Ani když Vás o to poprosím?“
„Ne.“
„Jak si přejete,“ odsekla služebná. „Jestli mě omluvíte, jdu se dohadovat s králem o jeho garderobě.“ Zamířila ke dveřím až ještě než odešla, dodala: „A udělejte si něco s vlasy!“
Kartáč ležel nevinně před zrcadlem, ale Katiyana se k němu přibližovala způsobem, jako by to bylo divoké zvíře. Normálně to byla Adora, která jí česala a splétala vlasy. Byla v pokušení se dlouhých kadeří zbavit, ale Adora ji vždy prosila, ať to nedělá, a vždycky vyhrála.
Rozčesat si je nebyla tak těžké, jak čekala, ale splést je bylo nemožné. Nakonec prostě přehodila mokré prameny zpět přes ramena, posadila se na postel a čekala. Zaklepání přerušilo tok jejích myšlenek a nezbylo jí než vstát a jít otevřít.
Lian stál na druhé straně s napjatým výrazem v tváři. Alma byla hned za ním, ruce založené na prsou, očividně naštvaná. „Jsi připravena na večeři?“ zeptal se.
„Ani jeden z vás není vhodně ustrojen,“ řekla Alma ostře. „Nemohu pochopit, proč vy dva si jednoduše neoblečete to, co jsem vám připravila.“
Lian se ušklíbl. „Vždyť mám na sobě to, co jsi mi nachystala.“
Pozvedla kabát, který se nějakým záhadným způsobem objevil v její ruce. „Ne všechno.“
„Ženská, říkal jsem ti, že tyhle věci nesnáším. Škrtí to mé bicepsy.“
„Naprosto souhlasím,“ řekla Katiyana vděčně a sundala si vlastní sáčko.
Lian vytřeštil oči. „Nemůžeš jít na večeři takto oblečená.“
Princezna pozvedla hlavu. „Můžu si nosit, co chci.“
„To by bylo neslušné, kdyby se žena objevila na formální večeři jen v halence a v kalhotách. Proč nemá na sobě nějakou róbu?“ ptal se Almy. „Určitě je na hradě něco, co by jí sedělo.“
„Něco takového, ale odmítla nosit. Proto jsem jí přinesla jezdecký úbor, ale nechce si vzít sukni.“
Král si přejel rukou přes oči. „Šaty by byly nejvhodnější, ale myslím si, že jezdecký oděv taky ujde.“ Upřel oči na Katiyanu. „Uvědomuji si, že jsi zřejmě byla pryč ze společnosti po dlouhou dobu, ale věř mi, že se budeš chtít obléknout vhodně především kvůli své reputaci.“

„Nemáš na sobě kabát. Pokud si dobře vzpomínám, je nechutné, pokud muž ve společnosti na sobě nemá kabát nebo sako.“
„Fajn,“ procedil skrz zuby. „Vezmu si kabát, pokud ty si vezmeš sukni.“
Alma pohlédla prosebně na krále a Katiyana zasténala. „Dobře, za chvilku budu hotová.“

15 komentářů:

  1. Díky moc za další pokračování a korekci

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za pokračování, překlad a korekci. Fakt jsem se pobavila....

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za skvělý překlad!!! :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji! :) Tihle dva mi vždy zvednou náladu! ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Hahah. Ja ich žeriem :D Ďakujem za preklad!

    OdpovědětVymazat
  7. Veľká vdaka za další preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  8. skrti to me bicepsy :D :D :D ja umreeeem dakujem za super preklad a korekciu :)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat