sobota 28. listopadu 2015

Její padlý anděl - 8. kapitola 2/2

A máme tady poslední kousek knihy. Co na ni říkáte? Chcete pokračování série? Oslovili vás andělé? :)


Lukas se setkal s Apollyonovýma očima.
„Je možné vybalancovat život a práci… i když ženy udělají to nejlepší, aby to bylo nemožné.“ Apollyon se zazubil a díval se vzhůru k balkónu. „V pravý čas dojdeš k rozhodnutí. Neukvapuj se s tím, že bys odhodil stranou všechno, na čem jsi pracoval. Přesvědčí tě jenom k měsícům, abys zůstal, přinutí tě skákat přes obruče a brodit se byrokracií a pak tě nahradí brigádníkem a skončíš s dvojnásobnou zátěží.“
Lukas se usmál při ponurém pohledu na Apollyonově tváři. Jeho přítel měl pravdu. Nemohl uspěchat opuštění svých povinností, ne když nemyslela na nic jiného jak na vrácení se a očištění svého jména.
Druhý anděl vykročil dopředu, vrhal temný pohled po okolí a pak se zaměřil na Lukase. Lukas ho nepoznal, ale jeho zbroj nebyla tak hnědá jak jeho krátký culík a křídla, byla skvrnitá světlejšími odstíny hnědé a šedé. Lovec.
„Nebeský Soud ti přidělil toho nejlepšího. Einar je jejich nejpřednější lovec,“ řekl Apollyon a Lukas to viděl v ostrém pohledu Einarových očí, které všechno viděly.
Einar zvedl ruku. Světlo vycházelo z jeho dlaně v zářivých vlnách. Lukas mohl jen zírat, když s praskliny v chodníku a ve stěnách sami zacelily a poškozená auta opravovala, dokud znovu nebyla nedotčená.
Lukasovi zeslábla kolena, když se ho světlo dotklo, a díval se na řezy a škrábance na pažích, jak mizely, dokud po nich nezůstala jenom cestička krve.
Tento anděl byl mocný.
„Pojďme si promluvit do víc příjemného prostředí.“ Einarův hluboký hlas se odrážel nocí a rozhlédl se po ulici. „Někde míň vystaveně.“
Lukas přikývl, roztáhl křídla a usmál se. Zhluboka se nadechl a máchl křídly, nejprve pomalu, vytvářel si kuráž znovu létat. Jak bude teď Annelie reagovat, když mohl dělat takové věci? Bude se ho znovu bát?
Byla jen jediná cesta, jak to zjistit.
Máchl víc křídly a opatrně stoupal podél výšky budovy, ujišťoval se, že se nedotkne stěn. Annelie na něj nahoře čekala, držela se za levou paži a úsměv jí rozkvetl na tváři, když jí pohled padl na něj. Stoupal výš, užíval si pocit teplého vzduchu v peří a pak sestupoval k ní.
„Tak moc jsem se o tebe bála. Neměla jsem sejít dolů… ale nemohla jsem tě nechat bojovat samotného.“ Natáhla k němu ruce, záblesk strachu a viny byl v jejích očích. Úleva se jím prohnala, když si uvědomil, že neutíká pryč a že byl znovu pravým andělem.
Lukas přistál blízko ní a vzal ji do náruče, zabalil ji do svých křídel, aby ji naprosto ochránil a uspokojil svou touhu po vědomí, že byla v bezpečí. „Jsi zraněná?“
Odtáhl se, aby si ji prohlídl. Zavrtěla hlavou. Slzy jí zářily v očích. Setřel šmouhu nečistoty z její vlhké tváře a povzdechl si.
„Cítím tvou bolest.“ Lukas si ji prohlížel a zamračil se, když si všiml, že jí krvácela levá ruka. Opatrně ji vzal do rukou. Měla rozřízlý loket a už se jí na něm dělaly modřiny. Letmý pohled na její rameno odhalil, že bylo příliš poškrábané a krvavé.
Lukas se podíval na Einara, když k nim slétal. Velký hnědo žlutý anděl se podíval na Annelii a pak kývl.
Apollyon přistál blízko za Lukasem a Serenity mu hodila paže kolem krku, mumlala něco ve francouzštině. Apollyon obtočil paže kolem Serenity a přitáhl si ji k sobě blíž, zvedl ji a přitiskl jí polibek do ramene. Její nohy sotva dosahovaly Apollyonových holení. Položil ji na zem a dal jí paži kolem ramen. Lukas pustil Annelii a udělal krok zpět, aby dal prostor Einarovi.
Přistál tiše na černém zábradlí kolem balkónu.
Annelie zalapala po dechu, když Einar natáhl ruku a bílé světlo tancovalo ve vlnách kolem její kůže. Lukas se u ní držel blízko, tiše tam byl pro ni, takže se cítila v bezpečí. Když světlo vybledlo, prohlédla si sebe se široroce nevěřícnýma očima a pak se setkala s jeho pohledem. Usmála se a otočila k Einarovi.
„Děkuju ti,“ řekla Annelie.
Obě ženy na něj zíraly.
Apollyon zakryl Serenity oči a ona se zachichotala, ten zvuk byl lehký v temnotě.
„Žárlivý,“ zašeptala a přehodila paži kolem Apollyonových.
Pustil její oči a usmál se na ni. Lukas očekával, že to popře, ale dal jí provinilý pohled.
Annelie zůstala zastrčená blízko Lukase a on byl za to rád. Nebyl typem žárlivých záchvatů, ale klidně by se přidal k Apollyonovi, pokud by se jen podívala na Einara tím špatným způsobem. Ten muž byl silný, nepopiratelně krásný a čím dřív bude pryč, tím šťastnější Lukas bude.
Nejspíš byl už žárlivý.
„Důkazy dané soudu je trápí. Zalarmoval jsem Sledující a tým byl poslán do bezedné jámy, aby vyhodnotil záznamy.“ Einar zůstal na balkonovém zábradlí s pevně přitaženými křídly k zádům. „Pokud bych potřeboval pomoc, zavolám vám. Oba jste dokázali, že jste silní a vhodní.“
Einar kývl, povolil křídla a byl pryč v závanu větru. Annelie se zavrtala Lukasovi do boku, když do nich foukl poryv větru, a Lukas sledoval Einara zrychlovat dalekou nocí.
„Ne velmi hovorný chlapík.“ Apollyon zněl pobaveně.
Lukas se na něj podíval.
On taky.
„A kdo je, aby říkal, že jsem dokázal o sobě, že jsem silný? Myslel jsem si, že to byl nepopiratelný fakt. Vrhl jsem Ďábla do jámy dřív, než se narodil.“
Lukas se usmál. Pokud byla jedna jistá cesta jak naštvat Apollyona, bylo podkopat jeho sílu a moc. Apollyon nejspíš brzo uvolní Ďábla a bude s ním znovu bojovat, aby dokázal, jak silný byl. Zabručel a Serenity protáhla obličej do předstírané lítosti.
„Pořád si myslím, že jsi silný, mon ange.“ Pohladila ho Serenity po paži.
„Pořád to můžu dokázat.“ Apollyon ji smetl do náruče a políbil ji.
Lukas se odvrátil a našel Annelii, jak se na ně usmívá. Přitáhl si ji zpět k sobě a dával ji z obličeje dlouhé prameny rudých vlasů. Vypadala úžasně v krátkých bledých šatech. Tak akorát k snědku.
„Omlouvám se, že jsem tě znepokojil.“ Přejel hřbety prstů dolů po její tváři a tiše děkoval Apollyonovi, když vycítil, že odvedl Serenity do bytu a nechal je o samotě.
„Nelíbilo se mi, jak jsi bojoval s tím mužem.“ Annelie přitiskla ruce na hrudní zbroj jeho bílého brnění a přál si, aby měl její ruce na kůži, teplé a měkké, pomalu projíždějící přes jeho nahé tělo. „Teď je konec, přesně jak řekl ten druhý anděl?“
Lukas přikývl. „Einar nažene ty démony, kteří byli do toho zapletení. Odhalili jsme spiknutí. Lidé v továrně, kteří byli vyhozeni do vzduchu, už byli mrtví. Einar musí objevit, co se stalo a proč. Chtěl jsem mu pomáhat, ale není to moje místo, aby mu v takových věcech pomáhal. Jsem spíš prostředník a zásahový specialista.“
„Zní to o hodně míň nebezpečně.“ V hnědých očích měla úsměv a cítila se tak spokojeně jak vypadala. „Nelíbí se mi to pomyšlení na tebe znovu v nebezpečí…“
Zaváhala a odvrátila se od něj, její pocity změnily směr k takovým, kterým nerozuměl. Zírala do dálky ve směru Einarova letu a slzy jí lemovaly řasy. Co způsobilo tu náhlou změnu v jejích emocích? O čem přemýšlela, že vypadala tak smutně?
Lukas ji obešel, vešel do směru jejího pohledu a vzal do dlaní její tváře. Popotáhla a mrkla, poslala tak slzu dolů po tváři. Bolelo ho vidět to a setřel ji palcem.
„Pořád to bolí?“ vrhl pohled na její loket a rameno.
„Tak to není.“ Protřela si oči a znovu popotáhla. Pohled jí přeletěl k jeho a pak k jeho hrudi. Prsty cestovala po zlatém okraji jeho pancíře. Zhluboka se nadechla a pohlédla mu do očí.
„Jdeš zpátky do Nebe?“
Úsměv mu přelétl na rty a přitáhl si ji blíž. Pevně kolem ní obtočil ruce. Přitiskl rty k jejímu čelu a zavřel oči. Hloupá žena. Jakoby odešel teď, když ji měl. Pořád byla tou jedinou dobrou věcí a on se nemohl vrátit tam, kde neexistovala.
Políbil ji na čelo a povzdechl si. „Ještě jsem se nerozhodl, jestli se mám vzdát své pozice a žít jako Apollyon, ale tak jako tak tě neopustím. V tomto světě mám něco, po čem mé srdce touží chránit, a to je teď mou misí. Jsi pro mě důležitější než má povinnost. Miluju tě, Annelie.“
Annelie se odtáhla, oči se jí rozšířily a už nebyly naplněný slzami. Pak ho políbila. Její rty pomalu tancovaly po jeho, postupně se měnily ve víc vášnivé a pak naklonila hlavu a spojila jejich pusy úplně. Zvedl ji a zavřel oči, přál si, aby byli někde ve víc soukromí, takže jí mohl dokázat, že nikam nejde a že ji miloval víc než cokoli.
Teď byl volný, jeho nevinnost byla dokázána a nehodlal spěchat zpět k jeho starému životu. Apollyon měl pravdu. Lukas se chystal vzdát všechno jeho novému a vidět, kam ho zavede. Ať už udělají s Annelií jakékoli rozhodnutí, udělají ho společně a byl si jistý, že bude to správné.
Jestli budou žít smrtelný život nebo žít věčně, nikdy nepřestane Annelii milovat.
Odtrhla se, úsměv se jí rozšířil a byl nádherný. Její hnědé oči se setkaly s jeho a malé zamračení pomačkalo její čelo.
„Teď už můžeme vidět Paříž?“ v jejích očích byla neplecha, která říkala, že nebyl ten jediný, který myslel na dokazování jejich lásky a který si přál, aby byli na víc soukromém místě.
„Jak si má milenka přeje.“ Lukas si ji smetl do náruče, držel si ji k hrudi blízko a máchl křídly, zvedl je z balkónu.
Annelie vyjekla, obtočila mu kolem krku pevně paže a přitulila se. „Přesně takto jsem to ale nemyslela.“
Lukas se zasmál a letěl s ní. Držel své sevření pevné. „Jsi v bezpečí, Annelie. Nikdy tě neopustím, když tě teď mám… a toto je ten nejlepší způsob jak vidět město.“
Paříž se před nimi rozšiřovala, světla blikala v temnotě, ale byla v neporovnání s Anneliinou krásou. Vylezla z jejího ukrytého místečka na jeho hrudníku, oči rozšířené a rty rozevřené, když se na všechno dívala. Byla dech beroucí, když byla šťastná, její láska skrz něj protékala a smíchala se s jeho vlastními pocity. Znovu mu přinesly úsměv.
„Neuvěřitelné.“ Pohled se jí potuloval po něm a on se nesl dolů, mířil k Vítěznému oblouku.
Když tady byli, aby se setkali s Apollyonem, ucítil její touhu zůstat tu a vstřebat pohled na město. V té době jí to nebyl schopen poskytnout, když si to přála, ale teď mohl, když byl volný. Podbízel by se jí vším, hýčkal by její touhy a nikdy se neomrzel z milování jí.
Tiše přistál na tlusté zdi prázdné střechy oblouku a držel si Annelii blízko.
„Můžeme tu chvíli zůstat?“ zašeptala s očima na městě.
Lukas složil křídla kolem ní a přikývl. „Tak dlouho, jak budeš chtít.“
Povzdechla si a položila mu hlavu na hruď. Otočil se bokem, takže mohla pořád vidět město, ale pohnula se zpět a položila mu ruce kolem krku. Pohlédl jí do očí a pomalu mrkl.
„Pokud to nezpůsobí problém s hospodou, můžeme zůstat v Paříži o trochu dýl a být spolu.“ Přitiskl jí polibek na špičku nosu a ona se usmála.
„Chci, abychom byli spolu trošku dýl než jen chvilku.“ Annelie ho pohladila po tváři, zamotala mu prsty do vlasů a škádlila jeho ušní lalůček palcem. Pohledem držela jeho. Zaváhala a on věděl, že bylo něco, co chtěla říct, něco, čeho se bála. Držel si ji blízko, chtěl ji uklidnit a dát jí sílu mluvit. „Serenity mi řekla plno věcí.“
„Řekla?“ řekl, aby ji pobídl.
„Řekla, že existuje zkouška, kterou se chystala podniknout, aby se stala smrtelnicí, jako Apollyon.“
Lukasovo srdce bylo rychleji, tvrdě mu bušilo do hrudi. Teplý láskyplný pohled v Anneliiných očích říkal všechno, co ona nemohla. Taky zvažovala, že by tu zkoušku podstoupila.
Strávil hodiny pokoušením se vymyslet, jak nadnést předmět o jejich budoucnosti, a ona to udělala místo něj. Ulevilo se mu, dalo mu to naději, že s ním chtěla být navěky a že by se nemusel vzdát své nesmrtelnosti.
Annelie ho pohladila po křídlech, škádlila jeho pera a on zavřel oči a položil si čelo na její.
„Je to nebezpečné.“ Vychutnával si pocit jí ve své náruči a jejích rukou na něm. Nechtěl myslet na to, co leželo před nimi, a místo toho se chtěl zaměřit na přítomnost.
„Nechci, aby ses vzdal něčeho, na čem jsi tak tvrdě pracoval. Bojoval jsi, aby viděli tvou nevinu a abys získal zpět svá křídla, a Serenity říkala, že i Apollyon byl je kvůli ní obětoval. Říkala, že věděla, že by mu chyběla. Zdá se, že andělé milují létání.“
„To ano.“ Lukas se odtáhl a pohlédl jí hluboko do očí.
„Ale ne tak moc, jak miluju tebe. Vzdal bych se jich, pokud bys mě o to požádala.“
„Nepožádám tě o takovou věc. Miluju tě a chci být s tebou s takovým, jaký jsi. S takovým mužem, kterému jsem propadla… s andělem, kterému jsem propadla.“ Prsty ho hladila po čele a pak po tvářích, cestovaly dolů po čelisti, kde taky zůstaly. Očima prohledávala jeho.
 „Když mi Serenity řekla, že se možná vzdáš svých křídel, rozhodla jsem se. Někdy to udělám. Udělám to, takže můžeme být spolu.“
Lukas ji políbil, byl dotknutý její jistotou a hloubkou touhy být s ním. Projde si Peklem, aby dosáhla nesmrtelnost, ale v očích a slovech měla tolik rozhodnosti, že věděl, že nezaváhá.
Udělá to pro něj a za to ji ještě víc miloval, za to, že mu ukázala, jak silné jsou její city k němu, a tou dlouhou dobou, kterou byla ochotná projít, aby byli spolu.
Až přijde čas, pomůže jí skrz zkoušku. Udělá všechno, aby ji podpořil. Bude ji milovat navždy celým srdcem, protože byla pro něj jedinou ženou na světě, jedinou, která mu dala sílu, když byl slabý, dala mu lásku, když ho všichni opustili, a věřila v něj.
Pro jednou byl šťastný s ní jako takovou, v jeho náruči, kam patřila.
Ale jednoho dne, budou muset udělat další krok.

A budou mít své: žili šťastně až do smrti.

20 komentářů:

  1. Vďaka za skvelý preklad a korekciu, a bola by som rada ak by sa pokračovalo v prekladoch ďalších dielov série :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad a korekci a jsem pro pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad,určitě pokračovat.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad a určitě hlasuju pokračovat :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc ti děkuji za skvělý překlad!!☺

    OdpovědětVymazat
  6. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad a korekci :) jste skvělé! Byla bych ráda kdyby jste pokračovaly ;)

    OdpovědětVymazat
  8. díky za překlad a jsem pro pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za překlad, byla bych ráda za pokračování.

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuju za přeložení celé knihy a prosím si o pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  11. Mockrát děkuji za překlad knížky a jednoznačně, stoprocentně jsem všemi deseti pro pokračování. Děkuji. :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem krásne za preklad :)))

    OdpovědětVymazat
  13. Ďakujem a táto séria sa mi páči. Budem rada ak budete pokračovať. :)

    OdpovědětVymazat
  14. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)
    Pokračovanie??? Včera bolo neskoro začať :-D :-D

    OdpovědětVymazat
  15. veľmi pekne ďakujem a teším sa na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  16. Veľmi pekne ďakujem za váš preklad a teším sa na ďalší diel :)

    OdpovědětVymazat
  17. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  18. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat