úterý 24. listopadu 2015

Její padlý anděl - 8. kapitola 1/2


Lukas přistál tvrdě na balkóně v bytě v Paříži, kvůli čemuž vyjekly Serenity i Annelie. Apollyonova křídla těžce máchla proti vzduchu a vystřelil pryč. Vzhůru do temné oblohy a zanechaly Serenity zírající za ním.

„Co se děje?“ Annelie byla na nohou a vedle něj.
„Můj velitel je muž zodpovědný za ten zločin. Apollyon odletěl předat důkazy Nebeskému Soudu a požádat o pomoc lovce.“
Lukas vedl obě ženy do bytu a vrhal pohledy po temnotě, než je následoval dovnitř. „Musíme zůstat uvnitř a být ve střehu.“
„Myslíš, že by sem mohl přijít?“ Anneliiny tmavé oči se rozšířily.
„Je tu možnost.“
Nebyl pro to žádný důkaz, ale nepřestane dávat pozor do té doby, než se Apollyon vrátí. Doufal, že to bude brzo. Jeho velitel byl silnější než on, starší a mocnější a on se bál, že nebude schopný se proti němu postavit, pokud přijde.
Annelie se zhoupla zpátky blíž k němu. Serenity přecházela po kuchyni a každých pár sekund se dívala k oknům. Obě se bály. Položil ruku na Anneliino rameno a pak si ji přitáhl do náruče, kde si ji držel u sebe.
„Nenechám ho se k vám přiblížit.“
Přitiskla ruce na jeho bílou hrudní zbroj a naklonila k němu. Lukas jí polaskal vlasy a pak ji pohladil po paži, jak se ji pokoušel uklidnit. Podíval se přes kuchyňský ostrůvek na Serenity. Přestala přecházet a něco si mumlala. Síla v ní rostla, procházela skrz pokoj a něj, motala se s jeho. Něco čarovala a podle toho pocitu to bylo na posilnění a obranu.
Serenity se na něj podívala. Poděkoval jí úsměvem, že byla tak ohleduplná a držela je v bezpečí svým vlastním způsobem. Nebyl si jistý, jak dobře se kouzlo udrží před silou anděla, ale právě teď by zkusil cokoli.
Minula skoro hodina a nic se nestalo. Serenitino kouzlo drželo a všichni tři byli pořád na hraně.
Zvenku byl svět mírumilovný. Nejspíš se Apollyon spletl s jeho velitelem a on za nimi nepřijde. Apollyon teď musel mluvit s Nebeským Soudem.
Pocit Serenitiny síly se v místnosti zmenšil a nahradil ho jiný pocit, temnější pocit, který lezl Lukasovi po kůži a nutil se ho napnout.
Nebyli sami.
„Serenity,“ řekl a předal jí Annelii.
Serenity obtočila paže kolem Annelie a přikrčily se v rohu kuchyně. Obě ženy si zakryly hlavu rukama a Serenity mluvila silnými cizími slovy. Bariéra se třpytila jako duha. Posilovala ji.
Lukas natáhl ruku k bariéře a zaměřil na ni svou sílu, jak se jí snažil pomoci. Magie měla tendenci brát ode všech z blízkosti. Byl si jistý, že ho to vycítilo a ukradlo mu to sílu, aby podpořilo sebe a Serenity.
Ucítil chvíli, kdy se spojily, jeho síla se kombinovala s jeho, odtahovala mu sílu a držela ho zaměřeného.
Musely přežít jakoukoli temnou sílu, která přicházela. Vzduch houstl zlem, dokud netiskl dolů Lukase. Bylo to blíž. Byl to jeho velitel?
Sklo ve dveřích a oknech explodovalo. Zvedl ruce, aby si ochránil tvář, když po něm střílelo sklo. Ženy křičely a Lukas zareagoval instinktivně. Hnal se skrz dveře do osob venku, nedal jim šanci na útok. Přepadli přes balkonové zábradlí, narazili do malého svahu na druhé straně a pak padali k zemi.
Lukas se otočil spolu s útočníkem, získával dostatek prostoru, aby viděl, kdo to je.
Jeho velitel. Amaer.
Starší prošedivělý muž na něj hleděl, roztáhl svá široká bílá křídla a získal převahu.
Amaer popadl Lukase za bílou hrudní zbroj a máchl křídly, čímž je rychleji dostal dolů. Lukas bojoval, svíral velitelovi bílé pažní chrániče a pak popruhy jeho brnění. Znovu se s ním pokusil přetočit, takže byl nahoře, ale Amaer měl výhodu v tom, že byl schopný využít svá křídla. Lukas ještě nebyl zproštěn viny. Dokud nebude, nemohl létat.
Zem se blížila rychle.
Lukas zabručel, když narazil zády jako první, popraskal chodník s velitelem nad sebou. Muž ho praštil do břicha tvrdě nohou, vyrazil z něj zbývající vzduch a Lukas se zašklebil a bojoval, aby zůstal při vědomí.
Jeho vidění zakolísalo, ale vzpamatoval se dost na to, aby viděl velitele Amaera bílo zlatou botu mířící na jeho tvář. Zamračil se, popadl Amaera za nohu a svalil ho na pravou stranu na zaparkované auto. Alarm se rozeřval a Lukas byl na nohou, znovu útočil.
Amaer máchl svými širokými bílými křídly a vystřelil vzhůru. Lukas vyskočil, chytil ho za kotník a stáhl ho znovu dolů, ignoroval bolest, která ho trhala, když se pohnul. Nenechá jít toho muže po Annelii a Serenity. Pokud by na to došlo, porušil by pravidla a letěl. Udělal by cokoli, aby je ochránil.
Lukas chytil Amaera za druhou nohu, rozmáchl se a třískl s ním o kapotu auta.
 Alarm odumřel a Lukas se otočil a praštil Amaerem o budovu. Rozbil cihly. Pak byla krátká pauza a Amaer se osvobodil, kopnul ho přímo do čelisti a byl u něj dřív, než ho mohl Lukas zastavit.
Jeden rychlý úder následoval druhý, Lukasovy smysly se točily a on bojoval, aby neodpadl. Klopýtal na cestu směrem k autům blízko parku, pokoušel se blokovat útoky a najít otevření. Nevzdá se. Podařilo se mu uchránit proti dalšímu úderu a popadl velitele za pěst. Amaer zavyl bolestí, když mu Lukas kroutil rukou, točil se s ním, takže Lukas sevřel zuby a dál točil.
Padl dozadu, když do velitelova křídla bouchla, udeřila ho tvrdě a odstrčila ho pryč. Amaer vyklouzl z Lukasova sevření a on se ho znovu pokusil zachytit, ale nepodařilo se mu proklouznout skrz křídla. Byla to špinavá taktika, ale teď se o to nestaral. Lukas popadl nejdelší pera Amaerových křídel a ostře zatáhl. Amaerův křik rozdělil noc a Lukas táhl tvrději, dokud metr dlouhá pera nepovolila. Odhodil je stranou a napadl Amaera v okamžiku, kdy se jeho nohy dotkly země, tvrdě s ním přistál na cestě.
Lukas ho udeřil, práskal s jeho hlavou tam a zpátky, byl poháněn utrpením, které si za ty tři roky prožil.
Amaer musel zaplatit. Odveta proti svému druhu šla proti všemu, za čím andělé stáli, ale právě teď nebyl Lukas jedním z nich. Byl vyvrženec, hříšník a to všechno jen kvůli tomuto muži.
Krev tekla po Amaerových tvářích, ret se mu roztrhl a krvácel. Lukas mu sevřel čelist a pokračoval, byl rozhodnutý porazit svého velitele. Neviděl pěst, která ho udeřila, nebo auto, do kterého narazil. Otřáslo to jeho smysly.
Odtlačil se od kráteru, který udělal při dopadu do kovu. Amaer zavrčel a napadl ho, popadl ho za hrdlo a bušil do něj pěstmi. Temné oči plné vzteku držely Lukasův pohled. Lukas zabručel s každým úderem, každý poškodil a zakrvavěl jeho tvář.
Podrápal Amaera a podařilo se mu strčit koleno do jeho břicha. Amaer klopýtl dozadu a zíral na něj. Pohnul se, aby znovu napadl Lukase a pak se zastavil. Když pomalu natočil hlavu na stranu, Lukas si uvědomil, že nebyli sami.
Annelie stála uprostřed silnice. Lem bledých šatů vlál v nočním vánku.
Zírala na něj oba, oči naplněné hororem a strachem. Proč přišla dolů? Lukas zaklel a pak to vzal zpátky. Pokud sešla dolů, protože ho viděla padat a bála se o něj, pak by ji neměl proklínat. Mohl jí jen poděkovat, že ukázala takovou lásku a obavy pro něj, a on udělá to nejlepší, aby ji ochránil během boje, do kterého vešla. Nenechá Amaera se k ní přiblížit. Nedovolí dalšímu nevinnému člověku umřít, hlavně takovému, kterého miloval celým svým srdcem.
Než se mohl k Annelii dostat, Amaer vystřelil jejím směrem. Neměla šanci, dostat se mimo. Zakryla si tvář rukama a vykřikla, když s ní Amaer proletěl vzduchem a hodil jí o zeď obytného domu. Přistála jako hromádka na chodníku.
Vztek vyrazil skrz Lukase a on napadl Amaera, jeho zaměření se rozdělilo mezi velitele a jeho milenku.
Anneliino srdce rychle bušilo a mohl cítit její bolest, ale byla při vědomí. Lukas se pohnul, aby zablokoval Amaerovu cestu k ní a dal jí šanci se zotavit a dostat se pryč. Praštil Amaera a pak bojoval, aby si udržel pevnou půdu pod nohama, když mu Amaer tvrdě vrazil do břicha a odfoukl ho. Nadechl se a rozběhl se na Amaera.
Když spolu s ním narazil do země, vycítil Lukas Anneliin pohyb. Držel svého velitele připnutého pod sebou, tvrdě mu bušil do tváře, aby ho knokautoval do bezvědomí, a doufal, že se jí podaří dostat do bezpečí, než se Amaerovi podaří ho shodit.
Stalo se to dřív, než Lukas očekával. Amaer přitiskl ruce na Lukasovo bílé hrudní brnění a odstřelil ho s dostatečně velkou silou, aby letěl vzhůru.
Lukas se přetočil ve vzduchu a neměl šanci srovnat se, než se k němu zem rychle přibližovala. Nedopadl. V okamžiku, kdy byl nadosah, spojila se Amaerova noha s jeho hrudí a poslala ho točícího vzduchem k autu. Vyrazil se mu dech, když narazil, pomačkal kov a přinutil sklo explodovat na cestu.
Amaer klopýtal pár kroků pryč a roztáhl křídla. Lukas se kalným zrakem podíval vzhůru ke střeše budovy a pak na místo, kde byla Annelie. Unikla boji, ale Amaer se chystal jít po ní.
Lukasovi bušilo srdce, posílalo bolest končetinami. Utíkal za velitelem, ale nebyl dost rychlý. Amaer se ušklíbl, jeho tvář byla bincem škrábanců. Uletěl mu z dosahu.
Lukas neměl na výběr. Roztáhl křídla a máchl jimi, byl připravený vzlétnout.
Jasné světlo sešlo spirálovitě dolů a obtočilo se kolem velitele, zmrazilo ho uprostřed letu s roztaženými křídly.
Co se to dělo?
Lukas vykročil, rukama si zakrýval oči proti pronikavému světlu a pečlivě se vyhýbal jejich dotknutí. Jeho pohled pokračoval vzhůru. Protínalo noční oblohu a dosahovalo až do samotného Nebe.
Šíp zářivého modrého světla střelil dolů sloupec, který držel Amaera a jeho velitel zavyl.
Lukas se ušklíbl, když se Amaerova křídla rozpadla, sršela krví a peřím padajícím dolů na auta. Světlo zablikalo a zhaslo a Amaer padl na zem. Padl tváří do nepořádku krve a zlomených per, sténal a sotva se hýbal.
Lukas dýchal tvrději, bojoval proti bolesti, která ho plnila a zíral na Amaera. Nebe ho vyhnalo. Odsoudilo Amaera a naprosto mu odebralo křídla. První krok k udělání anděla smrtelníkem. Dál to vezme jeho sílu.
Amaer se vytlačil na kolena a zíral na Lukase s temnou zlobou. Natáhl ruku a chladný strach prošel Lukasem, když se v jeho sevření objevil oštěp. Ne.
Amaer si stoupl a utíkal ke vchodu do budovy. Lukas ho chtěl doběhnout s úmyslem ochránit Annelii a Serenity, ale vlna síly se jím prohnala, zmrazila ho na místě. Bolest následovala sílu, okradla ho o smysly a na vteřinu se mu točila hlava. Nikdy si neuvědomil, jak silný byl.
Se silou, která se mu vrátila od Nebeského Soudu, což byla známka jejich odpuštění, a myšlenkou na Annelii v nebezpečí, se cítil neporazitelný. Nic nebude stát mezi ním a zastavením Amaera.
Lukas máchl křídly a letěl za ním. Držel před sebou natažené obě ruce, jeho prostředníček a palec spojený. Bílý oštěp se s vyrytými zlatými detaily zhmotnil, když od sebe odtáhl ruce a popadl ho, když se plně objevil. Lukas se zaměřil na svůj cíl a cítil tichý příkaz, který mu byl vydán.
Poslechl by, ale ne proto, že by mu to Nebe přikázalo. Udělal by to, protože by nemohl dopustit, aby Amaer ublížil Annelii a Serenity. Udělal by to, aby je ochránil.
„Amaeri!“ Lukas měl kopí natažené po boku, zlatá hlava byla namířená směrem k velitelovým zádům.
Amaer se v jeho cestě zastavil a pomalu se k němu otočil čelem s vytaženým kopím na obranu. Temné oči se rozšířily, když mu Lukas propíchl břicho jeho bílým kopím a přirazil ho dál, až ho poslal ke stěně budovy. Zatřásla se a tlaková vlna letěla ven, když kopí propíchlo cihly a odkoplo Lukase zpět na cestu.
Klopýtl a padl na kolena, bojoval o dech. Amaer upustil své kopí. Zarachotilo o zem u jeho nohou. Popadl Lukasovo kopí, kde propíchlo jeho tělo, a vykřikl, když se ho pokusil vydělat.
Jasné světlo znovu zazářilo, zaplavilo Amaera. Lukas ucukl, byl si vědom toho, co přicházelo. Život jako smrtelníka byl příliš dobrý pro někoho, kdo pomohl ukrást tak moc lidských životů. Amaer vykřikl a rozpadl se, zanechal po sobě Lukasovo zakrvácené kopí trčící ze zdi.
Pak byl poryv větru a Lukas zamžoural proti prachu na něj foukaného. Zaštítil se křídly a pak zpoza nich vyšel, když se vítr usadil a vycítil přítomnost dvou dalších andělů.
„Splnil jsi, co jsi měl.“ Apollyon přešel k němu s dlouhými černými rozcuchanými vlasy z létání.
Žluto hnědo okřídlený anděl stál za ním, široko postavený a mračící se. Zdálo se, že temnota sama na něm lpěla, stínovala jeho rysy.
Apollyon vytáhl Lukase na nohy a kývl k obloze. „Nebeský Soud ti nabízí omluvu a zrušil tvůj trest, očistil tvé jméno a vrátili tě na tvou starou pozici.“
Spirála světla začala blednout a stoupala vzhůru. Lukasův pohled ji znovu následoval. Bylo mu odpuštěno. Byl volný. To vždycky chtěl, ale vůbec se necítil tak, jak očekával. Podíval se na balkón bytu vysoko nad sebou. Annelie a Serenity tam stály, nakláněly se a dívaly se na něj dolů. Nemohl se vrátit zpět ke svému starému životu, protože tyto tři roky ho změnily.

Zamiloval se.

10 komentářů:

  1. Moc ti děkuji za skvělý překlad!!☺

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za super překlad a korekci! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Veľká vďaka za preklad a korekciu ☺

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad. Jsem zvědavá, jak se to vyřeší :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat