středa 4. listopadu 2015

Druhové smečky - 6. kapitola


Nikki nemohla uvěřit, že souhlasila se setkáním s RJem ve starém baru na okraji města. Podařilo se jí vyhnout bratrům po jejím ranním dováděním s RJem, ale sžírala ji vina.

Měla se pokoušet najít řešení na problémy s výzvou, ne mít sex se členem nepřátelského kempu.
Ale pravdou bylo, že bratři Crossovi nechtěli výzvu, že jo? Dávaly toho v sázku stejně tolik, jako kdokoli další.
Ona a RJ ale souhlasili, že výzva byla tou poslední věcí, kterou kdokoli chtěl. Ráda by prodiskutovala víc v soukromí jeho obchodu, ale starý kámoš z vojny volal a RJ na ten hovor potřeboval odpovědět. A navíc, v té době se už cítila provinile za to, že se na něj vrhla.
Zastavila před starou stodolou, která byla přeměněna v bar a povzdechla si. Věděla, že by to její bratři nepochopili, ale prostě se nemohla držet dál od RJe. Nejenže doufala ve vyřešení problému ve Smečce, ale prostě s ním chtěla strávit čas.
Když mu ležela v náruči a on jí řekl, že ji chce později ten večer vidět, nebyla schopná podívat se mu do očí. Ne, že by litovala toho, co se mezi nimi dvěma stalo, ale musela dávat pozor na svou rodinu.
RJ ji přinutil zvednout bradu, a když zvedla hlavu, jasně viděla, jak důležité to pro něj bylo. Zdráhavě souhlasila, že přijde. Pryč od všech, kdo by se ptali, proč jsou oni dva spolu. Dej jim čas, řekl, aby si ujasnili další krok.
Jak očekávala, jeho Harley byl zaparkovaný blízko dveřím. Zaparkovala svůj Jeep a vkročila do horkého nočního vzduchu. I v deset večer muselo být pořád kolem třiceti stupňů.
Když otevřela dveře, hudba byla tichá a kouř hustý. V pondělí, v tuto noční dobu, tam moc lidí nebylo. Ignorovala čtyři muže hrající pool a šla k zadnímu boxu, kde na ni čekalo její rande.
Ne, že by tohle bylo rande. Nebo možná bylo. Neměla ponětí. Usmál se, když se blížila ke stolu a vyklouzl z boxu.
Polibek, který obdržela, byl prostě plaše erotický a prsty kroutící.
„Přinesu ti něco k pití. Co bys chtěla?“
Skoro řekla, že jeho, ale na poslední chvilku to spolkla. „Světlé výčepní pivo.“
Přikývl a zavedl ji k sedadlu, které zrovna uvolnil.
Dala si kabelku ke zdi a sledovala ho, jak šel k baru. Měl na sobě uplé černé džíny a teď, když věděla, co bylo pod nimi, plnila se jí pusa slinami kvůli další ochutnávce.
Opřel se bokem o bar, když objednával, mapoval si. Když byla před ním postavena dvě piva, vytáhl peněženku a zaplatil, než se k ní otočil.
Jeho bílá košile byla přes hruď napjatá a ona musela skroutit prsty, aby se zastavila od toho, aby se ho dotkla. Nebyl prvním dobře vypadajícím mužem, na kterého narazila, nebo s ním dokonce randila, ale něco na něm bylo, něco, co jí prostě vysílalo mráz po zádech.
Položil pití a připojil se k ní v boxu. Zavrtěla se, když zatáhl za spodek její černé sukně.
„A jen tak mimochodem, co máš pod tím?“ zašeptal jí do ucha.
Poslala mu, co doufala, že byl sexy úšklebek, a natáhla se pro pivo.
„Ach, jenom něco, co zjistím později,“ škádlil.
Pokud jeho ruka bude pokračovat nahoru ke stehnu, nebude to o moc později. Několikrát se zhluboka napila, jak se pokoušela zchladit její horké tělo.
Zasmál se a okusoval jí ucho. „Zpomal, miláčku. Nechci tě příliš opilou na to, co mám v plánu na později.“
Skoro se svým pitím zadusila.
Políbil ji na stranu krku, než se zaklonil a natáhl pro pivo.
Nikki hluboce úlevně vydechla. Nebyla moc daleko od toho, aby na něj tady v baru skočila, a to nebylo dobré.
„Musíme si promluvit o našich bratrech,“ řekla mu. Byla rozhodnutá přijít na nějaké řešení.
Zvedl sklenici a naklonil ji k ní. „Musíš přesvědčit bratra, aby nevyzíval Dylana.“
„Jo, proč jsem na to nepomyslela dřív?“ Nikki protočila oči. „Není to tak jednoduché a ty to víš.“
Zavrtěl hlavou. „Ale je. Dylan byl vybrán Cameronem Kingem. Smečka potřebuje respektovat jeho přání.“
„Smečka se bojí. Neznají tvého bratra, tvou rodinu nebo kohokoli jiného. Mají právo mít obavy,“ odsekla.
„Pokud věří Cameronovi, proč řeší jeho volbu? Několikrát jsem se s tím mužem setkal a nepřipadá mi jako někdo, kdo by svěřil Smečku někomu, kdo by je vedl špatnou cestou. Víš, proč nepřijímají Dylana?“
Zavrtěla hlavou.
„Pak je to kravina. Je dobrý muž a bude skvělý a férový vůdce.“
„Je nový a jiný.“
Odfrkl si a dlouze se napil.
Nechěla bojovat s RJem, ale musel vidět, odkud pocházejí.
„Takže místo využití těchto dvou týdnů nebo dokonce několika měsíců, aby poznali budoucího Alfu nebo se ptali, přišli se spiknutím zbavit se ho.“
„Není to spiknutí,“ hádala se, i když to tak trochu připadalo i jí.
„Měli čas promluvit si s Cameronem. Ptát se na otázky. Místo toho čekají do dnů těsně přes ceremonií, než začnou s řečmi o výzvě?“
Nikki si povzdechla. Chápala, jak to RJ myslí. Ale to nepomáhalo. „Pokud to Brandon neudělá někdo jiný ano.“
S trhnutím ramen, se RJ naklonil dopředu. „Fajn, ale všechno to jsou kraviny.“
Položila mu ruku na rameno. „Není to nic proti tobě nebo tvé rodině.“
RJ si odfrkl. „Jo, vlastně je. Dylan má být Alfou. Ale rozdělení Smečky nikdy nebylo v plánu. I kdyby Dylan výzvu vyhrál, bude mu neustále připomínáno, že není odsud. Jak je to fér?“
„Musel vědět, že se po příchodu něco takového mohlo stát.“
„Ne,“ přerušil ji. „Bylo nám řečeno, že jsme tady chtění. Že už to bylo rozhodnuto. Dylan si tohle nezaslouží.“
„A co jeho vnitřní kruh? Využije jenom vlky, které si s sebou přivedl?“
RJ zavrtěl hlavou. „Nevím. Vím, že Cameron a Dylan o tom diskutovali, ale je to něco, na co bychom se ho měli zeptat. Proč?“
„Jen pár zvěstí říká, že Dylan využije svou Smečku a nechá původní lehnout prachem.“
„Dylan by to neudělal!“
Nikki odtlačila pití a opřela se o zadní stěnu boxu. „Tohle nebude fungovat. Pokud se nemůžeme shodnout, pak ani Smečka.“
Když jí kolem ramen obtočil paži, Nikki se k němu přitulila. Polibek na temeno hlavy jí dal naději.
„Myslím, že většina Smečky, jak nový tak staří členové, jsou s tím v pohodě,“ řekl jí. „Jen hrstka lidí, má opravdu obavy. Kromě toho, jsme do toho víc zapojení než ostatní. Naši bratři budou zraněni.“
Poddala se pokušení a přejela mu rukou po hrudi. „Takže co uděláme?“
„Nevím. Dylan se bojí kvůli tomu a vypadá to, že Brandon taky. Možná by se prostě měli seznámit a pustit všechno ven před obřadem.“
Nikki o tom přemýšlela. „To je dobrý nápad, pokud se ještě před obřadem nezabijí.“
RJův palec na jejím spodním rtu ji překvapil. „Zase to děláš.“
Štípla ho do palce, než ho vsála do pusy. Sledovala, jak se mu nozdry rozšířily.
„Kurva, zlato,“ zalapal po dechu.
Zazubila se a pustila ho.
„Můžeš dnes do našeho domu přivést Brandona?“ zeptal se, jak se pokoušel dostat zpět k tématu.
Zaváhala, než přikývla. „Jo, pokud mu neřeknu, kam jdeme, myslím, že se mi to snad podaří. Budu taky muset přivést Justina. Je to rodinný problém.“
„Fajn, to zabere. Ben tu bude, takže vy tři a my tři. Zbývá už jen jeden den. Musíme to udělat teď.“
Podívala se na hodinky. Bylo půl desáté. „O půl noci?“
„Jo, klidně,“ souhlasil. Klesl rukou zpátky pod stůl. „Měli bychom nejspíš jít.“
„Jo,“ vydechla, když se jí přitulil ke krku, zatímco vklouzl rukou pod sukni.“
Roztáhla je kvůli němu, až škádlil tenoučký materiál jejích kalhotek. Už pro něj byla vlhká. „RJi, prosím.“
„Pojďme!“ popadl ji za ruku a vytáhl z boxu.
Zasmála se a klopýtala, jak jí táhl skrz bar. Dorazili ke dveřím a vyběhli do noci.
„Kde máš zaparkované auto?“ zeptal se, jak ji zvedl z nohou.
Držela se ho za ramena a obtočila mu kolem pasu nohy. „Kdo se stará?“
Zasmál se, jak šel dál od baru. „Vidím.“
Byla zaneprázdněná líbáním a kousáním jeho krku, takže jí to bylo opravdu jedno, jestli najde auto nebo ne. Jen jeho chuť byla dech beroucí. Jeho slaná kůže na ni volala. Připomínala ji, jak si ho dřív užívala.
„Zlato, pokud budeš pokračovat, nedojdeme k Jeepu.“
„No-hmm,“ zamumlala. Opravdu, všechno, co potřebovali, byl plochý povrch.
Tentokrát ho chtěla uvnitř. Stiskla ho v pase a on zasténal.
Šťastně se vrátila k sání jeho krku.
Zamručela, když zády narazila do strany jejího Jeepu.
„Šílím z tebe,“ řekl ji a zaútočil na ní pusou.
Sklouzla níž, třela se o jeho tvrdé tělo. „Chci tě… prosím… potřebuju tě,“ podařilo se jí říct, když se od sebe odtrhli, aby se nadechli.
„Kriste.“ Rozhlédl se po prázdném parkovišti, než otevřel dveře na straně spolujezdce a zatlačl ji dovnitř.
Zahihňala se, jak spadla na sedadlo.
„Musíme být rychlí,“ varoval ji, jak se přes ni naklonil a tlačil jí košili nahoru.
„Je mi to jedno,“ slíbila, už mu začala rozepínat džíny.
Podařilo se jim dát oblečení stranou dost na to, aby byl na ni přitisklý.
„Podívej se na mě,“ požadoval, byl jen kousíček od toho, aby si ji vzal svým tvrdým penisem, který pulzoval u rtů její kočičky.
Zvedla hlavu. Jeho oči zadržovaly vášeň a ona se zachvěla. „RJi, teď!“
Vrazil do ní, s prvním přírazem šel hluboko. Dech se jí zachytil a škrábala mu záda. Perfektní, přesně to, co potřebovala.
„Ach, kurva, jsi tak skvělá,“ řekl ji, když do ní začal přirážet.
Sevřela se kolem něj a zvedla boky, aby se setkala s každým divokým, vášnivým přírazem. Po tomhle dychtila, po tomhle toužila za dlouhých studených nocí. Někoho, kdo by si ji vzal. Někdo, kdo odplavil všechny její pocity a prostě vyžadoval odpověď.
„Ano! Ano!“ křičela, když na ní tvrdě jezdil. Přejížděla rukama po každém kousku, kterého se mohla dotknout, jeho hlavy, ramen, hrudi a břicha. Inkoust se zvedal a chvěl, jak se společně pohybovali.
„Moje, celá moje.“ Říkal pokaždé, kdy se pohřbil dovnitř.
Slyšela ho mluvit, ale nemohla se na ta slova soustředit. Ten pocit mít ho uvnitř, ty znaky potěšení na jeho tváři a divokost v očích byly okouzlující. Tlak se budoval, dokud to nemohla už dál snést.
„RJi, prosím!“
Popadl ji za tvář a jejich oči se uzamkly. „Moje,“ zavrčel.
Jeho oči byly skoro vlčí a zuby se mu začaly prodlužovat. Věděla, že vlk byl blízko povrchu. Její vlastní zvíře se drápalo ven. Chtělo být nárokováno.
„Ano,“ řekla mu. Nebyl pochyb o tom, že mu na sto procent patřila.
Zavrčel, zaklonil hlavu a přirazil.
„Ano!“ vykřikla znovu, když jí tělo explodovalo. Orgasmus propukl v celém jejím těle. Sevřela ho, táhla, snažila se ustálit.
Následoval ji přes okraj, vyléval do ní své semeno, značkoval si ji svou vůní.
Přešly dlouhé minuty, kdy se oba pokoušeli získat zpět svou kontrolu. Položil obě ruce po stranách její hlavy. Čekal, dokud se jejich pohledy neuzamkly. „Víš, co to znamená?“ zeptal se tiše.
„Jo…“ odkašlala si. „Ano.“
„Spářím se s tebou, Nikki Stattonová. A to brzo.“

Neměla o tom pochyb a to ji děsilo.

14 komentářů: