sobota 28. listopadu 2015

Dotek moci - 8. kapitola 2/3


„Kde je komín?“ zeptala jsem se Kerricka.
Ačkoliv se mu můj plán moc nelíbil, popsal mi, jak mám ve tmě najít kovovou trubku. Trvalo mi to déle, než jsem původně doufala. Kerrick do ní strčil trs listů smíchaných s hlínou, aby ji zablokoval. Když se mi podařilo komín vyčistit, pospíchala jsem zpátky.

Zatímco jsem byla pryč, Bianca – dívka s pomlácenou tváří – Peni a Melina dotáhly muže v bezvědomí do úkrytu. Připoutaly muže k lůžkům v místnosti, kde ještě před chvíli byly samy, a zamkly dveře. Skvělé.
Teď však detailně probíraly, co by mužům rády provedly. Kerrick vydal zděšené zaskřehotání. Jednu nohu měl spuštěnou na hliněnou zem. „Dámy, jestli jste už skončily s plánováním pomsty, možná byste chtěli jít zakrýt stopy venku, než se k nám dostanou.“
„Kolik máme času?“ zeptala jsem se.
„Deset, možná patnáct minut maximálně.“
Sakra. Spěchala jsem ven a nechala přivyknout své oči tmě. Ze stop po boji a odtažení těl, bych dokonce i já sama bez problémů přišla na to, kam jsme šli. Skrytý srub by našli téměř okamžitě.
Melina tlumočila pokyny od Kerricka, když jsem se snažila uhladit rukama zem a… „Jsi si jistá, že řekl posypat listy?“ podivila jsem se.
„Ano.“
Postupovala jsem nejrychleji, jak jen to bylo možné, abych skryla stopy, dokud jsem se nedostala až ke srubu. Stála jsem na prahu a hodnotila svou práci. Byli jsme v háji.
Nedalo se nic dělat, tak jsem zavřela dveře a zajistila je. Než jsem zvedla Kerrickův meč, podala jsem Biance svůj nůž. Melina a Peni se ozbrojily kuchyňskými noži.
„Dej mi ten druhý,“ řekl Kerrick.
Málem bych zapomněla na nůž ukrytý v botě, ale on ne.
Když jsem mu jej podala, řekl: „Pomoz mi vstát.“
„Ale jsi moc…“
„Oni to neví.“
Dobrý postřeh. Popadla jsem jej za zápěstí a vytáhla jej na nohy. Slaboučké zapulzování magie mi přejelo po pažích. Než jsem jej pustila, získala jsem rychlý přehled o tom, kde se skupina nachází. Zakymácel se, ale pak se rukou opřel o hliněnou zeď a zůstal stát.
S Biancou jsme se postavily každá na jedné straně dveří. Připravené… popravdě jsem si ani nebyla jistá na co. Byla jsem napjatá, snažila jsem se zaslechnout jakýkoliv zvuk, ale sledovala jsem Kerrickův výraz.
Pár minut se nic nedělo. Pak se Kerrick narovnal.
„Mají podezření,“ zašeptal.
„Co to děláš?“ zeptala jsem se tiše.
„Nechávám zhoustnout porost kolem dveří.“
Z tváře se mu vytratila veškerá barva. „Já…“ zakymácel se a hmátl po lůžku. „Oni…“
Trvalo mi vteřinu, než jsem se rozhodla opustit svou pozici. Kerrick se posadil na okraj. Vzala jsem jeho ruku a vypustila svou léčivou moc k němu. Energie se do něj vlila, zatímco se ze mě vysávala. Přes Kerricka jsem cítila, jak se mech na dveřích rozrostl a zesílil tam, kde před chvílí nebyl a mohl nás prozradit.
Magie obkroužila dva z devíti lidí, kteří venku hledali. Kerrickovo podvědomí se protáhlo dál do lesa. Našel, co hledal, a zatřásl stromem asi míli od nás. Suchá větev se zřítila k zemi. Cítila jsem její dopad. Hluk odlákal ostatní pryč. Kerrick se mě pustil.
„Ale, mohla bych…“
„Ne. Šetři síly,“ zachraptěl.
Melina přišla blíž. „Jsou pryč?“
„Ano.“ S jednou nohou stále spuštěnou na zem, si Kerrick lehl a téměř okamžitě usnul.
Stála jsem na vratkých nohou.
Melina si žmoulala konec tuniky. „Můžeme teď odejít?“
„Ne. Musíme počkat, než Kerrick nabere zpátky svou sílu. Promiň.“
„Je mág, že ano?“ zeptala se tiše.
„Ano. Ale nemyslím si, že je to všeobecně známo.“
Přikývla, jako by rozuměla. „Nedivím se mu. Taky bych to nikomu neřekla, když je nabízeno deset zlatých za informace o kouzelnících.“
„Deset zlatých? Proč?“
„Máma mi říkala, že od chvíle, kdy mnoho říší přišlo o své legitimní vůdce, se usilovně snaží zbylí mocní lidé shromáždit armády, a ovládnout říše včetně mágů.“
„Myslela jsem si, že jsou to jen fámy.“
„Kde jsi prosím tě byla?“ zeptala se, ale hned pokračovala. „Měli jsme zákazníka z Grzebienu, který nám řekl, že bylo jeho město uprostřed reorganizace, když jim přišlo na pomoc velké vojsko. Až na to, že ustanovili své vlastní hlídky a prohlásili město za oficiální součást říše Ozero, pod ochranou Velekněžčiny svaté armády.“
„Postavil se někdo proti?“
„Pochybuji. Pokud je Grzebien podobný Mengels, pak tam není dostatek lidí nebo nemají energii, kterou by něco zmohli.“ Podívala se k zadním dveřím. „Pokud může armáda Velekněžky zastavit bastardy, jako jsou tam ti a přinést nám mír, pak budu více než ráda nosit jednu z jejich rudých rouch a děkovat jejich stvořiteli.“
Což, jak jsem se dozvěděla od Tary, by byla donucena udělat. Velekněžka, také známá jako Estrid z Ozery, nebyla tolerantní k jiným vyznáním a požadovala od svých poddaných, aby se stali členy jejího náboženství. Byla lepší nebo horší než Tohon? Uvažovala jsem nad tím, když jsem se prohrabovala jídlem. Bianca a Peni mi pomohly uvařit jednoduchou zeleninovou polévku. Melinina bledá tvář mi dělala starosti. Seděla nedaleko, na krvácejícím líčku si držela vlhký hadřík. Abych ji rozptýlila od bolesti, zeptala jsem se, kdo jsou další mocní přeživší.
„Tohon ze Sogry a princ Ryne z Ivdelu, ale ten zmizel. Taky jsem slyšela o několika Alganských princeznách, dceři prezidenta Lyady, a pár nižších šlechticů přežilo, ale ti se nechystají vládnout, jen přežít, jako my všichni. Ach, a nějaký chlap, co si říká král kostlivců, má malou armádu v říši Ryazan.“
„To je všechno?“ Kerrickův komentář ohledně Tohona, který chce Rynea mrtvého, dával mnohem větší smysl. Když jsem o tom tak přemýšlela, jak moc chamtivý může Tohon být? Rozdělení Patnácti Říší rovným dílem mezi tři vůdce, by znamenalo pět říší pro každého z nich. Ale kdo by rozhodl, kterých pět? Každá říše měla své výhody a nevýhody. Nejbohatší z nich by byla nejvíce žádoucí.
Našla jsem bochník chleba a kousek kozího sýra k polévce. Melina zvedla svou porci, zatímco jsem se zakousla do své. Odložila jsem část pro Kerricka.
Když jsem navrhla, abychom se pár hodin prospaly, Melina náhle vyskočila na nohy. „Ne. Já ne… nemůžu… chci domů.“ Její tělo se roztřáslo.

Když se sesypala, objala jsem ji. Po celou dobu byla tak statečná a na nic si nestěžovala, až jsem zapomněla, jak je mladá – určitě o tři roky mladší, než Bianca a Peni. Zavedla jsem ji k posteli a lehla si vedle ní. Magie mi pulsovala v hrudi a já ji propustila. Někdo ji několikrát uhodil do tváře. Mohla jsem vyléčit její rány, ale vzpomínky jsem vymazat nedovedla. Alespoň má Mámu, která ji utěší.

11 komentářů:

  1. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za další kapitolu :D

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za další překlad. Lvice

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad. Bobo

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat