pátek 2. října 2015

Zášť - 27. kapitola


Roslyn nebyla zrovna v nejlepší formě, takže jsem z jedné ze svých kapes vytáhla Jo-Jojinu léčivou mast. Přiměla jsem ji, aby zůstala ležet na posteli a potřela jsem jí s ní nejhorší rány na hrudi a na pažích.
Byla to jedna z nejtěžších věcí, které jsem kdy musela udělat.

Věděla jsem, že Roslyn nechce, abych se jí dotýkala, aby se jí kdokoliv dotýkal. Aspoň jsem tak soudila podle jejích ran a modřin. Ale pokud se jí mělo ulevit, musela jsem to udělat. Roslyn sebou cukla při každém pohybu mých zkrvavených rukou, ale nestěžovala si, ani mě nepožádala, abych přestala.
Za celý svůj život jsem neviděla něco tak statečného.
Dělala jsem, co jsem mohla, abych Roslyn nějak rozptýlila, mlela jsem nesmysly, popisovala jsem jí, jak jsem zabila toho násilníka, co jsem u ní našla, a slibovala jsem jí, že to samé udělám i Eliotu Slaterovi. Nevím, jestli k ní má chladná slova pronikla, nebo jestli za to mohlo léčivé kouzlo Jo-Jojiny masti, ale Roslyn se po pár minutách uklidnila a přestala uhýbat před mými dotyky.
Když pak odpočívala, zatímco mast působila, pootvírala jsem dveře skříní, abych pro ni našla něco na oblečení – něco, co není nasáklé její krví. K mému překvapení byla jedna ze skříní plná ženského oblečení v různých velikostech. To vše mezi nadměrnými saky a kalhotami Elliota Slatera. Vzala jsem nějaké kalhoty, boty ponožky, čisté spodní prádlo a podala to Roslyn.
„Shoď ty potrhané hadry a vezmi si tohle“ řekla jsem tichým hlasem. „A pak odsud vypadneme.“
Udělala, co jsem jí řekla, přestože její pohyby byly navzdory léčivé masti pořád ztuhlé. Pomohla jsem jí, jak to šlo, pak jsem vytáhla další tubičku masti a podala ji jí.
„Tady máš, namaž si s tím obličej, zbaví tě to nejhorší bolesti, než se dostaneme k jo-Jo.“
Roslyn se tak třásly ruce, že jsem si od ní mast musela vzít a namazat jí obličej sama.
„Omlouvám se za ten spěch,“ zašeptala jsem. „Ale Slater má dole Finna, musím ho odtamtud dostat, než to s ním špatně dopadne.“
„Finn je …dole?“ zachraptěla Roslyn, zatímco jsem jí po tváři roztírala mast.
„Jo,“ odpověděla jsem. „Vypadá to, že se chtěl zapojit do tvojí záchrany. Nabídl se, že Slatera zaměstná, abych se mohla dostat dovnitř.“
Otoky v jejím obličeji se trochu zmírnily, všimla jsem si, že se jí v koutcích očí lesknou slzy.
„Nezáleží na tom, co se stalo,“ zachraptěla. „Děkuju…děkuju, že jsi pro mě přišla, Gin.“
Roslyn chvíli šmátrala kolem sebe, dokud její zkrvavená ruka nesevřela moji. Jemně jsem stiskla chvějící se prsty.
„Nemáš zač,“ řekla jsem. „Teď odsud pojďme vypadnout.“
Zatímco jsem čekala, až hojivá mast zabere, zeptala jsem se Rooslyn, kolik ma Slater s sebou mužů.
„A kolik jsi jich už zabila?“ zeptala se.
„Čtyři.“
Přikývla. „takže zůstávají dva plus Slater.“
„Kde je najdu?“ zeptala jsem se a zkontrolovala svoje zbraně.
„Pokud mají Finna, tak budou všichni dole s ním.“ Odpověděla. „Když na někom pracuje, vždycky sebou má aspoň dva muže. Aspoň se mnou to tak bylo. Když ho unavilo mlátit mě, dotáhli mě sem. Pak pro něj přišel někdo další, dřív než…“
Při posledních slovech se jí zlomil hlas. Dala jsem jí chvilku, aby se vzpamatovala, i když se každou vteřinou zmenšovala šance, že se dostanu včas i k Finnovi. Nevěděla jsem, jestli bych zvládla, pokud by Finn dopadl podobně jako já před časem na parkovišti Ashlandské koleje. Pohled na Roslyn stačil k přání, abych mohla vrátit čas a pomalu, velmi pomalu ho zabít před tím, než jí stihl ublížit. Jediné, co jsem ale mohla dělat, bylo doufat, že se k Finnovi dostanu včas.
Otevřela jsem dveře ložnice a vyhlédla jsem do chodby. Všechno bylo stejně tiché jako před tím. Zašeptala jsem Roslyn, aby se držela za mnou a byla co nejvíc zticha. Přikývla.
Zvolna jsme šly chodbou asi třicet stop, až jsme dorazily k místu, kde zeď končila a otvíral se výhled dolů, do velkého obývacího pokoje. Spustila jsem se na kolena, doplazila se na kraj a vyhlédla za roh dolů mezerami v dřevěném zábradlí.
O patro níž stál uprostřed místnosti Elliot Slater. Rukávy košile měl rozepnuté. Kousek za ním stáli dva obři, každý z jedné strany. Ruce měli sepjaté před sebou, jako správní poslušní vojáci. Rukávy měli také vykasané a ruce od krve – Finnovy krve.
Finn byl přivázaný ke kamennému sloup, který podpíral střechu několik pater nad námi. Ruce měl spoutané želízky zaháknutými na kruhu nad hlavou, paže nepřirozeně napjaté. V téhle nepřirozené pozici musela každá rána bolet o hodně víc. Tváře měl pokryté modřinami a krví. Oba obři už svou práci odvedli, teď se mělo Finnovi dostat osobní pozornosti od jejich šéfa. Zatím se ale nezdálo, že by byl Finn v příliš špatném stavu. Přinejmenším pořád dýchal. A to bylo nejdůležitější.
Finnovi v očích doutnal vztek, když se díval, jak si Slater vyhrnuje rukávy. Cloumal pouty a pokoušel se uvolnit si ruce. Marně. I když měl obličej samou ránu, jeho výraz byl bdělý a pozorný.  Zatím se nevzdal naděje na útěk, i bez mé pomoci. Finn se stejně jako já nikdy nevzdával. Naučil se to od svého otce. Jeho bojovný duch mě zahřál u srdce.
Když jsem si vtiskla do paměti obraz pod sebou, vrátila jsem se k u zdi čekající Roslyn.
„Slater je dole se dvěma muži,“ zašeptala jsem. „Má Finna připoutaného ke kamennému sloupu.“
Roslyn přikývla. „Takhle obvykle začíná. Má tam pak ještě jednu místnost, kam si bere těžší případy. Dostane se tam ale málokdo.“
„Chci, abys odsud vypadla,“ pokračovala jsem tiše. „Vyklouzni bočními dveřmi k bazénu, běž do garáže, vezmi si jedno ze Slaterových aut a odjeď. Pod kopcem je čerpací stanice. Je tam zaparkovaný můj Benz. V přihrádce na rukavice je telefon, zavolej sestrám Deverauxovým. Přijedou pro tebe. I s Xavierem. Potřebuju, abys to udělala pro případ, že to se mnou a s Finnem nedopadne dobře. Dokážeš to?“
Roslyn přikývla. „To zvládnu. Co chceš dělat?“
Pevněji jsem sevřela svoje nože a zvedla je tak, aby je uviděla. „Skončit to – jedním, nebo druhým způsobem.“
Roslyn zmizela v chodbě a já jsem se vrátila zpátky k zábradlí. Slater a jeho muži byli zády ke mně, takže nebyl problém přeběhnout nechráněné místo. Ani jeden z nich se nahoru nepodíval. Můj pohled upoutal železný lustr zavěšený na stropě. To bude fungovat.
„Finnegan Lane,“ zaburácel Elliot Slater a popošel přímo před mého nevlastního bratra. Jeden rukáv už měl vyhrnutý a začal rolovat druhý. „Setkáváme se za zvláštních okolností.“
„Taky se mi zdá,“ odpověděl Finn navzdory zhmožděninám jasným hlasem.
„Prozradíš mi, co jsi dělal na mém pozemku?“ zeptal se Slater.
„Technicky vzato, tenhle pozemek patří Mab Monroe, nebo ne? Řekl bych, že ty jsi tu jen něco jako správce. Zaměstnanec, poskok. Tak jako vždycky a všude.“
Finn svůj slovní výpad doprovodil širokým úsměvem. Slaterovy ruka na rukávu košile strnula. Měl chuť po Finnovi skočit, ale nedal se vyprovokovat tak snadno.
„Zeptám se znovu.“ Řekl Slater. „Co tady děláš?“
„Hledám jednu svou přítelkyni,“ odpověděl Finn. „Roslyn Phillips. Myslím, že ji znáš. Řekneš mi, kde je?“
Tentokrát byla řada na obrovi, aby se usmál. „Ach, Roslyn je momentálně poněkud indisponovaná. A nějakou chvíli to tak asi ještě zůstane. Dokud mě neunaví si s ní hrát a nezlomím jí vaz.“
Finn si nemohl pomoct – za ta slova na obra plivl. Slater si setřel slinu z obličeje a pak Finna praštil. Zvuk dopadající pěsti zazněl domem jako výstřel. Finn zasténal a Slater zaťal pěst k další ráně. Finnovi praskla nad obočím kůže a tvář měl zalitou krví.
Ruce se mi sevřely kolem rukojetí nožů, ale nevydala jsem ani zvuk. Chtěla jsem dát Roslyn co nejvíc času na útěk, pro případ, že by se Slaterovi a jeho mužům podařilo zabít jak Finna tak mě. Což znamenalo, že Finn bude muset nějakou tu ránu ještě vytrpět. Při té myšlence se mi sevřel žaludek, ale bylo to něco, s čím jsme oba počítali. Nebylo to poprvé.
„Myslel jsem si, že si dnes večer jen užiju trochu zábavy s Roslyn,“ řekl Slater. „Ale to, že ses objevil, je příjemné překvapení. Zábava bude o to lepší.“
„Víš,“ odpověděl Finn. „Rozhodl jsem se, že tě navštívím, abych ti ušetřil trochu problémů. Protože když jsme se potkali posledně, stáhnul jsi ocas mezi nohy a utekl.“
Slater se na moment zarazil. Pak dokončil rolování rukávu a znovu se na Finna podíval. „A to mělo být kdy?“
Finn mu pohled oplatil. „Onehdy v noci, když ses pokusil zabít detektiva Briu Coolidge.“ usmál se. „To nedopadlo podle tvých představ, pokud si dobře pamatuju. O kolik mužů jsi tu noc přišel? O tři? Nebo čtyři? Musí to být těžké, nechávat všude za sebou kaluže krve a mrtvá těla.“
Tentokrát se ve Slaterových očích objevil vztek. „To jsi byl ty?!“
Finn se znovu usmál. „Jistě, a skvěle jsem se tehdy bavil.“
Slater se na Finna pozorně zadíval. „To jsi byl ty, ten s tou zbraní. Ten, co střelil Jimyho.“
Finn sklonil hlavu na souhlas.
Slater přiskočil a zabořil pěst do Finnova žaludku. Stalo se to tak rychle, že jsem si na moment myslela, že si to jen představuju. Jenomže pak Finn začal plivat krev. Elliot Slater měl ty nejrychlejší ruce, jaké jsem kdy viděla.
Jenomže Slater nezůstal u jednoho úderu. Místo toho začal pěstmi zpracovávat Finnův obličej. Slyšela jsem, jak mu rozdrtil nos až nahoru na balkón. Další rány mířily zase na břicho. Finn zasténal, a na rtech se mu objevila další krev. Zaplavil mě vztek a stáhnul se mi žaludek.
„Takhle můžu pokračovat hodiny, Lane. Hodiny.“ Zařval Slater. „Budeš škemrat, abych to skončil a zabil tě. Takže mi radši hned řekni, proč jsi tam ten večer byl, a proč se mi pleteš pod nohama.“
Ke své hrozbě ani nemusel přidávat nebo. Oba s Finnem věděli, jak se tahle hra hraje – a oba věděli, že všechny trumfy má v rukou Slater. Až na jeden. Na mě. Pikovou královnu.
Finn otočil hlavou a pokusil se vykašlat krev. Nepatrně jsem se pohnula, jen tak, aby se od ostří jednoho z mých nožů odrazilo světlo. Finn si toho záblesku všimnul. Oči se mu na moment roztáhly, ale pak je zavřel a sklonil hlavu.
„Dobře,“ zamumlal. „Řeknu ti, proč jsem tam byl. Protože vím, kdo doopravdy detektiv Bria Coolidge je.
To upoutalo Slaterovu pozornost. Tělo se mu napjalo, ale ani nemrkl. „A kdo tedy je, Lane?“
Finn se na něj podíval. „Její pravé jméno je Snow. Bria Elizabeth Snow.“
Elliot Slater nezareagoval. Nepohnul se, netrhnul sebou. K čertu, ani se nenadechnul. Pak se pomalu otočil, obešel kamenný sloup z Finnova dohledu. Posunula jsem se dozadu, aby si nevšiml, jak nakukuju z balkonu dolů. Oba obři zůstali na svých místech a pozorně sledovali představení. Vypadali stejně, jako ti dva co mě drželi tehdy v noci, aby mě mohl Slater nerušeně mlátit. Nijak zvlášť na tom ale nezáleželo. Stejně už byli v podstatě mrtví.
Čemu jsem ale nerozuměla, proč Finn vykládá Slaterovi, že ví, kdo ve skutečnosti Bria je. Chtěl, aby ho Slater zabil dřív, než se k němu dostanu? Nebo dostal takovou ránu do hlavy, že neví, co mluví? Protože Fin byl nebezpečně blízko k tomu, aby zazněla nejen jeho labutí píseň, ale i moje. Říct Slaterovi všechno o nás, co jsme udělali a proč.
Finn se rozkašlal a vyplivnul na koberec další chuchvalec krve. „No tak, Slatere,“ řekl přátelsky. „Ty to ani nepopřeš? Nějak moc spoléháš na to, že jsem v želízkách.“
Slater dokončil kolečko kolem mramorového sloupu a zastavil před Finnem. „No a co, jestli se Coolidge doopravdy jmenuje Snow? Pro mě to nic neznamená.“
„Ale ano,“ opáčil Finn. „Protože právě kvůli tomu jsi ji měl zabít. Právě proto Mab chce, aby zmizela. Protože se jmenuje  Bria Snow a Mab Monroe před sedmnácti lety vyvraždila zbytek její rodiny.“
Ticho.
Slater zůstal stát, stejně tichý a nehybný jako sloup, u kterého byl Finn přivázaný. Ale Finn ještě neskončil. Boba ještě nedopadla. Na Slatera – a ani na mě.
„Ty už pro Mab pracuješ hodně dlouho, že, Elliote?“ pokračoval Finn. „Pokud dobře počítám, tak dvacet pět let. Jsi její pravá ruka od samého začátku. To znamená, že jsi tam ten večer taky byl. Tehdy když Mab vyvraždila rodinu Snowových.
V duchu jsem se vrátila ke svému zoufalému útěku hořícím domem, k obří pěsti, která přistála v mém obličeji. Předtím, než mě uhodil, jsem ho sotva zahlédla. Jen abych si všimla, jak byl nepřirozeně bledý… skoro albín.
Slater nepromluvil, ale zaškubal mu sval na tváři. Víc jsem nepotřebovala. Vyrazilo mi dech, když mi došlo, o co se Finn snaží. Můj nevlastní bratr se pokoušel získat pro mě nějaké odpovědi – odpovědi na to, co se tu noc skutečně stalo. Mab Monroe zavraždila mou matku a starší sestru, a ať se propadnu, neměla jsem právě teď sílu ho zastavit.
Slater se vzpamatoval z utrpěného šoku a na tváři se mu rozhostil krutý úsměv. „Jsi docela chytrý Lane. Na to jsi přišel sám?“
Finn pokrčil rameny. „Nebylo to tak těžké. O rodině Snowových už nějakou dobu vím, A Mab je jediný živel Ohně, který má dost síly a magie na to, aby mohla udělat to, co se tehdy stalo.
Obr obešel sloup ještě jednou. Tentokrát se Finn podíval po dvou mužích stojích po stranách. Bezvýrazně ho pozorovali a Finn se znovu soustředil na Slatera, který už zase stál před ním. Mým směrem se nepodíval, věděl, že až budu připravená, zasáhnu.
„O co ti jde, Lane?“ vyštěkl Slater. „Co to má všechno znamenat? Jsi už mrtvý, a ty to víš. Proč všechny ty otázky na něco, co stalo tak dávno?“
Finn pokrčil rameny. „Jsem zvědavý. Zdědil jsem tuhle vlastnost po svém otci. Nevím, proč to Mab udělala. Co ji k tomu vedlo. A nakonec proč po těch letech chce, aby zemřela i Coolidge.
Slater naklonil hlavu na stranu. „Možná jsi chytrák, Lane, ale nemáš ani ponětí, že? O Mab, o Coolidge, o ničem.
„Prosím,“ řekl Finn ironicky, „pouč mě.“
Slater se naklonil, až byl jeho bledý obličej těsně před Finnovým, zkrvaveným. „Mab tu rodinu vyvraždila kvůli magii, kterou Bria Coolidge má. Protože ta mrcha ovládá Led a Kámen, a představuje pro Mab hrozbu.“
Navzdory letům tréninku, jsem nedokázala potlačit překvapené zalapání po dechu. Mab si myslela, že Bria má magii Ledu i Kamene? Proč by si to měla myslet? Z nás tří sester jsem byla jediná, která zdědila po matce magii Ledu a po otci i Kamene.
Napadla mě strašná myšlenka. Tak strašná a ironická, že se mi chtělo křičet. Křičet a vzlykat a zabít všechno a všechny, co se mi dostanou pod ruku. Ale i když zjištění, proč musely má matka a sestra zemřít, naplnilo moje ústa hořkostí, byla jsem si jistá, že je to pravda.
Tu noc, kdy mě Mab mučila, ptala se mě pořád dokola na Briu, strašně moc chtěla vědět, kde se moje sestřička schovává. Protože si nás spletla – protože si myslela, že je to Bria, která má oba druhy magie.
Mab Monroe tam byla, aby zabila mě – a ne Briu.
Nebyla jsem ale sama, koho to překvapilo. Finnovi při Slaterově odhalení poklesla brada. Změřil si obra zamyšlenýma očima, a prakticky jsem viděla, jak se mu v hlavě otáčejí kolečka. Uvědomil se stejně jako já, co Slaterova slova znamenají.
„Mab Monroe si myslí, že Bria Coolidge má magii Ledu a Kamene? Proto se jí chce tak zoufale zbavit?“ zeptal se Finn.
Slater ztuhnul. „Proč by ji měla jinak zajímat?
„Určitě je v tom něco víc,“ ušklíbl se Finn. „říká se, že Mab Monroe je nejsilnější živel za posledních pět set let. A vyvraždila celou rodinu jen kvůli malé holce, která má dva druhy magie? No tak, Elliote. Oba víme, že jsem mrtvý muž. Dopřej mi zbytek příběhu.
Slater naklonil hlavu na stranu a pokoušel se rozluštit Finnův výraz. Zjistit, proč se tak zajímá o starou historku. Jenomže je těžké rozeznat nějaký výraz v obličeji plném modřin a krve. Po chvilce Slater pokrčil rameny.
„Mab nenáviděla její matku Eiru Snow už od doby, kdy byly děti. Monroeowovi vždycky stáli v čele podsvětí, byli u všech nezákonných a pokoutních akcí, zatímco Snowovi vždycky žili podle zákonů. Přirozeně se obě rodiny občas dostaly do sporů. Pokud vím, táhlo se to celé generace, dál než bych si myslel, dokonce ani Mab asi neví, kdy to začalo. Ale někdo někoho kvůli něčemu zabil a už to bylo. Víš, jací živlové jsou, navzájem se nedokážou vystát, zvlášť protikladné živly jako Oheň a Led.“  Slater se zatvářil znechuceně. Evidentně neměl svou šéfovou v takové úctě, jak všichni věřili. „Zasraní živlové, pořád si musí něco dokazovat.“
Finn přikývl na souhlas.
„Mab a Eira Snow byly vrstevnice,“ pokračoval Slater. „Dokonce už jako děti se neměly rády, a když byly starší, usilovaly obě o jednoho muže – byl to živel Kamene. Eiira Snow ho asi doopravdy milovala, ale Mab, no Mab šlo jen o jeho magii, o moc, kterou by zdědily jejich děti.“
Obr hleděl do prázdna, zabraný do vzpomínek. Zaháknul si palce za poutka na opasku a zhoupnul se na špičkách.
„Ale proč?“ zeptal se Finn a narušil tak Slaterovo zadumání. „Možná by děti jeho magii zdědily, možná ne. To se přece nedá zaručit.“
Slater se uchechtl. „To jsem se jí pokoušel taky říct, jenomže mě neposlouchala. Mab si nechávala radit jen od Magdy.“
Finn se překvapeně zeptal. „Kdo je k čertu Magda?“
Tu stejnou tichou otázku jsem si položila taky.
Slater pokrčil rameny. „Jedna Mabiina šílená teta. Magda byla živel Vzduchu. Občas zahlédla něco z budoucnosti. Věštící kameny, čtení z čajových lístků, kuřecí krev. Prostě bláznivá děvka. Řekla Mab, že Snow bude mít dítě, které bude silnější než ona. Dítě, které bude mít magii Ledu a Kamene. Dítě, které jí, Mab, jednoho dne zabije.“
Zabít Mab? No to ta mysteriózní Magda odhadla správně. Protože přesně to jsem plánovala.
„Po tom, co se Snownarodili tři spratci, Mab se rozhodla, že je nejvyšší čas zakročit.“ Dokončil Slater.
Finn tam jen stál a zpracovával informace. O patro výš, jsem já dělala to samé. Při tom jsem se snažila polknout hořkost, která mi naplnila ústa a srdce.
Slater se usmál. „Tak jsem dal dohromady pár svých hochů a pozdě v noci jsme zašli do jejich domu na návštěvu. Moji muži se postarali o služebnictvo, zatímco Mab se vypořádala s matkou a jedním ze spratků. Bylo to úchvatné.“
Finn se na obra podíval. „Ale nějak se vám to vymklo z ruky, že? Jinak by dnes Bria Coolidge nebyla naživu.“
Ta prostřední holka ji dokázala někam schovat. Přivedl jsem ji k Mab, aby vyklopila kam. Mab ji mučila, ale ta malá potvora dokázala udržet jazyk za zuby.“ Řekl Slater. „Tak jsme začali tu malou hledat, ale použila svou magii Kamene a oslabila základy domu. Tak, tak jsme s Mab vyvázli, než se dům zřítil.“
„A vy jste si mysleli, že tam Bria sama sebe pohřbila,“ uhádl Finn. „Jenomže před pár týdny se najednou objevila ve městě, takže bylo jasné, že tu noc nezemřela. Vsadil bych se, že Mab pěkně vyděsilo, když se dozvěděla, kdo je nový detektiv na oddělení vražd. A že se zajímá o starou rodinnou historii. Takhle se o ní Mab dozvěděla, že ano?“
Víceméně.“ Slater znovu pokrčil rameny. „Ale je to jen malá nepříjemnost, s kterou se vypořádám hned, jak skončím s tebou a pobavím se sladkou Roslyn.“
Místo aby se znovu rozzuřil, Finn na obra jen hleděl a v očích mu zářilo tajemství, o kterém Slater neměl ani tušení. Finnovi se zachvěly rty, ale tentokrát to nebylo bolestí. Uchechtl se, pak znovu a nakonec se naplno rozesmál. Po tvářích mu stékaly slzy smíchu smíchané s krví.
Slater se nevěřícně podíval po Finnovi a pak po svých mužích. Ti jen krčili rameny. Taky nevěděli, co má ten smích znamenat.
„Co je tu tak směšného,“ zaburácel Slater s obličejem otočeným k Finnovi. „Většina lidí se takhle před smrtí nesměje.“
Můj nevlastní bratr ho ignoroval a dál se smál. Ten hlasitý, sebevědomý zvuk šel Slaterovi na nervy, protože se k Finnovi přiblížil, chytil ho za bradu a násilím mu zavřel ústa, aby ho umlčel. Stálo ho to dost námahy, ale Finn se nakonec přestal chechtat. Slater o krok ustoupil a zjevně pořád přemýšlel, co bylo druhému muži k smíchu.
„Víš co, Slatere?“ zeptal se Finn. „Jsi chytrý muž, koneckonců jsi dokázal tak dlouho krýt vraždy své šéfové. Ale zatímco jsi mi vyprávěl ten svůj malý příběh, zapomněl jsi na jednu věc.“
„A co by to ksakru mělo být?“ zabručel Slater.
„Pamatuješ, na tu noc, jak jsem ti zabránil zabít Briu Coolidge?“

Obr přikývnul a Finn se na oplátku usmál „Tehdy jsem nebyl sám. A nejsem ani teď.“

16 komentářů:

  1. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé, děkuji moc!

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem. Skvela kapitola.

    OdpovědětVymazat
  5. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem,v jednej kapitole tolko informàcii.Som zvedavà či sa im podarí zabit obra.

    OdpovědětVymazat
  10. Vďaka za preklad a korekciu, a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  12. miluji tuhle serii :) děkuji za překlad !!!! :)

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za překlad ;)

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat