neděle 11. října 2015

Vzdor - 27. kapitola



Rachel
Probudila jsem se ležící vedle Logana na pohovce pod jeho těžkou vlněnou přikrývkou. Jeho paže byla pořád omotaná kolem mého pasu, jeho tvář byla položená na vrcholku mé hlavy. Zůstala jsem bez hnutí, nechávajíc teplo a spolehlivost jeho těla vtisknout se do mého. Chtěla jsem si tento moment zapamatovat, maličký kousek toho, co jsem jednou chtěla, co jsem si udržela, zatímco budu čelit příštím chvílím.


„Jsi vzhůru?“ Jeho hlas tiše burácel v mém uchu.
Přikývla jsem, ačkoliv jsem nechtěla.
„Přemýšlel jsem. O včerejšku.“
Oliver. Musela jsem mu to říct. Hned teď.
Snažila jsem se posadit, ale on zpevnil své držení. „Prosím. Jen mě na minutu poslouchej.“
Přestala jsem se snažit, ale proudilo mnou napětí.
„Nevím, co se stalo. Ale potřebuji ti říct, přesvědčit tě, že kdyby … kdyby bylo něco… kdyby ti ublížil tak, jak může muž ublížit ženě, nezmění to způsob, jakým se na tebe dívám já. Nemůže nás rozbít, Rachel, pokud ho nenecháme.“
„Také ti chci něco slíbit. Podíváš se na mě?“
Pohnula jsem se, kůže pohovky pode mnou zaskřípala, a naklonila jsem se, abych viděla do jeho tmavě modrých očí. Zvedl ruku a pohladil mě po tváři. Jeho dotek byl mnohem jemnější než jeho slova.
„Přinutím Velitele zaplatit za to, co udělal, Rachel. Přísahám. A pokud se odváží na tebe dnes položit ruce, nepřestanu, dokud neumře.“
Tento druh odpovědi všechno zničí. Vše, co Velitel potřebuje, je jedna malá exekuce, která ode mě oderve Logana navždy. A já mu chci říct něco, co ještě zhorší jeho vztek.
Náhle jsem si uvědomila, že to je přesně to, s čím Velitel počítá. Logan se mě pokusí Nárokovat, aby mě uchránil Velitelových machinací, a já ho nepříjemně překvapím Velitelovými plány. Jediný, kdo z toho bude těžit, je Velitel.
Pokud to Logan neví.
Stíny mého zármutku a ztráty nemohou zakrýt děsivou jasnost této myšlenky. Cítila jsem se, jako bych se vzbudila z dřímoty, připravená jednat.
Byla jsem hloupá, že jsem vzala Velitele za slovo. Musím ochránit Logana a jediný způsob, jak to udělat, je mu věřit způsobem, jakým jsem mu slíbila, že mu věřit budu. Logan dnes neprohraje na ceremoniálu Nárokování a nedá tak Veliteli výmluvu, aby mu mohl ublížit.
A nepokusí se o bezmyšlenkovitou, zuřivou odplatu za Oliverův život, když bude mít čas na truchlení a vymyšlení plánu.
Můj hlas byl pořád chraplavý od včerejšího křičení, když jsem se podívala do Loganových očí a řekla, „Už jsem věděla o slavnosti Nárokování. Řekl mi to včera, když – “
Při té vzpomínce se mi udělal v krku knedlík. Vnitřek vozu. Oliver. Všude samá karmínová.
Logan se natáhl a chytl mou tvář oběma rukama a já jsem ucítila inkoust, čerstvý papír a pižmo. „Poslouchej mě Rachel. Můžeš počkat. Nespěcháme. Řekni mi o té slavnosti. Začneme u ní.“
„Řekl, že se mě pokusíš Nárokovat.“
„To udělám.“
„Ale to je to, co chce. Co očekává.“
Logan se zamračil a já jsem málem mohla slyšet, jak jeho mozek pracuje, analyzuje, promýšlí.
„Chce, abych tě odmítla.“
„Ty legálně nemáš to právo. To může jenom tvůj Ochránce.“
„Ty jsi můj Ochránce.“
„Což použije proti mně,“ dokončil Logan s jeho musím-tu-hádanku-vyřešit hlasem. „On se prohlásí za tvého Ochránce a nebudu moct za tebe mluvit a zároveň si tě Nárokovat. Ale proč se obtěžuje? Co tím chce získat? Nechce tě dát někomu jinému, protože tě chce poslat do Pustiny…“
Viděla jsem tu odpověď napsanou v jeho obličeji, když jsem řekla, „Veřejně tě zbaví Protektorství, takže ho nebudeš moci legálně zastavit. Chce nás oddělit, protože ty nejdeš se mnou.“
„Do háje.“ Jeho výraz byl nelítostný.
„Řekl…“ Zármutek mi putoval hrudí, propalujíc si cestu mým hrdlem.
„Pověz mi to.“
„Zabije tě.“ Náhle ta slova šla ven, padajíc na sebe ve spěchu, aby byla slyšena. „Řekl, že jsem loajální chybě a že udělám cokoliv, abych mu nedovolila zabít někoho, koho miluji.“
Postel ve voze. Hrouda pokrytá oblečením. Všude je karmínová.
Nemohla jsem dýchat, když se ten krví nasáklý obraz Olivera propaloval do mé mysli a zůstal tam. Odstrkujíc se od Logana, spěchala jsem k zadním dveřím, prudce je otevřela, přeběhla jsem přes verandu a spadla na trávu. Zvedl se mi žaludek.
Byl za mnou během několika vteřin, držíc mé vlasy.
Když jsem měla žaludek prázdný, pomohl mi sednout si na schod verandy, šel do domu a vrátil se se sklenicí studené vody a snítkou máty.
Žvýkala jsem mátu a popíjela vodu v tichosti, ale bylo to jenom odkládání té bolesti. Potřeboval zbytek příběhu a já jsem musela najít způsob, jak mu to říct.
Seděl vedle mě, jeho rameno se dotýkalo mého, a tiše řekl, „Řekl ti, že Jareda zabije?“
Zavrtěla jsem hlavou a položila sklenici, než by ji mé třesoucí se ruce samy pustily. „Vzal mě. Do vagonu. Byla tam oblečením pokrytá hrouda. A řekl, že jsme se proti němu spikli za jeho zády.“ Můj hlas se trochu zvýšil a já jsem spěchala, abych to už měla za sebou. „Myslela jsem si, že to jsi ty. Že vzal tebe a modlila jsem se, aby to byl někdo, koho neznám. Nějaký další strážce jako tehdy ve věži. Ale nebyl to žádný cizí člověk.“
Můj hlas se klepal. „Probodnul tu osobu pod oblečením a všude tam byla krev a já jsem se na ni snažila dosáhnout, ale nemohla jsem.“ Natáhla jsem se rukou k Loganovi, nevěděla jsem, jestli pro pohodlí nebo odpuštění. „Nemohla jsem ho zachránit. Myslela jsem si, že je v bezpečí, čekajíc na nás v Pustině a já jsem ho nezachránila. Je mi to tak líto!“
Můj hlas se zlomil, nechala jsem klesnout svou ruku, když hrozné pochopení vešlo do Loganových očí. „Oliver?“ zeptal se hlasem, který prosil o lež. Vytvořit pravdu, kterou mohl opravit.
Přikývla jsem.
Zíral na mě, oči lesklé v šoku, pak vyskočil na nohy a prudce přeběhl dvorek. Když doběhl k tréninkové části, tvrdě udeřil holí do Boba, až se vznesl vysoko do vzduchu. Logan pěstmi bouchal do Boba několik minut, jakoby tím mohl vymazat pravdu.
Nakonec se jeho ruce vrátily k bokům a on padl koleny na trávu. Šla jsem k němu a položila mu ruku na rameno. Otočil se ke mně, omotal kolem mě ruce a přitáhl si mě blíž. Držela jsem ho a slíbila jsem, že přinutím Velitele trpět za to, co nám udělal. Když ke mně Logan nakonec zvedl hlavu, viděla jsem, že cítí to samé. Jeho výraz byl tvrdý.
„Je mi to líto.“ Můj hlas byl příliš malý oproti tíze naší ztráty, ale bylo to všechno, co jsem mohla dát.
„Nemůžu uvěřit, že je mrtvý.“ Jeho hlas se zlomil na posledním slově a přejel si rukou po tváři. „Kde je?“
„Já nevím.“
„Vzali ho pryč z vozu?“
„Přišli strážci a vzali ho.“ Nemohla jsem se na něj podívat. Nemohla jsem snést ty stíny v jeho očích. „Prostě… ho odnesli pryč.“
„Chci ho vidět. Chci…“
Rozloučit se. Říct ty věci, které měl říct, když se s Oliverem naposledy viděl. Nevím, jestli by se to tím zjednodušilo, ale věděla, že to potřebuje. Já jsem to taky potřebovala, ale ani jeden z nás to nedostane. Už mu nemůžeme říct ani jedno jediné slovo.
„Měl by mít řádný pohřeb.“
„Ano. Ale nedostane ho.“ Ta slova chutnala jako popel. Nikdy nepopřejeme Oliverovi pokoj, nikdy neřekneme to, co by si zasloužil slyšet. Nikdy nepoložíme květiny na posvátné místo jeho posledního odpočinku. „Pohřeb nedostane, ale dostane spravedlnost. Když budeme spolupracovat.“
Přinutila jsem Logana, aby se mi podíval do očí, a řekla, „Nesmíš si mě dnes Nárokovat, protože jinak to Velitel obrátí proti nám a oddělí nás.“
Logan oči byly tvrdé. „Otočíme jeho plán proti němu. Jdu jako tvůj Ochránce. Schováme naše tašky, než se dostaneme k náměstí. Někdo si tě bude Nárokovat a já s tím budu souhlasit, ale na tom nebude záležet. Když všichni budou oslavovat a tancovat, my dva proklouzneme pryč, vezmeme naše věci, než si uvědomí, že prohrál.“
Náhle byly kolem mě jeho paže a já jsem byla přimáčknutá na pevné zdi jeho hrudi. „Rachel, je mi líto, že jsi musela vidět, jak Oliver umírá.“
„Ne, mi je to líto. Kdybych prostě probodla Velitele, jak jsi řekl – “
„Nebyla to tvoje chyba. Nebyla to ani moje. Byla to chyba Velitele. A jednoho dne mi za to zaplatí.“
„Ne, jednoho dne nám za to zaplatí,“ řekla jsem.

„Ano,“ odpověděl, dívajíc se mi do očí. „Zaplatí. A dnes s tím začne.“

3 komentáře:

  1. Ďakujem za preklad :))

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad!!! :-);;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc ti děkuji za novou kapitolu, už jsem se těšila na pokračování.

    OdpovědětVymazat