čtvrtek 29. října 2015

Vlčí kopce - 14. kapitola


„Kde je?“ Vykročil k ní Jason.
Sally, v jeho pohledu viděla strach, že Leonora skutečně zemřela. „Odpočívá uvnitř této vrby, dokud nenajdu své příbuzné a nepřivedu je sem.“

„Pak naše smečka bude střežit místo jejího odpočinku.“ Prohlásil Jason.
„To je dobře, protože jsem jí to už slíbila.“ Sally se rozpačitě usmála. Přemýšlela, jestli nepřekročila nějakou magickou hranici.
Jason ji překvapil. Vtáhl si ji do náruče a tvrdě ji políbil. Majetnicky. Před celou smečkou.
Sally překvapilo jejich zavytí. Radostné vlčí vytí.
Když Jason ukončil polibek, otočil si ji v náruči čelem k pohledům nejvýznamnější bojové síle smečky. Někteří byli v lidské podobě. Mnozí ve vlčí. Pár z nich bylo zakrvácených, ale nezdálo se, že je to jejich krev. Překvapilo ji, že cítí úlevu, že není nikdo zraněný.
„Všichni viděli tvou sílu, zlatíčko,“ šeptal jí Jason do ucha. „Přijali tě jako svou Alfa samici.“ Otočil ji čelem k sobě. Najednou vypadal nejistě. „Pokud mne tedy neodmítneš.“
„Jak to myslíš?“
„Jako svého druha. Svého manžela. Na tolik let, kolika nás Bohyně obdaruje. Konec konců vlci tvoří partnerství na celý život.“ Klekl na jedno koleno. Zdálo se, že celý les kolem nich zatajil dech. „Budeš má, Sally?“
Srdce jí štěstím málem prasklo. Cítila se jako na horské dráze. „Jsi si jistý?“
„Tak jistý, jako ještě nikdy. Miluji tě, Sally.“
„Ach, Jasone.“ Zašeptala. Položila mu dlaň na tvář. Byl tak vysoký, že i když před ní klečel, dívala se mu přímo do očí. „Já tebe taky.“
Uzavřela prostor mezi nimi a s veškerou láskou ho políbila. Ozvalo se ještě mocnější vytí. Vnímala ho jen matně, protože se Jason postavil, zvedl ji do náruče a ovládl její ústa. Původně byla iniciátorem polibku, ale on nad ním převzal kontrolu ve velkém stylu.
Pak se dal Jason do pohybu, ale nepřestával ji líbat. Než si uvědomila, kde jsou, měkce ji usadil do auta. Přerušil polibek, usadil se na místě řidiče a rozjel se.
Projížděli krajinou, kterou ještě neviděla.
„Kam to jedeme? Tudy se nejede do Domu smečky.“ Nic kolem sebe nepoznávala.
„Nejedeme do Domu smečky,“ souhlasil a vjel na příjezdovou cestu, která vedla srdcem lesa.
Přes stromy nic neviděla. Ať ji vezl, kam chtěl, to místo bylo důkladně ukryté.
Projeli zatáčkou a na jednou to uviděla. Krásný rustikální dům, který nádherně splýval s okolním lesem.
„Tohle je můj domov a teď i tvůj, jestli budeš chtít.“ Zastavil auto, vypnul motor a pevně svíral volant. „Jestli se ti nelíbí, můžeme si postavit jiný. Kdekoli budeš chtít, Sally.“
Líbilo se jí, že byl ochoten se kvůli ní vzdát svého domova, ale nikdy by to po něm nechtěla. Bylo jí jasné, že sem patří. Tenhle dům byl pro něj ten pravý.
„Je nádherný, Jasone.“
„Pojď, ukážu ti to tady.“ Jeho hlas byl plný úlevy, když jí otevřel dveře a naklonil se k ní
Zase ji překvapil tím, že ji vzal do náruče. Vůbec jí nenechal vstoupit na zem. Ani jednou nohou. Vynesl ji do schodů a zastavil se až na prahu. Tohle byl významný okamžik. Cítila se jako nevěsta, i když svatba ještě neproběhla.
„Mají vlkodlaci svatby?“ Zeptala se zvědavě.
Jason se zarazil. „Ne takové jako lidé. V očích mé smečky už k sobě patříme. Časem pro nás určitě uspořádají oslavu.“
„Dobře, ale já jsem člověk.“ Položila mu dlaň na hruď.
„A částečně dryáda,“ poškádlil ji.
„Já myslela, že to je víla.“
„Dryády jsou druh nymf. Starají se o stromy,“ potvrdil jí Jason, zatímco s ní procházel domem. Moc toho neviděla. Zdálo se, že mají konkrétní cíl.
„Jsou ještě i další druhy nymf?“
„Pár. Ale o tom si můžeme promluvit až později. Po čem touží tvá lidská část, lásko?“ Líbilo se jí, jak to zní. Cítila jeho lásku. Ještě chvíli si ten pocit chtěla užívat, ale Jason se natočil bokem a stiskl kliku.
Byla to ložnice. Přenesl ji přes práh a kráčel přímo k masivní dřevěné posteli.
„Chci opravdovou svatbu. A chci na ni pozvat své přátele.“
Postavil ji na nohy, jen pár centimetrů od okraje matrace. „Mohl bych zdůraznit, že většina z nich jsou upíři?“
„To jsou jen podružné detaily,“ škádlila ho, zatímco ji svlékal a ona jeho.
Nejdřív jí sundal zbraně a odložil je na noční stolek vedle svých vlastních. Pak udělal krátký proces s její košilí a odhodil ji za sebe. Měla by po něm chtít, aby ji složil, ale teď na sobě potřebovala cítit jeho nahou kůži.
Objal ji a začal jí pomalu rozepínat podprsenku. Velice si to užíval. Položil jí hlavu na rameno a pomalu rozepnul jeden háček po druhém. Když byly všechny rozepnuté, krouživě ji hladil a kolébal ji v náruči.
Ustoupil a vzal s sebou i podprsenku a odhalil tak její ňadra svému pohledu. Vzal je do dlaní a prsty sevřel bradavky. Jeho opálené ruce ostře kontrastovaly s jejím bledým tělem. Stál jen kousek od ní a díval se na své ruce na jejím těle. „Jsi má, Sally. Na celý zbytek našeho života.“
Okamžitě se zachvěla vzrušením. Zdálo se, že čeká na odpověď, i když mu už před smečkou řekla, že ho miluje. Co by ještě chtěl slyšet?
„Po zbytek našich životů,“ opakovala. „Takže ať tě ani nenapadne, honit se za ženskými,“ škádlila ho.
Jason pustil její ňadra a vzal do dlaní její tvář. „Miláčku, vlci tvoří páry na celý život. Kromě tebe nikdo nikdy nebude.“
„To je dobře. Protože mám zbraň a nestydím se ji použít.“ Snažila se odklonit napětí s humorem, ale selhala. „Nebude vadit, že se nemohu stát vlkem?“ Měla trochu strach, že by mu to mohlo začít vadit.
Dělalo jí to trochu starosti. Mohlo by ho unavit, že bude ve vlčí podobě sám? Co když si pomyslí, že je slabá, příliš lidská? Věděla, že teď po ní touží, ale až jejich vášeň trochu ochladne, bude mu stačit?
Sklonil hlavu a zahleděl se jí hluboko do očí.
„Mluvím pravdu. Miluju tě. Nezáleží na tom, že se nedokážeš proměnit. Miluju tě. To se nikdy nezmění. Jediné, co nemůžeme dělat, je milovat se jako vlci a upřímně řečeno, už v pubertě mě to přestalo bavit.“
„Vážně?“ Fascinovalo ji to. Vůbec ji nenapadlo, že v téhle podobě mají sex.
„Páříme se jako zvířata.“ Odtáhl se a začal jí rozepínat džíny. Mluvil, zatímco pokračoval v jejím svlékání. „Je to o nadvládě a kontrole. Upřímně řečeno jsem si to nikdy moc neužíval.“ Pokrčil rameny a zul jí boty. Zároveň s nimi jí stáhl džíny i s kalhotkami, zarazil se pohledem na jejím rozkroku.
Posadil se na zadek a zíral jí upřeně mezi stehna. Trochu ji postrčil, aby se posadila na kraj matrace. Roztáhl jí stehna a udělal si mezi nimi pro sebe místo, hladil ji v rozkroku a pokračoval v konverzaci.
„Někteří muži si to ve vlčí podobě užívají, ale já upřednostňují milování v lidském těle. Například v podobě vlka, bych nemohl udělat tohle.“ Strčil hluboko do ní jeden prst a prsty druhé ruky ji roztáhl, aby se mohl dívat.
„Nádhera,“ zamumlal, pumpoval v ní prstem, až začala téct. Přidal druhý prst a připravoval ji na sebe. Nepotřeboval to dělat. Byla už připravená.
„Jasone,“ vydechla jeho jméno, když v ní začal pravidelně pumpovat prsty. Pevně mu svírala ramena.
Nechal ji vyvrcholit a pak si svlékl džíny.
Olízla si rty, když se před ní zahoupalo jeho tvrdé péro. Chtěla ho ochutnat, ale odsunul se mimo její dosah.
„Později, zlatíčko. Jsem moc blízko, právě teď potřebuju být hluboko uvnitř tebe.“ Vyslovoval trhaně. Postavil se ke kraji postele a posunul ji do jejího středu.
Jestli to znamená, že si ji konečně vezme, je pro. Sally se posunula, doufala, že ji bude následovat. Jeho pohled se soustředil na její kundičku. Nedočkavě roztáhla nohy. Potřebovala ho uvnitř tím nejprimitivnějším způsobem.
„Nečekej, Jasone. Chci tě… hned,“ zašeptala mu do ucha a kousla ho do ušního lalůčku. To ho dostalo.
Jason se jí vklínil mezi stehna a jediným tahem do ní pronikl až na doraz. Konečně se zase cítila úplná. Ještě žádný muž ji nikdy takhle nenaplnil. Žádný jiný muž od ní nechtěl úplně všechno - tělo, srdce i duši. Patřila mu celá.
Pustila jeho ušní lalůček a olízla místo, které kousla. „Miluji tě, Jasone.“
Zdálo se, že její šepot ho rozpálil. Jeho boky se začaly pohybovat v primárním rytmu. Vrážely do ní a ustupovaly, tiskly ji do matrace. Objala ho nohama kolem boků a začala se vlnit ve stejném rytmu. Celé její tělo se napjalo, jejich vášeň společně stoupala. Společně se blížili k něčemu obrovskému.
Vyvrcholení je zasáhlo oba současně. Křičela jeho jméno. Cítila, jak v ní ztuhl, zaklonil hlavu a napjal se. Oslepilo ji potěšení. Věděla, že cítí totéž. Cítila, že se jejich magie na nějaké zásadní úrovni spojila.
Už nikdy nebude stejná, jako dřív.
Jason trhaně dýchal a svalil se na ni. Pokoušel se z ní odvalit, ale neměl na to sílu.
„Co to bylo?“ zeptal se s obavou.
„Nemyslím si, že bychom si s tím měli dělat starosti. Když jsem pomáhala Leonoře, trochu zesílily mé magické schopnosti. Když jsem se spojila s tou vrbou, aby ji přijala, v mé mysli se něco otevřelo. Nedokážu ti to přesně popsat.“
„Spojila ses s vrbou?“ Jason našel sílu se zvednout, podepřel si hlavu dlaní, aby se jí mohl dívat do očí.
„Ano. Co tomu říkáš?“
„Myslel jsem, že to sama, pomocí zbývajících sil.“
„Ne, byla moc slabá. Jen mi ukázala, co mám dělat. Mluvila v mé mysli.“ Sally zašilhala, hledala správná slova k popisu toho, co se stalo. Bylo pro ni těžké vyjádřit to slovy.
„Telepatie,“ přikývl Jason, jako by to byla samozřejmost. Budou si o jeho světě muset pořádně promluvit, měla se ještě hodně co učit.
„Ano, taky myslím…“ pokračovala. „Dmitri jí dal pár kapek krve, jako pomoc proti stříbru a ona, díky Bohu, přestala krvácet. Měla dost síly, aby mi ukázala, co dělat a já následovala její instrukce a vlastní instinkty. Je spojena s přírodou na takové úrovni, jakou jsem si nedokázala ani představit.“ Její hlas se vytratil, když vzpomínala na ty zázračné chvíle. Sice byla plná strachu o Leonoru, ale i tak to bylo kouzelné.
„Dmitri jí dal krev?“ Vypadalo to, že to Jasona neobyčejně zaujalo.
„Ano. Znamená to problém?“
„To přesně nevím. Upíří krev je magická a dokáže vyléčit smrtelné rány. Ale zároveň vytvoří pouto. Vzhledem k tomu, jak dlouho žijí, většina upírů, to moc často nedělá.“
„Leonora s tím souhlasila a slíbila, že až se uzdraví, poskytne mu svou krev na oplátku,“ řekla Sally.
„To je čím dál zajímavější. Nejsem si jistý, co vílí krev udělá s upírem.“ Jason vypadal zamyšleně. „No, někoho mladého by určitě zabila, ale upír Dmitriho věku a moci…“ Na okamžik se odmlčel. „Myslím, že to zvládne. A také mu to poskytne novou magii. Musí Leonoře důvěřovat.“
„Taky o tom mluvili, říkali, že to jejich přátelství pozvedne na úplně novou úroveň důvěry. Nebo něco takového.“
„Zajímavé.“ Jason se převalil na záda.
„Teď si uvědomuji, žes mi neřekl, jestli jste dopadli toho, kdo zranil Leonoru.“
„Byl to Alvin Sanders. Alespoň podle řidičského průkazu.“
„To je ten chlap, který koupil dům, kde skrývali Jimmyho. Dmitri podle Carly sledoval jeho bankovní účet kvůli možným vazbám na Venifucus.“ Sally vířilo v hlavě, jak se probírala různými úponky informací.
„On už pro nás nebude znamenat problém.“ Řekl chladně Jason.
„Viděla jsem Dmitriho zabít Sullivana. Jak to utajíte před policií?“
„Jednoduše.“ Pak si povzdechl. „Sice to udělám nerad, ale budeme muset vinu za jejich smrt svalit na toho medvěda, kterého zabili. Tím pádem to policie nebude dál vyšetřovat. Je to logické vysvětlení jejich smrti.“
„A nezjistí koroner něco při pitvě? Jestli je dobrý, pozná, že jejich zranění nepocházejí od medvěda.“
„Nemyslím. Ale kdyby se někdo začal vyptávat, tak Dmitri zná spoustu důležitých lidí. A my také. Sice, nežijeme mezi lidmi, tak jako upíři, ale pokud budeme potřebovat pomoc, máme přátele na dost vysokých místech, aby to fungovalo.“
„Beru tě za slovo. Chci, aby se Leonora brzy vrátila, takže musím co nejdřív najít své příbuzné. Leonora mi řekla, že když spojíme svá kouzla, rychle se uzdraví. Slíbila jsem jí, že to zkusím.“
„Uděláme víc než jen, že se pokusíme. Najdeme je, zlato. Leonora je má přítelkyně.“ Otočil se k ní a přitáhl si ji do náruče.
Byla šťastná, že to bude dělat celý zbytek jejich života. „Vůbec nikdy mě nenapadlo, že si najdu skutečného partnera. Někoho koho budu milovat, stejně jako on mě.“ Řekla užasle.
„Já o tom snil, ale také jsem nečekal, že se mi to stane. Tak dlouho jsem na tebe čekal, zlatíčko.“ Jason ji políbil, probudil v ní žár, který po jejich prvním milování pohasl, pak se odtáhl a pokryl polibky celý její obličej a krk, pomalu se pohyboval dolů. „Nečekal jsem, že budeš víla.“
„Já taky,“ souhlasila udýchaně. Pak ji napadlo. „Vadí ti to?“
Jason jí pohlédl do očí. „Vůbec. Jsi perfektní, přesně taková, jaká jsi, budu tě milovat po zbytek svých dnů.“
„Ach, Jasone.“ Po tvářích se jí skoulely slzy.
Převalil se, takže seděla na něm. Roztáhla nohy, aby udržela rovnováhu a v okamžiku, kdy ucítila jeho tvrdého ptáka, se její pozornost soustředila jinam.
„Opravdu, Jasone?“ Škádlivě nadzvedla jedno obočí. „Tak brzy?“
Jeho úsměv ji zahřál. „To, že jsem vlkodlak, přináší mnoho výhod.“
„Myslím, že si jejich učení budu vážně užívat.“
Vůbec se nebránila, když ji vzal za ramena a stáhl ji dolů k sobě.
Její prsa byla přímo v dosahu jeho rtů, čehož hbitě využil. Začal něžným olizováním a okusováním, ale jak rostlo jejich vzrušení, stával se náročnějším. Začala se chvět, chtěla víc. Věděl, jak se jí dotknout, ovládl ji svými doteky.
„Jasone,“ vydechla, když jedna z jeho rukou, našla cestu mezi jejich těly a dotkla se jí mezi stehny. Zpočátku se jí dotýkal jen zlehka, ale postupně přidával na síle. To co začalo jako lehké dráždění, vyústilo v jeho prsty vražené hluboko do její kundičky, až se nad ním divoce svíjela. Potřebovala ho znovu. Hned.
Křičela jeho jméno jako litanii. Vydráždil ji do stavu, kdy ho nezbytně potřebovala. Stejně jako on ji.
„Jsi na mě připravená, miláčku?“ Jeho tón jí řekl, že už zná odpověď, ale stejně ji chce slyšet.
Nevadilo jí to. Právě teď by udělala cokoli, co by jí řekl. Tak dlouho, dokud jí bude dávat to, po čem touží. To, co potřebuje.
„Prosím.“ Zalykala se, jak ji vedl stále výš. Dobře věděl, jak ji vydráždit.
„Copak chceš, zlatíčko?“ Jeho prsty zpomalily a pak se stáhly.
Zafňukala nad tou ztrátou.
„Potřebuju tě, Jasone. Uvnitř. Hned.“ Nedokázala se ovládat. Nevadilo mu to. Vypadalo to, že se mu to líbí.
Rozhodla se, že ho popožene a sevřela jeho penis v prstech. Dívala se mu upřeně do očí a dráždivě ho tiskla, ale věděla, že už nevydrží dlouho čekat. Slíbila sama sobě, že si s ním později pohraje. Roztáhla nohy a nabodla se na jeho ptáka.
Ano, přesně to potřebovala. A ještě něco dalšího… Začala se na něm pohybovat, zpočátku pomalu, pořádně si to užívala, ale jak v ní rostlo vzrušení, začala nad sebou ztrácet kontrolu. Už se nepohybovala plynule, začala se chvět.
Jason jí pomohl. Sevřel ji rukama za boky, plynule ji zvedal a nabodával ji na svého ptáka ve strhujícím rytmu. Věděl přesně, co dělat.
„Stejně jako já tebe, zlatíčko,“ zašeptal a rytmus jeho dechu byl zase trhaný.
Společně se blížili k cíli.
Pak bouře v jejich tělech dosáhla vrcholu a oba se udělali.
Sally křičela jeho jméno, když ji zaplnilo jeho sperma. Takové souznění cítila jedině s ním.
Ze všech lidí ve vesmíru byl pro ni tím pravým a ona pro něj.
Dohromady jsou nezastavitelní. Bezkonkurenční. Neporazitelní.
A jejich vášeň bude trvat až na věky.
A pak, nevyhnutelně, nastal čas opustit Nirvánu a zase vstoupit mezi smrtelníky. Ale brzy se tam zase vrátí.
Takový bude jejich společný život. Okamžiky dokonalosti budou následovat chvíle smíchu, lásky, radosti a samozřejmě také trochy bolesti. Ale ve chvíli, kdy bude potřebovat oporu, bude tady pro ni a naopak. Vzájemně si poskytnou podporu. Jsou teď tým. Partnerství, které nikdy neskončí.
Sally se to moc líbilo. Líbilo se jí k někomu patřit. Poprvé v životě. Líbilo se jí, že se Jason stal součástí jejího života. Jen se bála, že smečka z jejich spojení nebude moc šťastná. Myslela si, že jim bude vadit, že se nedokáže proměnit. Členové smečky, kteří s nimi bojovali, ji sice přijali, ale smečka se skládala z mnoha dalších. Některým bude určitě vadit její původ. A také by kvůli ní mohli Jasonovi zkomplikovat život.
Jason se otočil a přitáhl si ji do náruče. Byla ráda, že má sílu, aby se o ně oba postaral, protože byla k ničemu. Bezvládná jako mokrý hadr a úplně zoufalá.
„Jsi v pořádku?“ Zasupěl Jason. Pořád dýchal zrychleně.
„Nikdy mi nebylo lépe.“ Snažila se nedat najevo, jak je zoufalá.
Ale jeho neoklamala. Objal ji rukou kolem pasu a otočil ji čelem k sobě. „Tak proč se mračíš? Určitě to není tím, co jsme právě dělali, protože to bylo skvělé.“
Najednou byl v rozpacích, takže ho spěchala uklidnit. „Tím to není. Pokaždé, když jsme spolu, je to ještě lepší.”
„Tak co je ti?“ Přitáhl si ji blíž.
„Jen jsem přemýšlela.“
„Tak to je vážně problém,“ zažertoval. Usmála se, ale potřebovala si s ním o tom promluvit. Nechtěla vypadat jako zbabělec. Vystřízlivěl, protože její napětí se nezmírnilo. „Vážně, jak teď můžeš přemýšlet? Já mám úplně zkratovaný mozek.“
„Taky jsem byla na chvíli úplně mimo, ale pak jsem začala pochybovat.“
„Pochybovat?“ Sice se to před ní snažil skrýt, ale tváří mu proběhla hrůza, strach a zděšení. „Pochybnosti o čem? Snad nepochybuješ o nás.“
„Ne, o nás ne.“ Hladila ho po ramenou, snažila se ho tím uklidnit. „Ale o tom, jestli mě přijme i tvá smečka. Nechci ti působit potíže. Vím, že nejsem taková, jakou čekali. Tys, přece někoho jako já, taky nečekal.“
„Miláčku, jsi to ty, a na tom jediném záleží. Už jsi dokázala přesvědčit ty nejhorší. Bojovníci jsou ti, kteří by byli nejotravnější, kdybys nebyla dost silná, aby ses stala družkou jejich Alfy. Jim už jsi dokázala, že jsi hodná stát se Alfa samicí. Zbytek smečky to už ví taky a přizpůsobí se. Máš podporu bojovníků a po včerejší noci, si většina z nich myslí, že dokážeš chodit i po vodě. Nikdo další nám nebude dělat problémy. Věř mi.”
Zkusila to. Chtěla věřit tomu, co jí řekl, ale pořád trochu pochybovala. Její první pobyt v Domě smečky, neproběhl právě klidně. A ženy mohou být mnohem horší než muži. Trochu se té představě zasmála a uvolnila se.
Vytáhl si ji zpět do náruče a trochu se mazlili a podřimovali.

Ven se dostali až kolem poledne. Zdálo se, že vlkodlaci spí jen pár hodin, což pro Sally bylo normální. V tomto ohledu byli s Jasonem báječně sladění. Společně si dali sprchu, během které došlo na rychlovku, která zahrnovala mnoho uklouznutí po mýdlových bublinách. Nemluvě o smíchu a neuvěřitelné vášni.
Sally si musela půjčit Jasonovo velké triko, ale bylo pořád lepší než její špinavá a roztrhaná košile. Hodila své džíny do pračky společně s jeho oblečením, a pak se vydali na procházku do lesa
Věděla, že míří k Domu smečky a s Jasonovou paží kolem ramen pomalu přestala mít obavy. Ale když zahlédla siluetu domu, trocha obav se vrátilo. Přijmou ji mezi sebe? Bude mezi nimi vítána? Přijmou ji jako Jasonovu družku?
Společně vystoupali po schodech do velkého domu. Čím víc se blížili, tím byla Sally neklidnější. Když došli ke dveřím, Jason se k ní obrátil. Položil jí ruce na ramena a zadíval se jí do očí.
„Bude to v pořádku. Slibuju.“ Sklonil hlavu a rychle ji políbil. Potom otevřel dveře.
Nedal jí čas k tomu, aby zpanikařila.
Vstoupili do jídelny, ve které se okamžitě rozhostilo ticho.
Sally čekala to nejhorší.
Když je vlci viděli spolu, krovem otřásl ohlušující jásot. Vytí, pískot a dupání nohou je vítaly, když ji Jason vzal za ruku a zvedl je ve znamení vítězství. Všechny tváře kolem nich se usmívaly.
Koutkem oka zahlédla Sally Jimmyho, jak se k nim blíží jásajícím davem. Když se k nim dostal, poklekl před ní na jedno koleno a upřeně se jí zadíval do očí.
Místnost utichla, všichni je pozorně sledovali.
„Slibuji věrnost a přátelství Alfovi.“ Sally nebylo jasné, jestli myslel ji nebo Jasona. Hodně to pro ni znamenalo, ale vůbec to nečekala.
„Děkuji za záchranu mého života,“ Jimmy před ní klečel, se srdcem v očích, a obnažil před ní krk.
Sally si nebyla úplně jistá, co má dělat, ale nemohla ho nechat klečet. Vzala ho za ruku a vytáhla na nohy. Jimmy zrudl a usmál se.
„Jsem ráda, že jsem ti mohla pomoct, Jime. Děkuji.“ Nevěděla, co jiného by měla říct, ale zdálo se, že jednala správně.
Jason oslovil shromážděné vlky. „Jak jste už možná slyšeli, Sally je má družka. Souhlasí, že bude žít tady, mezi námi, pokud ji přijmete.“
Ozval se souhlasný řev.
Sally byla ohromená. Oni ji tady vážně chtějí. S Jasonem. Páni. Uvítali ji mezi sebou, což vůbec nečekala.
Jason ji objal kolem ramen a přitáhl si ji k sobě.
„Myslím, že souhlasí,“ zašeptal jí přímo do ucha.
Do očí jí vhrkly slzy. Slzy za neselhávající důvěru v jeho hlas a vřelé přijetí smečky. Nejenže si našla muže, který byl pro ni ve všech směrech perfektní, ale uvedl ji do nového světa a smečku plnou skvělých lidí, kteří ji mezi sebe přijali. Byl to zázrak.
Sally, která dosud neměla rodinu a měla jen pár přátel, tady nalezla babičku, muže se kterým stráví zbytek života a přijala ji vlkodlačí smečka.
Společný oběd se smečkou se změnil ve slavnostní hostinu, která trvala celé hodiny. Zdálo se, že se všichni z jejich spojení upřímně radují. Bylo to, jako kdyby konečně nalezla domov. Téměř každý si s nimi přišel promluvit a poblahopřát. Několik starších párů s nimi vtipkovalo a Sally se smála jako nikdy předtím.
Její život prošel velkým zlomem, ale zdálo se, že jen v dobrém. Jak se den klonil k večeru, její obavy slábly. Sally měla u Carly všechna svá zavazadla, takže pro ně museli zajet.
Carly ji přivítala pevným objetím a Dmitri se jí s respektem uklonil. Zdálo se, že se jí včera v noci nepodařilo udělat dojem jen na vlkodlaky, ale i na upířího Mistra.
Carly se jí vyptávala na včerejší noc a Jason s Dmitrim zatím probírali sledování lovců, kteří utekli. Sally byla překvapená, když zjistila, že si Jason během hostiny udělal čas a mluvil s Jessem, který ty dva sledoval. Jason a Dmitri probírali, jak policie reagovala na smrt těch tří lovců u medvědí jeskyně.
Jeden ze starších členů smečky Jasonovi oznámil, že dovedl policii na místo a zatím to vypadalo, že nebudou klást další otázky. Dmitri slíbil, že spolu s Carly bude hlídat policejní frekvence, jestli se policie nepídí po dalších informacích. Dmitri i Jason měli společný zájem. Snažili se ochránit jejich svět před lidskou populací.
Carly byla trochu smutná z toho, že se Sally stěhuje, ale pomohla jí při balení.
Sally se nejdřív rychle převlékla, aby už na sobě nemusela mít Jasonovo velké triko. Celý den se cítila jako vandrák, i když to zřejmě nikomu nevadilo.
Poté co se převlékla, si potřebovala s Carly na chvíli promluvit, aby ji uklidnila.
„Pojď se se mnou trochu projít. Chci ti něco ukázat.“ Sally vytáhla Carly francouzskými dveřmi na terasu, zatímco se na ně muži dívali z obývacího pokoje. Dmitri sice Carly hlídal, ale nechal je o samotě.
„Co to tady tak úžasně voní?“ Carly se rozhlížela dokola a hledala zdroj té vůně. Najednou se šťastně usmála a Sally věděla, že zahlédla noční zahradu, kterou pro ni Sally založila jako dar, vypadala sice stará, ale zasadila ji teprve včera.
„To je můj dárek pro tebe,“ řekla Sally a vedla Carly na malou prohlídku do malé zahrady. „Mohu ji ještě rozšířit, když budeš chtít, ale chtěla jsem se tě napřed zeptat.“
„Bože, Sally, jak jsi to dokázala?“ Ptala se užasle Carly se slzami v očích. Byla přesně tak nadšená, jak Sally doufala.
Sama Sally měla slzy na krajíčku, když se dívala na svou přítelkyni, jak pobíhá mezi květinami a čichá k nim.
„Už ti Dmitri vyprávěl o Leonoře? Ukázalo se, že je to má prabába. Jsem z části dryáda. Pro to jsem vždycky dokázala pěstovat květiny.“ Sally pokrčila rameny. Nevěděla, co po takovém přiznání čekat.
„Všechny ty krásné zahrady,“ řekla Carly, zdálo se, že vzpomíná na všechny Sallyiny předchozí zahrady. „Měla jsem tušit, že ovládáš nějakou magii. Ale kde jsi sehnala všechny ty rostliny? Vůbec jsem netušila, že je tady zahradnictví, kde se prodávají takové věci.“
Tak do toho, pomyslela si Sally. Sáhla do kapsy a vytáhla připravené semínko. Zvedla ho mezi palec a ukazováček a ukázala ho Carly.
„Já ty rostliny nekoupila. Nikdy jsem nekupovala sazenice, jen semínka. Jako tohle. A teď se dívej.“ Sally se sklonila, vložila semínko do hlíny a pak nad něj položila dlaň a povolala svou moc.
Bylo to jednodušší, než kdy předtím. Magie teď prolínala jejím tělem. Semínko okamžitě vyklíčilo a pomalu z něj vyrostl keřík, který zapadl přesně mezi ostatní. Za pár vteřin se osypal listy a vykvetl. Obohatil zahradu o další vůni.
Sally bedlivě sledovala, jak se její přítelkyně tváří.
„To je super, Sally,“ řekla překvapeně a udiveně Carly.
„A to je jen špička ledovce, má drahá,“ řekl Dmitri a okamžitě si Carly vtáhl do náruče. Jason se postavil vedle Sally. Dmitri se rozhlédl po nové zahradě a dokonce se zdál být ohromený její krásou. „Děkuji ti za tak láskyplný a krásný dar, Sally. Jsem rád, že jsi tady. Jsem rád, že tvé přátelství s Carly může pokračovat i přes její změnu. Jsem rád, že jsme spojenci.“
Sally byla také šťastná, ale byla i ohromená formálním tónem upířího Mistra.
„I já jsem ráda,“ přidala se Carly, „žes našla někoho, kdo tě miluje, Sally. Zasloužíš si štěstí.“
„Na to vem jed, holka.“ Sally se snažila ovládnout slzy.
Kdyby jí před týdnem někdo řekl, že bude stát v zahradě s upírem a s milovaným mužem, který je náhodou vlkodlak, poslala by ho k psychiatrovi. Ale teď byla šťastná, nikdy se necítila víc milovaná, nebo v bezpečí.


11 komentářů:

  1. dakujem za preklad a korekciu

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za skvělý překlad a korekci. Tuhle sérii miluju....

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Veľká vdaka za preklad a korektúru :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat