čtvrtek 22. října 2015

Vlčí kopce - 13. kapitola


„Dobrá, stejné týmy jako předtím. Tým 1 bude hledat od severu na západ. Tým 2 udělá totéž ze severu na východ. Začnete nad hřebenem a pokračuje směrem dolů směrem k medvědímu doupěti. Nechceme, aby nám vyklouzl. Sally a já to vezmeme z jihu. Sejdeme se u jeskyně. Mistr upírů se k nám večer připojí.“

Smečka souhlasně zavrčela.
Jason dál mluvil, Sally stála vedle něj. Při pohledu na kruh, který se utvořil kolem nich, zjistila, že ho tvoří převážně muži, ale byly v něm i pár žen. Líbilo se jí to. Samice měly velmi silný ochranný instinkt. Bylo jen správné, že mohli být součástí skupiny a chránit své lidi.
Všichni se rozprchli, když Jason skončil.
Vedl ji zpět směrem k silnici, kde měl mimo dohled zaparkovaný pic-kup. Opodál stálo dalších pár vozidel, ale teprve když oba nastoupili, zjistila, že jsou opravdu sami.
Jason zařadil a vyjel. Když se rozjel, začal mluvit. „Když jsem viděl, jak prolézáš tím okýnkem, zestárl jsem o deset let.“
Byl ve stínu a upřeně zíral na silnici, ale poznala, že je napjatý ze způsobu, jak pevně sevřel volant. Nevěděla, co říct. „Byla jsem jediná, kdo se do něj vešel.“
„Já vím.“ Pěstí praštil do volantu. „Vím, že to jinak nešlo, ale…“ nedokončil.
„Je to v pohodě, nic se mi nestalo ani Jimmymu. Všichni, kdo se podíleli na jeho záchraně, jsou v pořádku. Ale musím se přiznat, že pár minut jsem byla bez sebe hrůzou.“
„Myslíš, ve chvíli, kdy se tě ten bastard pokusil znásilnit?“ Jeho tón byl krutý. Syrový. Jako by ho to bolelo.
„Ano,“ přitakala tiše. „To byl asi ten nejhorší okamžik.“
„Zatím.“ Zavrčel.
„Díky, žes mě zachránil, Jasone.“ Chvěl se jí hlas, snažila se uklidnit.
Než znovu mohl promluvit, musel několikrát polknout.
„Později si o tom ještě promluvíme. Jsem šťastný, že jsem se tam dostal včas.“  Odkašlal si a pořád intenzivně zíral na silnici. „Dávej si pozor na Dmitriho.“
Změna tématu ji zaskočila. „Jak to myslíš?“
„Když na upíra přijde krvežíznivost, nedokáže se moc dobře ovládat. Ještě jsem s ním nikdy nelovil lidskou kořist, takže nevím, jak bude reagovat, ale předpokládám, že se dokáže ovládat, když je jedním z těch starších. Myslím, že by nepřežil tak dlouho, kdyby to nedokázal. Přesto si dávej pozor. Jestli bude prolita krev, drž se blízko u mě. Jakmile upír ucítí krev, události mohou dostat rychlý spád.“
„Myslíš, že Carly by mohla…“ Nedonutila se dokončit větu.
„Tvé kamarádky, nejsou upírkami moc dlouho. Musíš s nimi být opatrná. Ještě nedokážou úplně ovládat své nové pudy a instinkty. Doufám, že to, že mají druhy, je na tenhle život připravilo rychle, ale nejsem si tím jistý. Ale dnes stačí, když si budeš na Dmitriho dávat pozor. Nevím, jak se chová, když loví.“
„Dobře.“ Měla o čem přemýšlet. Nejen, že se chystali lovit muže, který neměl žádné výčitky svědomí, ale teď se bude ještě obávat, že upír lovící s nimi, by se mohl obrátit proti nim, když zachytí pach krve.
Nebyla si jistá, jak v tomhle světě funguje spravedlnost, ale měla pocit, že je určitě víc… ehm… biblická… než v jejím světě. Oko za oko, zub za zub.
Vůbec netušila, co se stalo s mužem, který se ji pokusil znásilnit a ani se na to Jasona neměla chuť zeptat. Věděla, že měl Jason na rukou skvrny od krve, ale nic nenaznačovalo, že ho skutečně zabil. Ale stejně měla pocit, že ano.
Nevadilo jí to. Ten parchant si zasloužil zemřít. Na lidském systému spravedlnosti jí vadilo, že umožňuje darebákům vrátit se na ulice a páchat další zločiny. Přesto přísahala, že bude dodržovat zákon, a dělala to tak každý den, když šla do práce.
Tyhle zákony ale nebraly v úvahu bytosti jako upíry a vlkodlaky. Neměli sankce pro ty, kteří ovládali magii. Neexistoval zákon, který by řešil podobné situace. Jason a jeho lidé měli své vlastní zákony a etický kodex. Když byla v jejich světě, musela mu věřit a dodržovat ho.
„Co s těmi lovci uděláš, až je pochytáme?“
„Ti dva, kteří unesli Jimmyho, se odsoudili sami.“ Řekl stroze. „A ti dva další… Možná je pustíme. Budeme sledovat, kam půjdou. Pokusíme se najít zdroj nebezpečí. Pokud existuje. Ujme se toho Jesse. Na tajné operace je nejlepší.“ Stočil auto na cestu, po které ještě nejela. Za třicet vteřin zastavil.
„Kde se sejdeme s Dmitrim?“
„Nahoře.“ Ušklíbl se Jason, a zamračeně si prohlížel okolí. „Musíme zaparkovat tady dole a nahoru půjdeme pěšky. Belakov dorazí později. Jdeme na to. Bude nás muset dohnat.“
Souhlasila a vyskočil z auta. Ve chvíli, kdy se její nohy dotkly země, věděla, že něco není v pořádku. Stromy mlčely.
„Les ho nemá rád,“ řekla roztržitě, když se Jason přiblížil ke stromům. „Ten lovec se vrátil. Ach bože…“ rozběhla se a zastavila jen, aby tasila zbraň.
Jason s ní snadno držel krok, chytil ji za ruku, aby upoutal její pozornost. „Co se děje?“
„Má Leonoru.“ Odmlčela se a otočila se na něj.
„Jak to k čertu dokázal?“ Jason byl úplně ohromený.
„Nechala se chytit. Sice ovládá stromy, ale myslím, že si vůbec neuvědomila, jak je ten chlap nebezpečný.“
Jason hněvivě stiskl rty. „Veď nás.“
Rozběhla se, zpomalovala, jen aby zakryla zvuky jejich pohybu. Stromy ji varovaly, aby byla zticha a ona jim naslouchala. Také naslouchala hlasům ve větru. Uslyšela Leonoru. Leonora zněla pozoruhodně klidně. Nebylo pochyb o tom, že jí stromy řekly, že pomoc je na cestě.
Sally a Jason zpomalili do kroku. Leonora a její únosce, nejstarší z lovců, Sullivan, byli o kousek dál na kopci. Velké balvany jim poskytovaly krytí. Sally teď pochopila, proč se Jason rozhodl přijít od jihu. Terén pracoval v jejich prospěch.
Zastavila se a rozhlédla kolem. Jason udělal totéž o pár metrů dál. Setkala se s ním pohledem a uvědomila si, jak se jí musel přizpůsobovat. Přikývl. Věděl beze slov, co měla na mysli a naopak. Nikdy neměla partnera, který by s ní byl v takovém souladu. A ani nikdy nebude. Opustit ho, bude hodně bolet.
Nejlepší bude o tom teď nepřemýšlet. Naslouchala písni stromů. Leonora byla blízko na malé mýtině. Sullivan ji přivázal ke stromu. Pošetilý hlupák. Sally se téměř nahlas zasmála. Stromy byly Leonořini přátelé. Leonora je v dobrých rukou, když je k jednomu připoutaná.
Sally se soustředila a pokusila se poslat zprávu prostřednictvím stromku, za kterým se schovávala. „Jsme tady, babičko. Pomoc dorazila.“
O chvilku později, se z lesa vrátila odpověď. „Ona ví. Bude pomáhat. Má plán.“ Sally napadlo, že pouhý provaz nedokáže Leonoru zadržet, když jsou v dosahu větve, které dokážou uzly rozvázat.
Teď bylo na Sally a Jasonovi, aby upoutali Sullivanovu pozornost a Leonora tak měla dost času, aby mohla čarovat. Sally se podívala na Jasona a kývla směrem doprava. Chtěla jít z leva. Ale Jason gestikuloval, ať zůstane v úkrytu, že se o všechno postará. Bylo jasné, co má na mysli. Chtěl odvést mužovu pozornost, aby se ženy mohly dostat do bezpečí.
Zůstane s ním. Možná bude se Sullivanem potřebovat pomoct. Sice pocházela z přímé Leonořiny linie, ale bude krýt Jasonovi záda, ať už to chce, nebo ne. Jsou partneři. Čím dřív na to přijde, tím lépe.
Jason, odpočítával na prstech. Sally čekala na svůj okamžik, poslouchala stromy, až jí napoví, kdy bude ta pravá chvíle. Jason vlastní metodu, používal své zesílené vlkodlačí smysly. Až bude po všem, chtěla se dozvědět víc o tom, jak vidí svět. A také se chtěla dozvědět všechno, co ji mohla Leonora naučit. To půjde. Jen musí Leonoru napřed zachránit.
Jason na ni naposled kývl, a rozběhl se pryč.
Sally Leonoru cítila prostřednictvím stromů. Jestli Jasonovi vyjde jeho plán, Sally se do toho nebude muset vůbec zapojit.
Moc dobře to ale nevyšlo.
Sullivan na ně byl připravený. Začal střílet hned, jak Jason dorazil na mýtinu. Jedině rychlé reflexy a velký balvan zachránily Jasona před zraněním.
Sally mu vystřelila nad hlavu, aby ho vyvedla z rovnováhy, ale Sullivan měl své vlastní plány. Stál ve výklenku mezi dvěma balvany, které mu poskytovaly krytí. Leonoru, díky Bohu, nebylo nikde vidět, Sally věděla, že je bezpečně ukrytá v koruně stromu.
Jason ležel v úkrytu za balvanem.
„Používám stříbrnou munici,“ oznámil triumfálně Sullivan.
Má stříbrné náboje. Sakra.
„Ta ti dojde, Sullivane,“ řekla Sally z úkrytu za stromem.
Vlci se kolem nich v kruhu stahovali. Ale museli zůstat z dohledu, dokud Sullivanovi nedojde munice, dnes večer ho dostanou.
„Taky tě zastřelím, ty kurvo. Jen mi dej šanci,“ zařval Sullivan.
„Zastřel mě a půjdeš sedět, za zabití policajta.“
Sullivan odpověděl. „Myslíš, že půjdu sedět? Nemáš ani ponětí, s kým máš tu čest. Všude někoho máme, mezi lidmi i ostatními. Ve vězení nestrávím ani jediný den, i v případě, že mě chytíte, dřív, než tě zastřelím. Jediná kulka. To je všechno, co potřebuji.“
„Stříbro mi neublíží,“ odpověděla a vstoupila do otevřeného prostoru.
„Vsadím se, že jo. Pojď sem a ukaž se.“
„Ani náhodou. Mimochodem, vážně si dokážeš udržet zajatce. Kampak ti utekla, co?“
Najednou se ozvaly nadávky, jak si Sullivan uvědomil, že jeho vězeň je pryč.
Sally by se smála, kdyby situace nebyla tak zoufalá. Vlci byli ve skutečném nebezpečí, protože ten šílenec střílel bez rozmyslu. Sama byla mimo dosah, ale zdálo se, že Sullivan má nekonečnou zásobu munice.
Všimla si, že když stříbro zasáhlo strom, tak zasténal. Nepochybovala, že nikdo kromě ní a Leonory to neslyší. Stříbrné kulky stromy zraňovaly. Sally nemohla nechat les trpět. Toho šílence musí co nejrychleji zastavit.
„Použij sílu lesa. Pomocí magie, vnučko.“ Zašeptal jí Leonořin hlas ve větru.
„Jak?“ Zeptala se.
„Spoutej ho,“ zazněla jednoduchá odpověď.
Stromy jí poradily, co má dělat.
Položila ruku na široký kmen jehličnanu a spojila se s lesem. Sice se stromu nemusela dotýkat, ale bylo to tak pro ni snazší. Ten šílenec by mohl zabít někoho z nich a neustále zraňoval stromy. Musela ho zastavit.
Zamumlala své přání a vyslala ho do stromu, kterého se dotýkala, poslouchala, jak putuje od stromu ke stromu. Až dorazilo ke staré vrbě, za kterou se ukrýval Sullivan.
Najednou se větve staré vrby začaly hýbat pomocí Sallyiny magie. Bez varování vytrhly Sullivanovi z rukou zbraň a zvedly ho za ruce vysoko do vzduchu. Postupně ho omotaly jednotlivými úponky. Z takového sevření nemohl uniknout. Může ho uvolnit jedině Sally nebo Leonora.
Když se Sally přiblížila k vrbě, začal na ni Sullivan ječet nadávky.
Jason se zvedl a s pohvizdováním se blížil.
Když vlci zaslechli signál, pár jich také přiběhlo.
„Zatraceně, do prdele, ty krávo!“ Hulákal Sullivan. „A špinavý pes. Oba shoříte v pekle!“
Sally použila magii a zacpala mu pusu dalším úponkem.
O chvíli později, sestoupila Leonora z listového úkrytu s širokým úsměvem na tváři.
„Výborně, vnučko.“ Objala Sally.
„Vždyť si to mohla udělat sama, proč si čekala na mě?“
„Chtěla jsem zjistit, jestli to dokážeš. A smečka musela vidět tvé schopnosti. Potřebují vědět, že jsi skutečná Alfa samice, hodná úcty.“
Zazněl výstřel a Leonora si sevřela hrudník.
Vlci společně s Jasonem vyrazili směrem, odkud zazněl výstřel.
Sally zachytila Leonoru, která padala k zemi, co nejjemněji ji položila a kryla vlastním tělem.
Byla hloupá! Přestala dávat pozor. Vždyť přece tušila, že Sullivan není sám.
Když se přestala soustředit, sténající Sullivan spadl na zem, ale bylo jí to jedno. Její jedinou starostí byla Leonora.
Sullivan se k nim rozběhl s nožem v ruce. Z výšky se snesl Dmitri a postavil se před ně. Ve tmě se zalesklo stříbro. Sullivan chtěl do Dmitriho vrazit nůž, ale minul.
Dmitri se pohyboval tak rychle, že byl vidět rozostřeně. Praštil Sullivana a ten odletěl pár metrů daleko. Sally odvrátila pohled, když se Dmitri do něj zakousl. Slyšela čvachtavé zvuky a pak Sullivan vydechl naposledy.
Sally cítila ve vzduchu násilí, ale nenechala se jím rozptýlit. Bezprostřední hrozba byla pryč. Dmitri skončil se Sullivanem, a Sally držela v náruči Leonoru. Jason byl někde se smečkou, ale určitě se postará o toho střelce. Ten bastard. Zastřelil její babičku.
„Leonoro. Mluv se mnou. Řekni mi, co mám dělat.“ Pokusila se zastavit krvácení, ale Leonořina krev byla úplně jiná než lidská. Nebyla červená. Z rány vytékala šumivé, zářivá, míza a vpíjela se do země. Voněla jako chlorofyl a příroda. Listy a světlo.
„Stříbro rostlinám škodí, vnučko, i když se zdá, že tobě nevadí,“ zabručela Leonora tichým hlasem.
„Lhala jsem. Nenosím stříbrné šperky. Zčerná mi po nich kůže.“ Blábolila Sally a snažila se co nejlépe postarat o Leonořino zranění.
Leonora se usmála. „To je dobře. Znamená to, že máš v sobě víc magie, než jsem vůbec doufala.“
„Co pro tebe můžu udělat?“
„Je třeba vytáhnout to stříbro.“ Řekl jí Dmitri přes rameno. Připlížil se k nim tak tiše, že nadskočila leknutím. Na bradě měl malou skvrnu od krve a panenky se mu trochu roztáhly. Pravděpodobně známky krvežíznivosti, před kterou ji Jason varoval. „Jsi mezi námi jediná, koho stříbro neotráví. Možná tě trochu spálí, ale nevěřím, že tě otráví tak, jako vlky nebo mě.“
„Rozumím.“ Sally vzpomínala na všechno, co ví o první pomoci. Z kapsy vytáhla malý nožík. „A co bakterie? Měla jsem to sterilizovat?“
„Infekce se nemusíš bát. Jejím tělem se už šíří stříbro jako jed. Máme málo času.“ Řekl Dmitri ustaraně, takže Sally pobídl k akci.
Odtáhla z rány látku, kterou se předtím snažila zastavit krvácení. Sally zahlédla stříbrnou kulku, naštěstí nebyla moc hluboko.
Zaskřípala zuby, a nožíkem se co nejšetrněji snažila vyrýpnout kulku.
„Promiň,“ zamumlala, když Leonora ztuhla bolestí.
Za chvíli byla kulka venku.
Leonořina úleva byla patrná téměř okamžitě, ale krev jí pořád tekla.
„Dej si tu kulku do kapsy. Musíme ji odnést z lesa, aby někoho z vlkodlaků nezranila,“ poradil jí Dmitri.
Sally to pochopila a strčila kulku do kapsy.
„Taková maličkost a tolik škody.“ Podívala se z Leonory na Dmitriho. „Co teď? Pořád krvácí a já to nedokážu zastavit.“
Dmitri si dřepl k Leonoře z druhé straně naproti Sally. Vzal ji za ruku a něžně se na krvácející nymfu usmál.
„Tak je to pravda, že dryády krvácejí mízu. Vždycky jsem přemýšlel o tom, jestli je to tak.“ Jeho škádlení přineslo úsměv na Leonořinu tvář, i když jí rychle ubývaly síly.
„Máš pravdu, starý příteli. Ale pro upíry je příliš silná. Jestli jsi v pokušení ochutnat, dávej pozor. To by ledacos změnilo.“
„Co pro tebe teď můžeme udělat, drahoušku?“
Dmitri byl k Leonoře tak něžný, že Sally vyhrkly slzy do očí. Umírá snad Leonora? Proto je k ní ten starý upír tak laskavý?
Sally to nechtěla. Ne, když ji konečně našla. Během svého života už ztratila dost lidí. Nechtěla ztratit jedinou babičku, kterou kdy poznala.
Sally vyzvala svou moc tak, jako nikdy předtím.
Vítr zpíval přes listy, bičoval les do akce. Větve vrby, pod níž seděly, se kolem nich sevřely. Utvořily baldachýn. Živý dýchající listově zelený baldachýn, který blokoval téměř všechno. Jen Dmitri a Sally se uvnitř vznášeli, Leonora mezi nimi.
„Myslím, že tvá vnučka tě ještě nenechá odejít, má přítelkyně.“ Řekl Dmitri povzbudivě. Obklopovalo je nadpozemského světlo, ozařovalo každou živou bytost pod baldachýnem matným svitem. Dmitri byl obklopený červenou barvou, Leonora v nejčistší zlatě zelenou, zatímco Sally obklopovala olivově zelená, téměř do hněda. Byla to tmavší barva než Leonořina, ale stejně mocná.
„Její magie pochází ze samotné země,“ zašeptala hrdě Leonora, když se dívala, jak Sally kouzlí. „Dokáže léčit, ale ne dost rychle a ne sama.“
„Řekni mi, co ještě musím udělat, babičko,“ požádala Sally. „Udělám všechno, co mohu. Jen mi řekni jak. Vím, tak málo o svém dědictví.“
„A přesto ses už sama tolik naučila,“ řekla Leonora. Trochu se uklidnila, když krvácení začalo zpomalovat. „Tahle vrba mne ochrání, než shromáždíš potřebné lidi.“
„Lidi?“ Sally byla zmatená.
„Tvůj strom, má drahá. Musíš najít svou sestru a sestřenice. Až se to stane, spojíte svou magii a zavoláte mne zpátky. Dokážu se vyléčit i jen s pomocí lesa, ale to by trvalo několik desetiletí. Když najdeš své příbuzné a spojíte síly, ten proces se značně urychlí. Pro tuto chvíli o mne musíš nechat pečovat les. Vrba ukotví mé tělo v téhle říši, zatímco se budu léčit. Můj duch bude proplouvat mezi říšemi, než dokončíš svůj úkol.“
„Pomůže ti má krev v léčbě, Leonoro?“ Zeptal se Dmitri tiše. „Ale upozorňuji tě, že to funguje stejně, jako s tvou krví.“ Zamrkal na Leonoru a usmál se.
„Dokonce i výměna? Tak to je asi na čase rozšířit hranice našeho přátelství a zahrnout do něj i tento druh důvěry.“
Dmitri s úsměvem přikývl. „Jak říkáš, dávná přítelkyně. Tvé přítomnosti v lese poblíž mého domova, jsem si vždy vážil.“
„A tvé říše,“ dodala Leonora se slabým úsměvem.
Ztrácí sílu. To co chtějí dělat, musejí to udělat okamžitě. Sallyina moc vzplála spolu s jejími obavami. Zdálo se, že to upoutalo Dmitriho pozornost.
„Jasně. Tak pojďme na to,“ řekl a přejel pohledem mezi Leonorou a Sally.
Zvedl ruku a místo jednoho prstu se objevil ostrý dráp. Sally ucítila magii a uviděl červenou auru kolem ruky, když proměňoval prst. Dřív, než jí došlo, co zamýšlí, použil dráp a rozsekl si jím zápěstí. Začala vytékat krev. Dmitri dával pozor a kapal ji přímo do rány v Leonořině rameni.
Sally to překvapeně sledovala. Leonora si nestěžovala, jen na začátku trochu sykla, když první kapka spadla do rány a spojila se s její krví. Sally pevně doufala, že ti dva, vědí, co dělají. Ona byla úplně mimo.
Dmitri přestal, když do rány ukáplo přesně třináct kapek krve. Stáhl ruku a olízl si zápěstí.
Když se mu Sally podívala na zápěstí, rána už byla pryč. Nezůstala po ní ani tenoučká jizva. Úžasné.
Leonora se také cítila o něco lépe. Z rány přestala proudit krev a objevilo se v ní narůžovělé světlo, to jak se její magická podstata spojila s Dmitriho mocí a léčila zranění. Začala se hojit, i když byla očividně pořád ve špatném stavu. Přesto se zdálo, že účinky stříbra jsou pryč. Už se nezhoršovala, což byla obrovská úleva.
„Doufám, Leonoro, že pochopíš, že s výměnou počkám, dokud se neuzdravíš a účinky stříbra úplně neodezní.“ Dmitri formálně sklonil hlavu.
Leonora s úsměvem přikývla. „Těším se na den, kdy splním svůj slib. Pro tuto chvíli si musím odpočinout ve vrbě. ”
„A já budu v noci střežit místo tvého odpočinku, dávná přítelkyně.“
„Vlci budou hlídat ve dne,“ řekla bez přemýšlení Sally.
„Už mluvíš jménem svého druha?“ Leonora vypadala pobaveně.
„Já…“
„Neboj se, s tvou volbou bez výhrad souhlasím. Je úplně jiný, než vlkodlak, za kterého se provdala má Marisol. Je to dobrý a čestný člověk a ty s ním budeš šťastná. Pomůže ti hledat tvé příbuzné, Je to dobré spojení.“
Sally ztratila řeč. Ona a Jason. Teď na to nemohla myslet. Bylo to příliš složité.
„Najdete si cestu,“ ujistila ji Leonora.
Sally byla ohromená. Leonora je těžce zraněná a přesto ji uklidňuje, je to bojovnice, žádná chudinka, to bylo jisté.
Na Sallyinu tvář dopadla kapka, stekla jí po tváři a spadla na zem. Sally si uvědomila, že vrba pláče. Ale ani jedna osob pod vrbou nebyla mokrá, Sally došlo, že na ně padá životní síla lesa a posiluje Leonoru, vsakuje se do ní. Zdálo se, že rosa Leonoru připravuje na to, co se bude dít dál.
„Je čas.“ Leonořin hlas slábl, jak do sebe vsakovala lesní rosu. „Sally musíš mé tělo svěřit vrbě, udrží mé tělo v bezpečí.“
Dmitri Leonoře políbil ruku, pak o kousek ustoupil. Kývl směrem k Sally, která vzala to pokývnutí, jako příkaz, že má začít. Jen kdyby tak tušila, co má vlastně dělat.
„Vyslovit jméno vrby ve svém srdci,“ napovídala jí Leonora. Sally ji pevně držela za ruku, cítila, jak jí chladne pokožka. Leonora byla ve špatném stavu. „Požádej o pomoc. Podpoř ji svou magií, a ona udělá co je potřeba.”
Sally se snažila konat podle pokynů. Hledala a našla jméno vrby. Jak? Neměla nejmenší tušení. Vyslala myšlenky ke stromu a najednou přesně věděla, co má dělat, jako by ji vedl nějaký pradávný instinkt.
Sally políbila Leonoře ruku jako předtím Dmitri, pak ustoupila a nechala vrbu udělat svou práci. Kolem Leonory se splétaly malé větvičky, dokud ji nezakryly a nevytvořily kolem ní jakýsi košík, pak ho silnější větve zvedly do vzduchu a vtáhly ho přímo dovnitř kmene.
Zablesklo se zlaté a zelené světlo. Sally v něm zahlédla i náznak hnědé, spolu s nádechem krvavě rudé, což byla její a Dmitriho esence. Světlo bylo tak jasné, že se musela podívat stranou. Když se otočila, Leonořina postava se pomalu ztrácela, až úplně zmizela.
Předtím, než se úplně ztratila, se Leonora usmála. Vypadala silnější. Šťastná v objetí pradávné moudrosti stromu. Sally se dotkla jeho srdce a jeho mysli, takže věděla, že udrží Leonoru naživu za jakoukoli cenu. Vrba, teď byla její strážkyní.
„Budeš mi chybět, Leonoro,“ zašeptala plačtivě.
„Budu v duchu s tebou, vnučko.“ Sally sebou trhla, překvapená tím, že slyší její hlas v hlavě. „Teď jdi a promluv si se svým druhem. Občas se takhle objevím. Můžeme si spolu, tímhle způsobem povídat, ale nečekej, že s tebou budu pořád. Až mě budeš potřebovat, tak mě uslyšíš.“
„Páni.“
Leonořin zvonivý smích zmizel a vrba se vrátila do svého normální podoby. Magická zář pohasla a les se vrátil k normálu. Najednou tam stála sama obklopená vlky. Dmitri zmizel dřív, než ho někdo stačil zahlédnout. Nechal ji samotnou čelit vlkům. Milé.

13 komentářů:

  1. Skvělé, díky moc za další kapitou

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za ďalšiu super kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za překlad a korekci, těším se na pokračování

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za preklad a korektúru a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za skvělý překlad!!!❤

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat