čtvrtek 1. října 2015

Vlčí kopce - 10. kapitola


„Nevím, jestli je to dobré nebo ne, ale dál po silnici se rozdělili.“ Sally pozorně naslouchala nové melodii v korunách stromů. „U parkoviště, na začátku turistické stezky, zastavila bílá dodávka. Vystoupily čtyři muži. Chvíli se hádali. Dva popadli batohy a zmizeli. Dva nasedli zpátky do auta a vysokou rychlostí odjeli.“ Usilovně se soustředila na obrázek, který malovaly stromy. Ještě nikdy neviděla tak detailně. Ale také ještě nikdy nebyla v magickém lese. „Myslím, že to byli ti dva mladší. Vypadá to, že tady měli zaparkovaný pickup. Sebrali ho a odjeli opačným směrem.“


„To je víc, než v co jsem doufal,“ řekl vděčně Jason.
Byla za tu známku chvály vděčná, ačkoli zatím moc nepomohla. Věděla, že nebude spokojený, dokud chlapce nenajdou a nevyřídí si to s těmi darebáky.
Jason se podíval vzhůru a teprve pak si Sally uvědomila, že světla rychle ubývá. Strávili celé odpoledne s Leonorou a zbytek dne stopováním. Padala noc. Což jí vnuklo nápad.
„Dmitri by nám mohl pomoct.“ Sally usoudila, že upír může mít dovednosti, které oni nemají. Možná dokáže Jimmyho najít rychleji než oni.
Jason stiskl rty, ale už mačkal tlačítka na svém mobilním telefonu. Sally nebyla moc překvapená tím, že má Jason číslo místního Mistra upírů na rychlém vytáčení. Jason Dmitrimu vysvětlil situaci v několika krátkých větách. Vypadal šťastný z Dmitriho odpovědi. Rychle zavěsil a obrátil se k Sally. „Pomůže nám, ale neopustí domov, dokud se Carly nevzbudí. Zatracení novomanželé.“
„Dej mi tvé číslo na mobil.“ Sally rychle uvažovala, plánovala a přemýšlela, jak nejlépe využít své schopnosti. Vytáhla svůj telefon a nastavila si Jasonovo číslo na rychlou předvolbu. „Pojedu za Carly. Budu užitečnější u počítače. Má někdo z vás policejní vysílačku?“
„Jeden z mladých ano,“ řekl Jason, když vytočil jiné číslo. „Pošlu ho za tebou ke Carly.“
„Dobrá. A pošli taky pár počítačových znalců. Možná budu potřebovat, hackera nebo dva. Zavolám, až budu mít nějaké novinky. Vezmu si auto, jo?“
Jason se poprvé za hodinu usmál. „Já ho nepotřebuju. Joanna tě doprovodí zpátky do auta. Odvedl bych tě sám, ale musím tu zůstat a zorganizovat pátrání.“ Rozhlédl se po vlcích, z nichž mnozí ještě větřili kolem.
„Chápu to.“ A opravdu ho chápala. V lese byla v bezpečí. Vlkodlačí doprovod nepotřebovala, ale myslela si, že to bude pohodlnější. Plavá vlčice, které Jason říkal Johana, se přiblížila. Určitě slyšela, jak řekl její jméno. „Ráda vás poznávám, Joanno. Můžeme vyrazit?“
Vlk jednou štěkl a čekal.
Jason k ní přistoupil a překvapil ji polibkem. „Buď opatrná, zlatíčko.“
„Ty taky.“ Okamžitě vyrazila, vlčice jí běžela po boku.
Přestože v tomhle lese ještě nebyla, Sally neměla problém s orientací. Stromy ji cestou zdravily, a tiše jí zpívaly. Ráda by měla čas si je poslechnout, ale nešlo to. Právě bylo uneseno dítě a nemohla na pomoc zavolat policii. Ne bez vysvětlení a tomu by stejně neuvěřili.
Sally mohla využít i jiné zdroje. V každém případě se o to chtěla pokusit. Kolem bylo hodně lidí i policistů, což mohlo být k jejich prospěchu.
Uviděla auto. Vlčice napřed důkladně větřila kolem, než ji k němu pustila. To byl dobrý nápad. Auto bylo dlouho ponecháno bez dozoru, někdo k němu mohl během té doby přijít a něco s ním provést. Vlčice spokojeně vyštěkla a stromy Sally prozradily, že je všechno v pořádku.
Sally nastoupila a čekala, jestli se k ní vlčice připojí. Když Joanna zůstala na zemi, Sally zavřela dveře a stáhla okénko, aby v případě potřeby slyšela lesní píseň.
„Díky, Joanno.“ A při odjezdu zamávala vlčici. V zrcátku viděla, jak Joanna pozoruje odjíždějící auto a pak mizí v lese.
Sally rychle spěchala na farmu. Než k domu dorazila, padla noc a Carly byla vzhůru. Společně s Dmitrim na ni čekala ve dveřích. Sally jim stručně vyprávěla o únosu a všimla si, jak je Dmitri rozpolcený. Nebylo pochyb o tom, že chce jít hledat chlapce, ale zároveň se bojí opustit Carly. Na to nepotřebovala být čtenář myšlenek.
Sally mu položila ruku na rameno. „Klidně běž. Dám na Carly pozor. Neboj se. Zapojím ji do práce v kanceláři, spolu s vlkodlaky. Musíme projet policejní databázi a provést menší výzkum.“
Jak Sally předem tušila, Carlyiny oči se rozzářily vzrušením. Ta holka byla počítačový maniak. „Bude tady tucet vlkodlaků a jeden velmi odhodlaný a ozbrojený polda. Budeme v pořádku. Slibuju.“
Dmitri chvíli upřeně zíral. „Díky,“ řekl nakonec a vydal se ke dveřím.
Carly ho následovala a vášnivě políbila, než zmizel do noci.
Sally neslyšela motor. Tázavě zvedla obočí na Carly, která se k ní obrátila. „Je ta věc s netopýry pravdivá?“
Carly se zasmála. „Myslím, že kdyby to chtěl, tak se v něj dokáže proměnit.“
„On se dokáže proměňovat?“ Sally vykročila směrem ke kancelářím.
Carly šla vedle ní.
„Ano. Je to úžasné,“ připustila Carly. „Dokonce se dokáže proměnit i v mytologické tvory, třeba v draka, je to paráda.“
„To se vsadím.“ Sally se rozhodla, že o tom bude přemýšlet později. Pro tuto chvíli okupoval její myšlenky unesený chlapec. „Dokážeš se nabourat do sítě místní policie?“
Carly, zavrčela. „Jasně. Chtěj po mě něco těžšího.“
Když vstoupili do kanceláře, vzhlédlo k nim několik dychtivých tváří.
Sally by se tomu zasmála, kdyby situace nebyla tak zoufalá. Vypadali jako surikaty vyskakující z doupat. Nebo možná prérijní psi. Všichni čekali na rozkazy. Možná v ní je něco z Alfy. Nějak se jí líbilo, být v čele.
Sally neztrácela čas. Našla kluka s policejní vysílačkou a nechala ho ji sestavit na Carlyině stole. Posadila se u Carlyina stolu a rozdala úkoly.
„Hned jak se dostanete do policejní sítě, dejte mi vědět a já to převezmu.“
Carly přikývla.
Všem postupně zadala úkoly. Pár jich požádala, aby poslouchali skener a zapisovali hovory. Jeden z kluků u počítače jí řekl, že by mohl získat seznam policejních kódů a Sally souhlasila. Místní určitě používali jiné kódy, než na které byla zvyklá, mohlo by se to hodit.
O pár minut se ozvala Carly. Řekla jen, „Mám to.“ a uvolnila Sally své místo.
Věděla, že jí to bude chvíli trvat a měla hlad, takže vlky požádala, aby přinesli něco k jídlu.
„Co hledáš?“ Zeptala se tiše Carly. Její přítomnost Sally uklidňovala a neodváděla její pozornost, na rozdíl od mladých vlků.
„Nejsem si tím úplně jistá,“ přiznala Sally a upřeně zírala na obrazovku. Prsty jí na klávesnici jen hrály.
„Ty vole,“ řekla Carly. „Vážně ses na počítači zlepšila.“
„Když jsem se stala detektivem, musela jsem se s ním naučit pracovat. Buď jsem musela držet krok s dobou, nebo to vzdát.“ Sally nepřestala hledat v policejní databázi, ani když mluvila. „Hurá. Mám to.“
Carly se naklonil blíž a Sally mlhavě vnímala, že jeden nebo dva vlci jí čtou přes rameno. Nevadilo jí to. Dokud budou mlčet a nebudou ji rušit v přemýšlení, bude to v pořádku.
„Kolik realitních kanceláří je ve městě?“ Zeptala se Sally.
Byl to Seth, kdo odpověděl. „Asi tucet různých lidských firem. Jeden z nich je i měnič, který nám pomáhá, když chceme koupit pozemek.“
„Dobře. Jeden z vás zavolá tomu měniči a poprosí ho, aby zjistil všechno o prodejích za poslední tři týdny. Ostatní oběhnou zbylé realitky.“ Kývla k místu, kde čekal půl tucet vlků na další rozkazy. „Každý z vás si vezme jednu a sežene záznamy o prodeji za uplynulý měsíc. Vytiskněte seznam nových vlastníků a minulé adresy, a pak mi je přinesete.“
Vlci se rozběhli.
Carly zůstala na místě. „Na co myslíš?“ Zeptala se tiše.
„Myslím, že když Jimmyho unesli, museli k tomu mít motiv. Myslím, že únos je jen záminka. Tohle je osobní. Jako by se chtěli s místními vlky střetnout. Proto potřebovali místo, kde ho mohou ukrýt. Musí to být někde, kde nejsou vidět ani slyšet, takže jsou buď mimo město, nebo na předměstí.“
Carly vytáhla notebook a zapnula ho. Nemluvila, soustředila se na zadávání příkazů. Bylo příjemné mít Carly po boku. Sally to na počítači uměla, ale Carly je génius. Dokáže proniknout do jakéhokoli systému i nezákonně. Sally věděla, že někdy je v rámci spravedlnosti nutné překročit zákon, ale nebylo to pro ni snadné.
Až bude po všem, musí se rozhodnout, jestli bude dál pracovat u policie. Když přišlo na spravedlnost, často jí ruce spoutal právě zákon. Díky tomu se cítila frustrovaná a vyhořelá. Tahle dovolená jí to ukázala v nemilosrdném světle. Teď se, ale musí soustředit na Jimmyho.
„Myslím, že jsem něco našla,“ řekla Carly.
Vytrhla tím Sally ze zjišťování informací o včerejších střelcích. Sally se obrátila k notebooku. Bylo na něm otevřeno několik oken.
„Na co se mám dívat?“
„Tady je převod peněz z účtu, který sleduje Dmitri. Věří, že patří agentovi Venifucus jménem Alvin Sanders. Když jsem si to uvědomila, stačilo se na ten účet podívat. Běžné životní náklady. Ale tohle…“ Ukázala na položku na obrazovce. „To je účet místní právní firmy.“ Ukázala na další otevřené okno. „Právní kancelář tu sumu před pár dny převedla na účet v místní bance. Který patří realitce Billa Jeremyho.“
„Kdo kontroluje Billa Jeremyho?“ zařvala Sally.
Zvedla se Sethova hlava. „Právě jsem se jim naboural do systému. Co potřebujete?“ Zeptal se.
„Máte prodej čtrnáctého? Nebo ten týden?“ Střelila od boku Sally.
„Ano. Dva čtrnáctého, ten týden nic dalšího.”
„Vytiskni podrobnosti, cokoliv, co najdeš, u obou transakcí a pak mi to přines, prosím.“
Seth přikývl a sklonil se k práci. Pak Sally uslyšela tiskárnu.
Podívala se na monitor před sebou a přemýšlela, co bude ještě potřebovat.
„Dmitri myslí, že ten chlap je členem Venifucus?“ Zeptala se Sally Carly, která prohledávala další databáze a zjištěné informace okamžitě tiskla. Kdyby nic jiného tak si je Dmitri může později prohlédnout, třeba jim to ještě pomůže.
„Ano,“ odpověděla Carly, když vytáhla papíry z tiskárny. „Podle informací od dalších upírských Mistrů je podezřelý. Hned na několika místech nám vyskočil na radaru, takže sledujeme jeho obchodní transakce, jak nejlépe umíme. Mám dojem, že díky těm informacím od policie, si utvoříme ucelený přehled, díky Sally.“
„Zatím jsem nedokázala najít spojení, ale mám dojem, že je do toho nějak zapletený. Něco mi říká, že za únos Jimmyho jsou výhradně zodpovědní ti lovci. Ale cesta peněz je jasná. Koupil si dům, a jestli je členem Venifucus, tak jim ho dal volně k použití. Přinejmenším nám to umožní vyloučit jiné možnosti.“
Carly přikývla. „Ale stejně nevíme, která z těch nemovitostí to je.“
„To sice ne, ale teď se můžeme soustředit jen na dva domy, což je v takhle velkém městě rozhodně plus. Věř mi, že to mohlo bít mnohem horší.“
Seth přiběhl s několika papíry a podal je Sally. Pozorně si je přečetla, bohužel nezjistila nic, co by jim pomohlo zjistit, který z domů únosci používají. Obě koupě zařizoval jeden právník a bankovní operace proběhly v rámci jedné banky.
„Budeme muset zkontrolovat oba,“ řekla Sally nahlas. „Nechte mě zavolat Jasonovi a uvidíme, jestli náhodou nenašel něco, co by nám pomohlo.“
Stiskla rychlou předvolbu a jen matně zaznamenala, že Seth pozvedl překvapeně obočí. No tak má Alfu na rychlém vytáčení, proč je tím ten kluk tak překvapený?
Jason zvedl hned po prvním zazvonění. „Našli jste něco?“
„Myslím, že ano. Máme dvě místa, kde mohou držet Jimmyho.“
„Díky. My hledali všude, ale nic jsme nenašli.“
„Toho jsem se bála, vzhledem k tomu, že vědí, jak zakrýt svůj pach.“ Sally se podívala na papíry a řekla mu obě adresy.
„Musíme zkontrolovat obě místa,“ Jason řekl povzdechem. „Momentálně nemáme nic, co by nám pomohlo se rozhodnout jen pro jeden. Bohužel jsou téměř na opačných stranách města. Moment…“ Jason chvíli s někým mluvil, pak se vrátil k ní. „Dmitri prohlédne tu nemovitost u jezera. Dostane se tam rychleji, než kdokoli z nás. Vydáme se na ten prázdný statek u silnice. Dostaneme se tam asi za dvacet minut. Část nás si vezme auta a zbytek to vezme přes pole.“ Znělo to, jako by už vyrazil a mluvil s ní za běhu.
„Já bych se tam mohla dostat asi za patnáct minut,“ nabídla mu.
„Ne, Sally. Zůstaň, kde jsi.“ Zavrčel, ale ona nebyla ochotná ustoupit.
„Jsem polda, Jasone. Neříkej mi, jak mám dělat svou práci.”
„Tady nejsi…“ začal, ale ona na ten argument byla připravená.
„A co řekneš Jimmymu? Sorry, hochu… Sally ti sice mohla zachránit život, ale byla právě na dovolené. Tak to si teda nemyslím.“ Nedala mu šanci odpovědět. „Prostě tam jedu.“
Přerušila hovor s vědomím, že ji pravděpodobně momentálně proklíná. Dobře. Tak ať si to užije. Teď se musí soustředit na únosce.
Sally se postavila a přes rameno si přehodila tmavé sako, ale Seth jí zablokoval cestu z kanceláře. Tvářil se ponuře. „Slíbil jsem Dmitrimu, že se o vás obě postarám. A vím, že ani Alfa nechce, abys tam jezdila. Slyšel jsem ho z telefonu.“
K čertu s vlkodlaky a jejich pronikavým sluchem. Sally už toho měla dost. „Můžeš hlídat Carly, ale já jedu. Nestůj mi v cestě.“
Seth se s ní střetl pohledem, chvíli mezi nimi létaly jiskry, ale nakonec ustoupil. Nevypadal moc nadšeně.
„Alfa mě zabije, jestli se ti něco stane,“ řekl zachmuřeně.
„A já ti stáhnu kůži zaživa, jestli se něco stane Carly.“ Sethovi se trochu spravila nálada. „Slíbil jsi to Alfovi a teď chci, abys slíbil i mě, že Carly bude v bezpečí. Nemá bojový výcvik.“ Carly obrátila oči v sloup, ale usmála se na Sally. „Zůstaneš tady, a když se přiblíží něco, co nedokážete zvládnout, okamžitě zavoláš Alfovi. Je to jasné?“
„Ano, madam,“ řekl Seth. „Nechceš, aby s tebou jel někdo další?“
„Rozhodně ne. Vy musíte zůstat tady a hlídat Paní. Jsem ozbrojená a zbytek smečky mi bude těsně v patách.“ Vyrazila a cestou dál mluvila. „Když budu potřebovat pomoc, budu mít na koho se obrátit. Jen zajistím, že se Jimmymu nic nestane, dokud nedorazí posily.“
Nastoupila do SUV a nastartovala. Zamávala Carly a vyrazila po příjezdové cestě, tak rychle, jak se jen odvážila. Vůbec nedbala na omezení rychlosti a jela co nejrychleji k prázdnému statku.
Myslela si, že Jimmyho skrývají právě tam, to místo se k tomu dokonale hodilo. Na pozemku nebylo téměř kde se ukrýt, protože ho obklopovalo prázdné kukuřičné pole. Letos ho nikdo neosel, pravděpodobně proto, že statek změnil majitele.
Sally zaparkovala SUV za alejí stromů, které chránily pastviny před větrem. K domu se blížila pěšky, měla tak větší šanci, že ji únosci nezahlédnou. Měsíc se skryl za mraky, takže se snížila viditelnost, což jí vyhovovalo. Měla na sobě tmavé sako a modré džíny, takže proti tmavé půdě nebyla moc vidět. Jen její obličej a ruce ve tmě zářily, cestou tasila zbraň a držela ji připravenou. Záložní zbraň nechala v pouzdře u kotníku. Byla ráda, že si ji ráno vzala s sebou.
Dostala se tam v dobrém čase, byla rychlejší, než čekala. Jestli to správně vypočítala, tak je Jason se smečkou asi zhruba pět nebo deset minut za ní. To stačí k tomu, aby zjistila, jestli je Jimmy v domě a jestli je v pořádku. Když zjistí kolik je únosců, kde jsou, a jak jsou ozbrojení, bude se jim to hodit. Jakákoli informace se hodí, to zjistila už jako polda. Minuta může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Musela zjistit, jestli ještě dokáže pracovat jako detektiv, jinak se bude muset rozhodnout pro jinou práci.
Když vystoupila z auta, nastavila si telefon na vibrace. Zatím od Dmitriho nedostala žádnou zprávu. Takže měla padesátiprocentní šanci, že najde dům prázdný. Kdyby to tak bylo, mohli se soustředit na druhé místo. Ať tak či onak, čas je podstatný. V předklonu se tiše plížila ke statku, aby snížila možnost, že ji někdo zahlédne.
Na pozemku stála stodola. Na jedné straně se skláněla k zemi, ale nabízela kryt, jak se nepozorovaně přiblížit k domu. Stodolu by měla také zkontrolovat. Chlapce klidně mohli ukrýt tam. Nemuseli použít dům.
Přistoupila ke stodole. Zevnitř nevycházelo světlo, ale to ve skutečnosti nic neznamenalo. Jistě bylo by hezké, kdyby únosci rozsvítili neonový nápis, jsme tady, ale to se ve skutečnosti nestávalo. Dům i stodola byli temné, jediné co ve tmě dokázala vidět, byly její prsty.
„Podívejme, co jsem našel.“
Ozvalo se jí za zády a Sally ve vratech stodoly ztuhla. Plížila se stínem, ale zřejmě to nestačilo. Vůbec si nevšimla přítomnosti někoho dalšího. Rozmrzele se otočila.
Sakra. Je to jeden ze střelců. Ten mladší. Z policejní zprávy věděla, že se jmenuje Bartoloměj Samuels. U boku držela pistoli a marně doufala, že si jí nevšiml.
„Zahoď to,“ nařídil jí a namířil na ni puškou.
Sally věděla, že nemá jinou možnost. Odhodila zbraň. Ta záložní, připoutaná ke kotníku jí byla v tuhle chvíli k ničemu.
Jason se smečkou dorazí za pár minut. Musí do té doby vydržet, a to ani nezjistila, kde je Jimmy. Únosci se během dne asi rozdělili, teď pravděpodobně pracují samostatně. Jediné co věděla určitě je, že Samuels je tady sám. Sally potřebovala zjistit, jestli tady má Jimmyho. Když ho dokáže udržet stranou, budě klidnější. Ten chlap jí nedokáže zabránit v její práci, a ačkoli to vůbec netuší, možná by jí mohl dokonce pomoct.
„Chci jen to dítě.“ Sally dobře věděla, že si ji pamatuje. I ve tmě zahlédla v jeho očích záblesk poznání.
„A všechno, co chceme my, je zbavit svět jejich špíny,“ vyplivl a významně zakýval hlavní směrem dovnitř stodoly. „Vlkodlaci uctívají ďábla.“ Z jeho slov přímo kapala nenávist. Vůbec neuvažoval rozumně.
Sally vešla do stodoly, pozorně prohlížela interiér. Samuels šel těsně za ní a tiskl jí hlaveň do zad. Stodola byla prázdná, včetně stání pro koně. V rohu, kde se stodola skláněla k zemi, byla obrovská díra. Kdyby se jí to povedlo, mohla by jí uniknout.
To, že je stodola prázdná, ji trochu zklamalo. Musela si dávat pozor. Věděla, že na ni Samuels klidně vystřelí, stejně jako na Colleen v lese.
„Vlkodlaci? Zbláznil jste se?“ Potřebovala ho rozmluvit. Kdyby se začal chvástat, mohla by využít jeho rozptýlení k útěku.
„Nedělej, že nevíš, o čem mluvím. Jsi jedna z nich.“
Řekl nesmyslně a pak to uviděla. Tetování na zápěstí. Teď, když ho viděla zblízka, zářila na ni ďábelská energie. Otřásla se.
„Ne,“ řekla záměrně klidně. „Já jsem policejní detektiv ze San Francisca, jsem tady na dovolené. Přijela jsem navštívit přátele. V San Franciscu jsem viděla hodně divných věcí, ale nikdy jsem neslyšela, že by si někdo myslel, že vlkodlaci jsou skuteční. Berete nějaké léky?“
„Jestli nejsi jednou z nich, tak s jedním šukáš. Moore je jejich vůdce, nebo sis to neuvědomila? Viděli jsme tě s ním. Víme, že s nimi máš něco společného. Asi jsi dobrá v posteli, když si tě vybral. Jen se neboj, ověřím si to, než tě zabiju.“ Tlačil ji k jednomu ze stání.
Když ji tam zavře, bude v pasti. Ale neví o tom, že má záložní zbraň. Když nebude mít jinou možnost, tak ji použije. Klidně ho zabije, když bude muset. Ve službě už dvakrát zabila. Nelíbilo se jí to, ale jestli si měla vybrat mezi zločincem a sebou, byla odpověď jasná. Hlavně když je to ubožák, který unáší děti a v lese střílí na mladé dívky.
„Jason Moore je členem Městské rady,“ protestovala, doufala, že ji Jason nebo někdo ze smečky uslyší, až bude dostatečně blízko. „Není možné, že je vlkodlak.“
„Ale ano, slečinko. Narodil se tak. Je to ten nejhorší druh vlkodlaka. Ale my ho dostaneme. Stejně jako všechny ostatní, kteří nás teď honí.“
Byl škodolibí, takže v ní vzbudil podezření.
„Vy jste toho chlapce unesli, abyste je vylákali? To nebyl nejlepší nápad, pane Samuelsi. Určitě tuší, že je to past, Je mnohem chytřejší než vy.”
„Ale není chytřejší než dvě libry C-4,“ vyhrkl se zlým smíchem.
Ach ne.



21 komentářů:

  1. Moc děkuji za překlad je to napinava kapitola :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za pokračování, překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  3. Ja mám miesto textu biele pruhy,aj na mobile tak isto.Neviem si to prečítat.:-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už je to opraveno. Nemůžu to opravit, dokud není kapitola na blogu zveřejněná, takže to opravuji, až přijdu z práce nebo ze školy...

      Vymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Diana, tak si to bílé označ ;-) a text je pak vidět:-)

    díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Vdaka za skvelý preklad a som zvedavá na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad a korekci ��

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad a korekruru :-D

    OdpovědětVymazat