pátek 23. října 2015

V zajetí draka - 5. kapitola 3/3


Nejistě se zvedla na nohy, nějak se jí podařilo udržet se vzpřímeně a otočila se na vůdce elfů, který se před ní uklonil. Zíral přímo na ni. „Neznám vás odněkud?“
Její vnitřní alarm se rozezněl a všechny spásné myšlenky ji opustily. Zatřepala hlavou a řekla: „Nikdy jsme se nepotkali.“

„Jsem si jistý, že už jsem vás jednou viděl. Vypadáte…“ Jeho oči barvy moře se rozšířily. „Vypadáte přesně jako…“
Dragos ji uchopil za kotník.
„Jasně, vypadám přesně jako Greta Garbo,“ přerušila ho hlasitě. Vlna strachu způsobila, že se jí čelo orosilo potem. Drž klapačku, elfe! „To slyším často.“
„Mylady, je mi velkou ctí se s vámi seznámit,“ vydechl vůdce elfů. Hluboce se jí uklonil, jeho předešlý všeobecný respekt se proměnil v úctu. Když se zase narovnal, zářil jeho obličej radostí. „Ani netušíte, jak moc jsme doufali a modlili se, aby se v tomto světě po vaší matce něco zachovalo.“
Ostatní elfové na ni zírali, jejich obličeje svítily zvědavostí. Naštvaně hleděla na vůdce elfů. „Nemám ponětí, o čem to mluvíte,“ řekla.
Vypadalo to, že se pokusil ovládnout svou radost, ale stále ji v něm cítila pulsovat. Se smíchem odpověděl: „Oh, samozřejmě, odpusťte mi. Zmýlil jsem se.“
Poté se v její hlavě ozval telepatický hlas jako hluboký zvon: Jmenuji se Ferion. Kdysi jsem znal ženu, která vám byla podobná. Setkání s ní byl jeden z největších darů, kterého se mi v životě dostalo.
Těší mě, že mi to říkáte, odpověděla. Ale je pro mě nebezpečné, když o tom mluvíme a já nejsem ta žena. Ve skutečnosti jsem mnohem míň.
Ne v mých očích, řekl. Prosím, dovolte nám, abychom vám poskytli útočiště. Vím, že náš lord a naše paní by vás uvítali se stejnou radostí jako já. Vaší přítomnosti u nás bychom si velmi považovali.
Zaváhala, na moment byla v pokušení. Myšlenka na takové přivítání trhala jejím osamělým srdcem. Ale Ferionovo uctívání mluvilo proti. Neuměla si představit žít v takovém prostředí. A už vůbec ne, když ji považovali za něco, co nebyla. Nebyla vůbec nic zvláštního, jen stvoření s minimem magické energie, které ovládalo hloupý salónní trik a mělo prořízlou pusu, která ji přiváděla do potíží. Život u elfů, kde by si připadala jako podvodnice, kde by zestárla a zemřela, zatímco všichni kolem ní by zůstali beze změny, to by byl jen jiný druh samoty.
Žárlivá ruka se kolem jejího kotníku sevřela silněji. Podívala se dolů na Draga, který ji sledoval s přimhouřenýma očima.
Děkuji vám za nabídku útočiště. Možná, že ji jednoho dne využiji, řekla Ferionovi. Sice nemohla nabídku přijmout, nedokázala ale ani říct ne něčemu, co by mohlo být jediným domovem, který jí byl kdy nabídnut. V mezidobí musím vyrovnat dluh.
Ferion řekl nahlas: „Mylady, prosím. Pojďte s námi! Nezůstávejte u té Bestie!“
Klekla si vedle Dragose a opatrně vrhla pohled pod svetr, který zakrýval krvavou ránu. Už přestala krvácet. Opatrně, jak jen to bylo možné, otřela krvavé stopy z jeho ramene, otřela si ruce o látku a poskládala svetr tak, aby nebyly skvrny vidět.
„Tato katastrofa je jen má vina,“ řekla. „Musím udělat, co je třeba, abych dluh vyrovnala.“
Dragosovo sevření kolem její nohy se uvolnilo. Jeho prsty ji nenápadně hladily po lýtku.
To ji tak naštvalo, že po něm vyjela: „Je jedno, co si myslíš, ale já ti nepatřím. Nebyl bys tu, kdybych tu nebyla já, proto tě doprovodím na hranici elfí říše. Vím, že jsi ztratil hlavu, jaks byl rozzlobený, posedlý, teritoriální, chtěls svůj majetek nazpět a tak. Ale teď vážně: Neukradla jsem nic jiného než jedno mizerné penny. A kromě toho jsem ti za něj dala jiný.“
Koutek jeho brutálně svůdných rtů se pozvedl k úsměvu.
Elfové se nijak neměli k tomu, aby se Dragose dotkli, takže mu musela pomoct sama, jak jen to šlo. Než se zvedl ze země a opřel se o ni svým zdravým ramenem, už jich nebylo. Ale ona věděla, že ještě nebyli pryč.
„Vzala jsi penny z roku 1962,“ řekl Dragos. Měl zaťaté zuby. „Nechala jsi tam penny z roku 1975. To není žádná náhrada.“
Zírala na něj. „Proboha! To je až strašidelné, že sis toho všiml.“
„Znám každý předmět ve svém pokladu a vím přesně, kde se nachází,“ vysvětlil jí. „Každý, do nejmenšího kousku.“
„Měl bys zajít k doktorovi a nechat se vyšetřit na nutkavou neurózu,“ vyprskla. „Možná se to dá léčit.“
Jeho hrudník se otřásal potlačovaným smíchem.
Soustředila se na to klást jednu nohu před druhou. Opíral se o ni, jak nejméně to šlo – jinak by oba skončili na zemi. Přesto měla pocit, jakoby na krku tahala náklaďák.
Vrátili se do domu. Zhroutil se na pohovku, rukou si zakryl oči a jednu nohu natáhl přes okraj. Druhou nohu postavil na zem. Krev a odtržené knoflíky košili od Armaniho úplně zničily. Koukala na Dragovu širokou hruď, pod kterou se rýsovaly břišní svaly, které mizely za páskem jeho riflí.
Panebože. Ten muž byl zraněný a ona tu stála a zírala na něj jako nějaký úchylák v obchodě s pornem. „Nemám to v hlavě v pořádku,“ zamumlala.
Spod ruky se ozvalo: „K tomuto komentáři se ještě vrátím.“
Obrátila se směrem ke kuchyni. „Přinesu trochu vody.“
„Skotskou.“
„Oukej. A vodu.“
Přinesla mu láhev skotské spolu se džbánkem vody a ručníkem. Chňapl po skotské, odšrouboval víčko a polovinu vypil na ex. Čekala, až se bude muset nadechnout, poté si sedla na dřevěný konferenční stolek a ručníkem mu omyla krev z prsou. Z rány už nebylo vidět víc než bílá jizvička.
„Ještě to bolí?“ zeptala se. Hlodala v ní úzkost.
„Ano.“
„Je mi to líto.“
„Tvůj hlas je příliš hlasitý. Drž klapačku!“ přikázal jí. Skousla rty a pokračovala v mytí.
Povzdechl si a pohnul se. Sice neztratil nic ze svého smrtícího živočišného půvabu, přesto se nedalo přehlédnout, že má bolesti. „S tím ručníkem pokračuj! Je to příjemné.“ Zaváhal. „Prosím.“
Poté, co na okamžik úplně strnula, odpověděla: „Přinesu čistý.“
Krvavý ručník hodila do umyvadla, vzala nový a pospíchala nazpět. Nepohnul se. Začala mu mokrým ručníkem přejíždět přes prsa a ramena. Předtím z něho sálalo horko, ale teď to bylo inferno. Zvedla mu ruku, kterou měl položenou přes břicho a poté, co mu vyhrnula rukáv, ji očistila. Znovu ji položila a uchopila druhou, kterou si zakrýval oči. Nechal ji být, jeho oči se zpod přimhouřených víček leskly.
„To byl ten telefonát,“ řekla. „Kvůli těm steakům. Nezavolala jsem číslo z telefonního seznamu. Naučila jsem se nazpět nouzové telefonní číslo, které mi někdo dal.“
„Rozumím,“ přišla suchá odpověď.
Přikývla, ponořila teplý hadřík do džbánu s vodou, aby ho zchladila a začala znovu. Slova jí tryskala z úst. „Když jsem volala, měla jsem strach. Myslela jsem si, že mě chceš zabít.“
„Tomu taky rozumím.“
„Je mi to líto,“ vybuchla. Sebrala mu láhev skotské a zhluboka se napila.
Když láhev odložila, uviděla ho usmívat se. „Dobře,“ řekl. „Mělo by ti to být líto. Za poslední dva dny jsi mě stála nevyčíslitelné množství pracovní síly, desítky miliónů dolarů na náhradách škody…“
„Hej! Jedno si ujasněme. Já nebyla ta, co ztratila nervy a zařvala tak, že by to probudilo i mrtvé.“ Narovnala si záda a zuřivě na něj pohlédla.
Jeho úsměv se rozšířil, bílý proužek v temnotě, která se začala sbírat v pokoji. „Kvůli tobě dojde ke zrušení množství smluv s Elfí říší a cítím se pod psa.“
Ukázala na něj prstem. „To ty jsi porušil smlouvy. Neměls sem chodit. To je přece šílené.“ Pauza. Zarmouceně na něj pohlédla. „Opravdu se cítíš pod psa?“
„Tak nějak.“ Ukázal na láhev a ona mu ji podala. „Moje tělo proti tomu jedu bojuje. Teď už je to lepší. Už brzy se budu moct pohybovat bez pomoci.“
Otočila se a s tichým povzdechem se opřela zády o pohovku. Tvář odvrátila tak, aby na ni neviděl. Skrčila nohy, lokty se opřela o kolena a pěstmi si zakryla oči. Její bolest hlavy se zhoršovala. „Nevím přesně, kde Elfí říše končí, ale nebude to dlouho trvat, než k hranici dojedeme. Jen pár hodin. Ještě máme čas.“
Prsty zaryl do jejích vlasů a nadzvedl pár pramenů. „Chci trochu tvých vlasů.“
Zvedla hlavu. „Cože?“
„Řekl jsem: Chci pár tvých vlasů. Dej mi jeden pramen a já ti prominu to vloupání.“
„Oh - oukej. Jasně.“ Zašilhala směrem k němu. „Takže já ti dám jeden pramen svých vlasů, dostanu tě na hranici Elfí říše a tam tě vysadím?“
Zasmál se. „Nikdy jsem neřekl, že tě nechám jít. Jen jsem řekl, že ti odpustím.“
„Věděla jsem, že by to bylo příliš jednoduché,“ zamumlala. „Nikde nejdeš na věci přímo, co? Takže, proč mi odpustíš, ale nenecháš mě odejít?“ Poklesla jí ramena. „Zapomeň na to! Na takový rozhovor jsem příliš unavená.“
Stále se jí prsty probíral ve vlasech. „Dala jsi někdy nějaké svému příteli?“
Zavíraly se jí oči. Jemné tahání na pokožce hlavy způsobovalo, že bylo nemožné držet hlavu zvednutou. „Ex,“ zamrmlala.
„Ex,“ opravil se.
„Ne.“ Bojovala proti tomu uspávajícímu pocitu pohody, aby zůstala vzhůru a dost nepřesvědčivě jeho ruku odstrčila. „Přestaň s tím! Nemůžu udržet oči otevřené, když to děláš.“
„Tak toho nech.“ Jemně jí položil ruku na hlavu. Líbilo se mu, jak jí ospalostí zjemněl hlas. Líbilo se mu, že už nebyla cítit strachem, ale že v jejím pachu zachytil slabý závan vzrušení. „Klidně spi,“ zamumlal.
„Musíme dodržet lhůtu. Nastavit budík.“ Když se pokoušela zvednout se na nohy, chytil ji kolem pasu a stáhl ji na sebe. To nebylo nijak těžké. Na jednu stranu ještě nenašla rovnováhu, na druhou byla únavou nejistá na nohou. S uf se snažila od něj odtáhnout, ale objal ji rukama a pevně ji držel.
„Polož se!“ přikázal jí. „Postarám se o to, abychom včas vyrazili. Teď spi!“
Sesypala se jako domeček z karet. Posunul jí hlavu na pohodlnější místo na jeho nezraněném rameni. „Přestaň mi rozkazovat,“ zazívala. Pod záminkou hledání pohodlnější pozice se otřela tváří o jeho hruď a užívala si pocitu blízkosti teplého, mocného mužského těla. Prosakoval do chladných trhlin, které brázdily její nitro. „Nejsi můj šéf.“
„Spi!“ řekl.
A najednou, z jedné sekundy na druhou, usnula.
Nebyl tam nikdo, kdo by mohl zahlédnout, jak se snaží přitisknout své rty na její čelo.

Došel k závěru, že to se mu taky líbí.

17 komentářů:

  1. Děkuji moc za skvělý překlad!!!❤

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Skvelý preklad a korektúra a neviem sa dočkať pokračovania :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc Děkuju.. tuhle knížku jsem si zamilovala! ❤
    už se nemůžu dočkat pokračování.. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za překlad. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem,skvelý prekad a skvelá kniha.:-) diana

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc a moc za překlad ... je to skvělá kniha a nemůžu se dočkat pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji a musím se přidat je to skvělá kniha :-) :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat