pondělí 19. října 2015

V zajetí draka - 4. kapitola 2/2


Když mlčení neustávalo, opatrně otevřela jedno oko. Prohlížel si ji, v jeho očích podobným lávě se zračil ostražitý zájem. „Jsi posedlá?“ zeptal se.

Dvakrát si musela odkašlat, než odpověděla. „Vypadá to tak, že? Po všech těch idiotských akcích, které se mi za poslední měsíc podařily. Při všem tom stresu jsem byla úplně mimo sebe. Ta cizinka se zmocnila mých úst. Vypadá to, že nemá žádný vypínač. Nic ve zlém.“ Koutky jejích úst se pozvedly do nejistého úsměvu. „Vsadím se, že chcete zpátky svoje penny.“
S ladným půvabem pustil její ruce a poklekl nad ní. „Co myslíš?“
Její ruce vylétly nahoru a než tomu mohla zabránit, chvějícími se prsty narovnala límeček jeho košile. Na pozadí jeho širokého sloupovitého krku se vyjímaly její ruce jako něžné bílé větve.
Dragos zíral na její ruce. Nechala je sklouznout na svou hruď a propletla prsty. „Myslím,“ řekla, „že byste udělal cokoliv, abyste dostal svoje penny nazpět. Je jedno, co bylo ukradeno. Stejně tak, kdo to ukradl a jak daleko byste musel zajít, abyste ho našel.“
„Nikdo mi nevezme, co mi patří.“ Jeho vrčení rozvibrovalo zem. Vycenil zuby a sklonil se k ní, až se jeho nos dotkl jejího. „Nikdo.“
Svatá matko boží, šel z něho strach, ale byl nádherný. Její oči se znovu naplnily slzami a její pohled se zamlžil. Přikývla a šeptla: „Já vím. Já… asi to pro vás nic neznamená, a ani neočekávám, že by to něco změnilo, ale je mi to líto.“
Dragos naklonil hlavu na stranu, jeho zájem se probudil. „To stálo ve tvém vzkazu.“
Blížily se k nim hlasy. Pia natáhla krk a uviděla páreček ruku v ruce mířící k nim. Dragos jí položil ruku na ústa, aby ji umlčel. Zatímco pozorovali zamilovaný páreček, došlo jí, že je zřejmě zaštiťuje před zvědavými pohledy. To byla jediná možnost. Jinak by kdokoliv, kdo by viděl, jak muž napadl na pláži ženu, zavolal policii. A pak by došlo k úplně zbytečnému masakru.
Když páreček prošel kolem, přesunul Dragos svou váhu na jednu ruku a prstem přejel přes její bradu a podél celého krku. Pohledem sledoval cestu, který se jeho prst vydal, zatímco pokračoval přes jemné klenutí klíční kosti až k lemu jejího topu.
Jeho prst cítila na své jemné kůži horce a drsně. Silně se roztřásla a potlačila zasténání. Proboha, neměla ani ponětí, že je její libido tak zkažené. Tady nad ní klečel nejdravější ze všech dravců a šířil kolem sebe nebezpečí. Byl to jediný opravdový drak, o jehož existenci se vědělo. Bylo to, jako by byl přírodní památka nebo něco podobného.
Panebože, není jen starší než Velký kaňon, ale i mocný jako papež, král fae a prezident spojených států v jedné osobě. Některé antické kultury ho uctívaly jako boha.
Než ji zabije, určitě jí ublíží. A ona nemohla myslet na nic jiného, než jak horké byly jeho polibky v tom snu a jak úžasné bylo cítit dotek jeho prstu, když kopíroval siluetu jejího těla. Rozum jí vynechával. Mrkla dolů na jeho ruku. Její dech byl nevyrovnaný, srdce jí uhánělo jako o závod.
Dragos uchopil jeden pramen jejích vlasů a promnul ho mezi prsty. Poté ho držel proti světlu večerního slunce. Zíral na pramen, otáčel ho nejdřív na jednu stranu a pak na druhou. Nedělal nic jiného, než že ji držel přitisknutou na zemi, přesto bylo nepředstavitelné, že by mu unikla. Síla, která se skrývala v jeho pohledu, byla tak mocná, že se Pia rozechvěla. Vlna smyslného horka zalila každou jasnou myšlenku, kterou by možná ještě někde našla. Vlna způsobila, že zvlhla.
Víc se ponížit, znemožnit nebo odhalit nemohla. Jeho ultracitlivým wyr-nosem dokázal samozřejmě zachytit každičkou změnu v jejím těle. Musel si všimnout jejího rostoucího vzrušení. Bezpochyby dokázal vnímat každou její reakci podle feromonů, které kolem sebe šířila. Přitom ona o něm nevěděla nic. Jeho pohled byl uzavřený, výraz jeho obličeje tak vážný, že neměla ponětí, co si myslel – až na...
Pia pohlédla na obrovské mužné tělo, které se nad ní tyčilo – jeho dlouhý trup se ze širokých ramen zužoval ke štíhlému a pevnému pasu. Byl oblečen spíše prakticky než moderně: džíny a jednoduchá bílá hedvábná košile od Armaniho, která byla zastrčená v kalhotách a s ohrnutými rukávy.
Okusovala si ret a zírala na nezpochybnitelný důkaz, který se boulil pod zipem jeho kalhot. Když uviděla to vyboulení a zbytek jeho těla, vytřeštila oči. Jasně. Co se týkalo velikosti, tak ty podrobnosti ze snu nebyly pouhou smyšlenkou. Ani trochu.
Ptala se sama sebe, jestli bude taky takhle vzrušený, když jí urazí hlavu. Byl to drak, wyr-bestie, všeobecně známý jako jedna z nejstarších bytostí ze Starých ras a podle pověstí nebezpečný, úskočný a bez skrupulí. Normální lidské rozumové pochody pro něj neplatily.
„No, to se společensky vysvětlit nedá,“ zamumlala.
„Ššt!“ řekl Dragos.
Zmlkla, pokoušela se na nic nemyslet a čekala, zatímco se dívala, jak studuje pramen jejích vlasů.
Její vlasy jí vždy připadaly tak trochu hrubé, silné a tak světlé, že vypadaly jako bílé. Na špičkách se jiskřily zlatavé odrazy slunečního světla. Když je neměla jako obvykle sepnuté do culíku, ale měla je rozpuštěné, sahaly jí dobrý kus pod lopatky.
Dragos pevně sevřel ruku kolem dlouhého, světlého pramene, přidržel si ho u nosu a zhluboka se nadechl. To bylo ono. To bylo to tajemství, kterému nemohl přijít na kloub. Představil si ho jako divoký sluneční svit, ale to měl k dispozici jen slabý odvar zachycený na kousku papíru.
Ten skutečný, pravý pach ho ohromil. Její jemné, ženské vůni se nějak podařilo zachytit esenci slunečních paprsků. Nějakým způsobem ho to přeneslo do minulosti, dále, než by mělo být možné, zpátky k tomu ránu, kdy se vyhříval ve světle a magii. Tato dávno minulá doba byla tak mladá a čistá.
Pomalu nacházel cestu zpátky do přítomnosti a pokračoval v pozorování a zkoumání jejích vlasů. Na omak byly jako čínské hedvábí a světelné odlesky měly stejnou barvu jako zlaté žíly, které znal jen on. Vlastnil peruánskou sošku ze třináctého století, která měla stejnou barvu. Opustil její vlasy a přešel ke zkoumání všeho ostatního na této záhadné, nevypočitatelné ženě.
„Nemyslel jsem, že budeš tak mladá,“ řekl. Cítil, jak v něm narůstá stejné divoké vzrušení, které ho popadlo tenkrát dávno, když ztratil nad sebou kontrolu a hnal se v lese za něčím… lovil… něco. Shlédl na ni, jak tam tak pod ním ležela bez pohnutí a poslušná, zmobilizoval poslední zbytky svého sebeovládání.
„Máš v sobě wyr-krev. A lidskou.“
Když polkla, sledoval její dlouhé půvabné krční svaly. „Je mi pětadvacet,“ řekla ochraptělým hlasem.
Dravec v něm zaregistroval, že na poznámku o wyr-krvi nereagovala. Ale třpytila se potlačovanou magií, a vzpomněl si, že ve snu zářila jako měsíc.
Bylo toto záření myšleno symbolicky nebo doslovně? Jaký druh wyra nebo fae zářil tímto způsobem? Elfové nosili světlo v sobě, ale s tím, co viděl ve snu, se to nedalo srovnávat.
„Podívej se na sebe,“ řekl tiše, skoro jakoby jen pro sebe. „Jsi dítě, nic než okamžik, úder srdce.“
Rozechvěle nabrala vzduch. „Jsem víc než to.“
Až na cuknutí obočím nevěnoval tomuto slabému protestu žádnou pozornost.
Přes její bledost měla na soby barvy šperku. V jejích vlasech byly zlaté odlesky. Krémový tón její světlé pokožky měl barvu perel. Její velké oči, které na něj pohlížely s takovým bázlivým, bezbranným vzrušením, měly modrofialovou barvu, tak sytou jako noční nebe. Jako safíry. Skoro si dokázal představit, jak se v jejích očích odrážejí daleké hvězdy.
Opřel se dozadu na paty a vstal, přičemž ji sebou vytáhl do stoje. „Teď půjdeme tam, kde bydlíš.“
Trochu zavrávorala, když měla zase půdu pod nohama a Dragos ji sledoval s ostražitostí divokého zvířete. „Proč?“ zeptala se s blýsknutím v modrých očích. „Stejně mě zabijete. Proč už to prostě neuděláte?“
„Nemáš ani ponětí, co s tebou udělám,“ řekl. To byla pravda, protože to sám nevěděl. Zaplavovaly ho neznámé pocity a impulsy. Přimhouřil oči a prohlížel si její obličej. Řekl: „Mám plno otázek. Prostě mi řekneš, co chci vědět? A já tě nechám jít.“
„Myslíte to vážně?“ Vyhledala jeho pohled.
Zasmál se, chraplavý, zákeřný chechtot. „Ne.“
V očích jí zaplápolal vztek, ale potlačila ho. „Pochopitelně,“ řekla mdlým hlasem, otočila se a vydala se nazpět k domu na pláži.
Dragos ji zamračeně následoval. Stejně jako na fotkách, ani teď se mu nelíbil její unavený, slabý hlas a uzavřená tvář. Tlumilo to její barvy drahokamu. Strach a stres tvořily v jejím pachu disharmonii a potlačovaly opojnou vůni jejího vzrušení.
Vlna vzteku byla mnohem zajímavější. I vztek měl svůj pach. Jako praskání táborového ohně.
Zvedla z písku svoje sandálky. Sledoval její chutňoučký zadeček a dlouhé, štíhlé nohy, zatímco stoupali po dřevěných schodech a vstoupili do domu posunovacími dveřmi. Sotva vešli do domu, sandály upustila na zem. Poté za nimi zavřel dveře a zamkl je.
Přešla ke kuchyňskému dřezu a soustředila se na to, aby vodou vyplavila všechen ten písek ze škrábanců na dlaních. Dům se ochlazoval a pod nohama cítila chladnou dlažbu. Culík měla celý rozcuchaný, takže si připadala, že má na hlavě vrabčí hnízdo.
Stále stejným unaveným hlasem se zeptala: „Chcete něco k jídlu?“
Zarazil se. Už zase ho překvapila. Opřel se o stěnu. Nedalo se předvídat, co ta bláznivka provede dalšího. „Co by bylo, kdyby ano?“ zeptal se.
Podívala se na něj s napjatým výrazem ve tváři. „Pak bych musela zavolat donáškovou službu. Jsem vegetariánka a to vy, jak je všeobecně známo, nejste. Pokud nejsem na jídelníčku já sama, nemohu vám nabídnout nic, co by vám mohlo chutnat.“
Chtěla mu předložit večeři?
Musel té ženě položit pár vážných otázek a najít svůj majetek. A pak tu bylo taky rozhořčení a vztek, který přechodně odložil stranou, ale nezahnal. Musel dát průchod spravedlnosti a postarat se o potrestání, ale nejdřív musel prozkoumat to cizí teritorium, na které vstoupil.
Něco ho napadlo. Poprvé po dlouhé době, možná dokonce za několik století, se nenudil. Od okamžiku, kdy ve svém úkrytu zvedl ten kousek papíru, ho jeho zlodějka znovu a znovu překvapovala.
Dragos se podrbal na bradě a připravil se na to, že se bude bavit. „Něco objednej!“ řekl.
Začala listovat telefonním seznamem položeným na kuchyňské desce a přeskočila žluté a červené stránky pro řemeslníky až došla k zeleným stránkám, týkajících se firem Starých ras. Se skloněnou hlavou si mumlala sama pro sebe.
Dragos se předklonil a sotva zachytil, co říkala. „Co?“
Zarazila se a podívala se na něj obrovskýma očima. „Co-co?“ zeptala se.
„Zašeptala jsi „Objednej něco, prosím!“ vysvětlil jí. „Chceš mi tím snad něco říct?“
Byla překvapená, že přes napjatou situaci pociťovala určité pobavení. „Normálně,“ vysvětlovala tomu drakovi, „říkají lidé „prosím,“ když něco chtějí. Vy jste řekl „Něco objednej!“. Většina lidí by řekla, „Objednej něco, prosím!“
„Hm.“ Dragos si založil ruce na prsou. „Ale já jsem o to neprosil, já jsem to přikázal.“
Pia si dvěma prsty promnula kořen nosu. „Přesně tak.“
Prstem přejela po zelené stránce, až došla k číslu jedné staré restaurace. Chvějícími se prsty naťukala číslo do telefonu.
Na druhém konci se ozval mladistvý, melodický hlas. Elfové.
Vědoma si jeho pronikavého zlatého pohledu, který na ní s nemilosrdnou trpělivostí spočíval, řekla Pia: „Volám z domu na pláži ve Folly Beach.“ Nadiktovala adresu. „Dovážíte jídlo i do této oblasti?“
„Samozřejmě,“ řekl hlas. „Tato adresa je nám známa.“
„Ráda bych objednala tucet steaků,“ řekla, poté se podívala na svého únosce. „Dragosi, chcete je syrové nebo propečené?“
„Jen medium,“ odpověděl.
Osoba na druhém konci linky se syčivě nadechla. „Budeme u vás, co nejrychleji to půjde,“ řekla. „Mohlo by to chvíli trvat. Termín dodání něco do hodiny.“
Vymazala číslo z paměti mobilu, stiskla vypínací tlačítko a položila ho na stůl. Vypadalo to, že Dragos z ní nespustil oči od té doby, co vstoupili do domu. To byla další z věcí na seznamu, které jí přišly podivné.
Stála tam a zírala na své ruce. Hodinu, pomyslela si.
Proboha, připadalo jí to jako věčnost. Ramena jí poklesla. Už neměla ani trošku adrenalinu, který by mohla do svého krevního oběhu vyslat. „Brzy tu budou. Co teď?“
Dragos se odlepil od stěny. „Teď,“ řekl, „mi prozradíš, proč jsi mě okradla. A jak. Obzvlášť si popovídáme o tom jak.“


17 komentářů:

  1. Skvělé, díky moc za pokračování kapitoly

    OdpovědětVymazat
  2. Úžasné! Děkuji za překlad a korekci :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za skvělý překlad!!!❤

    OdpovědětVymazat
  4. Prečo mám pocit, že nevolala do reštaurácie ????
    Vdaka za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  6. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat