neděle 18. října 2015

V zajetí draka - 4. kapitola 1/2


Rozrušená hrubým probuzením se Pia skulila z postele a dopotácela do koupelny, aby se vysprchovala. Mimo krému na ruce a rtěnky neměla v batohu žádné toaletní potřeby, takže musela vystačit se zabaleným kouskem mýdla z motelu. Trvalo to věčnost, než se s ním propracovala svými dlouhými vlasy, ale aspoň že voda byla teplá a bylo jí dost. Při mytí si všimla bolestivého místa na krku. Zarazila se a prsty přejela po citlivém místečku. Co to bylo? Poté, co se ještě jednou pořádně umyla, zamotala rozcuchané vlasy do ručníku, sáhla po dalším, aby se osušila a otřela zapařené zrcadlo nad umyvadlem, aby si prohlédla svůj krk.

Kousanec. Otisk zubů. Pomalu přejížděla po oblasti mezi krkem a ramenem. Kůže nebyla protržená, ale byl vidět otisk zubů a modřina kolem.
„Ten hajzl mi udělal cucflek?“ zašeptala.
Ve snu? Naskočila jí husí kůže, přejela si rozechvěle po pažích a vyhýbala se pohledu do zrcadla na svůj bílý obličej s kruhy pod očima.
Nějakým způsobem se její sen stal skutečností. Jeho magie ji našla. Věděl, jak vypadá. Prozradila mu své jméno.
Okamžitě musí odsud zmizet.
Ještěže má další tři jména, včetně osobních dokladů, které to potvrzovaly. Protože to jméno, které používala celý svůj život, bude teď muset zapomenout. Pia Alessandra Giovanni musí zmizet.
Ucítila bodnutí. Další ztráta. Toto jméno jí dala matka jako milou vzpomínku na svůj čas strávený ve středověké Florencii. Co ještě bude muset ztratit? Očividně opravdu všechno.
Na její unavenou mysl už toho bylo příliš. Drsně si vykartáčovala vlasy, nešťastná z toho, že byly bez kondicionéru totálně zašmodrchané. Poté si znovu oblékla své špinavé oblečení.
Když nastartovala Hondu, hodiny na palubovce ukazovaly 6:30. Nespala ani dvě hodiny.
Znovu projela kolem obsluhovacího okénka, kde koupila džus, kávu a jablečný koláč, ze kterého nebyla schopna spolknout ani sousto. Když se nebe zabarvilo do pastelových tónů a vyjasnilo se do plného denního světla, pokračovala na jih. Čím jižněji jela, tím bylo tepleji, až nakonec otevřela okna a shrnula střechu Hondy.
Kdyby tu cestu podnikla z jiného důvodu, líbila by se jí. Nebe bylo bezmračné a krajina v Severní Karolíně byla jiná než její obvyklé prostředí. Stromy byly zelenější než v New Yorku a vše působilo na její smysly cizokrajně. Kolem cesty viděla zahrady plné bujných kamélií, růží, azalek a magnólií s růžovými květy. Stříbrný louisianský mech visel z větví starého dubu jako módní štóly, které zdobily krásnou ženu. Půvab a krása Charlestonu a okolí tvořily výrazný kontrast k živé městské kulise, kterou nechala za sebou.
Když jí Quentin předal popis cesty k jeho domu na pláži v místě zvaném Folly Beach, nemohla potlačit ironické zachichotání. Folly. Anglicky pošetilost. Ha! Pláž byla vzdálená asi dvacet minut jižně od Charlestonu. Jak jí vysvětlil, většina objektů zde byly prázdninové domy. Ten svůj vlastnil přes třicet let a byl vybavený nábytkem, prádlem i kuchyňskými potřebami.
Když se Pia blížila ke svému cíli, zastavila u obchodního domu, aby nakoupila nejnutnější věci jako oblečení, toaletní potřeby, aspirin, telefonní kartu a potraviny. Ve frontě u pokladny vedle regálu s alkoholem podlehla slabosti a koupila i láhev skotské. Děvče si musí stanovit priority. Jestli si po tomto hrůzostrašném týdnu nezasloužila drink, pak kdy?
Nákupy naskládala do kufru Hondy. O chvíli později už pomalu jela po úzké cestě podél pobřeží. Mezi prázdninovými domy občas zahlédla Atlantik, jehož vůni vítr zanesl až do auta.
I světlo tu bylo jiné, jasnější. A v blízkosti cítila místo prosycené magií, někde se tu nacházel průchod do Jinozemě. Nepřekvapovalo ji to, protože věděla, že Elfí dvůr se musí nacházet buďto v Charlestonu nebo v nejbližším okolí.
Quentinův dům se rozkládal na konci ulice blíže k pláži. Byl větší než většina domů, kolem kterých projela a měl k dispozici vlastní malou příjezdovou cestu a garáž. Poté, co zaparkovala, posbírala tašky s nákupem a vstoupila do domu. Působil prázdně, i když byl zřejmě díky uklízecím službám vyvětraný a čistý.
Měla na výběr ze tří ložnic. Jako první uklidila potraviny a poté se rozhodla pro největší z ložnic, která měla u sebe koupelnu. Vysypala toaletní potřeby na stolek a vyskládala i své nové oblečení a spodní prádlo. Našla ručníky a povlečení, s nímž pomalými systematickými pohyby povlékla postel. Jakmile skončila, svlékla si džíny, zalezla pod deku a stočila se do klubíčka.
Brzy bude muset přemýšlet o svých dalších krocích a pokusit se vymyslet nějaký plán. I když Cuelebre nemohl tak hluboko na území elfů proniknout, měl víc peněz než bůh a stejně tak zaměstnanců. Nemohla riskovat tím, že by se tu zdržovala příliš dlouho.
Jen by na pár minut zavřela oči.
Za pár hodin se trhnutím probudila. Několik zamlžených okamžiků si nemohla vzpomenout, kde je a proč. Poté ji zaplavily vzpomínky a Pia klesla nazpět do polštářů.
Oukej. Život stál za hovno. Ale aspoň neměla další bláznivý sexuální sen, v němž by ji někdo kousnul.
V pokoji bylo nedýchatelno a příliš teplo. I když byly závěsy zatažené, slabé světlo způsobovalo efekt, jako kdyby teď bylo slunce na obloze mnohem níž, než když si šla lehnout. Vysoukala se z postele a oblékla si něco z těch nových věcí - nízko posazené capri kalhoty, sandálky a červený top se špagetovými ramínky. Její prsa byla malá a pevná, takže podprsenku nepotřebovala.
Vykoukla ven. Blížil se večer, odhadovala to na něco kolem páté. Šla do koupelny, aby si nastříkala do obličeje studenou vodu. Kartáčem ještě jednou zpracovala neposlušné vlasy a znovu je sepnula do culíku. Vešla do kuchyně a prohlédla si jídelnu oddělenou pultem a barovými stoličkami. Skleněnými posuvnými dveřmi jídelny bylo možno vyjít na velkou terasu, kde stál jednoduchý zahradní nábytek. Schody vedly na pláž.
Sešla těch pár schodů dolů. Zůstala stát v písku vyhřátým od slunce a pár minut zhluboka dýchala, zatímco pozorovala nekonečný horizont a naslouchala mumlajícímu tanci klidného moře, které naráželo na pláž. Sundala si sandály a došla k vodě, aby ozkoušela, jaké to je, nechat si mořskou pěnu protékat skrz prsty. Byla dost studená. Napětí, které se jí zahnízdilo mezi rameny, se uvolnilo. Pozorovala jednoho racka, který se vznášel nad hladinou. Poté se vydala na procházku podél vody.
S přicházejícím večerem bylo na pláži už jen pár lidí. Žena se dvěma dětmi se procházela asi padesát metrů od moře. Sbírali mušle a kamínky. Z jednoho prázdninového domu se ozvalo volání a oni vešli dovnitř.
Pia si povzdechla a pokoušela se skrz překážkovou dráhu ve své hlavě přemýšlet. Skákala od jednoho nápadu k druhému jako kulička v hracím automatu. Aspoň že jí spánek pomohl a v hlavě se jí trochu vyjasnilo.
Ptala se sama sebe, jestli Keith ještě žije a překvapeně zjistila, že ji ta myšlenka rozesmutnila. Poté pomyslela na tu stínovou magickou moc, která jí dala artefakt dostatečně silný, aby překonal bezpečnostní opatření Cuelebra. To pomyšlení jí nahánělo hrůzu. Raději na to nebude myslet.
Nakonec pomyslela na Quentinovo ochranitelské chování, jeho tvrdohlavé naléhání, že jí musí pomoct a drtivé objetí, ve kterém ji držel. Oči se jí začaly plnit slzami. Ani o tom raději nebude přemýšlet. Keith byl minulost. Quentin byl minulost. Celý její život byl minulost.
Nasadila zuřivou grimasu a protřela si oči. Takže, co teď? Cuelebre znal její jméno. O ten problém se postarala. Věděl, jak vypadá. Možná dokonce znal i její pach, takže by mohla změnit svůj vzhled, možná si obarvit vlasy a ostříhat je. Ale aby zakryla svou pachovou stopu, bude muset přijít na něco chytrého.
Nemůžu tu zůstat a musím se zbavit té Hondy. Potřebuji nové auto a musí to vypadat jako náhodná výměna, kterou bude těžké vysledovat. Možná by měla několikrát po sobě rychle vystřídat auto. To by ho mohlo přinejmenším zdržet. Musí se pohybovat podle náhodného vzoru a přerušit jakékoliv spojení s Quentinem a svou minulostí. A musí najít cestu, jak zabránit, aby se ten darebák dostal do jejích snů.
K tomu ale bylo zapotřebí mnohem víc magických znalostí, než měla. Její matka by se uměla fyzicky, a stejně tak psychicky, ukrýt, ale tento talent nebyl u Pii nijak silný. Sice měla dobře rozvinutý smysl pro magii, přesto nedokázala ani polovinu věcí z toho, čeho byla schopná její matka.
Poslední dárek, který jí Quentin dal minulý večer, bylo osmimístné číslo, které se musela naučit nazpaměť. Znám v Charlestonu lidi, řekl. Jestli budeš potřebovat pomoc, zavolej jim.
Odvážila by se? Kdo byli ti lidé? Obrátila se na sever s úmyslem vrátit se do domu. Odvážila by se zůstat tu ještě jednu noc?
Vzhlédla k nebi a zůstala stát. V dálce, těsně nad vodou, se objevil malý flíček. Vypadalo to jako vlnění nad asfaltovou silnicí za horkého slunného dne. Ale tento večer v květnu se ochlazovalo, nebe na východě ztmavlo a široko daleko nebyl žádný asfalt.
Rukou si zaclonila oči. Co to bylo? Bylo to velké a rychle se to zvětšovalo. Když sledovala, jak ten flek narůstá, sevřel se jí žaludek. Ještě nikdy nic takového neviděla, ale věděla, že to není nic dobrého.
Moment! Ten mihotající se flek ve vzduchu se nezvětšoval, on se přibližoval.
Zatraceně!
Piiny myšlenky se roztříštily na čirý instinkt. Otočila se a vyrazila. Sice nezdědila všechny schopnosti své matky, ale jestli měla k něčemu neobyčejný talent, byl to běh. Její bosé nohy se zaryly do písku a ona po pláži skoro letěla.
Ale skoro letět není to samé jako opravdu letět. I když běžela tak rychle, jak dokázala, věděla, že tomu, co se k ní blížilo, neunikne.
Zezadu se k ní blížil stín. Na okamžik uviděla před sebou na písku siluetu obrovské okřídlené postavy s hadím krkem a velkou hrůzostrašnou hlavou. Poté se stín smrskl a o sekundu později jí do zad narazila hora.
Upadla do písku tak prudce až si to vyrazilo dech. Hora se proměnila v pevné a těžké mužské tělo. Svalnaté paže se opřely do písku vedle ní. Obrovské ruce ji chytily za zápěstí, zatímco dlouhé stehno ji přišpendlilo záda a nohy.
Při pokusu získat prostor pro svůj zmáčknutý hrudník, aby se mohla nadechnout, zasyčela. Jak dopadla, odřela si ruce a kolena. Zírala na ruce, které ji svíraly. Stejně jako jeho paže byly silné a měly tmavý bronzový odstín, který se dramaticky odrážel od její vlastní světlé kůže.
Její rozum zakňučel. Byla táááááák mrtvá.
Muž přitiskl nos do jejích vlasů a zhluboka se nadechl. Po těle jí přeběhl křečovitý záchvěv. On ji očuchával. Cítila jeho nos v zátylku. Otíral si obličej o její vlasy. V hrdle se jí ozval vzlyk a hned odumřel.
„Hezký lov,“ zavrčel. Jeho hluboký hlas cítila na zádech.
Zakašlala a před ní se zvedl obláček písku. „Ne moc dlouhý.“
Tíha z jejích zad se zvedla, s omračující rychlostí ji obrátil. S nárazem znovu dopadla do písku, ruce roztažené, protože ji stále držel za zápěstí.
Vycenil zuby do strašidelného úsměvu. „Můžeme si to kdykoliv zopakovat.“
Při pomyšlení, že by ji pustil a pak se na ni znovu vrhl, aby si s ní mohl hrát jako obrovská kočka, ji zamrazilo.
„Tady nesmíte být,“ zašeptala. Oči jí slzely od nárazu do písku. Pokoušela se soustředit na ten temný, zamračený obličej, který se nad ní skláněl. Najednou viděla docela jasně.
Cuelebre byl dech beroucí. Vycházela z něj moc a magická energie, zářil jako temné slunce a měl v sobě takovou brutální atraktivitu. Jeho rysy byly ostré, jako by je vytesal sochař z kamene. Tmavohnědá pokožka měla bronzový nádech a jeho dračí oči se leskly jako tekuté zlato. Ve své lidské podobě měřil přes dva metry. Sto padesát kilo dominantního wyr-muže zavalilo její tělo jako lavina. Vedle něho se cítila drobná a velmi křehká.
Vlasy měl temně černé. Stejně jako v jejím snu. Klouzaly skrz její prsty jako hedvábí.
Úlek z jeho útoku ještě nezpracovala, ale všimla si něčeho mnohem překvapivějšího. Nohu měl přehozenou přes její a zíral na její krk. V očích se mu zablesklo poznání. Díval se na kousnutí, které jí způsobil, na boku ucítila něco dlouhého a tvrdého.
„Je to váš dlouhý, šupinatý, ještěří ocas nebo jste tak rád, že mě vidíte?“
Ne, to teď snad neřekla.
Nebo ano?
Zkroutila se hanbou, stiskla víčka k sobě a očekávala, že se její jednotlivé části rozptýlí po celé pláži.
Nic se nestalo - ani dobrého, ani špatného. Ještě nic. Možná, že když bude mít oči pevně zavřené, tak to tak zůstane.

S chvějícími se rty zašeptala: „To jsem nechtěla říct. Eh, té bláznivky, co obývá mé tělo, si nevšímejte.“

20 komentářů:

  1. Děkuji moc za skvělý překlad!!!❤

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to som fakt zvedavá na pokračovanie:-) vdaka za preklad a korektúru :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Joooo, super, moc dekuji za krasnou kapitolu :0)))

    OdpovědětVymazat
  4. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za dnešní část :)

    OdpovědětVymazat
  7. Tak tohle je neco! Ja zni nemuzu. :-D uz se nemohu dockat dalsi casti. Diky moc

    OdpovědětVymazat
  8. Jej, tak teď se opravdu těším na další díl. :D

    OdpovědětVymazat
  9. Tak ten konec byl super! Děkuju a těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  11. Super!! :D Děkuji ;)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. moc díky za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat