pátek 16. října 2015

V zajetí draka - 3. kapitola 2/2


Dragos se na posteli vymrštil se zkřiveným obličejem, v ruce držel svou bolavou erekci. Koule ho bolely tak, že zavrávoral dopředu a musel se přidržet o hranu mahagonové komody. Rozechvěle se přes ni předklonil.
Co to k čertu?

Iluze, kterou vyslal, měla jeho zlodějku svést pomocí jejích nejtajnějších fantazií, nejintimnějších přání. Počítal se vším, od snu o bohatství, moci, úspěchu až po slávu – ale sex? Starý oportunisto, nadával si sám sobě a pospíchal následovat její přání a vtáhnout ji hlouběji a hlouběji do snové pasti.
Poté vešla do jeho ložnice, a jeho svět ustrnul na místě.
Byla krásnější, než by si kdy dovedl představit, její tělo zářilo světlem jejího vlastního, vnitřního měsíce. Rozum mu úplně vynechal. Čím byla? Jeho znalosti Starých ras byly skoro encyklopedického rozsahu, shromažďované tisíce let. Hledal v minulosti nějakou vzpomínku na bytost tohoto druhu – a narazil do zdi. Všechno, na co si dokázal vzpomenout, byla vzdálená vzpomínka na dobu, kdy ve vzduchu zachytil závan vůně, která ho přiváděla k šílenství.
Teď si vzpomněl. Před staletími byl na severu Umbrie na lovu v lese, když zachytil divokou vůni, kterou nedokázal zařadit a která se podobala vůni jeho zlodějky. Sledoval ji, několikrát ji ztratil a zase našel, přičemž si byl jistý, že zaslechl šustění listí, jak před ním nějaké tajemné stvoření utíká. Les byl naplněný magickou energií, tenkrát, když byl svět i on o mnoho mladší.
Ve snu se zaměřil naplno na tuto ženu, chtěl pochopit a přiřadit dávno ztracenou vzpomínku k tomu, co se dělo teď. Ale neuspěl. Magie, kterou byla obdařena, byla jemná a něžná, překrytá ženskostí a krásou. Byla divoká, tajemná a stejně tak chladná jako její záření podobné měsíčnímu svitu. Když se k němu blížila s půvabným pohybem úzkých boků, pootevřenými rty a očima, ve kterých se leskla smyslná touha, celé jeho tělo úlekem strnulo.
Touhou po něm, Velké bestii. Cuelebre. Wyrmovi.
Sám se nepoznával, stejně jako vulkán, který z něho vytryskl. Bestie se na ni vrhla a vzala si ji s brutální, lačnou silou.
A jí se to líbilo.
Zmocnila se ho slepá touha a hořela v něm takovým způsobem, jako ještě nikdy před tím. Propadl tomuto pocitu a té ženě celým svým tělem i svou starou, zkaženou duší. Čaroděj byl sám očarován. Smyslné, vlnám podobné pohyby ladné ženské postavy, když ležela pod ním, byly jako zjevení. Líbat její plné rty, její lačná ústa ho navnadilo. Nemohl myslet na nic jiného, než jak se do ní zanořit v nespoutaném opojení.
Přesto se mu podařilo důvod, proč to kouzlo vyslovil, nezapomenout. V koutku své mysli chápal: Ať už byl tento snový zážitek jakýkoliv, neměl by hlad tišit, ale vyvolávat. Sloužilo k tomu, aby využil slabostí a přání svých obětí a použil je proti nim, aby je takto dostal pod svou kontrolu. V takovém snu nikdy nedojde k naplnění, jen k neustálému narůstání touhy.
Ale když kouzlo zintenzívnil, aby ji přinutil k naprosté kapitulaci, vzepřela se mu.
Jeho zlodějka mu řekla Ne.
Zavrčel a praštil do mahagonové komody, až se rozbila na dva díly. Zvedl postel a mrštil jí přes celý pokoj. Poté pěstmi bušil do stěny. Musel trefit nějakou ocelovou výztuž, protože něco ve stěně luplo a celá se vyboulila.
Dveře ložnice se rozrazily. Rychlostí nepostřehnutelnou lidskému oku se otočil, zuby vyceněné. Rune a Aryal vstoupili do místnosti jako dvojčata, napůl oblečená těla připravená k boji. Jeho Jednička měla v ruce meč, zatímco Aryal držela poloautomatickou pistoli. Rune převzal levou stranu a metr osmdesát vysoká harpyje se vrhla doprava, než jim došlo, že Dragos nebyl napaden. Pomalu se zvedali ze země.
Jedno se muselo jeho strážcům přičíst k dobru - že se neobrátili na útěk, když uviděli před sebou nahou postavu svého zuřícího pána. Dragos dokonce musel uznat, že to od nich byla odvaha, že vůbec vstoupili do jeho ložnice. Držel se té myšlenky tak dlouho, až se ovládl natolik, aby jim nesrazil hlavu z ramenou.
„Špatné sny?“ zeptal se Rune, když se s klidným a neohroženým pohledem zvedl ze své bojové pozice a špičku meče nechal klesnout k zemi.
„Mám její lidské jméno,“ řekl.
Všichni věděli, koho myslí.
„Pia Giovanni. Zjistěte o ní všechno, co se dá! Rychle! A přiveďte mi tu čarodějku. Potřebuji sledovací kouzlo.“
Harpyje přejela pohledem po zdevastované ložnici a protočila oči. Na malý okamžik visel její život na vlásku. Kdyby v tomto okamžiku řekla jediné slovo, zemřela by v plamenech.
„ZATRACENĚ, HEJBNĚTE SEBOU!“
Celé patro se pod jeho řevem otřáslo. Vyběhli ze dveří. Očividně byli chytří stejně jako odvážní.
Zbytky iluze ho nahlodávaly. Spěšně se oblékl a vyšel na balkón, kde začal přecházet sem a tam. Apartmán byl jako vězení. Dokonce i obrovské, do daleka se rozkládájící hlučné panorama města mu připadalo jako klec. Chtěl se vznést do vzduchu, pociťoval impuls něco ulovit, ale dokud nepřijde čarodějka, byl tu uvězněný a neschopný letu.
Se sevřenými pěstmi stál drak na okraji římsy a přimhouřenýma očima pozoroval maličké postavičky lidiček, které se osmdesát poschodí pod ním čile pohybovaly po ulici.
O chvíli později řekl Rune telepaticky: Mylorde, čarodějka je tu.
Do mé kanceláře! rozkázal a po římse přešel k místu, kde se o poschodí níž nacházela jeho kancelář. Odtamtud seskočil na římsu pod ním.
Rune a čarodějka už čekali. Gryf na Dragovo náhlé objevení nereagoval, ale když se narovnával do své plné výšky, čarodějka na něj zírala. Lidská žena byla latinskoamerického původu, vysoká a krásná. Když otevřel skleněné dveře a vstoupil dovnitř, rychle svůj pohled sklopila.
Cuelebre Enterprises uzavřel smlouvu s nejlepší čarodějkou města už před pár lety. Dragos se nikdy nenamáhal zapamatovat její jméno, ale poznal ji. Měla z něho strach, což ignoroval. Všichni lidé měli z něho strach. Tak to mělo být.
Zavrčel: „Potřebuji sledovací kouzlo pro jednu ženu.“
Čarodějka naklonila hlavu a odpověděla: „Jistě, mylorde. Jak víte, sledovací kouzlo vytvořím tím lepší, čím více informací o cílové oběti budu znát.“
„Její jméno je Pia Giovanni,“ řekla Dragos. Podal jí svazek fotografií z bezpečnostních kamer v obchodě. „Vypadá takto.“
Čarodějka strnula, oči upřené na první fotku. Její obličej byl úplně bez výrazu, ale něco, drobná změna jejího postoje nebo jejího dechu, v něm probudilo dravce. Plíživým pohybem se k ní blížil. Cítil její tělesné teplo a puls na jejím krku i zápěstích, který se v jeho přítomnosti zrychlil. „Znáte tu ženu?“
Žena na něj pohlédla svým tmavýma očima. „Viděla jsem ji v magické čtvrti. Její jméno jsem neznala.“
Její obličej zůstal bez výrazu, nic neprozrazoval. Nebyl to nevinný klid, spíš naučená disciplína. A přesto říkala pravdu. Dravec v něm se stáhl. Bradou ukázal na fotky. „Stačí její jméno a tyto fotky?“
Čarodějka odpověděla: „Tyto informace k výrobě kouzla stačí. Ale bylo by silnější a dlouhodobější, kdybyste měl něco jejího, co bych použila jako pevný bod. Dobré sledovací kouzlo je komplikovanější než hledací kouzlo. Musí se umět přizpůsobit a pohybovat se, když osoba změní směr.“
To ho ani v nejmenším nepřekvapilo, proto sáhl Dragos do kapsy košile a vytáhl ziploc sáček, ve kterém měl uložen pokladní lístek. „Náhodou mám opravdu něco, co bychom mohli použít.“


16 komentářů:

  1. Skvelé:-) teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za pokračování tohoto skvělého překladu

    OdpovědětVymazat
  3. Super ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc za skvělý překlad!!!❤

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za další překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc díky za překlad a korekci. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat