úterý 13. října 2015

V zajetí draka - 2. kapitola 3/3


Dragos stál na okraji balkónu svého apartmánu úplně nahoře v Cuelebre Toweru. Slunce se dotýkalo horizontu, ale on shlížel na město. Tak pozdě mělo klesající slunce barvu a sytost starého bílého burgundského. Rozkročil se, ruce sepjal za zády.

Balkón byl jeho oblíbeným místem při meditaci. Neměl žádné zábradlí, kolem celé budovy byl jen velký zděný parapet. Balkón byl pro něj jeho praktická soukromá startovací a přistávací plocha, když se mu nechtělo jít na střechu, kterou využívali jeho strážci a někteří privilegovaní příslušníci jeho dvora. Přístup k apartmánu byl možný skrz množství skleněných dveří.
Cuelebre Enterprises byl mateřský koncern mnoha firem a neustále se držel v žebříčku deseti nejlepších podniků na světě. Kasina, hotely, obchod s akciemi, nadace, soukromá žoldácká armáda, banky. Zaměstnával tisíce fae, elfů, wyrů a lidí po celém světě, i když mnoho z wyrů dávalo přednost žít ve státě New Yorku, kde spadali pod právo a ochranu této Říše.
Tito wyrové, kteří se zdržovali na dvoře Draga, a zaujímali klíčové pozice v jeho firmách, byli zpravidla dravci: druh měničů, kterým se obzvlášť dařilo v soutěživém, nevypočitatelném a někdy i krutém prostředí. Ale existovalo i pár nápadných výjimek jako například mluvčí fae Thistle Periwinkle, které její přátelé říkali Tricks.
Stejně jako Rune, jeho Jednička, bylo všech jeho sedm strážců nesmrtelné bytosti se silnou magickou energií. Všichni byli draví ptáci. Čtyři z nich byly gryfové, a to Rune, Constantine, Graydon a Bayne. Každý z nich byl zodpovědný za mír v jedn ze čtyř částí Dragovy říše. Gargoyle Grym zodpovídal za bezpečnost v Cuelebre Enterprises. Tiago, jeden ze tří hromových ptáků, o jejichž existenci věděl, vedl Dragovu soukromou armádu.
A nakonec harpyje Aryal, která vedla vyšetřování. Nelíbilo se jí, že musela vyšetřování té krádeže předat Runovi. Nebyla pověstná zrovna svou veselou povahou. Mělo to svůj důvod, že na jeho dvoře zastávala jednu z nejvyšších pozic. Dragos se zašklebil. Když se rozzuřila, byla Harpyje jako zplozenec pekla.
Sáhl do kapsy košile a vytáhl kousek papíru, který tam zanechal zloděj. Zpráva byla naškrábaná na zadní stranu účtenky. Tenký papír už měl oslí rohy. Rozložil ho a přečetl, co si zloděj den předtím kupoval. Jedno balení lékořicových tyčinek značky Twizzlers a velkou třešňovou kolu.
Rune, řekl telepaticky.
Odpověď jeho Jedničky přišla okamžitě. Mylorde.
Zajedeš... Zašilhal na vybledlé písmo na účtence. Pojedeš k obchodu 7-Eleven na dvaačtyřicáté ulici a ať ti vydají všechen filmový materiál z kamer za posledních čtyřiadvacet hodin. Je docela možné, že na nich bude ten zloděj.
O-pra-vdu, řekl Rune táhlým hlasem. Jeho lovecké instinkty se probudily. Okamžitě vyrážím. Za hodinu jsem zpátky.
Oh, a Rune? Přines mi Twizzlers a třešňovou kolu. Chtěl vědět, jak to chutná.
Jasně, jeho Jednička zněla překvapeně. Dragosi?
Co? Zamrkal a protáhl se, zatímco si užíval posledních slunečních paprsků.
Nevíš, kolik by té koly mělo být? Mentální hlas jeho Jedničky zněl divně.
Znali se a pracovali spolu už mnoho staletí. Dragos řekl: Znáš mé chutě. Budu to mít rád?
Teď, když se Dragos znovu ovládal, s ním Rune jednal zase tím normálním, přátelským způsobem. Jo, to si nemyslím, kamaráde. Nikdy jsem neviděl, že by ti chutnala bufetová strava.
Tak malou. Dragos zvedl účtenku, začichal k ní a zamračil se. I pro jeho jemný nos papír tu apartní ženskou vůni pomalu ztrácel a nahrazoval ji jeho pach.
Vešel do bytu. Apartmán zabíral celé horní poschodí Věže. Přímo pod ním se nacházely jeho kanceláře a konferenční sály, jídelna pro vedoucí pracovníky, tělocvična a další volně dostupné prostory. Ve třetím poschodí odshora bydleli jeho strážci stejně jako nejvýše postavení příslušníci jeho dvora a jeho podniku. Všechny pokoje a sály měly velkorysé rozměry.
Dragos šel do kuchyně. Bylo to pro něj cizí území, plné pochromovaných přístrojů a pracovních desek. Nikdo tam nebyl. Vydal se ke společné kuchyni, která se starala o zásobování jídelny stejně jako o potřeby strážců a vedoucích pracovníků. O poschodí níž ji našel.
Vstoupil lítacími dveřmi. Půl tuctu kuchyňských pomocníků na něj zůstalo zírat. V jednom rohu vykvikl malý mužíček a zbledl. A bledl dál, až zmizel.
Šéfkuchařka se k němu rozeběhla, zatímco si utírala ruce. Ve své wyr-podobě byla Canis Dirus, ale během pracovní doby měla na sobě lidskou podobu vysoké, šedovlasé ženy středního věku. „Jaká neočekávaná čest, mylorde,“ vyhrkla. „Co pro vás můžeme udělat?“
„Existují takové plastikové sáčky s něčím jako zipem. Viděl jsem to v reklamě,“ řekl Dragos. Luskl prsty, jak se pokoušel vzpomenout si na název. „Dává se do toho jídlo.“
„Ziploc-sáčky?“ zeptala se opatrně.
Prstem na ni ukázal. „Ano. Jeden takový chci.“
Otočila se a zasyčela na personál. Jedna fae se rozběhla ke skříni a hned byla zpátky. Hluboko se před Dragem uklonila, s hlavou skloněnou a očima upřenýma do země mu podávala papírovou krabici. Vytáhl z ní jeden sáček, vložil do něj ústřižek z pokladny obchodu 7-Eleven a uzavřel ho.
„Perfektní.“ Malý sáček si vložil do kapsy košile. Když vycházel ven, ignoroval šuškání, které se za ním ozývalo.
Během čekání na Runeho šel do své kanceláře, aby se zabýval nejnutnějšími problémy, vyžadujícími pozornost. Jeho čtyři asistenti, všechno pečlivě vybraní wyrové, každý kvůli svým schopnostem a robustní postavě, sídlili ve vedlejších prostorách, které byly vyzdobeny abstraktními impresionistickými uměleckými díly a sochami.
Jeho kancelář se nacházela v rohu budovy a byla vyladěna do přírodních barev dřeva a kamene. Stejně jako v apartmánu byly vnější stěny kanceláře skleněné s vestavěnými skleněnými dveřmi, které vedly na jeho soukromý balkón. Vnitřní stěny byly ozdobeny dvěma obrazy na plátně. Pocházely ze série Aerial zemřelé umělkyně Jane Frank, v nichž zachycovala krajiny z ptačí perspektivy. Jedno plátno zobrazovalo krajinu ve dne, druhé v noci.
Když seděl za psacím stolem, jeho první asistent Kristoff strčil svou rozcuchanou tmavou hlavu do dveří. Dragos zlobně zaťal zuby. Hlavu skloněnou nad smlouvami na stole, řekl: „Pojďte dál! Ale opatrně.“
Za jeho postavou podobnou medvědovi a houpavou chůzí měniče se skrýval absolvent Harvardu v oboru hospodářství s pohotovou, vychytralou hlavičkou. Chytrý medvěd, kterým Kristoff bezpochyby byl, vyslovil dvě slova, která mu garantovala Dragovu pozornost: „Urien Lorelle.“
Zvedl hlavu. Urien Lorelle, král Temných fae, byl jeden ze sedmi vládců Starých ras. Jeho říše ležela v oblasti Chicaga a byl Dragovým úhlavním nepřítelem, nenáviděl ho ze všeho nejvíc. Opřel se o opěradlo židle a natáhl ruce. „Dejte to sem!“
S rukama plnými dokumentů se Kristoff vrhl kupředu a rozložil papíry na psacím stole. „Mám to – spojení mezi Lorellem a vývojem zbraní, které jsme hledali. Tady jsou ode všeho kopie. Bilance Transcontinental Power a Light pro burzovní dohled, plnou moc z minulého roku, telefonní konference a čtvrtletní zpráva. Důležité stránky jsem označil a napsal zprávu.“
Podnik Trancontinental Power a Light Inc. založený v devatenáctém století patřil k největším soukromým podnikům v oboru energie. A král Temných fae byl jeho největším akcionářem.
Dragos vytáhl formulář s roční závěrečnou zprávou a prolistoval ho. Dokument Úřadu pro dohled nad burzou byl tlustý, asi 450 stránek dlouhý a nacpaný statistikami, tabulkami a grafy.
Urien Lorelle a Dragos měli v mnoha věcech naprosto odlišný názor. Lorellův podnik se podílel na snižování kopců. Dragos byl proti tomu. Urienova flotila zastaralých uhelných dolů ročně vyprodukovala přes sto miliónů tun oxidu uhelnatého. Dragos dával přednost tomu při létání dýchat čerstvý vzduch. Urien chtěl Draga vidět mrtvého. Dragos chtěl nejen, aby byl Urien mrtvý, ale taky totálně zničený.
„Protože raději žiješ v Jinozemi, tak je ti jedno, kolik škody naděláš v životním prostředí tady na této straně, ty anachronický bastarde,“ zamumlal a ke Kristoffovi řekl: „Shrňte mi to.“
„Transcontinental založil společenost s názvem RYVN. Zkratka znamená… to není důležité. RYVN si podal na ministerstvu energií žádost o povolení využívat jednu starou továrnu na Středním Východě, kde se v padesátých letech produkovala obranná zařízení. RYVN tvrdí, že tam chtějí prozkoumat možnost stavby nové atomové elektrárny,“ odpověděl jeho asistent.
Dragosovi oči se blýskaly jako jiskřičky. Zasyčel: „Obranná zařízení.“
Kristoff přikývl, tmavé oči se mu leskly. „Výroba zbraní.“
Finanční dokumenty, které držel v ruce, byly cítit papírem a tiskařskou tuší, ale Dragos cítil i pach blížícího se krveprolití.
„Kontaktujte našeho muže na ministerstvu. Postarejte se o to, aby jejich žádost zamítl a aby věděl proč. Poté chci, abyste tu společnost rozbil. Až toho dosáhnete, zjistěte si každého jednotlivého partnera a jednoho po druhém demontujte. O tento projekt se postarejte sám.“
„V pořádku,“ řekl Kristoff.
„Žádné slitování, Krisi. Když se s tím vypořádáme hned, nikdo už si nedovolí spojovat se s Urienem.“
„Rozpočet?“ zeptal se Kristoff.
„Neomezený.“ Když se wyr otočil k odchodu, Dragos ještě dodal: „A Krisi? Postarejte se, aby věděli, kdo je zničil. Obzvlášť Urien.“
„Jasně,“ Kristoff se zašklebil.
Tolik diferencí mezi ním a králem Temných fae. Tolik nenávisti a tak málo času.
V tom okamžiku se ve dveřích objevil Rune. Na sobě měl obnošené džíny, kanady a tričko s lebkou smrti. Slámově zbarvené vlasy gryfa byly rozcuchané. Nesl dva papírové poháry na nápoj, plastikový sáček a pod paží nacpanou aktovku. Sáček vysypal na stůl, balení twizzleru dopadlo na desku.
Dragos jedno balení hned roztrhl. Rune do pohárů zastrčil brčka, jeden podal Dragovi a druhý si nechal.
„Mám ten filmový materiál,“ řekl Rune a ukázal na aktovku v ruce. „Víš, co hledáme?“
„Vytiskni fotku každého, kdo si koupil twizzlery a třešňovou kolu a přines mi je. Jen tyto dvě věci, jinak nic. Bude to žena, možná v přestrojení.“ Dragos se zakousl do červené tyčinky. S odporem pohlédl na zbylou půlku v ruce a hodil ji do koše. Pak vzal pohár a opatrně usrkl brčkem.
Nad jeho výrazem v obličeji Rune propukl v řehot. „Říkal jsem, že ti to nebude chutnat.“
„Tos říkal.“ Pití taky skončilo v koši. „Jak to tak vypadá, tak budeš na záznamech hledat někoho, kdo nemá absolutně žádný vkus.“
„To by nemělo dlouho trvat. Díkybohu za rychloposuv,“ řekl Rune. Chňapl po zbylých twizzlerech a mrknul na Draga. „Tobě nechutnají...“ řekl a odešel.
Dragos se znovu pustil do práce, ale jeho koncentrace byla rozptýlená jinými věcmi. Na třech širokých obrazovkách naproti na stěně běžely tři různé zpravodajské kanály. Jeho zbylí tři asistenti chodili sem a tam. Titulek na jednom kanále upoutal jeho pozornost, takže zesílil zvuk. Předběžné odhady škod, které toto odpoledne způsobil, už dosáhly dvoumístné miliónové cifry.
Reportér natáčel rozhovory s kolemjdoucími. Jedna žena se slzami v očích vypovídala: „Zapomeňte na věcné škody. Po tom, co jsem slyšela ten zvuk, budu potřebovat do konce života terapii. Zajímalo by mě, jak za to Cuelebre zaplatí!“
Zase to ztlumil. To penny se začalo pěkně prodražovat.
Za okny, která pokrývala celou stěnu, mezitím pokročil večer v hlubokou noc. Do kanceláře vběhl Rune. V ruce držel štos papírů.
„Mám to! Mám ji!“ zvolala jeho Jednička. „Plno lidí kupovalo hromadu těch svinstev, ale je tam jen jedna žena, která koupila twizzlery s kolou. Není to šílené?“
Dragos se opřel o opěradlo. Když mu Rune podal podklady, ucítil nával plný temné předtuchy. Prolistoval fotky. Všechny ukazovaly stejnou kulisu: pokladny a skleněné vchodové dveře do obchodu.
Rune dosedl do židle a sledoval, jak Dragos jedním netrpělivým pohybem ruky smetl všechno ze stolu a začal fotky jednotlivě rozkládat na stůl.
Rune vytiskl řadu fotek o rozměrech 20x28 centimetrů. Když Dragos vedle sebe položil černobílé obrázky, skoro si mohl představit, jak se ta žena na fotkách pohybuje. Už se nemohl dočkat, až shlédne celý filmový materiál a skutečně ji uvidí v pohybu.
Tady otevřela dveře. Pohnula se doprava a zmizela ze zorného pole kamery. Pak se zase objevila s balením twizzleru a nápojem ve štíhlých rukou. Zaplatila a usmála se na pokladního. Na posledním obrázku vyšla předními dveřmi.
Znovu fotky procházel, tentokrát důkladněji.
Kvůli úhlu záběru to nemohl říct s jistotou, ale na normální lidskou ženu byla příliš vysoká. Její dlouhé končetiny a ladné křivky jí propůjčovaly půvab chrta. Kamera zachytila klenuté klíční kosti. Husté vlasy měla sepnuté do culíku, který vypadal tak nějak nepořádně a byl buďto bílý nebo měl jinou světlou barvu. Tipoval by na nějaký odstín blond. Její srdcovitý obličej byl příliš mladý, než aby přicházela v úvahu šedá.
Dragovo tmavé obočí se zamračilo. Žena vypadala unaveně, jakoby byla myšlenkami jinde. Ne, vypadala víc než jen unaveně – působila uštvaně. Úsměv, který věnovala pokladnímu, byl zdvořilý, dokonce přátelský, ale smutný. Nebyla to, co očekával, ale hluboko ve svých starých kostech cítil, že je to jeho zlodějka.
Prstem obkroužil obrysy její postavy na fotce, kde vycházela ze dveří. Byl to jediný snímek, který ji ukazoval, když odcházela. Ten obrázek se mu nelíbil. Dlaní do něj udeřil a zmačkal ho v pěsti.
„Mám tě,“ řekl.
„Mám otázku,“ pronesl Rune. Gryf natáhl své dlouhé nohy před sebe, v očích se mu zračila zvědavost. „Jak jsi přišel na to, abych šel rovnou do toho obchodu? A jak jsi věděl, co mám hledat?“
Dragos vzhlédl, v jeho očích zaplápolala žárlivost. „Jak, to je jedno. Našli jsme ji a tvůj podíl je tím u konce. Můžeš se vrátit ke svým povinnostem.“
Rune kývl směrem k fotkám. „Co s ní?“
„Postarám se o ni.“ Dragos vycenil zuby. „Ulovím ji. Sám.“
Poslal Runeho pryč, vyšel nahoru do svého apartmánu a otevřel skleněné dveře. Do pokoje pronikl jarní podvečerní čerstvý vzduch. Postavil se do dveří a pozoroval blikající světla města.
Kde jsi, zlodějko? Vím, že jsi na útěku, řekl do noci.
Zvedl hlavu a nasál mnohovrstvý pach velkoměsta, který k němu zanesl vítr.
Moc, ať už magická nebo jiná, měla svá vlastní pravidla. Zjišťoval, že se propadá do nudné samolibosti. Život se řídil podle jeho přání nebo ho donutil svou vůlí. Neptal se, bral. Když se nějaká část jeho podnikání ukázala jako nebezpečná, nechal ji zničit. Žádné slitování.
Dragos povolal svou magickou energii a začal šeptat do noci zaříkání. V myšlenkách se při tom soustředil na obraz své zlodějky. Magická vlákna se natahovala jako dlouho nepoužívané svaly a vyplazila se ven do větru. Bylo jen otázkou času, než najdou svůj cíl.

Mám tě.

20 komentářů:

  1. Dakujem,memyslela som si, že ju tak skoro odhalí.A dakujem za každo dennu kapitolu.:-) :-) :-) diana

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za skvělý překlad!!!❤

    OdpovědětVymazat
  4. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělé ... díky moc za perfektní překlad zajímavé knihy!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Krásné. Moc děkuji a velmi se těším na další kapitoly. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Tak to som zvedavá na ich prvé stretnutie, vdaka za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Super preklad a knižka.

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Je to čím dál tím lepší :-). Moc děkuju za překlad a korekturu!

    OdpovědětVymazat
  13. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat