neděle 4. října 2015

Návrat mrtvého muže - 24. kapitola 1/2


Polyamour sídlila v Tank Districtu, v nejsevernějším výběžku zasahujícím až k finančnímu srdci města. Pochopitelně, musela být svým klientům nablízku; a její klienti museli být bohatí.

Pokud jste si chtěli dopřát setkání s Polyamour, nebo jednou z jejích sexčarodějek, museli jste si připravit pořádnou hromádku hotovosti, nebo si vzít úvěr, jehož výše by zarazila i Lucifera. Zjevně nás očekávala, protože moje vznášedlo proplulo bezpečnostní sítí bez povšimnutí. Jace strávil pár minut ťukáním do klávesnice, aby nás napojil na naváděcí systém a pak už jsme klesali v elegantních kruzích na přistávací plochu na střeše. Bylo ještě světlo, takže střecha byla až na jednu limuzínu prázdná.
Strávila jsem pár chvil zkoumáním štítů a bezpečnostní sítě nad střechou. Budova byla skvěle chráněná, jak magicky, tak elektronicky; nechtěla bych se pokoušet se přes zabezpečení dostat. Východ ze střechy vypadal tak trochu jako kamenný altánek, blyštivá napodobenina kamene s klesajícím schodištěm. Protáhla jsem si pravou ruku, chytala mě do ní křeč. Napětí v ramenou trochu povolilo; možná křehká ulita klidu kolem narůstající paniky uvnitř dokázala oklamat démonskou značku.
Sešli jsme po schodišti ke krásně vyřezávaným mahagonovým dveřím. Z jedné půlky na nás hleděla Venuše s klidnou dřevěnou tváří, na druhé byla Persephona se svým granátovým jablkem. Někoho by ty dveře mohl pokládat za umění, ale ne vycvičený psionik.
V pojetí sexčarodějek  byli Eros (láska) a Thanatos (smrt), pevně spojení, bolest se měnila v potěšení a potěšení v Sílu; to, co se zde klientům nabízelo, nebylo žádné tajemství.
Někteří teoretici tvrdili, že sexčarodějky jsou přechodový článek mezi sedayeen a nekromanty, kteří kráčí říší Smrti. Já jsem tomu nevěřila.
Nemohla jsem ale popřít moc sexu samotného. To nemohl žádný psionik, který se zabýval neodbytnými nutkáními těla a duše.
Sex byl mezi tím, co se tu nabízelo až na posledním místě. Vykoupení, rozkoš, šance věnovat se nejtajnějším touhám, hrát si se zakázanými fetiši, společnost, zranitelnost, sexčarodějky nabízely cokoliv, co dokázalo uvolnit fyzické tělo, veškerou moc sexu osvítit, uklidnit, uvolnit, osvobodit. To byla velmi opojná nabídka a lidé za ni rádi a těžce platili, takže daně, které Domy odváděly, byly jedním z nejlepších příjmů Hegemonie.
Dvě lampy zářící plným světelným spektrem vypadaly jako repliky plynových lamp. Světla zářila zpoza tepaných ornamenty zdobených dvířek. Nadechla jsem se směsi kadidla, sexu a syntetického hašiše.
„Skvělé,“ zamumlal Jace, „jednou se mi konečně podaří dostat se k Polyamour a ono je to ve dne.“ Zasmála jsem se. Zvuk se odrazil od světlých, mramorem obložených zdí. „Zajímalo by mě, jak vypadají ty schody, když prší.“
„Jsou kluzké. Ale přemýšlej o těch možnostech, co to nabízí.“
„Vymknuté kotníky, prasklé lebky.“ Smích jsem potlačovala jen silou vůle.
Odfrkl si. „Nemáš žádnou představivost.“
„Lepší, než příliš bujnou.“ Nervy uvolňující škádlení bylo tak samozřejmé, že jsem se začala cítit poměrně uvolněně. Pak se dveře s teatrálním třeskem otevřely a objevil se proužek světla jakoby ze svící.
Čekali jsme, pravou ruku jsem měla sevřenou kolem jílce meče. Jace vyrazil nějaký zvuk. Něco mezi hvízdnutím a neartikulovaným zvukem. Otevřené dveře nabídly výhled do zšeřelé haly s červenými sametovými závěsy a vkusnými mramorovými sochami. Uprostřed stála Polyamour, transvestita a nejproslulejší sexčarodějka naší generace.
Byla vysoká, tvář měla krásnou jako vytesanou z kamene, pleť barvy karamelu, dlouhé vlnité černé vlasy, omračující šedé oči lemované dlouhými zahnutými řasami. Měla dlouhé, souměrné nohy, jen lehce svalnaté, obepnuté světle růžovými šaty. Chodidla měla bosá a překvapivě malá, nehty nalakované na tmavě červenou. Jeden štíhlý kotník měla ozdobený silným zlatým řetízkem, ladícím s náušnicemi v perfektních ušních lalůčcích. Vysoko na levé tváři měla vsazený rubín, vkusně umístěný, ale vsadila bych se, že při bližším zkoumání bych odhalila zabudovaný ochranný čip. Pokud by zachytil výboj z plasmové zbraně, automaticky by zalarmoval policii a taky obsahoval licenční kód, který jí zaručoval v mnoha případech imunitu a zbavoval ji trestní odpovědnosti. Hegemonie získávala na daních od sexčarodějek příliš vysokou částku, takže se na případné škody, které utrpěli jejich klienti, dívala víc než shovívavě. Ne jako dřív, před Parapsychickým aktem, kdy se se sexčarodějkami obchodovalo a zacházelo jako s dobytkem. Hůř než s ostatními druhy psioniků.
Rychlé nádechy odhalovaly pod hedvábím vysoko zvednutou křivku prsou. Napadlo mě, jestli si je nechala zvětšit chirurgicky, nebo jestli bere hormony.
Její Síla se zavlnila a lehce se otřela o mé i Jaceovy štíty. Povědomý pach sexčarodějky, zranitelnosti a pižma z ní vycházel v pozvolných vlnách.
Anubisi, je tak silná.
„Dante Valentine a Jace Monroe.“ Lehce sklonila krásnou hlavu a lesklé prstýnky vlasů se pohnuly. „Čekala jsem, že se ukážete spíš dříve, než později. Právě jsem slyšela, že Aran Helm je po smrti.“ Její hlas byl jako tekutý karamel, jen lehce svíravý, hluboký na ženu, ale příliš jemný na muže.
Začichala jsem. Něco jsem cítila. Pod parfémem se skrýval pach strachu.
Všimla jsem si stříbrného záblesku na jejím krku.
Zalovila jsem v kapse a vytáhla rozbitý náhrdelník. Na konci se houpal přívěšek. „Tig vedom deum.“ Můj hlas hladil prostor haly, rozechvěl sametové závěsy. Zapomněla jsem, že musím být opatrná.
Polyamour zbledla a ustoupila. Zvedla ruku ke svému sošnému hrdlu a sáhla na vlastní přívěšek. Kdyby můj zrak nebyl tak ostrý, možní bych si stříbrného záblesku v tlumeném osvětlení nevšimla. Ale bylo to tam, stejný přívěšek ve tvaru piku. Pocítila jsem nával radostné nevolnosti, další kousek skládačky zapadnul na místo, byla jsem zase o kousek blíž. Jsi šťastná, Christabel? Všechno jsem si připomněla a přiměla jsem k tomu i další lidi. Cítíš aspoň záchvěv spokojenosti?
„Nepatřila jste k nám, ale víte to.“ Sešla jsem ze schodů, Jaceovy kroky jsem slyšela těsně za sebou.  „Vidím to tak, že jste potenciální oběť.  Pokud to tak je, jsem tu první a pokud ne,  mohla jste dopadnout hůř, než být pod mou ochranou.“
Zasmála se, ale nebyl to veselý zvuk. Polyamour se otočila na jedné bosé noze a vydala se na druhý konec haly. „Bylo mi řečeno, že jste přímá. Teď mám pocit, že vás trochu podcenili.“
„Jedna z obětí patřila mezi vaše děvčata.“ S lehkým klapáním bot jsem se vydala za ní. „Proč jste nic neřekla?“
Podívala se přes rameno a uštědřila mi mimořádně zachmuřený pohled. Pohupování boků pod hedvábím působilo téměř žensky. Ohlédla jsem se po. Jaceovi, zjevně si ten pohled užíval. „Byla jste na koleji,“ řekla Polyamour. „Víte, že zvyk mlčet se těžko překonává. O její smrti jsem nic užitečného nevěděla, dokud mu Edward neukázal ty fotky. Pak mi to došlo.“
„Co vlastně víte?“ Nespěchala. Moje a Jaceovy boty narušovaly ticho, zvuk pohlcovaly sametové závěsy. Dveře se za námi s tichým vrzáním zavřely.
„Dáme si kávu, ano? Nic nám nebrání, abychom se chovali jako civilizovaní lidé.“ Vzpamatovala se a její hlas sklouzl do obvyklé uhlazené tóniny. Její aura se ale neklidně vlnila, moje vlastní Síla se proti ní vzepjala a zklidnila její ostré hrany. Sexčarodějkám se v jistých kruzích říkalo žebráci; přirozená fyziologická potřeba vstřebávat Sílu, díky níž se vyplavovaly endorfiny působící rozkoš, je dělala zranitelnými. Jako částečný démon jsem disponovala větším množstvím Síly, než se kdy většina sexčarodějek setkala; pokud není Polyamour zcela zasycená, bude nesoustředěná a já budu muset být velmi opatrná. Pokud jsem měla obavy, co by provedlo moje nové, démonské tělo s normálním člověkem, netroufala jsem si ani hádat, co by se mohlo stát přecitlivělé sexčarodějce.
Dostaly jsme se do další otevřené haly. Zahlédla jsem kolem stěn několik pohovek, paprsky denního světla ozařovaly detaily: velkou harfu, lesklé listí nějaké rostliny, spící perskou kočku na černém sametovém sedátku. Dohromady to tu působilo velmi mírumilovným dojmem.
Polyamour se zasmála jako by mi četla myšlenky. Byl to naučený smích, s podtónem napětí vespod. „Tohle je jen přijímací pokoj. Byla jste někdy vevnitř nějakého Domu, slečno Valentine?“
„Říkejte mi Danny,“ podotkla jsem automaticky. „Ne, jen v několika bordelech, ale nikdy v Domě. Je to tu velmi hezké.“
Přijala pochvalu s královským přikývnutím. „Moje soukromé pokoje jsou o pár pater níž, pokud vám to nevadí.“
„Bude nám ctí.“ Najednou jsem si uvědomila, co mi vadí. „Kde máte ochranku? Myslela jsem, že to tu bude zabezpečené o dost líp.“
„K čemu by mi byla ochranka, pokud by po mně šla Dante Valentine?“ Její tón byl najednou rozladěný. „Ne, z osobních důvodů dávám přednost tomu, aby tahle schůzka proběhla v soukromí.“ Dveře na konci haly se otevřely a odhalily výtah. Polkla jsem a zaťala čelisti. Jace mě chytil za loket. „Navíc, dokážu tak trochu předvídat, užitečný talent.“
Vešly jsme do výtahu, naše aury se k sobě tiskly, její, moje skoro démonská a Jaceova ostnatá šamanská. Dveře se zavřely. Byly doby, kdy bych vytáhla ocel a pokusila z tak stísněného prostoru uniknout. Teď jsem se spokojila s tím, že jsem zaťala zuby a položila si ruku na jílec meče. Moje prsteny jiskřily a prskaly. Jaceův stisk na mém lokti na okamžik povolil, pak mi ale zatnul do předloktí nehty.
Ostrá bolest nebyla zanedbatelná, ale pomohla.
Polyamour studovala můj obličej. Z téhle vzdálenosti jsem viděla, že její čelist je ženu příliš pevně stavěná. Pod pravým uchem přes čelist až k bradě se táhla síť starých jizev. Čelo měla také příliš široké. Ale oči to víc než vynahradily.
„Jste nádherná,“ řekla. „Mohla bych vám dohodit spoustu práce.“
Dokázala jsem se usmát. Možná ji nenapadlo, že jsem prošla genetickou proměnou. Ale měla by vidět černé lemy mé aury. Díky za kompliment. Já jsem takhle ale vypadat nechtěla. „Nenašlo by se moc lidí, co by si toužili užívat s Nekromantkou.“ A já jsem se nedokázala nikoho ani dotknout bez myšlenky na objetí mrtvého démona.
Nezdálo se, že by ji má odpověď rozhodila. „Byla byste překvapená.“ Výtah vydal tichý zvuk a dveře se otevřely. Bez ohledu na zdvořilost a bezpečnost jsem vyrazila ze dveří jako první, vytrhla jsem se z Jaceova sevření, jakkoliv jsem za něj předtím byla vděčná.
Chodba byla prázdná, s dřevěnou podlahou a bíle vymalovanými zdmi.
Okny dovnitř pronikalo slunce, bílé vlající záclony záři tlumily, ale i tak jsem pod náporem světla přivřela oči. Ucítila jsem kávu. Polyamour nás po dřevěné podlaze vedla do prostorné místnosti s krbem, neustlanou dvojitou postelí, dvěma elegantními modrými gauči, ošlapaným perským kobercem a ženou, která na sobě neměla nic kromě obojku připevněnému k dlouhému řetězu. Stála v kuchyňském koutku a nalévala kávu ze stříbrné konvice.
„Posaďte se prosím,“ Polyamour prošla místností a uvelebila se na jednom z gaučů. „Diana vám přinese kávu.“
Opatrně jsem se usadila s mečem položeným přes kolena. Podívala jsem se po Jaceovi, který se trochu mračil. Stál stranou se založenýma rukama a  každý sval na jeho těle křičel ´hlídací pes´. „Předpokládám, že bychom měli začít tím, co je zjevné,“ řekla jsem. „Někdo zabíjí členy Černého Pokoje. Proč?“
Pokrčila půvabně rameny, zašustilo hedvábí. Nahá žena se stříbrným tácem se naklonila přes polstrování. Podívala se po Polyamour, ta krátce přikývla.
„Smetanu?“ Zeptala se nahá žena, prsa se jí pohupovala nad mahagonovým stolkem. Pubické ochlupení měla kouřově tmavé, vlasy vodopád v oříškové barvě. Byla to také sexčarodějka, na tváři se jí leskl rubín. Zdálo se, že jí nahota nijak nevadí, hraničilo to až s parodií. Její aura byla klidná, byla plně nasycená, ale i přes to udělala směrem ke mně vstřícný pohyb, když se naše aury o sebe otřely. „Cukr?“
„Jen smetanu.“ Pokud to má být nějaká hra, abys zjistila, jak budu reagovat, Poly, budeš zklamaná. Na tohle bych nenaletěla, ani když jsem byla ještě člověk.
Podívala se po Jaceovvi, ten jen zavrtěl hlavou. Nahá žena mi podala šálek kávy s hustou smetanou poprášenou skořicí. Ještě chvíli chystala další šálek pro Polyamour, pak jí ho podala, sedla si na paty a čekala.
„Můžeš jít, Diano. Už tě nebudu potřebovat. Vrať se za dvě hodiny.“ Poly na ni mála rukou.
Žena se uklonila, prsa se jí zavlnila a vlasy jí padly do tváře, když se uklonila. Pak vstala, přehodila si řetěz od obojku přes ruku a s tichým klapnutím dveří odešla.
Při zaklapnutí dveří sebou Polyamour trhla. „Asi chcete vědět, jak to udělali.“
Usrkla jsem si kávy. „Máte to tu hezké.“
Přijala pochvalu s úklonou.
Tak jdeme na věc. „Čím víc toho budu vědět, tím líp budu připravená tohle zastavit.“
„Nejsem si jistá, že to můžete zastavit.“ Zdrženlivě zkřížila nohy, na čele se jí objevila kapka potu. Přemýšlela jsem, jestli si vousy nechala odstranit laserem, nebo jestli bere hormony. „Asi je to úděl. Věříte v Osud, Dante Valentine?“
„Asi stejně jako ostatní magicky vytrénovaní Nekromanti.“
Zachichotala se. “To je povedené. Byla jsem zapojená do spiknutí, které zabilo Hegemonického úředníka. Zatknete mě?“
Teď byla řada na mě, abych se zasmála, smíchem, ze kterého z dřevěné podlahy zbudou jen třísky. „Myslím, že to nehrozí. Co je pravdy na tom, že ze sebe někdo udělal Požírače, aby ho dokázal porazit v souboji?“
„Svým způsobem to asi tak bylo.“ Polyamour se zachvěla.
Rozšířily se mi nozdry. Viděla jsem, že se bojí, jak ji strach zaplavuje jako horečka. Strach sexčarodějek voní. Je cítit jako touha, feromony zaplavily místnost. Lidé a Nichtvrenové tu vůni milují, psionici na feromony strachu nebo vzrušení u sexčarodějek citliví, na měniče nemají žádný účinek.
A já? Bylo pro mě těžké nezírat na pulz na jejím krku. Byla cítit jako kořist. Taky byla cítit sama sebou, náznak pižma a skořice, vůně, která mě nutila myslet na Japhrimelovo tělo na mém, jeho chvějivé vzdechy, když bořil obličej do mého krku, stružku démonské krve pálící v mých ústech. Není to skutečné. Je to jen chemie a Síla. Je jen vyděšená.
Ruka jí zabloudila k řetízku na krku. Sevřela ji kolem přívěsku, pak výbojem Síly zlomila zapínání a sundala ho. „Zařídili, aby to přestalo.“ Oči jí těkaly sem a tam. „Nebo Keller to zařídil.“
Dýchala jsem jen povrchně, pokoušela jsem se nepodlehnout té podmanivé vůni. „Keller?“
Zacukaly ji koutky. „Náš nebojácný vůdce.“ Chvěla se. Náhle spustila nohy z gauče, odložila šálek s kávou a vstala. Ten jeden plynulý pohyb mi prozradil, že má za sebou bojový výcvik. To mě zaujalo. Sexčarodějky obvykle bojový výcvik neabsolvují, strach se u nich mění v touhu a nedokážou pak patřičně reagovat. „Vždyť to víte,“ řekla bezvýrazně. „Víte, jak zlé to bylo.“
Polkla jsem. Káva v mých ústech ztratila chuť a znovu mě zahltila její pronikavá vůně. Byl to důvod, proč mi tu kávu nabídla? „V kleci jsem byla čtyřikrát. Ale vím, že sexčarodějky to tam měly těžké.“
„Těžké,“ mávla rukou a poodešla. Znovu jsem se mohla normálně nadechnout, bez toho, že by na mě útočily její feromony. „Těžké. Byly jsem zneužívány každým myslitelným způsobem, Valentine. To nebylo těžké. Těžké bylo dostat toho bastarda pryč z hlavy, zatímco on, nebo některý z jeho poskoků s námi v jeho kanceláři užívali. Když se narodíte jako sexčarodějka, brzy se naučíte, že tělo vás zradí, ale vaše mysl musí zůstat nedotčená. Vaše duše. Že musíte jejich špinavé ruce držet dál od své hlavy a myšlenek.“ Záplava tmavých vlasů se vlnila, když se k nám otočila zády. Třásla se.
´Sekhmet sa´es,´ zašeptala jsem. Aspoň těch pár krychlových palců uvnitř mé hlavy bylo jen mých. Nezáleželo na tom, jak moc spálených a vyprahlých, ale byly moje. Jak to bylo v té staré pohádce?
Proč jíš vlastní srdce? Protože, Králi, je to hořké a protože je to moje srdce.
 V těch nejtemnějších chvilkách jsem měla svoje knihy. Všechny ty nesmrtelné příběhy, které mi připomínaly, jak moc mě Lewis miloval, jak moc silná můžu být. Moje knihy a můj bůh, stálé zdroje síly, které dělaly z mé hlavy nedobytnou pevnost. Měla jsem štěstí.
Štěstí.  Nečekala bych, že si to někdy budu myslet.
Polyamour se k nám otočila zpátky. Krásné rysy jí ztvrdly a staly se čitelnější; oči byly jako temné propasti. „Brzy jsem se naučila, že chci být silná. Nebo aspoň chci mít silného ochránce. A tak jsem si vybudovala tohle. Věřili byste, že mám pořád noční můry?“
„Věřím tomu.“ Oči mi zabloudily ke krbové římse. Přímo nad ní visela slavná, černobílá kresba ženy s tetováním draka s roztaženými křídly na zádech. Vsadila bych se, že to byl originál. Jemné odstíny šedé přecházející do černé pod mým démonským zrakem ožívaly. Mohla bych tu hru stínů pozorovat celé hodiny. „Věřím tomu.“ Já jsem na rozdíl od tebe měla Anubise. Měla bych kvůli tomu cítit vinu? Nebo štěstí? Nebo vinu, že se cítím, jako že jsem měla štěstí?
„Věřila byste tomu, že se cítím provinile?“ Její zastřený hlas se při posledním slově zlomil. Zasáhl mě můj vlastní pocit viny. Ovanul mě pach strachu a musela jsem se s velkým úsilím ovládnout, abych zklidnila vlastní cválající pulz.
Kdyby to šlo, Poly, odešla bych odsud a nechala tě, ať se na to pokusíš znovu zapomenout. Protože v ten moment, kdy tohle skončí, zamknu všechny vzpomínky na Riggar Hall na deset západů. „Poly, potřebuju vědět kdo. Potřebuju vědět to, co víte vy. A proč si myslíte, že vás Požíračské symboly dokážou ochránit.“
Sklonila hlavu s pečlivě natočenými vlasy lemujícími její tvář. Po chvíli jsem si uvědomila, že zvuk, který slyším, vydává ona. Dýchala jako kůň po příliš rychlém trysku, ve vlnách se od ní šířil strach jako žár z rozpáleného chodníku. Její aura měnila barvu z modré na fialovou, chvěla se jako těsně před výbuchem.
Dřív, než jsem si to stihla uvědomit, stála jsem na nohou s mečem v ruce. Opatrně jsem s k ní blížila, moje vlastní aura se rozpínala, prsteny jiskřily. Když se okraj mé zlaté aury setkal s její, odpověděla světelným výbojem touhy, normální reakce sexčarodějky. Potřebují se nasytit, buď sexem, nebo Silou uvolněnou sexem. Díky tomu byly tak zranitelné, jejich těla po tom toužila, byly otroky potřeb svého těla. Cítila jsem pach strachu překrytý mým vlastním démonským pachem. Byl to stejný pocit, jako když do žaludku sklouzne doušek brandy.
Bohové. Dokázala bych se tím opít.
Zapomněla jsem, jak jsem se změnila. Co ze mě Japhrimel udělal. Nechala jsem skrze obranné štíty proniknout potůček Síly, jako když olej sklouzne po skle.
Zvrátila hlavu. I když byla vyšší než já, snadno jsem ji chytila za šíji a zápěstí, tvrdé mozoly získané každodenním cvičením s noži na jemné kůži. Pak se moje aura obemkla kolem její a výboj Síly jí pronikl až do žil. Zavřená víčka se jí zachvěla a bezmocně zasténala.
Vypadala jsem takhle, když mě Japhrimel měnil? Odsunula jsem tu myšlenku stranou. Zaplavila mě rozkoš, zasáhla mě až do morku kostí. Bylo to jako alkohol, cítila jsem se ale líp, než při sebelepší špičce, kterou jsem kdy měla. Ale měla jsem to pod kontrolou, neovládalo mě to. Jemně, možná až příliš jemně, jsem nechal pramínek Síly protékat její páteří. Znovu zasténala, hedvábí jejích šatů šustilo, když vystrčila boky vpřed. Zlehka jsem se jí dotýkala na zátylku, kůže mi zdrsněla, když mě oblévaly vlny její rozkoše. Moje druhá ruka se dotkla její jemné tváře, prsty jsem putovala po jizvě, která se jí táhla po čelisti. Takhle zblízka jsem viděla, že její pokožka je bezvadná; víčka se jí znovu zachvěla, tmavé řasy dlouhé a husté, jak mívají mladí chlapci.
Mohla bych s ní udělat, co by mě napadlo. Ta myšlenka mnou otřásla. Měla jsem moc, víc moci než kdykoliv v předešlém životě. A Polyamour byla bezmocná, stejně bezmocná jako jsme byly pod Mirovitchem.
S šokem jsem se probrala. Ne, taková přece nejsem. Chci jí pomoct, zatraceně. Pokouším se jí pomoct.
Vydechla jsem, uvolnila proud Síly a ztenčila ho do pouhé stružky. Počkala jsem, dokud se nepřestala třást a dokázala udržet rovnováhu. Naklonila se ke mně. Vtiskla jsem jí na tvář polibek a nadechla se typické vůně sexčarodějky. Bylo to zvláštně příjemné, ale strach teď byl pryč, stejně jako palčivá rozkoš. Cítí se takhle démoni, když děsí lidi?
Cítil se takhle Japhrimel, když jsem z něj byla vyděšená?
„Tak,“ zamumlala jsem. „Je to už lepší?“
Zamrkala. Do očí se jí vrátilo vědomí. Odtáhla se od mé ruky; nechala jsem ji jít, ustoupila jsem o dva kroky a sedla si zpátky na gauč. Jace stál pořád na stejném místě a prohlížel si kresbu. Nečervenal se, ale cítila jsem jeho vzrušení. Nebyla to tak příjemná vůně jako ta její. Rameno mě nepálilo, značka se zklidnila. Zvedla jsem šálek s kávou, ruka se na půl cesty zastavila. Najednou se mi vyčistila hlava v záblesku pochopení.
Copak jsi ho ještě neoživila?
Nenecháš mě bloudit světem samotného.
Nasyť mě.
Sexčarodějky potřebovaly nasytit. Taky jsem potřebovala nasytit, ale díky bohu mi pořád stačila běžná lidská potrava. Japhrimel potřeboval krev. V Nuevo Rio šel na jatka.
Nechci, abys to viděla. Jeho hlas, starý a hebký jako whiskey. Hleděla jsem do šálku s kávou. Polyamour stála ještě pár minut zády k nám a zhluboka dýchala; její aura se ale uklidnila. Když se mi podařilo uvolnit krk, zopakovala jsem, „potřebuju vědět kdo. Co jste udělali. A proč by vás měl Požíračský symbol ochránit.“

Roztřeseně se zasmála a otočila se k nám. „Řeknu, co vím. Ale za tohle zaplatíš.“

7 komentářů:

  1. Skvělé díky moc za další překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka z preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat