pondělí 5. října 2015

Falešná identita - 4. kapitola 1/2


Dveře se prudce otevřely, zavanul vítr a zase se zavřely. „Normálnímu“ člověku by to mohlo připadat, jako by nikdo nevstoupil. Zachichotání však odhalilo Hollyinu přítomnost.
Zase se jí jednou podařilo nepozorovaně ke mně připlížit.

Hrany okolo tvaru její postavy se začaly rozmazávat. Její tělo se začalo rýsovat, barvy se měnily, až po pár sekundách přede mnou Holly stála, oblečení si tiskla k hrudi a tváře měla zrůžovělé vzrušením. Holly se naučila, jak nechat zmizet i věci, které držela, a Summers se domnívala, že by mohla časem umět skrýt i živé objekty. Zatím však trénování s žížalami nešlo moc dobře. Některé zmizely napořád.
„Fungovalo to a nepřestala jsem se koncentrovat!“ zvedla šaty, které ukradla v pokoji Kate a rozhodila je na židli. „Viděla jsem ji odcházet k bazénu. Většinou tam bývá tak hodinu.“ Když jsem nevstala hned z postele, ukázala na mě a křikla: „Dělej!“
„Nevím, jestli je to dobrý nápad.“
„No tak, nebuď labuť. Tohle je tvá šance.“
Ozvalo se zaklepání na dveře. Holly shrábla Kateino oblečení a šoupla ho pod můj polštář, než jsem otevřela. Pan Finnigan stál v chodbě a držel dopis, koutky rtů povislé díky zamračenému výrazu. Vzala jsem si obálku, a on se otočil a beze slova odešel.
ADRESA NEZNÁMÁ koukalo na mě velkým červeným písmem.
„To je dopis, co jsi psala matce?“ zeptala se Holly.
„Jo,“ zašeptala jsem. „Přestěhovala se. Ani se neobtěžovala mi o tom říct.“
„Možná jen zatím neměla čas? Jsem si jistá, že ti brzy napíše.“
O tom jsem pochybovala.
Jedna věc, kterou jsem na Holly obdivovala, byl způsob, jakým se vždy snažila nacházet v lidech to pozitivní. Ale nikdy mou mámu nepotkala, nebo některého z pochybných chlapů, se kterými randila. Holly to stejně nemohla pochopit. Měla starostlivé rodiče a čtyři mladší sourozence, kteří ji milovali i přes jejího Varianta. Brali ji k sobě každý rok na Vánoce, posílali jí dopisy a malé dárky, i když neměli moc peněz. Otec ji neopustil, matka ji neodkopla jako nechtěného mazlíčka. Její rodiče ji měli rádi, i přesto, kým byla.
Pamatovala jsem si, když jsem se poprvé proměnila – bylo mi pět. S mámou jsme žily v malém jednopokojovém bytě v New Yorku, s chlapem, který v noci pořvával a přes den se válel na gauči. Naproti naší bytovce bylo hřiště, a máma měla bolest hlavy, jak se jí často stávalo, takže jsem se odvážila ven sama. Nikdo si mě nevšímal. Místo toho, abych si hrála s ostatními dětmi, sledovala jsem ostatní maminky, jak si se svými dětmi hrají, dívala jsem se, jak je objímají a drží za ruce. Aniž bych si uvědomila, že jsem změnila podobu na jednu z dívek, do které jsem vrazila, šla jsem k její matce, která mluvila s několika dalšími ženami. Zeptala jsem se jí, jestli bychom mohly jít domů a, po chvíli zaváhání, jsme odešly, aniž by si všimla, že si její skutečná dcera hraje na druhém konci hřiště.
Cítila jsem se skvěle, když jsme se držely za ruce a šly domů. Naneštěstí jsem se brzy vrátila do své vlastní podoby a žena si okamžitě uvědomila svou chybu. Pravděpodobně si nejdříve myslela, že se zbláznila. Možná právě tohle ji zadrželo, aby se nevyptávala. Poté, co se znovu setkala se svou skutečnou dcerou zpátky na hřišti, šly jsme za mou matkou, která mě hledala a celou záležitost dosvědčila. Pamatovala jsem si její paniku a hněv, když na mě později křičela, protože jsem opustila byt, a dožadovala se vysvětlení toho, co jsem provedla. Máma narychlo sbalila kufr a o dvě hodiny později jsme opustily byt, aniž by o tom řekla příteli. Nikdy jsme se nevrátily. Nebylo to naše poslední stěhování. Pokaždé, když jsem se proměnila, se máma bála, že mě někdo viděl, a znova jsme utíkaly z domova. Ztratila jsem ponětí o tom, kdy se to vlastně stalo.
„Nejspíš utekla s nějakým novým chlapem.“ Zmačkala jsem dopis, než jsem jej hodila do koše. „To je jedno. Nezáleží na tom.“
Odvrátila jsem se od Holly a jejího soucitného výrazu, a soustředila se na přeměnu. Pohltilo mě zavlnění, až jsem se otřásla. Holly se na mě po celou dobu dívala, teď už fascinovaně. Viděla mou přeměnu už tolikrát, až jsem byla ohromená, že si na to stále nezvykla.
„Kéž bych měla tvůj talent. Je to tak super.“
„Řekla holka, která umí zmizet.“
Usmála se, ale pak zatřepala hlavou. „Je hrozně těžké být na tebe milá, když vypadáš takhle.“
Ze zrcadla na mě zíral Katein obličej. Mé vlastní tyrkysové oči, kaštanové vlasy, a protivně pihovatý nos, byl pryč. Místo toho jsem měla rovné blond vlasy, divné měděné oči a dlouhé nohy. Moje tričko se natáhlo, díky jejím větším prsům, a džíny jsem měla příliš krátké. Byly to připomínky toho, že vypadá mnohem lépe než já, což jsem opravdu nepotřebovala. Ona měla prsa, která mohla ukázat. A ona, stejně jako Holly, měla rodinu, která milovala jejího Varianta, a jež kdesi ve světě pracovali pro FEA[1]. Její štěstí bylo frustrující – měla rodiče, kteří ji měli rádi a rozuměli tomu, jaké to je, být jiný. Variant většinou přeskakoval ob generaci, ale – samozřejmě – ani tohle pravidlo pro Kate neplatilo.
„Hej, přestaň se tvářit tak smutně. Takhle Kate nikdy nevypadá.“
Snažila jsem se napodobit mírně znuděný výraz, který obvykle měla.
„Lepší?“ zeptala jsem se, a perfektně napodobila Katein úšklebek.
Holly se otřásla. „Mnohem lepší. Nejraději bych tě praštila.“
Předvedla jsem jí malou úklonu, ale mé vnitřnosti začaly dělat kotrmelce. Holly mi podala oblečení a já se převlékla. Upnuté džíny, polobotky a krémově zbarvená hedvábná halenka.
„Teď běž. Půjdu si zaplavat a dohlídnu na Kate. Nechceme přeci, aby vás vyrušila, když budeš přisátá na Alekovy rty, ne?“ Vyvlekla mě z našeho pokoje a zavřela mi před nosem.
Chvíli jsem zírala na letokruhy ve dřevě, pak jsem odspěchala k Alekovu pokoji na druhém konci chodby. Čím blíže jsem k němu byla, tím horší pocit jsem měla z toho, co jsem se chystala udělat. Věděla jsem, že pravidla FEA měly posílit důvěru a pohodu mezi agenty. Tento druh důvěry byl nutný pro skupinu lidí, kteří byli schopni narušit soukromí cizí mysli, změnit se v koho chtějí, a stát se neviditelnými.
Zastavila jsem se před Alekovými dveřmi. Hrála za nimi tichá hudba.




[1] Síly s abnormálními schopnostmi

5 komentářů:

  1. Děkuji za pokračování překladu.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preeklad!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat