středa 7. října 2015

Druhové smečky - 3. kapitola


Nikki si užívala večeři se svými dvěma bratry. Justin ji bavil příběhy o jeho druhé třídě a předškolními vlčky, které učil. Brandon po většinu jídla zůstával zticha.
Čekala na svůj čas, dokud Brandon nezamířil zpět na stanici a Justin neseděl na sedadle spolujezdce jejího Jeepu.

„Co se děje?“ zeptala se bratra, když zatočila na jih hlavní ulice, kde byl jejich malý dům. Bylo zřejmé, že byla zavolána domů z nějakého důvodu. Brandon byl vždycky tím dospělým, ale to napjetí v něm bylo nové. Dělo se něco velkého.
Justin si povzdechl a vyhlédl z okna. „Ta ceremonie za pár dní lidi zaměstnává.“
Vrhla na něj pohled, ale byl pořád otočený. „Nebylo to tak, že bychom o tom nevěděli.“ Brandon volal a řekl jí, že Cameron odstupoval. Vysvětlil jí o příchodu nového Alfy, a jak se jejich komunita rozrůstá.
„Jo, ale vědět to a skutečně se to dít, jsou odlišné věci,“ řekl jí Justin.
To mohla Nikki pochopit. „Už ses setkal s tím novým Alfou?“
„Jednou. Vypadá jako dost dobrý chlap,“ přiznal Justin. „Ale není odsud.“
„No, Cameron už vybral Alfu a bylo to odsouhlaseno radou,“ připomněla mu. „V čem je problém?“
„Ten nový Alfa by mohl být vyzván hned po obřadu,“ informoval ji tiše Justin.
Její ruce sebou trhly a auto uhnulo. Narovnala volant. „Sakra, výzva?“
Nikdy předtím neviděla výzvu, ale věděla o ní dost, aby věděla, že výzva o pozici Alfy byla významná. Někteří z jejích přátel jí vykládali příběhy o Smečce, která byla převzatá. Alfa, který byl zmlácen, už nežil.
„Kdo by byl tak hloupý, aby vyzval Alfu?“ zeptala se.
Když se k ní Justin otočil a setkal se s jejím pohledem, věděla. „Ach, můj Bože! To nemůže!“
Justin pokrčil rameny. „Nemyslím si, že vůbec chce. Ale je teď pod velkým tlakem.“
A náhle pochopila. Nebyla tu, jen aby přivítala nového Alfu. Možná řekne sbohem svému vlastnímu bratrovi.
Slzy se jí objevily v očích, když hleděla skrz přední sklo. Památky, které ji obklopovaly, byly tak povědomé, ale neuklidňovaly ji tak jako normálně. Teď jí z nich bylo špatně.
Žili tu od doby, kdy se jejich dědeček přidal k malé komunitě, a přivedl svou mladou družku zpět domů. Rodina její babičky byla součástí teritoria několik dekád.
Široký otevřený prostor, který se rozléhal míle a míle daleko, byl domov. Ale domov taky znamenal rodinu. Její rodina byla jen Brandon a Justin.
„Nemůžeme ho nechat to udělat,“ prakticky zakřičela v tom malém, tichém vozidle.
„Nemáme na výběr. Pokud se rozhodne to udělat, musíme ho podpořit,“ zamumlal Justin.
Nemohla uvěřit svým uším. Opravdu tomu Justin věřil, že z té výzvy vzejde něco dobrého? Stiskla rty a zírala na něj. Bolest na jeho tváři ji zarazila. Pokud to věděl, jak mohl krýt Brandona?
„Justine?“
Zvedl ruku, aby ji zastavil. „Promluv si s Brandonem. Ví, jak se cítím, ale taky potřebuje vědět, jak se cítíš ty. Ale bez ohledu na to, jak se rozhodne, budeme stát za ním.“
Nikki nic neřekla, nebyla si jistá, co má říct. Zabočila na štěrkovou cestu, která vedla k jejich domu. Bylo to jen půl míle k jejich domu a po celou dobu jí hlavou probíhaly možnosti. Všechny končily tak, že toho ztratila hodně.
Zastavila před domem a slyšela štěkání. Ten zvuk jí vykouzlil úsměv na tváři. Když čelila tolika novým informacím, bylo skvělé vědět, že se některé věci nezměnily.
Otevřela dveře řidiče bez čekání na Justina. Rozkročila nohy, a čekala, až se štěkání přiblíží.
Černý pruh oběhl dům, než měla náhle na sobě plnokrevného dvaceti sedmi kilového labradora.
„Ahoj, Beare.“ Drbala psa od jeho velkých předních tlap po záda. Obdržela několik vlhkých polibků jako přivítání.
Justinův hluboký smích přišel zepředu od domu. „Hádám, že si mu chyběla.“
Ohlédla se a srdce se jí zvětšilo. Bylo zřejmé, že pes nebyl jediný. Chtěla, aby kolem ní Justin obtočil paže a řekl jí, že to bude v pořádku. Místo toho ho nechala se otočit.
„Justine?“ zavolala, než došel ke schodům.
Otočil se a zvedl tázavě obočí.
„Jak se jmenuje nový Alfa?“
„Dylan Cross.“
Neslyšela ho vejít do domu, nemohla slyšet nic kromě bušení v uších. Odtlačila psa a ztěžka si sedla na spodní schodek.
„Kriste. Cross?“ zašeptala do noci.
Bear jí ležel u nohou a lízal jí ruku. Neměla ponětí, co to znamená.
Zřejmě její bratr neměl rád toho muže, kterého potakala v kavárně. Nepřátelství bylo viditelné. Ale bylo to proto, že byl příbuzný s novým Alfou nebo něco víc? Normálně by nepomýšlela na to, že by se zapletla s někým, koho by její bratr neschvaloval. Ve skutečnosti si tak vybírala její kluky na střední. Ale tohle bylo něco naprosto jiného. Ne, že jen její tělo prakticky vibrovalo při pomyšlení na něj, její vlčice – která zůstávala praktici většinu zticha – škrábala a drápala, aby šla za ním.
Mohla skoro ochutnat sílu z toho cizince. Možná nebyl materiálem na Alfu, ale byl dominantní. A pokud byl rodina s Alfou, nebylo to dobré pro žádného vyzyvatele.
Brandon byl vždycky rychlý, silný a chytrý. Ale byla k smrti vyděšená, že to tentokrát nebylo dost.
Pohřbila ruce do Bearovi husté srsti. „Co pro všechno na světě budeme dělat?“ zeptala se. Samozřejmě, že jí pes neodpověděl.
Vítr se zvedl a přinutil ji jít zpět do Jeepu si pro věci. Bear zůstal s ní a ona byla za společnost ráda. Vešla předními dveřmi a znovu ji praštil pocit domova. Oči se jí mlžily vzpomínkami, které ji napadaly. Obývací pokoj měl pořád ten starý nábytek, který patřil jejím prarodičům.
Světlo bylo v jídelně vypnuté a pak taky v kuchyni, ale věděla, že se tu žádné změny neudály.
Schody pořád vrzaly, jak šla nahoru. Usmála se, vyskákala po sedmi schodech – těch nejhlučnějších – které ji prozradily víc než jednou, když se pokoušela jako teenager proplížit ven.
Po cestě do jejího vlastního pokoje prošla kolem Brandonova a Justinova. Justinovo světlo zářilo pod dveřmi, ale chtěla trochu času o samotě na přemýšlení, než s ním znovu promluví. Muselo existovat něco, čím by mohla Brandonovi pomoci.
Její pokoj se za její nepřítomnosti nezměnil ani trošku a to bylo jak uklidňující, tak i smutné. Opravdu by ji tak moc bolelo, kdyby se sem vracela víckrát než jednou za pár roků? Zatímco cestovala a pracovala, její bratři se pokoušeli přijít na budoucnost Smečky.
Opravdu se cítila hrozně za to, že nechtěla přijet zpět. Brandon a Justin ji zřejmě potřebovali.
Doufala, že ji horká sprcha očistí od vyčerpání z cestování a pomůže jí myslet jasněji, hodila batoh na postel a vytáhla z něj věci do sprchy. Měla hlavní ložnici s koupelnou uvnitř, zatímco Brandon a Justin sdíleli druhou koupelnu na chodbě. Řekla, aby si její pokoj jeden z nich vzal, takže mohou mít svou vanu, ale Brandon ji ignoroval a Justin řekl, že jakmile se spáří, udělá to.
Odpověděla, že v tom případě, pořád bude ještě její.
Zapnula horkou vodu a začala se vysvlékat.
Vkročila do sprchy, povzdechla si a nechala proud a teplo aby ji uvolnily. Začala si umývat vlasy a přemýšlela o muži, kterého potkala. RJ byl typem muže, které byste si všimli přes celou ulici – jeho temně dobrý vzhled, výška a stavba těla a potetované paže.
Broukala si pro sebe a přemýšlela, jak zatraceně dobře vypadal. Přesně ten typ chlapa, ke kterému byla normálně přitahována.
Ach, ne přitahována takto, ale byla to už dlouhá doba, kdy byla s jiným měničem. Toužila po dominantním vlkovi uvnitř něj, ale v lidech, kterými se obklopovala, sotva našla to, po čem toužila.
Naplnila si ruce sprchovým gelem a přejela si rukama po krku na hruď. Prsa měla těžká a přála si, aby byl v té sprše někdo s ní. Samozřejmě, že ji to přinutilo myslet znovu na RJ. Jeho velké ruce by byly schopné ji vzít a jeho široké jemné rty by byly na její kůži fantastické.
Klesla rukama níž, dokud nepřejela přes její kopeček. Klouzala prstem níž a třela klitoris tvrději.
Rozkročila nohy a opřela se o zeď sprchy. Sprcha byla příliš malá pro dvě osoby, ale pořád si mohla představovat RJ na kolenou před ní, jak jí líže záhyby.
Její představivost a vlastní ruce ji přivedly k hektickému okraji, po kterém toužila. „Ach, Bože,“ mumlala a klouzala dvěma prsty hluboko do její kundičky. Pumpovala dovnitř a ven, třásla se… už… skoro přímo… tam…
Obraz RJ jak ji drží proti zdi, jeho hluboký hlas jí říká, aby se udělala, ji nakonec dostal přes hranu.
Vyčerpaná a zahřátá vypnula sprchu a obtočila si ručník kolem těla. Měla toho hodně k přemýšlení. Možná se na chvilku natáhne, než Brandon přijde domů.

11 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad a korekci!

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělé, díky moc za další kapitola a korekci

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad aj korekciu. Dievčatá ste skvelé....

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekruru :-D

    OdpovědětVymazat