pátek 18. září 2015

Zášť - 25. kapitola


Kulka se zabořila do kmenu za Finnovým uchem, uskočil a opětoval palbu. Záblesky z výstřelů odhalily jeho přesnou pozici. Vrátila jsem se pohledem k patiu. Oba strážní stáli pořád na svých místech, jen teď měli v rukou pistole. Pistole namířené směrem k lesu, kterými pálili Finnovým směrem. A v tom jsem si uvědomila, co mi před chvílí nesedělo – chyběl třetí muž ode dveří.

Upuštění cigarety muselo být nějaký signál pro muže u dveří, který spustil poplach, zatímco muži venku spustili palbu. Kdo ví, kolik mužů má Eliot Slater uvnitř chaty? Ať už jich bylo jakékoliv množství, nebude to trvat dlouho a Finna schovaného na svahu obklíčí a chytnou.
A já jsem s tím nemohla vůbec nic dělat.
Cvak-cvak-cvak
Obrům došly náboje. Jeden z nich měnil zásobník, zatímco druhý vyrazil nahoru směrem k Finnovi.
„Pohni se, zatraceně,“ šeptala jsem přes zaťaté zuby. „Pohni sebou, Finne.“
Finn mě nemohl slyšet, ale pud sebezáchovy mu nejspíš říkal to samé. Dobil, vypálil pár výstřelů a ztratil se mezi stromy směrem dál do hor. Věděla jsem, že Finn je rychlý běžec, zvlášť když na tom závisí jeho život. Jako třeba když ho přistihne žárlivý manžel s kalhotami dole. Možná se mu podaří nenechat se chytit. Aspoň by byl v bezpečí, až budu uvnitř hledat Roslyn.
Obr, který se rozběhl za Finnem, už byl na hranici lesa. Podívala jsem se k domu, ale jeho kolega nejevil nejmenší snahu ho následovat. Místo toho zůstal stát na svém místě na dohled od Finnova původního úkrytu. Byli dobře vycvičení, přesně jak jsem od Slatera očekávala.
Čekala jsem ještě pár dalších vteřin, ale strážný vytrval na svém místě, Místo toho, abych se spustila dolů a pokusila se ho zneškodnit, sevřela jsem v dlani nůž a vydala se za obrem, který pronásledoval Finna. Možná měl v plánu obra vylákat co nejdál do hor, abych ho tam mohla zabít, ale následovala bych ho tak jako tak, protože navzdory tomu, co jsem mu řekla, bych ho nenechala v nebezpečí samotného. Finnegan Lane tady mezi stromy nezemře, i když měl za úkol nepřítele přilákat. Aspoň ne, pokud to bude v mých silách.
Obr se nesnažil pohybovat se tiše, valil se lesem jako tank. Asi si myslel, že čím víc hluku způsobí, tím víc Finna vyděsí. Nenapadlo ho, že díky tomu bude pro někoho jiného daleko snadnější se k němu přiblížit a bodnout ho do zad. Což jsem měla v úmyslu udělat, až zastaví, aby nabral dech. Doufala jsem, že Finn bude pokračovat v útěku, místo aby se snažil si na obra mezi stromy počkat a zaútočit ze zálohy.
Kousek přede mnou obr zpomalil, ztratil Finnovu stopu, v panující tmě to nebylo nic divného. Zůstala jsem stát za stromem a pozorovala ho. Po chvíli zkoumání země s baterkou v ruce vytáhnul vysílačku z pouzdra za pasem a zmáčknul červené tlačítko na straně.
„Míří tvým směrem.“
„Rozumím,“ ozvala se odpověď.
Takže obr, který Finna pronásledoval, ho hnal přímo do pasti.
Prásk! Prásk! Prásk!.
Přímo před námi se ozvaly tři výstřely a zvuk se s ozvěnou znovu a znovu vracel. Obr se vrhnul kupředu. Posunula jsem se o patnáct stop vlevo a souběžně ho následovala mezi stromy. Za chvíli obr vstoupil na malou mýtinu mezi skalami.
Prásk!
Obr dostal zásah doprostřed hrudi.
Prásk! Prásk!
Další dva zásahy – jeden do ramene a druhý do pravého kolena. Nebyly to smrtelné rány, ale bolet musely dost. Obr zařval a svezl se na zdravé koleno. Zůstala jsem na místě a hledala mezi stíny Finna. Za chvíli se objevil se zbraní namířenou na obrovu hlavu.
„Kde je tvůj šéf?“ zeptal se. „A kde je Roslyn Phillips?“
Obr na něj plivnul. Finn mu na oplátku uštědřil ránu pažbou do hlavy a kopnul ho do zkrvaveného kolena. Obr zařval bolestí.
„Kde je Elliot Slater?“ zavrčel znovu Finn.
Rty mi zvlnil úsměv. Když už nic jiného, měl Finnegan Lane aspoň styl.
„Přímo za tebou ty zkurvysynu.“
Cvak
Tenhle zvuk znal Finn stejně dobře jako já – cvaknutí pojistky na revolveru. Ztuhnul a pomalu se otočil.
Ze stínů se vynořil Elliot Slater následovaný dvěma dalšími obry. V bledé ruce svíral velký stříbrný revolver s dlouhou hlavní namířenou přesně na kořen Finnova nosu.  Když Finn kopal do obra, spustil ruku se zbraní k boku. Neměl nejmenší šanci, že by dokázal zamířit a vypálit jako první. Bylo mu to jasné stejně jako mě.
„Zahoď to,“ zařval Slater. „Nebo tě na místě zastřelím.“
Finnův obličej se vztekle stáhnul, ale odložil zbraň na spadané listí. Slater kývnul hlavou a jeden z jeho mužů ji šel zvednout. Zraněný obr na zemi sténal a držel si zraněné koleno.
Slater popošel dopředu, pořád se zbraní v ruce. „Vida, vida, Finnegan Lane. Dnes večer bych tě tady nečekal.“
Finn pokrčil rameny. „Miluju překvapení. Ty ne?“
Slater ho pozoroval. „Neptám se, co k čertu děláš v noci tady, uprostřed mých hor. Ještě ne. To si necháme, až budeme uvnitř v chatě, stejně už jsem byl předešlou zábavou unavený. Ale ty – ty budeš uspokojivá náhrada.“
Náhrada? Žaludek se mi sevřel. Že by už stihnul Roslyn zabít? Přišli jsme snad pozdě? Finn riskoval úplně zbytečně? Na tyhle otázky jsem neznala odpověď a neměla jsem příležitost o nich přemýšlet, protože Elliot Slater vrazil pěstí Finnovi do tváře. Můj nevlastní bratr padl k zemi a zůstal nehybně ležet.
Slater nad ním zůstal stát, aby se ujistil, že bezvědomí jen nepředstírá. Když se ujistil, že je Finn opravdu mimo, přivolal prstem jednoho z obrů.
„Bobe, odnes ho do chaty a nech ho svázaného nahoře v salónu. Phile, ty tady zůstaň a pomoz Henrymu,“ řekl. „Viděli jste někoho s Lanem? Kryje mu někdo záda?“
„Ne, pane,“ odpověděl ten, co ho Slater oslovil jako Phila.“Dívali jsme se pro jistotu kolem, ale vypadá to, že přišel sám.“
Nedívali se moc důkladně, když si mě mezi stromy nevšimli. Lajdáci. Jako obvykle, většina lidí hledá nebezpečí před sebou a nenapadne je podívat se stranou nebo za sebe.
Bob se sehnul nad Finnem, zvedl ho za vlasy a přehodil si ho přes rameno, jako by byl mokrý ručník a vydal se s ním přes mýtinu. Ellio Slater si zastrčil revolver za opasek a vydal se za ním. Třetí obr, Phil si dřepl vedle třikrát postřeleného Henryho.
Jedna moje část chtěla odhodit veškerou opatrnost a vydat se za Finnem. Uštvat Slatera jako když vlk honí jelena a zachránit svého bratra. Jenomže moje další část byla Pavouk, a ta si byla vědomá nebezpečnosti situace. Slater a jeho muži by nezůstali potichu a já jsem nevěděla, kolik dalších mužů čeká v chatě na jejich návrat. Kromě toho Finn si byl rizika vědomý a podstoupil ho dobrovolně, abych získala šanci zjistit, jestli Roslyn ještě žije. A já jsem nechtěla jeho dar zahodit.
To ale neznamenalo, že se teď hned nemůžu postarat aspoň o Phila a Henryho.
Lepší bude vypořádat se s nimi po jednom, než pak zjistit, že je jich na mě příliš mnoho. I když mi t toho bylo na zvracení, musela jsem zatím Finna nechat ve Slatetových rukách.
Pozorně jsem zkoumala okolní les a hledala jakékoliv známky přítomnosti dalších stráží. Neslyšela jsem ale nic, kromě Henryho sténání a Philovy funění, když se mu snažil pomoci do vzpřímené polohy.
Zabralo mu to nějakou dobu, než se mu podařilo ho podepřít, přehodit si jeho ruku přes rameno a nasměrovat ho ven z lesa. Což mi dalo spoustu času připravit si nože a dostat se jim za záda. Čekala jsem mezi stromy na vzdálenějším konci mýtiny a pro jistotu znovu naslouchala a zkoumala okolí, abych zjistila, jestli se Slater spokojil s tím, že chytil Finna, nebo nechal v lese další hlídku. Ale jediné zvuky, které jsem slyšela, vydávali Henry s Philem. Přišel můj čas, i když na záchranu Roslyn už možná bylo i tak pozdě.
„Pojď, kámo,“ mluvil Phil ke zraněnému muži. „Nebude to tak zlé. Zavezu tě do města k léčiteli a za pár hodin budeš jako rybička.“
Henry jen naříkal, ale to nebylo žádné překvapení. S prostřeleným kolenem se moc dobře nechodí.
„No tak, nech toho,“ promluvil znovu Phil. „Víš, jak Slater nesnáší fňukání.“
Na Philovo naléhání se Henry pokusil vzlyky potlačit. Možná se ale měl vybrečet, dokud měl šanci.
Obři postupovali pomalu, ale i tak se jejich těžké kroky blížily k mému úkrytu. Sevřela jsem nože v rukou pevněji, a připravila se na to, co přijde. Potlačila jsem všechny myšlenky na Slatera a na Roslyn, a soustředila se na úkol před sebou.
Phil vešel na mýtinu a svého parťáka táhl za sebou. Dala jsem jim pár stop náskok, než jsem zezadu zabořila nůž do jeho zad a protlačila ho žebry až do jeho srdce. Ruku mi pokryla tmavá, hustá krev, jako kdybych zmáčkla láhev s kečupem. Phil se při náhlé ostré bolesti prohnul a otevřel ústa k výkřiku. Než ale mohl zařvat, nakopla jsem ho vší silou zezadu do kolene. Obr pustil svého kamaráda, který klopýtnul a spadnul hlavou napřed mezi stromy. Už i tak zraněný Henry vykřikl bolestí.
Já jsem se ale soustředila na Phila, který měl hlavu zabořenou ve spadaném listí. Mrskal sebou a pokoušel se postavit na nohy, přestože mu tělo po mé ráně ochabovalo. Phil také křičel, ale listí, ve kterém měl zabořenou hlavu, zvuk tlumilo. Protože jsem chtěla, aby to tak zůstalo, klekla jsem si mu na záda a přitiskla ho ke studené zemi. Jednou rukou jsem ho chytila za vlasy a zvrátila mu hlavu vzad. Phil se křečovitě nadýchal a pokusil se znovu vykřiknout.
Příliš pozdě.
Druhou rukou jsem mu podřízla krk. Phil zachrčel a snažil se mě setřást ze zad, rukou se držel za krk ve snaze zastavit proud krve. Chvíli jsem poslouchala, ale nevypadalo to, že by Philův nářek vzbudil nějakou pozornost.
Nechala jsem umírajícího obra být a přesunula se k Henrymu, který na tom nebyl o moc líp. Kolébal se sem a tam a tiše naříkal bolestí. Kopnutím jsem ho otočila, klekla si k němu a plynulým tahem nože ukončila jeho trápení. Ani se nepokoušel bránit.
Za méně než minutu bylo po všem. Gin 2, obři 0. Tak se mi to líbilo.
Tím moje práce ale ještě nekončila. Než oba obři vykrváceli, schovala jsem se do stínů, naslouchala tichu a čekala. Nic se ale neozvalo, žádné kroky, žádné podezřelé praskání větví nebo šustění listí. Nevzbudila jsem žádnou nechtěnou pozornost. To bylo dobře.

Ujistila jsem se, že e Phil mrtvý, vytáhla nůž z jeho zad a s nastraženými smysly se vrátila lesem zpátky ve svých stopách. Přišel čas posunout se dál – a vypořádat se Slaterem jednou pro vždy.

10 komentářů:

  1. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za skvělý překlad!!!:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za skvělý překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat