neděle 6. září 2015

Vzdor - 24. kapitola



Zdravím opět po dlooooouuuuuuhéééééé době. Jak jsem se dívala,tak jsem poslední příspěvek přidala v květnu. Tak to je fakt "maras". To je snad nejdelší proluka, kterou jsem za dva roky měla. Ale za to nemůžu já, nýbrž tato kniha. No nic... 
Doufám, že jste měli všichni krásné prázdniny. Já jsem se měla naprosto úžasně a teď jsem strašně lenivá něco dělat. A také doufám, že si ještě alespoň malinkato pamatujete, o čem tato kniha je a stále mě máte aspoň trošku rádi, i když mi to tak děsně dlouho trvalo. 
Přeji poklidný začátek školního období
Katuš


LOGAN
Setkal jsem se svými kontakty u řezníka, u kováře a u rohového stolu Thoma Tankarda. Nikdo nic dalšího o Rowansmarku nebo Jaredovi nevěděl, než co mi už pověděl Oliver.
Potřeboval jsem vědět, co vzal Jared v Rowansmarku, kdo mu to dal a proč. Potřeboval jsem pochopit, proč to schoval místo toho, aby to přinesl zpět do Baalbodenu. A nejvíce ze všeho jsem potřeboval vyjasnit si, jakou roli v tom měl Velitel.
Možná jsem nebyl schopen získat více informací o tom, co se děje za Zdí, ale věděl jsem, jak dostat informace o Velitelových aktivitách. Přitahujíc si plášť blíž k tělu, kráčel jsem přes Jižní okraj oklikou a bral to přes zadní ploty a aleje, abych se ujistil, že mě mí pronásledovatelé ztratí z dohledu. Přibližujíc se k cíli cesty s opatrností, zaklepal jsem a čekal, až mi bude povolen vstup.
Monty vyřizoval své obchody v jeho kuchyni u stolu, který se opíral jednou stranou o stěnu, jak byl vratký. U druhé zdi místnosti byla hromada zboží odpočívající v chaotických kupkách s evidencemi za úspěšný týden plný obchodu s informacemi. Na další straně se houpal na židli Monty s podivně vypadající dýkou na klíně a při usrkávání piva mě sledoval zúženýma očima.
„Monty.“ Přikývl jsem a klesl na židli vedle něj.
Položil korbel s pivem a nechal své nohy spadnout zpět na zašlou špinavou podlahu. „Logan McEntire. Poslední dobou jsem neviděl ani tvůj nos. Možná jsi už vyrostl ze starého dobrého Jižního Okraje.“
Nezabýval jsem se jeho chytrým pozváním, abych mu řekl, co jsem celou tu dobu dělal a s kým jsem byl. Za prvé to už stejně věděl, že jsem si vysloužil vyučení u Jareda. Každý to věděl. Za druhé jsem nebyl ochotný prodat se zadarmo v místnosti, kde informace byly také měnou.
Místo toho jsem položil lokty na stůl, propletl si prsty a podíval se na něj klidně přes vrcholky mých rukou. „Kolikrát jsi byl v uplynulých třech letech nucen se přestěhovat, aby tebe nebo některého z tvých klientů nezatkly stráže? Pětkrát? Šestkrát? Pomoz mi, protože jsem ztratil vodítko.“
Montyho oči ztěžkly, ale jeho výraz zůstával klidný. „Co chceš, Logane?“
„Chci to, co i ty chceš, Monty. Co můžu pro tebe udělat.“
Byl na moment zticha, odhadujíc mě, zatímco utíral kapky sražené vody ze svého korbelu s pivem. Pak řekl, „Co pro mě můžeš udělat?“
Sáhnul jsem do svého pláště a vytáhnul měděný kroužek o velikosti plochého pomeranče. Zářil pod slabými paprsky slunce.
„Zářivý,“ řekl Monty, jeho tón byl nic neříkající. „Ale já už mám hodně zářivých věcí.“
Položil jsem disk na stůl. „Máš pořád ten ukradený Identidisk?“
Jeho oči se zvedly k mým a jeho pohled mi připomněl hada. Studený. Vypočítavý. A nebezpečný, pokud byl zahnán do kouta. Nakonec přikývl. „Řekněme, že mám jeden z nich. Co bys s ním udělal?“
„To poslední, co potřebuješ, je stráž, procházející kolem s Identidiskem a vidící seznam všech, se kterými v tu chvíli budeš vyjednávat. To zkompromituje tvou reputaci, zpomalí tvé obchody a klidně by ses mohl dostat i do vězení. Toto – “ přejel jsem palcem přes zářící měděný povrch – „blokuje všechny zápěstní značky v okruhu třiceti yardů. Což znamená, že když tímto otočíte, kdykoli budete obchodovat, každý, kdo tady bude, bude pro stráže neviditelný.“
Zamrkal, a když se jeho oči střetly s mými, viděl jsem v nich nenasytnost a chladnou kalkulaci.
Zaujal jsem ho.
„Chci důkaz toho, že to funguje,“ řekl a vstal, aby prohledal svůj kredenc. Dýku pořád držel v ruce. Během minuty se vrátil ke stolu a v ruce držel černý Identidisk. Byl to starší model, ale pořád měl dostatek šťávy, aby dokázal přečíst zápěstní značky. Zůstal jsem klidný, zatímco to spustil a vyslal zvukový impuls.
Obě naše jména se objevila na obrazovce.
Stejně jako jméno Anthony Ruiz.
Zamračil jsem se na Montyho. „Kdo je Anthony Ruiz?“
Monty pokrčil rameny. „Kluk, co donáší zprávy z Jižního Okraje. Na něm ti nemusí záležet, zapni svůj přístroj.“
Vyhověl jsem mu a počkal, zatímco Identidisk vyslal další zvukový impuls. Tentokrát obrazovka neukázala žádná jména v bezprostřední blízkosti.
Monty položil Identidisk a podíval se na mě. „Kolik?“
„Myslím si, že má nevyčíslitelnou hodnotu.“
„Mohu převést na peníze cokoli. Co chceš?“
„Peníze by byly fajn,“ řekl jsem a Montyho rty se sevřely. „Ale potřebuju pár užitečných informací.“
„Jaký druh informací je natolik cenný, že za ně prodáš toto zařízení?“
„Rád bych věděl, na čem v poslední době dělá Velitel.“
„To je pěkně nejasný požadavek.“
Přikývl jsem. „Pak si myslím, že bys mi měl raději říct všechno, co o něm víš, o jeho aktivitách a o čemkoli neobvyklém, co se stalo za zdmi jeho sídla, a nechal mě rozhodnout, které informace potřebuji a které ne.
Monty zavrtěl hlavou. „Příliš velká cena, Logane.“
Pokrčil jsem rameny, sebral měděný disk a postavil se. „Pak tedy půjdu.“ Byl jsem v půlce cesty ke dveřím, když mě zavolal zpět.
„Dobře. Posaď se. Nechej tady ten disk. Řeknu ti, co jsem slyšel.“
Vrátil jsem se ke stolu, položil před sebe disk a poslouchal těch pár věcí, které mi Monty věděl s jistotou o Veliteli Chaseovi.
Fakt č. 1: Velitel měl malý předmět připojen k řetízku, který nosil pod uniformou. Většina zdrojů přísahal, že ten přívěšek nikdy nesundával.
Nevěděl jsem, jestli je toto pro mě důležité nebo ne, ale raději jsem si to uložil do paměti, kdybych to později potřeboval. Když nic jiného, mohl bych ho tím řetízkem udusit během případného boje.
Fakt č. 2: Po Jaredově zmizení poslal Velitel dva kurýry na misi, ale ani jeden z nich nemířil do Rowansmarku. Ještě se nevrátili, ačkoli ten první už byl očekáván každým dnem.
Tohle mohly být jen klasická zprávy, vyjednávání a obchody mezi naším městským státem a jiným. Ale fakt, že Velitel opomněl poslat oficiální zprávu do Rowansmarku, aby ho obvinil za ztracení jeho kurýra, byl podezřelý. Proč by s ním nekomunikoval a nesnažil se o vytvoření klidu? Nenabídl pomoc při přivedení Jareda? Jediná odpověď, která mě napadala, byla ta, že Velitel chtěl najít Jareda jako první.
Fakt č. 3: Toto ráno byl každý zbývající stopař kromě Melkina poslán na misi.
Nikdy jsem neslyšel o tom, že by bylo tolik stopařů najednou venku. Mohl jsem se pouze domnívat, že dostali rozkaz, aby pokryli všechny čtyři oblasti Pustiny při hledání Jareda, zatímco budeme já s Rachel hledat ten balíček. Nelíbilo se mi, že Melkin nebyl poslán s ostatními ven toto ráno. Buď bude součástí naší mise, nebo měl Velitel ještě nějaké jiné postranní úmysly.
Nechám ho to zkusit. Není jediným, kdo umí myslet tři kroky dopředu.
Odešel jsem z domu a všimnul si štíhlého kluka s hladovýma očima, jak se ke mně přibližuje ze stínů. Hádal jsem, že to je Anthony Ruiz, posel.
„Logan McEntire?“ Počkal si na mou odpověď mimo vzdálenost, kam bych na něj dosáhl mečem.
„Ano.“
Někdo v ulici bouchnul dveřmi a kluk se napjal, jakoby byl připraven utéct. „Hledá vás Roderigo Angeles. Jeho žena potřebuje, abyste ihned přišel k obchodu Madam Illiard v Severním centru.
Rachel. Zase tajně vyklouzla. A byla chycena. Obraz matčina mrtvého těla se zavlnil a místo něj teď bylo Rachelino tělo, zlomené a zkrvavené u Velitelových nohou.

Chlapec řekl něco dalšího, ale já jsem ho nemohl slyšet přes pulzování řvoucí v mých uších. Hodil jsem mu minci za jeho námahu a spěchal k hlavní ulici. Strach zrychloval mé kroky.

4 komentáře:

  1. Ďakujem za preklad~~ :)

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad!!! :-) A vítaj späť ;-) :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Moc díky za další kapitolu. Zdeni

    OdpovědětVymazat