čtvrtek 10. září 2015

Vlčí kopce - 7. kapitola


„Vůbec by mě nenapadlo, že někomu z našeho druhu, může zachránit život člověk,“ řekl vážně. „Velmi vám děkuji, detektive. Upřímně řečeno rádi si myslíme, že jsme neporazitelní a mnozí z nás lidi podceňují. Nepředpokládáme u nich vaše bojové schopnosti nebo emocionální hloubku. Za jediný den se vám podařilo vmést nám naši domýšlivost do tváře.“ Jacob se na ni usmál, s vyceněnými ostrými zuby a jiskrou respektu v jeho pohledu. „Nikdy jsem si nepomyslel, že potkám Alfa samici, která by nebyla členkou smečky. Teď jsem svůj názor změnil.“ Jacob si položil ruku na srdce v malém pozdravu, který se Sally hluboce dotkl.

„Zachránila jsi naše holčičku,“ dodala Laura. „Nikdy ti to nedokážeme splatit.“
Sally položila Lauře jednu ruku na rameno. „Nedělám to pro slávu a bohatství. Jsem prostě polda. Dělám svou práci a pomáhám lidem, ať člověku nebo měniči, to je moje odměna. Bylo mi ctí vám pomoci. Taková je pravda.“
„Jsi velmi zvláštní žena, detektive,“ řekla Laura uplakaně, když se naklonila a vtiskla Sally vděčný polibek na tvář.
Oba Colleenini rodiče se otočili za svou dcerou a pomohli jí pohodlně se usadit na gauči.
Jason stál kousek od ní, ve tváři výraz hrdosti smíchaný s láskou. Zachvělo se jí srdce. Myslela si, že ho dobře zná, dokonce i po tak krátké známosti, a že dokáže vyčíst pravdu z jeho očí. To že k ní něco takového cítí, pro ni hodně znamenalo.
Navzdory téměř zvířecímu chtíči, který cítila, původně myslela, že mu na ní nezáleží. Sex byl skvělý, ale ona chtěla víc. Věděla, že si to nemůže dovolit, samozřejmě. Je člověk. On je Alfa. Pocházejí ze dvou naprosto odlišných světů a ona se musí vrátit ke svému životu. Přítomnost byla všechno, co měli a plánovala ji co nejlépe využít.
Vzala ho za ruku, šla s ním ven a nasedla za něj na obří motorku. Cítila se s ním pohodlně. Téměř jako by k němu patřila. Ale věděla, že to tak není.
Jel pomalu až ke Carlyině a Dmitriho farmě. Vzdušnou čarou to nebylo daleko, ale po silnici jim to trvalo téměř půl hodiny. Než dorazili, padla noc a Sally cítila, jak se Jason zdráhá ji nechat jít. Cítila se stejně, ale přijela sem, aby viděla svou přítelkyni a poznala Carlyina nového manžela. Bylo by sobecké trávit veškerý svůj čas s Jasonem. Měla by být ráda, že spolu budou během dne, zatímco její přátelé spali.
Vlastně to pro ni dopadlo docela dobře. Kdyby nebylo Jasona, Sally by neměla celý den co dělat. Hlavně díky tomu, že se její přítelkyně stala upírkou a za dne spí. S normálním člověkem by chodila na procházky a jedla. Sice si mají pořád o čem povídat a Jason se postará o prohlídky, ale v upířím domě se nejedlo. Bylo toho ještě hodně, co Sally musí zjistit o Carlyině novém životě.
Carly přivítala Sally ve dveřích. Zaslechla totiž přijíždět motorku. Dmitri stál za ní, chránil ji svou přítomností. Jeho ostražitost v Sally po odpoledních událostech opět rozproudila obavy.
„Jsi v pořádku?“ Zeptala se Carly zvědavě, když Sally vstoupila do dveří. Z Jasona za ní vycházelo teplo. „Slyšeli jsme o tom, co se stalo s těmi lovci.“
„Jsem v pořádku, Carly. Nezapomeň, čím si vydělávám.“ Udělala jen to, co si vyžádala situace. Takhle pracovala. I když v tomhle státě nebyla oprávněná pracovat jako detektiv.
„Čekáte další problémy?“ Ptal si tiše Dmitri Jasona, když vstoupili do domu.
Výraz v Jasonově tváři bylo těžké přečíst, ale Sally poznala, že je neklidný. „Těžko říct.“
„Pojďte dál a posaďte se. Poslala jsem mládež nakoupit zásoby, takže máme dezert a víno. Slyšela jsem, že jste byli na večeři v Domě smečky.“ Carly, na ni s mazaným úšklebkem zamrkala. Bezpochyby už taky věděla o jejím dostaveníčku s Jasonem v kanceláři.
Na konferenčním stolku ležel jahodový dort se šlehačkou. Láhev temně červeného vína stála hned vedle už otevřená, aby víno mohlo dýchat.
Dmitri všem nalil, zatímco Carly ukrojila dvě porce dortu. Jeden byl obrovský, který postavila před Jasona, a druhý mnohem menší, právě akorát pro Sally. Ten velikostní rozdíl obě ženy přiměl k úsměvu.
Ach jo, Carly o dnešku všechno věděla a později Sally čeká pekelný výslech. Bude chtít slyšet všechny detaily. A Sally si zatím ani není jistá, jak se sama cítí. Carly bude mluvit. A mluvit. A mluvit. Bude ráda, když ji vůbec nechá jít spát.
V jistém smyslu se na to těšila. Už to bylo dlouho, kdy si popovídala o chlapech s jednou ze svých nejlepších kámošek. Až moc dlouho.
Když se všichni obsloužili, Dmitri se dostal k jádru věci. „A teď, co víte o těch lovcích?“
„Dva byli zatčeni,“ prohlásil Jason. „Místní poldové je přes noc zadrželi, Sally na ně podala obvinění. To se před tím nikdy nestalo.“
Sally byla zmatená. „Proč vám policie nepomohla, když byli vaši lidé ohroženi?“
„Ne, že by nechtěli. Ve skutečnosti, jsme jim to nikdy nenahlásili,“ přiznal Jason, a podrbal se vzadu na krku, jako by mu to bylo nepříjemné. „Naše smečka se většinou drží od lidí stranou.“
Hmm. To mě nenapadlo.
„Myslím, že to chápu. Ale v tomhle případě, jsem tady já a byla jsem svědkem zločinu. Neřeknu nic o Colleen ani o vašich lidech, samozřejmě. Moje svědectví by mělo stačit.“ Vypadala ustaraně, když si uvědomila, že Jason byl do toho také zapojený. Nemohl se vyhnout výpovědi. „Omlouvám se, Jasone.“ Omluvně se na něj podívala.
Natáhl ruku a něžně jí položil palec na spodní ret, na chvíli tak zůstali, až si uvědomila, že nejsou sami. Napřímila se a odvrátila se od něj. Působil na ni jako magnet. Musela sebrat všechnu svou sílu, aby mu odolala. Alespoň na veřejnosti.
Vědoucně se na ni usmál, než stočila nervózně pohled na Carly.
Sakra. Carly si toho všimla.
„To je v pořádku. Ty poldy znám. Před pár lety jsem se stal členem Městské rady. Měl jsem dojem, že nám to pomůže rozšířit naši firmu, a naši mladí, si díky tomu našli práci u místních firem. Než jsem se stal Alfou, hodně našich mladých odcházelo za prací jinam. Udělal jsem všechno proto, aby se to změnilo. Stačilo se zapojit mezi místní, ať už lidi nebo upíry.“
„Kdo byli ti důstojníci?“ Zeptal se Dmitri.
„Bell a Horace. Oba jsou to dobří chlapi, podle mého názoru. Zítra budou ve službě, až bude Sally podávat formální výpověď. Ptal jsem se.“
„To je dobře.“ Přikývl Dmitri. „S oběma jsem se setkal na Univerzitě během bezpečnostního školení.“ Obrátil svou pozornost zpátky na Sally. Cítila jeho zachmuřený pohled jako laserový paprsek, zarazil ji na místě. „Jak ti lovci vypadali?“
„Byly čtyři, ale za použití zbraně byli zatčeni jen dva.“ Sally pokračovala v popisu dvou mladších mužů, kteří nestříleli, pak zašla do podrobnějších detailů o obou střelcích. „Když ty dva nakládali, všimla jsem si jedné věci… Na tom chlápkovi, co byl na stromě. Měl na zápěstí tetování. Myslím, že…“
„Jaké tetování?“ Skočil jí do řeči Dmitri ostře.
„Nejsem si úplně jistá, ale připadalo mi povědomé.“ Sally se otočila na Carly. „Vzpomínáš, jak jsem se před pár lety dostala do potíží kvůli chybě v hlášení? Bylo to tehdy, když jsem pracovala u jednotky zločinů z nenávisti.”
„Ano pamatuju. Vidělas na tom chlapovi tetování, které nikdo jiný neviděl. Ostatní poldové tě ještě celé měsíce škádlili, že máš halucinace.“ Carly si vzpomínala, že to tenkrát Sally vadilo víc než důtka.
„Ano, bylo to tetování. Na vnitřní straně zápěstí. Kruh s něčím uvnitř. Viděla jsem to, vím, že jsem se nespletla. Ale když pachatel v nemocnici zemřel a prohlédli tělo, žádné tetování nenašli. Já ho, ale předtím viděla a zapsala ho do hlášení, spolu se vším ostatním. Ale zdálo se, že ho nikdo jiný nevidí. Jenom já.”
Jason a Dmitri se vyděsili.
„A bylo stejné, jako jsi viděla dneska? Stejný design?“ Zeptal se Dmitri.
„Myslím, že ano. Viděla jsem ho koutkem oka jen na zlomek vteřiny, ale vypadalo stejně.“
„Můžeš mi ho popsat?“ Dmitri se naklonil dopředu, ze stolu vytáhl list papíru a pero z kapsičky u košile.
„Je to kruh, asi dva centimetry v průměru. Uvnitř je druhý kruh a pak různě symboly. Ve středu je obrácené V.“
„Můžeš to nakreslit?“ Dmitri jí podal, tužku a papír.
„Určitě. Zkusím to. I když to nebude dokonalé.“ Dala se do práce, všimla si, že se oba muži mračí. Netrvalo jí to dlouho. Tetování toho chlapíka ze San Francisca si pamatovala docela dobře.
Když jim předala papír, oba muži se nad ním sklonili.
Dmitri se na ni uznale podíval.
„Co je to?“ Zeptala se Jasona a Dmitriho. Chtěla to taky vědět. To zpropadené tetování jí způsobilo hodně problémů.
„Je to znamení Venifucus, v dávných dobách jím označovali své nižší přisluhovače. Bylo dost podobné tomu, cos nakreslila. Jestli si dobře vzpomínám, je mu tak podobné, že začínám mít obavy.“ Řekl Dmitri.
Jason nadával pod vousy.
„Venifucus?“ Před tím to slyšela už od Jasona, ale zatím netušila, co přesně to znamená.
„Tahle skupina chce zničit všechny bytosti světla,“ objasnil jí Dmitri. „Kdysi dávno, byli vedeni čarodějnicí jménem Elspeth. Byla poražena a vyhnána, její energie se rozptýlila do nejvzdálenějších sfér, ale v poslední době získáváme důkazy, že někteří z jejích stoupenců se ji snaží přivést zpět.“
„Každý Alfa nebo klanový vůdce je odpovědný pouze Vládcům, kteří stanoví pravidla chování,“ vysvětlil Jason. „V každé generaci se za zvláštních okolností narodí jednovaječná dvojčata do jednoho z klanů nebo smečky, a ti se stanou Vládci. Sdílejí jedinou ženu a ta je vždy kněžkou Bohyně. Současní vládci jsou vlci jménem Tim a Rafe, žijí nedaleko odtud. Jejich manželka se jmenuje Allie.“
„Na Allie bylo před časem, spácháno pár atentátů, útočníkem byl uživatel magie, který byl chycen a potrestán,“ pokračoval. „Během výslechu, prozradil, že když byla Elspeth před staletími poražena,Venifucus nebyla rozpuštěna. Vládci rozeslali varování všem smečkám a klanům, že čekají další potíže. Od té doby došlo po celé zemi k několika incidentům.  Nečekal jsem, že se to bude týkat i mé smečky. Hlavně ne, jako lov dětí.“ Jason stiskl rozzlobeně rty.
Sally cítila tíhu jeho slov ve vzduchu. Tohle bylo vážné. Mnohem závažnější než pár lovců se zbraněmi. Začala přemýšlet o tom, jak by mohla pomoct.
„Dobře. Jedna věc po druhé,“ začala. „Zítra až podám výpověď, se zkusím podívat do policejní zprávy. Jestli má ten chlap tohle tetování, bude to v hlášení. Získáme jejich jména, takže je můžeme hlídat. Mohla bych si vybrat pár laskavostí a nechat je sledovat prostřednictvím bankovních záznamů, mobilů nebo čehokoliv jiného, co lze elektronicky sledovat.“
„A já promluvím s Vládci. Uvidíme, co mi řeknou. Koordinují dohled nad sledováním Venifucus a Altor Custodis.“
„To jsou ti špatní hoši, o kterých si předtím mluvil? Jedni vás chtějí zničit a druzí vás sledují, pokud si správně pamatuji.“
„Altor Custodis nás jen sleduje a vede o nás záznamy,“ potvrdil Dmitri. „Dělají to už celá staletí. Ale nedávno jsme se dozvěděli, že jejich organizace byla napadena na nejvyšší úrovni. Agenti Venifucus pronikli do jejich řad a mi věříme, že zneužívají jejich znalosti pro vlastní účely.“
„To je zlé,“ řekla Sally, všimla si strachu v Dmitriho očích. Jestli se bojí i on, tak je to vážně průšvih. Čeho se asi tak může bát staletý upír? Ať už to je cokoliv, musí to být velmi zlé.
„Nebudeme předbíhat.“ řekla Carly rozumně. „Nejdřív zjistíme, jestli je to tetování skutečné. Vy si promluvíte se svými kontakty, Sally provede policejní výzkum a pak se rozhodneme, jak pokračovat. Také to mohli být jen dva idioti, kteří stříleli na všechno, co se hýbe.“
„Tomu ve skutečnosti nevěříš.“ Sally znala Carly dost dobře, takže v jejím výrazu poznala zvláštní směsici nadějné skepse.
„Ne,“ přiznala Carly, sepjala ruce v klíně a sklopila zrak. „Hluboko uvnitř mám strach, že se blíží něco zlověstného, ale uděláme to, cos před chvílí řekla. Budeme postupovat krok za krokem.“ Carly vzhlédla k Sally. „Pro dnešek jsou blbci ve vězení a my jsme tady, živý a zdravý.“
„Na to se napiju.“ Sally pozvedla sklenici, a Carly ji vděčným úsměvem napodobila.
Muži byli zamlklí, oba zneklidnění nebezpečím okolo. Než musel Jasoň odejít, ještě chvíli si povídali.
Rozloučil se Sally vášnivým polibkem, takže kdyby to Carly o nich dosud nevěděla, teď už jí to bylo jasné. Ale stálo to za to. Ten chlap vážně umí líbat.
Dmitri se omluvil, že má v kanceláři ještě nějakou práci a nechal ženy o samotě.
„Chce kontaktovat ostatní a zjistit, co nejvíc,“ řekla Carly, když sledovala manžela, jak odchází.
„Jak to víš?“
Carly si poklepala na čelo a usmála se. „Sdílení myšlenek, vzpomínáš?“
„Jasně, zapomněla jsem.“ Sally byla v rozpacích. Zdálo se jí to tak neskutečné. „Jak to vlastně funguje?“
„Většinou vnímáme, co ten druhý dělá, nebo na co myslí. Můžu se na něj úplně naladit, ale on mě dokáže zablokovat, když to potřebuje. Nemám to ráda. Teď, když jsem si na to spojení zvykla, cítím se nejistá, když mě zablokuje, oba jsme se tomu museli přizpůsobit. Byl sám delší dobu, než jsme mi naživu. Mnohem déle.“ Carly obrátila oči v sloup a zasmála se. „A také je dlouhou dobu Mistr. Sdílení mých myšlenek je pro něj většinou zábavné, ale pro mě je to trochu děsivé, vzhledem k tomu, na co si pamatuje. Také to může být užitečné. Když chci něco vědět o svém novém světě, stačí, když na to jen pomyslí a já to vím taky. Je to prima.“
„To ti teda řeknu.“ Sally o tom přemýšlela, ale ve skutečnosti to pořád nechápala. „Je jedna věc, na kterou se chci zeptat. Chlapi párkrát zmínili uživatele magie. Co to má znamenat? To vážně existují čarodějnice a kouzelníci?“
„Říká se jim uživatelé nebo mágové. Těm špatným někdy říkají čarodějové, jako Elspeth. Byla to ta nejhorší ze všech zlých.“
„A ta skupina se ji chystá vrátit?“ Sally se vážně nelíbilo, jak to zní.
„Bohužel jo.“ Carly vypadala naštvaně, takže Sally začala z jiného soudku.
„Takže na světě vážně existují upíří, vlkodlaci a mágové. V práci jsem občas zažila zvláštní věci, ale vážně jsem nečekala, že legendární bytosti skutečně existují.“
„Vím, co cítíš. Když jsem si koupila tenhle dům, netušila jsem, že tady bydlí i upír. Dmitriho dům stojí v podzemí už několik staletí.“ Carly usrkla víno, a potom odložila sklenku na stolek. „A teď, co se děje mezi tebou a Jasonem?“
„Je to jen flirt.“ Sally s hranou lhostejností pokrčila rameny, ale naprosto selhala, soudě podle výrazu v Carlyině tváři. Musela přidat alespoň trochu pravdy. Zvrátila hlavu na opěradlo. „Nemám tušení, proč mě tak přitahuje. Možná je to něco vlkodlačího? Ale nikdo jiný ze smečky na mě takový vliv nemá. Chtěla jsem ho od první chvíle, kdy jsem ho uviděla.“
„A soudě podle toho, jak jste spolu vrkali, než odešel, a toho že jsi cítit jako on, bych řekla, že ten pocit je vzájemný,“ obvinila ji Carly s vědoucím úsměvem.
„Asi jo, jestli to dokážu správně posoudit. Samozřejmě že byl s polovinou ženských ve smečce. Takže pro něj můžu znamenat jen vítanou změnu.”
„Tak to si nemyslím.“ Carly chvíli zírala do prázdna. „Dmitri ho zná už od dětství, takže vím, že by se s člověkem nikdy nedal dohromady. Jedině…“ Carly se šokovaně vytrhla ze zamyšlení.
„Ledaže co? To si teď vytáhla Dmitrimu z hlavy?“ To je super. Snažila se pochopit, jak jejich spojení funguje a fascinovalo ji to.
„Jo.“ Carly si promnula čelo. „Mluvil s tebou Jason o spáření?“
Sally přemýšlela, o čem spolu mluvili. „Ne. Nevybavuju si to. Proč?“
„No, Dmitri si myslí, že Jason by se dal dohromady s člověkem, jedině kdyby bylo na obzoru spáření.“
„Spáření? Co to znamená?“
Carly zvážněla. „Vlci se spáří na celý život.“
„Celý život? Žádný rozvod? Žádné podvádění?“
„Ne.“ Carly pomalu zavrtěla hlavou. „Jakmile najdou svého pravého druha, jsou věrní a naprosto oddaní. Jediná možnost, kdy vzniknou problémy, je, když prohlásí za svého druha špatnou osobu. To se už párkrát stalo, alespoň podle Dmitriho, když jedna strana použila magii, výsledkem byl vždycky chaos.“
„Jak to všechno ví?“ Vyzvídala Sally.
„Už je to dávno, kdy se vlci, upíři a další druhy spojily proti Elspeth. Když ji zahnali, spojenectví se rozpadlo. Nadpřirození odešli do ilegality a lidé je začali pronásledovat. Svět ovládli lidé. A ačkoli to nadpřirozené bytosti přežili, jejich počet začal klesat, chrání je jen to, že o nich lidé nevědí.“
„To je úžasné.“ Sally tím byla ohromená i způsobem, jak to Carly vytáhla přímo z mysli svého manžela. Dokonce převzala i jeho způsob vyjadřování. Byla paráda to sledovat.
Carly zamrkala. „Takže sečteno a podtrženo, vlci si pohrávají, než najdou své pravé družky, ale jakmile se to stane, jsou naprosto loajální. Každá smečka má jiná pravidla, ale ta Jasonova povoluje spojení s člověkem.“
„Jak to poznají?“
„Podle vůně. Dmitri si myslí, že vlci poznají své druhy, podle jejich vůně.“
„To je síla“. Zašklebila se Sally a Carly se zasmála.
„Přemýšlej o tom, Sally. Člověk toho moc necítí, ale vlci mají mnohem ostřejší čich.“ Sally se neobtěžovala Carly opravit. Nikdy před ní o vlastních zesílených smyslech nemluvila. „Vlčí smysly jsou mnohem silnější. Vůně kůže, vzrušení, chtíče. Cítí to všechno, a každý pach je pro ně jedinečný.“
Sally zrudla, když o tom přemýšlela. Když se milovali, Jason strávil hodně času s nosem u její kůže. Zdálo se, že se mu líbí, jak voní. Bylo by možné…
Ne. On je vlk. Na ní není nic zvláštního kromě toho, že je člověk s trochou vlčí krve. Pravděpodobně ho to přitahuje a chce si s ní jen trošku pohrát.
„Vsadím se, že člověk se jejich druhem moc často nestane?“ Zeptala se Sally.
„Rozhodně. Moc často se to nestává, ne proto, že by to nešlo, ale proto, že existují pravidla o tom, že člověku se pod trestem smrti nesmí nic prozradit, kvůli udržení bezpečí, aby je pak lidé nepronásledovali, protože jsou jiní.“
„Jako ti pitomci v lese.“ Sally přemýšlel o tom, jaké měla Colleen štěstí. Unikla jen o vlásek.
„Jestli to byli jen lovci. Pokud máš ty a Dmitri pravdu o tom tetování, tak je to pěkný průšvih.“
„Doufejme, že to byli jen lovci.“ Zašklebila se Sally. Bylo těžké přemýšlet o tom, že někdo honí po lese mladou dívku jen proto, že je trochu jiná.
„A teď, o Jasonovi.“ Řekla Carly zlomyslně. „Jaký je?“
Tou otázkou Sally připomněla, co se odehrálo v jeho kanceláři. Sally cítila, jak rudne a na gauči se začala nervózně vrtět. „Je přesně tak dobrý, jak vypadá, jestli ti to stačí.“
Carly tiše hvízdla. „Tak dobrý, jo? A jaké to s ním bylo?“
„Carly! Nemůžu uvěřit, že se mě na to ptáš.“
Obě ženy se svíjely smíchy.
„No, jednou jsem ho viděla. Pamatuješ, že jsem ti říkala, jak se změnil přímo přede mnou, poprvé kdy jsme se potkali? Byl docela působivý, i v… řekněme, uvolněném stavu. Nelze holku vinit, když se trochu podívá.“ Řekla Carly nevinně, ale její chichotání všechno zkazilo.
Sally se zase cítila jako teenager, s kamarádkou si povídají o klucích. Jenže tentokrát hodnotili dospělého muže, který se dokázal proměnit ve vlka. Asi by z něj měla mít strach. Možná by ho i měla, kdyby právě s Jasonem nestrávila celý den. Hodně toho spolu za ten den zažili. Nebezpečí, vášeň, přátelství a projížďku na motorce. Ještě nikdy neprožila lepší den.
„Je toho na něm určitě víc, než se zdá na první pohled.“ Sally zrudla ještě víc, když si na něj vzpomněla.
„Já to věděla!“ Vykvikla vítězně Carly. „Dmitri není spokojený s tím, o čem se bavíme,“ řekla po chvíli. „Řekla jsem mu, že jestli se mu to nelíbí, ať přestane poslouchat a myslí na své podnikání.“
„OK, změníme téma.“ Snažila se Sally.
„Ne, chci se dozvědět víc o odpoledni s Jasonem,“ požadovala Carly.
„Není co říct? Vzal mě k opravdu krásnému vodopádu v lese, ale než mě mohl začít svádět, narazili jsme na pumu jménem Steve Redstone. Řekl nám o lovcích a tak jsme se rozhodli jít se na ně podívat.”
„Počkej. Ty znáš Stevea Redstonea?“ Carly vypadala závistivě.
„Ano.“ Sally nechtěla zacházet do přílišných podrobností o své první zkušenosti s exhibicionismem. Naštěstí se Carly na nic dalšího neptala.
„Jméno Redstone ti nic neříká?“ Carly vypadala frustrovaně.
„Ne. Proč by mělo?“ Sally netušila, o co jde.
„Nepamatuješ si, jak Christy vyprávěla o jejím dobrém příteli, Mattu Redstoneovi?“ Hned, když to Carly řekla, tak jí to došlo. „Steve je starší bratr Matta. Ještě jsem se s ním neviděla, ale slyšela jsem, že se pohybuje někde kolem. Má to něco do činění s jejich mladší sestrou a nejstarším bratrem, Grifem.“
„Steve? Je opravdu hezký, ale to jsou všichni měniči. Je vysoký. Asi jako Jason a trochu uhlazenější. Spíš jako kočka. Je to blonďák, ale srst má trochu tmavší. Spíš do zlata, řekla bych.“
„Proměnil se před vámi?“
„Jo. A zdálo se, že mu vyhovuje být nahý.“ Sally byla pořád trochu v rozpacích. „Myslím, že měniči jsou na nahotu zvyklí. A Bůh ví, že se nemají za co stydět, když dojde na jejich těla.“
„To se vsadím. Chtěla jsem Stevea poznat, ale můj milující manžel mě sotva pustí z domu. Snaží se mě naučit všechno, co potřebuji vědět o sebeobraně. Potřebuju se toho ještě hodně naučit, než mě dokáže spustit z očí. Má se mnou v noci spoustu práce.“ Carly se zahihňala a Sally své přítelkyni téměř začala závidět.
Byla ráda, že si Carly našla někoho, kdo jí přinesl radost. I když se musela stát upírem. Carly je šťastná, a kdo je Sally, aby soudila ostatní? Carly je její kamarádka, bez ohledu na to, čím se živí.
„Teď, k zítřku…“ Sally se jí potřebovala na něco zeptat. „Chtěla jsem tě požádat o svolení k práci na vaší zahradě. Všimla jsem si, že je to tu trochu zanedbané a ráda bych zahradu trochu upravila, jestli ti to nebude vadit.“
„Fakt? Jasně, že mi to nebude vadit, moc dobře si pamatuji na tvou zahradu. Ty jsi rozená zahradnice a byla bych blázen, kdybych toho nevyužila. Navíc vím, jak tě zahradničení baví. Nakonec máš dovolenou. Dělej si, co chceš. Původně jsem chtěla najmout zahradníka, nebo požádat vlky. Vždyť víš, jak miluju květiny. Máš volné ruce, dělej si venku, co chceš.“
Sally zaslechla smutek v hlase své přítelkyně, když se zmínila o květinách. Carly, květiny milovala, i když jako zahradnice nestála za nic. Moc ráda dostávala květiny, ať řezané nebo v květináčích a na koleji jich mívala plný pokoj.
Sally měla radost, že může pro Carly udělat něco, co ji potěší. „Paráda. Začnu hned zítra. Díky, Carly.“
Ještě chvíli si povídali o tom, jak se Carly seznámila s Dmitrim a pak Sally začala zívat, až si málem vyvrátila čelist.
„Nechám vás hrdličky o samotě. My smrtelníci potřebujeme alespoň pár hodin spánku a já jsem si jistá, že novomanželé potřebují nějaký čas sami pro sebe.“
Carly trochu protestovala, ale Sally věděla, že je jen zdvořilá. Byl čas jít spát. Řekla jí dobrou a zamířila do své ložnice.

Když usnula, zdálo se jí o svěže zeleném lese, jemně vonících květech a pohledném muži, který se dokáže proměnit ve vlka.

13 komentářů:

  1. Díky moc za další kapitolu. Skvělé!!

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  7. Vďaka za preklad a korekciu....

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za krásný překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat