čtvrtek 3. září 2015

Vlčí kopce - 6. kapitola 2/2


Jason vedl Sally stejným směrem. Tudy předtím nešli. Mířili do samostatného křídla domu. Vypadalo to, že tohle křídlo bylo přistavěno až dodatečně, nebo bylo úmyslně navržené tak, aby se lišilo od zbytku domu.

Jídelna byla obrovská, velká jako taneční sál, plná stolů a židlí různých délek a velikostí.
Jason měl jako Alfa vyhrazený pěkný stůl u zdi, od kterého bylo dobře vidět do všech stran. Doprovodil ji ke svému stolu a usadil si ji k boku, ostatní na ně mezitím zírali. Někteří překvapeně a další s úsměvem nebo závistí.
Závistivými pohledy ji stíhaly především ženy, kterých byla v jídelně převaha. Ale i pár mužů po ní hodilo ošklivý pohled. Některé z nich už včera viděla. Diskrétně jí zamávali na pozdrav.
„Je to tady obrovské,“ poznamenala Sally, když se usadila.
„Tahle hala je přístupná pro všechny. Nepoužíváme ji jen jako jídelnu, ale i k různým schůzkám a zábavám. Ti, kteří žijí v domě, se střídají v kuchyňských povinnostech. Jídlo se podává formou bufetu. Dneska tě obslouží, protože jsi můj speciální host.”
„Je mi ctí.“
Na jedné straně se pootevřely dveře, všimla si za nimi kuchyně. Byla to velká místnost zařízená několika velkými sporáky. Najednou se rozlétly létací dveře a objevily se vozíky naložené jídlem.
Na podnosech ležely rozmanité masové pokrmy. Zahlédla i několik misek se salátem a zeleninou, díky Bohu. K obědu měla Filet mignon, což jí z masa na den stačilo.
Naštěstí na ně nikdo nepromluvil, jen jich na ni hodně zíralo. Ostrý pohled jejich Alfy stačil k tomu, aby se začali dívat jinam. Vedle Sally se posadila Josefa.
Když byli všichni usazení na svých místech, Josefa pronesla krátkou děkovnou modlitbu. Sally překvapila nejen nečekaná zbožnost, ale také to, že děkovala Bohyni, ne Bohu, ve kterého věřila většina lidí.
Sally s tím neměla žádný problém. Už v minulosti několikrát přemýšlela, proč je Bůh muž, nakonec došla k tomu, že jestli je všemohoucí, může být čímkoli.
Když skončila modlitba, všichni začali jíst.
Jason si vzal nahřátý talíř a naservíroval jí jídlo, které si vybrala. Všimla si, že vlci si nabírají hromady jídla a Jason nadzvedl obočí, když chtěla jen malou porci.
„Dáš si ještě něco?“ Zeptal se a s hrůzou pohlédl na její malou porci.
„Ne, to stačí. Nemohu si dovolit dvě velké jídla denně. Nemám tak rychlý metabolismus jako vy.”
„To je pravda,“ ozval se Serenin hlas z druhého konce stolu, kde se jí podařilo obsadit místo. „Konec konců, není vlk. Lidé si musí dávat pozor, nebo ztloustnou.”
Sally její tón podráždil, ale rozhodla být se zdvořilá a ignorovat ji. Začala jíst a předstírala, že si nevšimla mrazivého pohledu, který Jason hodil po Sereně. Ta hodila zpátečku a dala pokoj. Asi to nebude Alfa, pomyslela si Sally zlomyslně. Serena zastrčila ocas a vzdala to při první známce Jasonova nesouhlasu.
Jídlo vlkům rychle ubývalo, a ona si pochutnávala na zelenině a salátu, které si vybrala spolu kouskem pečeného kuřete. Josefa si s ní zdvořile povídala a dokonce se zeptala na Carly a Dmitriho. Sice nevyzvídala, ale Sally si stejně dávala pozor na to, co říká, netušila, čím by mohla svým přátelům uškodit. Udělá cokoli pro ochranu Carly a teď i jejího nového manžela.
Serena mlčela. Kathy se svým dítětem seděla u stolu pár metrů od nich, asi patřili mezi méně důležité členy smečky, jestli Sally správně odhadla jejich vnitřní hierarchii.
Jason byl pozorný a přívětivý hostitel. Mezi ním a Josefou večeře příjemně uběhla. Pak si s Jasonem přišlo promluvit několik mužů. Mluvili potichu a zřejmě probírali obchodní záležitosti. Jason ji pokaždé představil. Muži k ní byli zdvořilí, ačkoli se zdálo, že někteří jsou v rozpacích z toho, že po boku jejich Alfy sedí člověk.
Nebylo pochyb, že z nich cítí sex. Díky Bohu, nikdo nebyl tak nezdvořilí, aby to dal najevo.
Když bylo po jídle, Sally ostatním pomohla odnést prázdné talíře a podnosy do kuchyně. Jason se jí v tom snažil zabránit, ale bylo zdvořilé pomoct, po tom co se tak dobře najedla. Navíc se potřebovala trochu protáhnout. Po předchozí aktivitě v kanceláři, měla trochu napjaté svaly a potřebovala to rozchodit.
 Také si chtěla zblízka prohlédnout kuchyni. Jakmile vstoupila dovnitř, uvědomila si, že je vážně tak úžasná, jak si myslela. Většina vlků odložila špinavé nádobí do dřezu a odešla. Sally zůstala a plnila obří myčku, vděčná, že má záminku k prozkoumání jemnějších detailů krásně vybavené kuchyně.
Vaření bylo jedním z jejích mála koníčků a taková kuchyně byla nedosažitelným snem pro ženu, která žije v malém bytě. Zejména s policejním platem. Úžasem jí spadla brada, když si prohlížela nerezové spotřebiče, velké sporáky, trouby a grily. Vaření v takové kuchyni by si vážně užívala.
Když vzhlédla od nádobí, uvědomila si, že je sama. Se Serenou. Ta mrcha stála kousek od ní, a prohlížela si krvavě rudé nehty, které byly dost dlouhé, že vypadaly jako drápy. Sally obrátila oči v sloup, netěšila se na konfrontaci, ale věděla, že se jí nelze vyhnout. Jestli chce tahle ženská dělat problémy, bude nejlepší vyřídit to s ní okamžitě.
„Dávej si bacha, člověče. Jason je zadaný.“ Vyštěkla Serena.
Sally toho už měla dost. Trochu ustoupila, aby měla dost prostoru k manévrování, kdyby se to zhoršilo. „Za prvé, nechová se jako muž, který má závazky. Za druhé vážně pochybuju, že má o tebe zájem. A za třetí, na tom vážně nezáleží, vzhledem k tomu, že jsem tu jen na dovolené. Za dva týdny budu pryč a ty si můžeš dělat, co chceš. Comprende?“
Serena na ni zavrčela, a nebylo to stejné, jako když na ni vrčel Jason. Ne, tohle bylo plné vzteku a agrese. Serena k ní hrozivě postoupila a jednu ruku zvedla jako by k úderu. Byla to lidská ruka, s rudě nalakovanými, pečlivě udržovanými drápy. Nebylo pochyb, že by ji i v lidské podobě dokázala těžce zranit.
Sally zůstala na místě. Nechtěla ukázat strach.
„Zase mi vyhrožuješ,“ řekla odvážně Sally. „Nech toho nebo ti zlomím ruku.“ Vnitřně hodnotila nepřítele, přemýšlela, jestli bude mít dost síly, rychlosti a schopnost dotáhnout svou hrozbu do konce. Nic z toho se jí neukázalo ve tváři. Zatímco v mysli probírala různé scénáře, její výraz zůstával klidný.
Sice je člověk, ale vůbec nepochybovala o svých schopnostech. S vlkodlakem sice ještě nepřišla do křížku, ale určitě si poradí. Normálně byla Sally zvyklá mít navrch díky jejím zesíleným schopnostem, ale vlkodlačí schopnosti byli ještě lepší. Sally to bude muset nějak kompenzovat. Kdyby nic jiného, má víc zkušeností s ozbrojeným i neozbrojeným bojem, což věděla jistě.
„Copak jsi armáda? Nevyhrožuj mi tím, co nedokážeš. Vážně si myslíš, že takový mrňous jako ty dokáže porazit Alfu na vrcholu sil?“
Serena se k ní vrhla, ještě než domluvila, ale Sally byla připravená. Vyhnula se jí, a obratem použila protitah. Pevně popadla Serenu za předloktí, využila její setrvačnosti, rychle s ní smýkla, přehmátla a zkroutila jí ruku, tak že ji mohla snadno zlomit.
Ta děvka se sice snažila vykroutit, ale nepodařilo se jí to. Sally zjistila, že ten chvat funguje i na vlkodlaky. Zvlášť na ty rozzuřené, kteří se nedokážou ovládat.
„Uklidni se a já tě pustím,“ řekla Sally varovně. Oběma bylo jasné, v jak zranitelné je Serena pozici. „A jako bonus, ti nezlomím ruku, i když obě víme, jak snadno bych ti ji teď mohla zlomit v lokti. Nějak si nemyslím, že by to proměna vyléčila. Ale říkalas, že jsem štíhlá, takže budu hodná. Jen už se ke mně nepřibližuj.”
Serena zavrčela, tentokrát zoufale, a okamžitě se uklidnila.
„Jsem poražena,“ řekla konečně. Znělo to tak formálně a doutnalo nenávistí, takže Sally uvěřila, že nelže.
Sally ji pustila a ustoupila.
Serena se okamžitě napřímila a pohlédla do udivených tváří Kathy, Josefy a nesouhlasného výrazu obvykle mile se tvářícího Jasona.
Sakra. Všichni tři to viděli. Museli přijít někdy v půlce, kdy se Sallyina pozornost zaměřila výhradně na její soupeřku. Cítila se mizerně, že si jich nevšimla. Nakonec si uvědomila, že jsou vlkodlaci, takže se umí dobře plížit.
Cítila se poněkud trapně, že viděli jejich hádku. Chtěla si to se Serenou vyřídit bez povšimnutí. Nechtěla ji před smečkou přivést do rozpaků. Sice je to děvka, ale jen na ni vrčela. Nedotkla se jí ani prstem, takže to nebyl moc velký problém. Serena si určitě nepřála, aby někdo viděl její porážku, zvlášť když ji porazil člověk. Sally ji toho chtěla ušetřit. Není nic příjemného ztratit tvář před svými vrstevníky.
„Omlouvám se jménem smečky za její chování,“ řekla rychle Josefa. „Jsi naším hostem. Dnes tě neměla vyzívat. Není to slušné.“
„To je v pořádku,“ ujistila ji Sally. „Znám horší než ona.“ Ale ne moc, dodala si tiše pro sebe.
„Vedla sis dobře.“ V Josefině hlasu bylo znát překvapení.
Sally téměř slyšela to nevyslovené, na člověka. Sally se snažila zůstat klidná. Vlci zřejmě nebyli zvyklí na přítomnost člověka ve svém středu. Zejména ne na ženu, která právě měla sex v kanceláři s jejich milovaným Alfou.
„Měl bych tě vzít zpátky k pánovu domu.“ Jason zasáhl a zachránil ji z odpovědi.
Ženy se s ní rozloučily a převzaly úklid kuchyně.
Jason ji zase vedl domem po jiné trase, než předtím přišli. Prošli velkým obývacím pokojem, kde seděla na gauči Colleen s jednou nohou podepřenou hromadou polštářů.
„Jak se cítíš, Colleen?“ Zeptala se Sally, když ji míjeli.
Dívčiny oči se rozšířily a nejistě vstala.
Jason zastavil, aby si s nimi mohla promluvit.
„Budu v pořádku. Chtěla jsem vám, detektive, poděkovat za pomoc. Kvůli mně jste se dostala do nebezpečí. Budu vám navěky dlužná.“
Znělo to tak vážně až to bylo Sally nepříjemné.
„Je to má práce, děvče.“ Snažila se říct co nejlhostejněji. „Jsem jen ráda, že jsem byla včas na správném místě a ve správnou dobu, abych mohla pomoct.“
Colleen odpověděla tím, že k ní přistoupila a objala ji.
Sally si v tu chvíli uvědomila, jak je Colleen mladá, sice je téměř stejně vysoká jako Sally, ale je o víc než deset let mladší, a ve složitém věku, kdy už není docela dítě, ale také ani úplně dospělá. Sally jí vrátila objetí a položila jí dlaně na ramena. Podívala se na Jasona, který se zdál trochu překvapený, že se Colleen obrátila k ní, relativní cizince, pro útěchu.
Jason souhlasně přikývl a položil ruku na její.
Sally si najednou uvědomila, co dělají. Byli to vlci, takže v jejich společnosti je fyzický kontakt moc důležitý, byl pro ně vlastně formou komunikace. Tím, že dívku objal silnější a dominantnější člen smečky jí slíbil ochranu a uklidnil ji.
Sally byla potěšená, že je toho součástí. Colleen stála mezi ní a Jasonem, a musela se cítit chráněná. Jeho přítomnost byla nepopiratelná. A ruka na jejím rameni znamenala jeho podporu. Sally chápala strach a bolest, kterými dívka prošla. Byla postřelena, proboha. Jen díky proměně se tak rychle uzdravila. Ještě pořád se musela vyrovnat s tím, že ji někdo chtěl zabít, nebo chytit do pasti, což pro tak mladou dívku nebude snadné. Colleen je obětí násilného trestného činu. Bude trvat dlouho, než se úplně uzdraví a Sally věděla, že emocionální jizvy se hojí nejdéle. Když dívčino chvění polevilo, pustila ji.
„Nikdy nezapomenu, co jste pro mě udělala.“ Řekla Colleen.
Sally odhrnula Colleen vlasy z očí. „To je v pořádku. Jen mi slib, že od nynějška budeš opatrnější. Nebyla tvá chyba, že tam ti idioti byli, ale každý má zodpovědnost za své bezpečí. Idioti prostě existují. Musíme být bdělí chránit se před nimi. I silní lidé jako vy se mohou dostat do potíží, když nedávají pozor.“
Colleen vypadala překvapeně, ale vážně přikývla. „Byla jsem hloupá, že jsem se vydala sama tak daleko,“ přiznala. „Už se to nikdy nestane.“
„Dobrá.“ Sally od ní odstoupila a sundala jí ruce z ramen. Colleen najednou vypadala, jako by znovu nalezla vnitřní sílu. Sally byla ráda.
Colleen kulhala zpátky k pohovce a Jason jí pomáhal.
Sally si najednou všimla muže a ženy, kteří ji pozorovali z opačné strany pokoje. Opatrně na ně kývla, chtěla jim dát zdvořile na vědomí, že si všimla jejich přítomnosti.
Žena okamžitě zamířila přímo k Sally a natáhla ruku.
Sally ji přijala, ale byla trochu v rozpacích, dokud žena nezačala mluvit.
„Já jsem Colleenina matka, Laura, a tohle je její otec, Jacob. Děkuji, žes ji Alfovi pomohla dostat do bezpečí.“
Teprve teď Sally pochopila.
„Jsem ráda, že jsem tam byla a mohla pomoct,“ odpověděla klidně Sally. Byla vždycky trochu nesvá z projevů vděčnosti. Jen dobře dělala svou práci. To, že pomáhá chránit nevinné lidi, jí ke spokojenosti stačilo.
Jacob přišel blíž a vzal ji za ruku. Jeho stisk byl silný a jeho pohled přímý. „Už jsme s Colleen mluvili o tom, že nesmí běhat sama. Jsme vděční, že jste jí pomohla a i za to, jak jste s ní mluvila.“
V jeho očích viděla, že si je vědom toho, že jeho holčičku, mohli ti lovci snadno zabít. Colleen byla ve vážném nebezpečí a jedině Jasonovy obranné instinkty, které ho po vyslechnutí zpráv od Stevea donutily prohledat hřeben, ji zachránily. Jason byl skutečný hrdina. Byl to Alfa, který dal své smečce přednost před jeho vlastními plány. Člověk v jeho situaci by se dál věnoval svádění a zprávy o možném nebezpečí by si nevšímal a už vůbec by nečekal, že někdo může být zraněn nebo zabit.
Ale Jason, ne. Okamžitě odložil vlastní touhy. Sally věděla, i když o tom nemluvil, že ji měl to odpoledne v lese v úmyslu ošukat, už když ji vzal na to nádherné místo u vodopádu. Setkání se Stevem Redstonem změnilo jeho plány, ale nestěžoval si. I nejasná zpráva o možném nebezpečí pro jeho smečku stačila, aby všeho nechal a okamžitě to prověřil.
I Sally tušila nebezpečí. Nevěděla, jestli to bylo kvůli tomu, co řekl Steve, nebo jestli reagovala na Jasona. Překvapilo ji, že ji dokázal tak ovlivnit. Obvykle jí chvíli trvalo, než někoho takhle přijala. U Jasona byla snadno schopná odhadnout jeho náladu, ačkoli se znali teprve chvilku. Za nezodpovědnou fasádou se skrýval úplně jiný člověk.
Proto pro ni bylo snadné se s ním vyspat, ačkoli ho znala teprve jeden den. Sally nebyla ten druh dívky. Trvalo jí týdny poznat člověka natolik dobře, než se odvážila riskovat. Sex byl pro ni emocionální záležitost a v minulosti si vybrala špatného muže, který ji hluboce ranil. S Jasonem hodila všechno za hlavu. Pořád nechápala, co ji na něm tak přitahuje. Od něj nepotřebovala krásná slova, víno nebo růže. Potřebovala jen jeho. Pokud možno nahého.
Sally se v duchu usmála směru vlastních myšlenek. Věděla, že na to myslí, protože nerada poslouchá chválu.
„Jak jsem řekla, Jacobe, ráda jsem pomohla. Colleen je mimořádná dívka, můžete být hrdý na to, jak si poradila. Ještě jsem neviděla, že by někoho postřelili a on se sám dokázal dostat domů.“

Najednou Jacob zpozorněl, bylo vidět, že si až teď uvědomil, že nemluví s dalším vlkodlakem. Lauře se zaleskly v očích slzy.

15 komentářů:

  1. Díky moc za pokračování kapitoly. Skvělé:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tinka Tinn: super kapitola, dakujem :)..

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Vdaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Knihomolka.3653. září 2015 21:23

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za skvělý překlad!!!❤

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za pokračování, překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  10. dík za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Srdečná vďaka z preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat