středa 23. září 2015

Temný úsvit - 13. kapitola 1/2


Všude bylo ticho, když se Bastien probudil. Podíval se na hodiny a viděl, že bylo pozdní odpoledne. Ostatní upíři ještě spali, probouzeli se pouze tehdy, když slunce zapadlo. Předpokládal, že to jeho věk mu umožňoval se probouzet tak brzo jako dnes. Možná, že čím déle byl upír infikován, tím se vedlejší účinky staly slabšími, vyžadoval méně odpočinku a mohl se krátce vystavovat slunečnímu záření.

Jak se oblékal, jeho myšlenky se obrátily k Rolandovi a té ženě, a poté začal zdolávat podzemní bludiště.
Sára Bingham.
Po dnešním ranním neúspěšném pokusu, který ho stál dalších dvanáct mužů – samé lidi – Bastien nařídil Tannerovi vyhledat o ní informace, protože chtěl vědět, jaká byla její role v tom všem.
Sára očividně nebyla členem sítě ani Rolandův Druhý. Byla to třicetiletá profesorka hudby, která – pokud věděl – nikdy nespatřila Rolanda, dokud ho Bastien a jeho muži nevsadili do země prakticky v její zahradě, aby počkal na východ slunce.
Byla komplikací, kterou nepředvídal, ale ta, která by mohla pracovat v jeho prospěch. Zabít Rolanda byla jeho nejvyšší priorita. Dosáhne tohoto činu pomocí všech nezbytných prostředků.
Přešel hlavní místnost v suterénu a vylezl po schodech.
Obývací pokoj na statku byl prázdný. Teď zaměstnával pouze čtyři lidi. Tři z nich slyšel přecházet v kuchyni
Bastien vstoupil do studovny, když čtvrtý člověk, Tanner, vytáhl hromádku papírů ze bzučící tiskárny.
Je to dnešní večerní seznam?“
Tanner se lekl a otočil se na něj, aby se na něj podíval se znepokojujícím množstvím úlevy.Jsi vzhůru. Konečně.“
To nemůže být dobré.
Co se děje?“
Tanner obrátil oči v sloup a položil papíry na uklizenou plochu.Je to Keegan. Volá každých pět minut, chce se s tebou setkat.“
„Řekl v čem je problém?“
„Ne, pořád mi nadával za to, že jsem tě neprobudil. Pak mě proklínal ještě víc za to, že jsem mu neřekl, kde žiješ, aby to mohl udělat sám.“
„Za to ti děkuju.“ Bastien si stále nebyl jistý, jestli udělal správnou věc, když důvěřoval tomu biochemikovi, a nechtěl sám sebe a ostatní nechat zranitelné.
Jasně. Možná bys mu měl zavolat dřív, než dostane mrtvici.“ Ztišil hlas a zamumlal: „Nebo dřív než ho uškrtím.“
Bastien se usmál.Počkám a zajdu za ním, až bude tma.“
„Chceš posily?“
„Ne, já ho zvládnu.“
Tanner se zasmál.Jsem si jistý, že zvládneš.“
Zazvonil telefon.
Tanner se podíval na ID volajícího, zvedl sluchátko, a pak s ním znovu praštil.Jak jde lov?“
„Pomaleji, než jsem očekával.“
„Něco co bych mohl udělat?“
„Jen to, co již děláš.“
Tanner přikývl, obešel stůl a podal mu papíry.Tady jsou dnešní večerní úkoly.“
Každá stránka měla nahoře jméno a adresu a pod tím instrukce z MapQuest[1].
Zdá se, že je to nekonečná nabídka, že?“
Tanner sevřel rty.Ano, to je.“
*   *   *
Dr. Montrose Keegan spadal do kategorie arogantního malého čuráka. Bastien ho neměl rád. Nicméně, tento odpor nebyl natolik intenzivní, aby ho odradil od přijetí příležitosti, která byla dána velmi málo upírům.
Montrosův dvaceti tříletý bratr, Casey, podlehl o čtyři roky dříve viru. (Opilí vysokoškoláci byli pro upíry snadnou kořistí, což byl důvod, proč tolika Bastienovým mužům bylo pod pětadvacet, když byli přeměněni.) Upír, který ho přeměnil, jej jak se obyčejně stávalo, téměř okamžitě opustil.
Bastien našel Caseye a Montrose krátce nato, vzal mladého upíra pod svá křídla, nabídl mu přístřeší a vyučování na tak dlouho, jak mu Montrose pomůže hledat lék a Casey souhlasil, že bude držet polohu jejich nory v tajnosti, dokonce i před svým bratrem.
Zatím toto uspořádání fungovalo dobře. Bohužel, Montrose občas zapomněl, kdo v této hře měl moc a potřeboval to připomenout.
Bastien tiše vklouzl do mužova přízemního domu a následoval kletby a frustrované údery do suterénní laboratoře.
Zády k Bastienovi stál Montrose vedle přeplněné stolu s telefonním sluchátkem u ucha. Sprostě zanadával a práskl sluchátkem.
Bastien nechal své tesáky vystoupit v jejich celé délce, ujistil se, že jeho podráždění rozzářilo jeho oči, a pak spustil výbuch nadpřirozené rychlosti, takže se zdálo, že se z ničeho nic objevil přímo před doktorem.
Montrose byl tak překvapený, že jeho nohy opustily podlahu.Bastiene! Kde… J–J–Jak ses dostal dovnitř?“
Bastien ohrnul ret a zablýskl částí tesáků.Tanner Long je jak můj zaměstnanec, tak můj přítel. Mohl bys mi vysvětlit, proč jsi ho slovně napadl a pokusil ses mu nadávat, aby vyrušil můj odpočinek?“
Na čele se mu objevily kapičky potu a předčasně plešatý muž udělal nervózní krok dozadu.B–Bylo to naléhavé.“
Bastien se nad ním tyčil a výhružně se mračil.Stav nouze by byl, kdyby se našly Caseyho ostatky velikosti kávové lžičky, které zůstaly po útoku nesmrtelných.“
Montrose zbledl.
Casey se teď ještě probouzí z odpočinku, který ses mi snažil odepřít, takže není stav nouze. Už jsi dokončil ten oblek?“
„N-ne. Bude hotový zítra.“
„Proč není hotový dnes večer?“
Po vykoktání několika neúspěšných začátků, Montrose řekl: „Já jen… Potřebuju vědět, kde jsi vzal ten vzorek krve, který jsi mi přinesl. Ne vzorek Caseyho. Ten druhý.“
Bastien se zamračil.Víš, kde jsem ho vzal.“
„Od svého nepřítele? Nesmrtelného Strážce?“
„Ano.“
„Kde ho najdu?“
„Za pár dní z něj nezbude nic, co by si mohl najít.“
Montrose divoce zavrtěl hlavou.Nemůžeš ho zabít. On není člověk.“
Bastien se zasmál.To ani tvůj bratr.“
„Ale on jednou byl,“ řekl Montrose naléhavě.
Bastien se zamračil a opatrně muže studoval. V jeho očích byl téměř fanatický lesk, který se tam musel objevit díky něčemu, co nalezl v Rolandově krvi.
Co to říkáš, Keegane?“
Montrose přešel k jednomu ze stolů, který byl naložený počítači, odstředivkami a rozmanitými lékařskými vymoženostmi, o kterých toho Bastien věděl málo a zvedl označenou skleněnou lahvičku s krví.Říkám, že Casey možná teď upírem je, ale začínal jako člověk. Tento muž,“ – zvedl lahvičku – „ne. Tento muž nikdy nebyl člověkem.“
Bastien na něj zíral.
Co to k čertu?
*   *   *
I když Sára věděla, že ho to štvalo, Roland tu noc na lov nešel. Vykoupali Nietzscheho, sdíleli to, co by pro ostatní byla večeře, ale pro ně to byl brunch, umyli nádobí, pustili Nietzscheho ven, přinesli kočku znovu dovnitř, když začal bojovat s vačicí, a pak se uchýlili do obývacího pokoje.
Zatímco Sára doháněla světové dění prostřednictvím různých satelitních kanálů se zprávami, Roland neklidně přecházel. Tam a zpátky. Dokola a dokola. Dokud to už nemohla vydržet a vypnula televizi.
Rolande.“
„Ano?“ odpověděl nepřítomně.
Proč jsi ještě tady?“
„Co tím myslíš?“
„Neměl bys být na lovu?“
Zamračil se.Nenechám tě tady samotnou, bez ochrany.“
„Tady nejsem v nebezpečí.“
„Jako jsi nebyla v nebezpečí v mém domě?“
„Sám jsi říkala, že nás museli sledovat po té velké paranormální potyčce. Takže, tady není způsob, jakým by nás sem mohli sledovat. Seth nás sem přepnul nebo přenesl nebo teleportoval. Jakkoliv to chceš nazvat. Není nic, co by je mohlo zavést sem.“
Pokračoval ve své chůzi.Až na mě, kdyby mě doprovázeli na lovu a následovali mě domů.“
„Jasně, jako by se tohle mohlo stát. Teď to očekáváš a budeš vědět, pokud by se tě snažili sledovat.“
„Máš ve mně větší víru, než já.“
Naprosto ti důvěřuju,“ řekla mu upřímně.
Zastavil a otočil se, aby se na ni podíval s ohromeným výrazem.Jak mi můžeš věřit? Dvakrát jsem tě zklamal.“
Teď byla řada na ní, aby se zamračila.Cože? Kdy?“
„Když jsi byla zraněna, jak si běžela od toho bastarda Bastiena – a mě, mohl bych dodat.“ Nikdy toho tolik neřekl, ale věděla, že její počáteční strach z něj, když viděla, jak mu vyrazily tesáky a jak pil gotikovu krev, mu ublížil.A znovu, když jsi byla málem postřelena a uhořela zaživa, zatímco jsi byla v mém domě a pod mou ochranou.“
„Jsem tady, ne?“ odsekla a zvedla se na nohy.V bezpečí a pořád v jednom kuse.“
„Neopustím tě.“
„A co Bastien? Málem tě dvakrát zabil. Nechceš ho najít?“
K čertu, ano! křičel jeho výraz, i když zavrtěl hlavou. „Tvoje bezpečnost je pro mě důležitá.“
„Tak zavolej Chrisi Reordonovi a nech ho sem poslat pár chlapů, aby mě chránili, zatímco ty se půjdeš postarat o tu záležitost.“
„Nehodlám svěřit tvou bezpečnost skupině lidí, které neznám od Adama.“
„Takže… co? Bastien bude volný?“
Jeho ramena se napjala.Marcus ho hledá, stejně jako Lisette.“
Sára přešla místnost a postavila se přímo před něj.Víš, že tohle není dost dobrý.“ Natáhla se a pohladila jeho zaťatou čelist.Chceš být s nimi tam venku, ulovit tohoto chlapa a sejmout ho sám.“
Sklonil se, přitiskl své čelo na její a povzdechl si.Nevidím žádnou jinou možnost. Nemůžu dovolit, aby se ti něco stalo, Sáro.“
Srdce se jí zvětšilo díky citu, který zazněl v jeho hlubokém hlase.
Neřekl to, jakoby se cítil povinen udržovat ji v bezpečí. Řekl to, jako by nesnesl myšlenku, že by se zranila.
Sára mu vtiskla polibek na rty, vzala ho za ruku, otočila se a začala ho vést do chodby. Když vešli skrze dveře do sklepa a šli dolů po točitém schodišti, Roland se na nic neptal.
Když dorazili do podzemního podlaží, otočila se doleva místo doprava, kde byla ložnice, kterou sdíleli.
Kam jdeme?“
Sára neřekla nic, dokud nedorazili do tréninkové místnosti, kde rozsvítila světla.Chci, aby si mě naučil, jak nakopat upíří zadek.“
„Cože?“
„Vědomí, že se mohu bránit proti útoku upíra, pomůže uklidnit tvoji mysl. Moji taky. Takže…“ Ukázala ke zbraním a nejrůznějšímu vybavení, které naplňovaly místnost velikosti středoškolské tělocvičny.Uč mě.“
Opřel si ruce v bok.Ne, ty nebudeš lovit upíry.“
„Nechci lovit upíry. I když tvůj šovinistický, autokratický, jsem–muž–takže–uděláš–tak–jak–říkám postoj mě do toho možná pobídne.“
„Nemyslel jsem.“
„Já vím. Máš o mě jen strach a chceš mě ochránit. Ale nemůžeš se mnou být každou minutu.“
Když otevřel ústa, aby ji přerušil, spěšně zakryla jeho ústa svými prsty.Nech mě domluvit. Nemůžeš se mnou být každou minutu každého dne po zbytek mého života. Dříve nebo později budu v situaci, kdy by mě upír – ne nutně Bastien – mohl přistihnout o samotě. Nechceš snad, abych ho mohla přemoci?“
Roland odstranit její prsty, políbil je, a pak je spojil s jeho vlastními.Ano.“
„Výborně. Měla bych být v dobré formě.“ Cvičila šest dní v týdnu, kardio a s činkami.Takže mi ukaž, co potřebuju vědět, abych mohla zabít něco, co se pohybuje rychleji, než abych to mohla sledovat očima.“
*   *   *
O tři noci později, Roland ukončil jejich poslední trénink. Sára, která silně lapala po dechu, si vzala ručník, který jí nabídl, a otřela si svůj vlhký obličej, když se zhroutila na jednu z polstrovaných laviček, kterými se ta místnost honosila.
Roland se snažil, ale nedokázal si vymazat úsměv z tváře. Teď už tam ten úsměv byl alespoň hodinu a začaly ho od něj bolet tváře. Takhle se nebavil už pár staletí.
Sára měla vrozený talent. Byla skoro v maximální fyzické kondici, vyslechla jeho pokyny, soustředěně je napodobila tak zdatně, jak byla schopna, a potom – jak ji driloval a zkoušel ji a provedl ji skrz kroky – je rychle začala provádět jako profík.
Pomohlo, že byla v několika kurzech bojových umění, když byla na vysoké škole. Na nohách byla rychlá, prováděla ladné pohybu a být kolem ní byla radost. Její bizarní smysl pro humor se projevil v těch nejvíce nečekaných momentem. V jednu chvíli byla smrtelně vážná, soustředila se na lekce, a v další pak řekla něco, až se složil smíchem.
Jsem v prdeli,“ řekla a utírala si krk.
To dokázalo lehce ztlumit jeho úsměv.Proč to říkáš?“ Přešel místnost a posadil se vedle ní, takže se jejich ramena otřela.
Byla oblečená jako profesionální lovec upírů. Černé kapsáče, které se podobaly vojenským maskáčům se spoustou poutek a kapes na zbraně a munici, visely nízko na jejích bocích a volně visely na jejích nohách. Černé tílko těsně přiléhalo ve vlhkých flecích na její útlý pas a plná ňadra. Nové černé boty pohodlně pasovaly na její malé nohy a on se obával, aby si neudělala puchýře, když je rozšlapávala.
Příruční taška s jejím oblečením byla zničena v ohni, a tak se musela spokojit s tím, co našla v, jak to nazvala, "Davidově pozůstalosti".
Vzhledem k tomu, že David nikdy nevěděl, kdy by se tady mohl zastavit nesmrtelný nebo jeden z lidí ze sítě, měl už ze zvyku po ruce v zásobě pánské a dámské oblečení pro všechny, kteří ho potřebovali. Oblečení nesmrtelných mělo tendenci po konfrontaci s upírem skončit potrhané a potřísněné krví. Krvavé skvrny byly na černém materiálu obtížně rozlišitelné a často vypadaly jako prostě neurčité vlhké skvrny, takže vše v Davidově vezmi–si–co–potřebuješ šatníku bylo černé a vhodné pro boj. Vše, kromě spodního prádla, které bylo ještě v nových uzavřených obalech. Spodní prádlo bylo zářivě bíle.
Sára vypadala v černé skvěle. Její bledá pleť, kde nebyla zčervenalá námahou, se zdála, že v porovnání s černou téměř září.
V tomhle jsem úplně příšerná,“ stěžovala si.
Překvapeně se na ni podíval.Ne, nejsi. Zrovna jsem přemýšlel o tom, že se zdá, že máš vrozený talent.“
Pochybovačně se na něj podívala.
Roland jí za ucho strčil vlhkou loknu.Cvičil jsem mnoho nesmrtelných, kteří se neučili tak rychle, jako ty.“
„Nevěděla jsem, že jsi cvičil další nesmrtelné. Myslela jsem, že jsi preferoval samotu.“
„Seth mi vždycky nedá na vybranou. Někdy se prostě objeví, vysadí nějaké ubohé blbce, řekne "trénuj ho" a pak zmizí dřív, než můžu jakkoliv protestovat.“
Kysele se usmála.A teď jsi uvízl s mým tréninkem.“
Přejel hřbety prstů po její teplé, vlhké tváři.Trénovat tě je potěšením. Řekl jsem ti to, ty máš vrozený talent. Takhle jsem se nebavil už velmi dlouhou dobu.“ Poslal jí uličnický úsměv.Alespoň ne úplně oblečený.“
Zasmála se.
Proč jsi tak přesvědčená, že sis vedla špatně?“
„Když jsi na mě zaútočil a zkoušel mě, držel ses zpátky.“
„Chci, aby ses naučila pohyby a sžila se s nimi, před tím než na tebe doopravdy půjdu s nadpřirozenou rychlostí a sílou.“
„Ale půjdeš na mě doopravdy, že jo? Brzy?“
„Ano, když mi slíbíš, že mě necháš vyléčit modřiny a jiná zranění, které ti následně vzniknou.“
„Rolande.“
„Sáro, prosím tě,“ řekl zasmušile a vzal jednu její ruku do své.Neplácám tu pouze fráze, když říkám, že nesnesu vidět tě trpět. Záleží mi na tobě. Bude to pro mě velmi… těžké doopravdy tě trénovat, s vědomím, že riskuju, že ti ublížím, když na mě každý můj instinkt křičí, aby tě chránil. Nebudu schopný to udělat, pokud mě neujistíš, že tě můžu vyléčit, pokud se něco stane.“
Nemohl přečíst její výraz, jak se na něj dívala a okusovala si spodní ret.
Dobře, můžeš mě uzdravovat.“
Napětí, které se pomalu shromažďovalo v jeho ramenou, zmizelo.Děkuji ti.“
Zvedla volnou ruku a táhla měkké polštářky svých prstů po jeho čele, dolů po jeho spánku, přes lícní kosti a podél jeho čelisti v jemném pohlazení, které zrychlilo jeho puls.
„Víš, jak by pro mě bylo snadné zamilovat se do tebe?“ zašeptala.
Roland zavřel oči. Jak se mohl cítit šťastný, když se mu ve stejném okamžiku zlomilo srdce?To by bylo velmi nerozumné,“ řekl jí tiše.
Protože to necítíš stejně?“
Otevřel oči, zvedl ruku, kterou držel ke svým rtům pro vroucí polibek a zavrtěl hlavou.Ne, zlatíčko. Obávám se, že si ukradla mé srdce v prvních dvaceti čtyřech hodinách, co jsme byli spolu.“
„Neměla by to být dobrá věc? Pokud to oba cítíme stejně…“
„Kdybych byl člověk, bylo by to úžasné. Mohli bychom se s lehkým srdcem zamilovat, vzít se, mít děti, vnoučata, zestárnout spolu, žít šťastně až do smrti a zemřít. Ale já nejsem člověk, Sáro. Jsem nesmrtelný. Moje tělo nikdy nezestárne. Budu vypadat přesně tak, jako teď, až ty zestárneš. A časem by ses stala zahořklou a zpochybňovala by si mé city k tobě.“
Hleděla na jejich sepjaté ruce.Možná, že ne.“
Smutně se usmál.Pokud ano, byla by si první. Byli zde jiní nesmrtelní, kteří milovali člověka.“
Stáhla si jeho ruku do klína a hrála si s jeho prsty.I kdyby ne, stejně zestárnu a zemřu.“
Zůstal zticha a nechal ji přemýšlet.
„Asi bych se začala cítit jako řetěz kolem tvého krku. Silný, mladý – alespoň fyzickymuž připoutaný k umírající staré ženě.“
„Vidíš, jaké by to bylo,“ zamumlal plný lítosti.A nemohl bych ti dát děti.“
„Přeměněna tě sterilizovala?“
„To bylo to, v co jsme všichni věřili, protože i ti, kteří se chtěli rozmnožit se svými lidskými milenci, toho nebyli schopni. Nicméně, naši vědci pochopili…“
„Máte vědce?“
„Lidi i nesmrtelné, kteří se snaží o viru zjistit vše, co můžou. Jak funguje. Hledají lék a, kromě toho, nějaký způsob, jak přinutit virus zmutovat v upírech tak, jako zmutoval v nás, abychom mohli ukončit jejich šílenství a krvelačnost.“
„Už jste s tím měli nějaké štěstí?“
„Zatím nic.“
„A co problém s plodností?“
„Nejsme sterilní, ale klidně bychom mohli být. U našich mužů virus výrazně snižuje životnost našich spermií.“ Nejistě se odmlčel.Jsi si jistá, že to chceš slyšet?“
„Ano, chci vědět všechno.“
Tedy budiž.Normálně spermie mohou žít v ženském těle až po dobu pěti dnů. Naše však zemřou skoro už tehdy, kdy ejakulujeme. Kvůli podivné symbióze, kterou máme s virem, zemřou spermie spolu s ním před tím, než se žena může nakazit, což je důvod, proč jsem nepoužíval kondomy.“
„A co nesmrtelné ženy? Mohou otěhotnět?“
„Ne, přítomný virus ve vajíčkách, který jejich tělo produkuje, zaútočí a zabije spermie lidských mužů.“
„A když spí s nesmrtelným?“
„Věříme, že pokud jsou okolnosti optimální, může být následkem těhotenství,“ povzdechl si, zdráhal se pokračovat. Ale zeptala se a měla by vědět všechno.Po pravdě, nejsme si jisti, jak by virus ovlivnil plod. Nebo miminko, pokud by se donosilo do termínu a porodilo. Stárlo by dítě dvou nesmrtelných nebo by bylo navždy uvězněno v podobě dítěte? Nesmrtelné ženy jsou si vždy vědomy doby, kdy ovulují, a když se tak stane, ze strachu z důsledku se vyhýbají pohlavnímu styku s nesmrtelnými muži.“
Svraštila obočí.Takže, žádné děti.“
„Žádné děti.“
Jak si přál, aby jí mohl dát děti, sledovat, jak se její tělo zvětšuje jeho miminkem, aby měl Sářinou malou repliku, která by poskakovala jejich domovem.
Sára zvedla bradu a setkala se s jeho pohledem.Pokud bych výměnou za to měla tebe, Rolande, nepotřeboval bych děti, abych byla šťastná.“
Jeho srdce poskočilo.Co tím chceš říct?“
„Co kdyby si mě proměnil?“
Ohromený Roland skoro zapomněl dýchat.Ty bys mě nechala?“
Otevřela ústa, aby promluvila, odmlčela se a pak si povzdechla.Já nevím. Všechno se to děje tak rychle. Chci říct ano. Ale vzhledem k tomu, co je v sázce, myslím, že bych o tom měla přemýšlet o trochu déle.“
„Jenom vědomí, že bys to zvážila, pro mě znamená celý svět.“
„Takže bys to udělal, kdybych tě o to požádala? Přeměnil bys mě?“
Znovu v něm bojovali potěšení a bolest.Ne.“
Rty se jí pootevřely překvapením.Proč?“
„Říkal jsem ti, jak virus funguje. Pokud nejsi obdařená, tvoje tělo virus nezmutuje a ty se přeměníš v upíra místo v nesmrtelného.“ Dotýkal se hedvábného pramene hnědých vlasů, který unikl z jejího ohonu.Každý z nás má černé vlasy a tmavě hnědé oči.“
Pochopení zaclonilo její oříškový pohled.Myslíš, že se změním v upíra, že nemám to správné DNA.“
„Ovládáš nějaké speciální dary, které jsi nezmínila?“ zeptal se, ne tak úplně vzdoroval jakékoliv naději.Telepatie? Telekineze? Schopnost vytvořit posun? Teleportace? Vidíš do budoucnosti? Poznáš historii objektu pouhým hmatem? Léčíš rukama? Vidíš mrtvé?“
Zavrtěla hlavou u prvního daru, který zmínil a pokračovala jejím vrtěním tam a zpět, jak vyjmenovával další.Nic. Žádné zvláštní dary.“
„Pak tě neproměním a nebudu riskovat, že se změníš v upíra.“
*   *   *



[1]                      MapQuest Maps = mapy jako např. Google Maps

13 komentářů:

  1. Skvělé, díky moc za další pokračování a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za skvělý překlad!!!:-) :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za preklad a teším sa na pokračovanie ☺

    OdpovědětVymazat
  5. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat