pondělí 21. září 2015

Polibek noci - 28. kapitola


Roshan se koutkem oka podíval na svou manželku, jako vždy okouzlen její krásou, krásou, kterou mohl takto pozvednout jenom Temný Trik. K jeho úlevě a radosti se potýkala s upířím životem jako by pro něj byla zrozena. S jeho vedením a ujišťováním, s vysvětlováním toho, co cítila a proč, byla schopná kontrolovat svůj hlad. Ze začátku se krmila několikrát za noc, ale to už nebylo dále zapotřebí.
Brenna zvedla tvář k obloze. „Tohle je úžasná noc.“
„To je,“ souhlasil Roshan a stiskl jí dlaň.

Procházeli se po okraji města při cestě domů z jejich nočního lovu. Byl šťastný muž, pomyslel si. Posledních pět měsíců bylo perfektních. Nejlepší ze všeho bylo po první manželské noci s Brennou a její proměně akceptování jejího nového života z celého srdce, nikdy se nepodívala nazpět, nikdy nevyjádřila žádnou lítost nebo ho nekritizovala za jeho rozhodnutí.
Rozzářila jeho život a domov. Přemalovala všechny nepoužívané ložnice v domě, zvolila světlé a vzdušné barvy, a když bylo vše hotovo, nakoupila koberce a závěsy a poté zvolila unikátní nábytek do každého pokoje. Vyrovnal se s nepořádkem a harampádím a bláhově si myslel, že už je se vším hotová, když obrátila svou pozornost na jejich doupě, o kterém prohlásila, že je studené a vypadá děsivě. Jelikož to byla pravda, nehádal se s ní. Vymalovala tři stěny a strop uklidňujícím odstínem nebeské modře; na čtvrtou stěnu nakreslila nástěnnou malbu, která představovala velké okno s výhledem do sluncem zalité zahrady. Okolo okna rozvěsila krajkové bílé závěsy a zakryla podlahu tmavě zeleným kobercem „protože vypadal jako tráva“.
Míjeli slepou ulici, když Brenna položila svou ruku na Roshanovu paži. „Co je to?“ zeptala se a naklonila hlavu ke straně. „Slyšíš to? Zní to jako zraněné zvíře.“
Roshan tiše zavrčel. „To není zvíře.“
„A co tedy?“
Neodpověděl. Namísto toho se vydal temnou alejí dolů za třípodlažní skladiště. Hluk nabíral na intenzitě, jak se přibližovali ke kontejneru.
Měl pravdu. Nebyla to kočka. Byla to náctiletá dívka v porodních bolestech. Zcela oslepena kontrakcemi, dívka si nebyla vědoma jejich přítomnosti.
„Musíme jí pomoct,“ zašeptala Brenna.
Roshan se podíval na svou ženu a zvedl jedno obočí. „Co navrhuješ, abychom udělali?“
„Cokoliv, co můžeme.“
Dívka zhluboka vydechla a oči se jí rozšířily, když si uvědomila, že už není sama. Ucukla, když Brenna udělala krok kupředu.
„Neměj strach,“ řekla Brenna tiše. „Neublížím ti.“
Dívka se odtáhla. „Jděte pryč,“ řekla a poté vykřikla, když ji další kontrakce přepadla nepřipravenou.
„Jenom ti chceme pomoct,“ řekla Brenna. „Jak se jmenuješ?“
„Do toho vám nic není,“ řekla dívka úsečně. „Jděte ksakru ode mě pryč.“ Vykřikla, dlaní si stiskla břicho, jak další kontrakce přišla těsně po té první.
Brenna se podívala na Roshana. „Myslím si, že dítě je na cestě.“
Roshan zaklel, svlékl si svůj kabát a rozložil ho pod dívkou. Byla moc v bolestech na to, aby protestovala.
Kontrakce se staly silnějšími a rychlejšími. Brenna poklekla vedle dívky, něžně jí hladila čelo a nutila ji tlačit, zatímco se Roshan díval.
Brenna se podívala na Roshana. „Vidím hlavičku!“
Chvíli na to ostrý výkřik vybuchl z dívčina hrdla.
Brenna zašeptala: „Ach můj bože,“ když dítě vklouzlo do jejích čekajících rukou mezi přívalem vody a krve.
Roshan se otočil, oči se mu zúžily nad lačným pohledem v Brenniných očích.
„Potřebujeme něčím přeříznout pupeční šňůru,“ řekla.
„Tady.“ Dívka si sáhla do kapsy a vytáhla hrozivě vypadající nůž.
Roshan pevně uvázal dívčiny tkaničky od bot na dvou místech pupeční šňůry; poté vzal nůž z její dlaně a přeřízl šňůru mezi tkaničkami.
Brenna si svlékla kabát a zabalila do něj dítě. „Máš překrásnou holčičku.“
„Vezměte si ji,“ řekla matka. „Nechci ji. Nechci ji ani vidět.“
Brenna se podívala na Roshana, paže stiskla pevněji okolo nemluvněte.
Zavrtěl hlavou. „Ani na to nemysli.“
„Ale ona ji nechce.“
„Brenno, co bychom dělali s dítětem?“
„Milovali ji.“
„Ne. To nebude fungovat. Neexistuje žádný způsob…“
Matka se podívala na Brennu. „Pokud si ji nevezmete, vyhodím ji jenom někde do odpadků. Nemůžu ji s sebou vzít domů.“
„Její otec jistě…“
„Nevím, kdo je.“ Teenagerka si oblékala kalhoty, zatímco mluvila. Zhluboka se nadechla a postavila se, jednu ruku opřenou o zeď za ní.
„Co to děláš?“ zeptala se Brenna.
„Odcházím.“ Vzlyk se prodíral jejím hrdlem. „S dítětem udělejte cokoliv, co uznáte za vhodné.“
„Ale…“
„Nepokoušejte se mě zastavit,“ řekla dívka. „Vypadáte jako hodná paní. Nechejte si ji.“
Brenna se postavila a přitiskla si kojence k prsům. „Bude o ni postaráno, slibuji. Máš kam jít?“
S pokývnutím se dívka otočila a potácela se k chodníku.
Brenna ji sledovala, dokud jí nezmizela z dohledu, poté se usmála na dítě v jejích pažích. „Ahoj, drahoušku.“
„Brenno, víš, že si ji nemůžeme nechat.“
„Ano, můžeme.“
Tiše zaklel. „Nechceš mi říct jak? Co budeš dělat, když se ráno probudí počůraná a hladová?“
„Najmeme chůvu,“ řekla Brenna klidně.
„A co budeš dělat do té doby? Co budeš dělat, pokud se zítra probudí hladová a počůraná?“
Brenna se zamračila. „Nevím.“
„Jsi odhodlaná si ji nechat?“
„Ano.“
Opět zaklel, ale mohl jí odmítnout jedinou věc, kterou vždy chtěla a jedinou věc, kterou jí nemohl dát? „Dobře, pojď.“
„Kam jdeme?“
„Najít někoho, kdo se o ni zítra postará.“
„Ale jak? Koho?“
„To nechej na mě. Vezmi ji domů a očisti ji. Brzy se vrátím.“ A jak to dořekl, zmizel jí z dohledu.
Se zakroucením hlavou se Brenna vydala domů.
Odnesla dítě do patra, naplnila koupelnové umývadlo teplou vodou a omyla kojence od hlavy k patám. Když byla hotová, zamotala holčičku do nadýchaného ručníku. Dítě se na ni dívalo skrze temně modré oči a poté, se zívnutím, se víčka s třepotáním zavřela a ona spala.
Brenna sešla dolů, posadila se na pohovku a kolébala dítě v náručí, zatímco přemýšlela, kam Roshan zmizel.

Dítě! Roshan si projel rukou ve vlasech. Chtěla si nechat dítě! Na co, k čertu, myslela? Kdo kdy slyšel o upírovi, který by vychovával lidské dítě? Bylo neslýchané, nemyslitelné a nemožné.
Roshan zavrtěl hlavou, prošel nemocničním vchodem a kráčel k porodnímu oddělení. Co budou dělat s dítětem?
Zastavil první sestřičku, kterou uviděl. Zamračila se na něj. „Pane, omlouvám se, ale návštěvní hodiny jsou dávno pryč.“
„Ano, já vím.“ Jeho pohled polapil ten její. „Ale potřebuji tvoji pomoc, Sandro.“
„Mou pomoc? Ano, samozřejmě.“
Rychle jí vysvětlil, co potřebuje.
Za dvacet minut ho následovala ven z nemocnice.
Když Roshan dorazil domů, našel Brennu, jak sedí na pohovce a dítě jí spí v náručí. Morgana seděla na krbové římse, uši svěšené dozadu, a viditelně byla rozladěná kojencovým příchodem. Roshan si uvědomil, že kočky se mohou mračit, ale Morgana byla rozhodně naštvaná myšlenkou, že by měla sdílet Brennin čas a péči s někým dalším. Roshan si musel připustit, že tou myšlenkou také nebyl nadšený.
„Kdo je to?“ zeptala se Brenna a pohledem přejížděla ze sestřičky na Roshana a zase zpět.
„Tohle je Sandra. Je sestřička v porodním oddělení v nemocnici. Bude se starat o dítě, dokud nenajdeme chůvu.“
„Ale… nemůžeš sem jen tak přivést cizince. Jistě ji budou v nemocnici postrádat.“
„O to se budu starat později.“ Vzal plastovou tašku ze Sandřiných rukou a podal ji Brenně. „Tohle je vše, co bude dítě příštích pár dní potřebovat.“
„Ale…“
„Přestaň se bát. Jakmile najdeme chůvu, pošlu sestřičku domů. Nebude si nic pamatovat.“
„Nezdá se mi to správné,“ řekla Brenna, „držet ji tu proti její vůli.“
„Pokud máš lepší nápad, sem s ním.“
Brenna zavrtěla hlavou.
„Dobrá tedy.“ Otočil se na Sandru. „Tvůj pokoj je nahoře na konci haly. Chci, abys teď šla do postele. Během dne budeš spát, když bude spát dítě a budeš vzhůru, když se vzbudí.“
„Ano,“ řekla Sandra.
„A odjedeš, jakmile slunce zapadne. Rozumíš?“
„Rozumím.“
„To bude vše. Pokoj nahoře u schodiště je tvůj. Dobrou noc.“
„Dobrou noc,“ odpověděla a opustila místnosti.
Za tichého mručení Brenna položila spícího kojence na pohovku a posadila se vedle něj. Otevřela sáček a vytáhla ven plenku, malé bílé bavlněné tričko, čepičku, pár maličkých ponožek, deku. Mezitím si všimla několika lahví, kojenecké výživy v prášku, stejně tak jako dětských ubrousků a dalších plenek, balení dětského pudru, pleťového mléka a šampónu.
Roshan stál blízko sedačky, ruce založené na hrudi, zatímco Brenna dala spícímu kojenci plenku a oblékla ho, poté holčičku zabalila do dečky.
Brenna se postavila a objala svého manžela okolo pasu. „Nejsi na mě naštvaný, že?“
„Ne.“
„Je tak roztomilá, nemyslíš?“ zeptala se Brenna a usmála se dolů na jejich novou dceru.
„Samozřejmě,“ odpověděl, ale díval se na svou ženu, ne na dítě. „Jak jí budeš říkat?“
„Ráda bych ji pojmenovala Cara Aideen, po mé babičce O'Conellové,“ řekla Brenna. „Pokud s tím souhlasíš.“
„Souhlasím s čímkoliv, co chceš.“

Najít chůvu se ukázalo mnohem jednodušší, než si Roshan myslel. Podal inzerát do místních novin, kde žádal ty, kteří by měli zájem o práci, aby se o ni ucházeli po šesté hodině. Najali první ženu, která jim přišla ke dveřím. Její jméno bylo Charlotte Ray a byla překrásně potrhlý babičkovský typ. Měla šedé vlasy, pečlivě stažené do drdolu na temeni a koukala se na svět skrze jasně modré oči, které byly jak světaznalé, tak i milosrdné. Roshan ji ubytoval v apartmánu nad garáží. Akceptovala podivný životní styl DeLongpreových bez jediné otázky, ale Roshan jí nabídl tak velký plat, že utišil její zvědavost a zajistil jim její věrnost.
Život byl ve skutečnosti dobrý a učinila jej takovým milující žena, která ho očarovala jedné noci za měsíčního svitu. Brenna. Dala mu lásku. Dala mu smích. Dala mu dítě.
Samozřejmě, jeho malá čarodějka ho obdařila vším, co si myslel, že navždy ztratil.
A pak byla tam, usmívala se na něj a on věděl, že nebude chtít nikdy jiný život než ten, ve kterém se bude probouzet vedle ní tak dlouho, dokud bude dýchat.
Zašeptal její jméno a přitáhl si ji do náručí.
„Chystáš se mě zneuctít?“ zeptala se a smála se, když ji nesl dolů do jejich doupěte.
„Ano, madam,“ odpověděl. „Všemi způsoby, které znám.“

A tak také učinil.

9 komentářů:

  1. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka za preklad ☺

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat