neděle 27. září 2015

Ohnivý král - 7. kapitola 1/3


Slunce už pronikalo skrz závěsy do králova pokoje. Ještě spící, obrátil svou tvář k teplu a světlu. Malý úsměv mu hrál na rtech. Ještě mu chvilku potrvá, než vykročí vstříc novému jitru.
Ta malá uličnice seděla na vyřezávaném čele postele u jeho nohou. Lian ztuhl pod dekou a zíral na přízrak té dívky. Jen drobný pohyb jejích vlasů, který prošel balkónovými dveřmi, mu dokázal, že je skutečná. Nebál se ani nebyl naštvaný, byl ztracen v nové emoci, někde mezi mrzutostí a obdivem.
„Co chceš?“ zavrčel nakonec.

Katiyana zvedla obočí. Byl to vůbec první pohyb, který udělala.
„Co chci? Ty jsi ten, kdo mě hledá.“ A hodila tlustý svazek plakátů s jejím obličejem do vzduchu.
Král se díval, jak se vznášely vzduchem, než dopadly na jeho postel. Ona ho mezitím pozorovala, nikdy z něho nespouštějíc oči.
„Očekávala jsem, že tě najdu v okovech v mém žaláři, ne posazenou na vrcholu rámu mé postele jako nějakého blbého ptáka.“
Katiyana nereagovala na popichování. „Dělám věci podle vlastních pravidel. Tvůj plakát mi řekl, že mě hledáš za účelem výslechu. Tady jsem.“ Roztáhla náruč. „Ptej se a možná ti budu moci odpovědět.“
„Nebude ti vadit, když se nejprve obléknu?“ zeptal se suše, pak vykopl. Peřina i hromada papírů vylétla do vzduchu a spadla na konec postele, přímo na Katiyanu. Ta, ať zaslepena povlečením nebo ne, se rychle překulila na zem. Lian chtěl udeřit, ale narazil na prázdnou peřinu. Nejjemnější zavrzání ho upozornilo, vstal a otočil se směrem k balkónovým dveřím. „Stůj!“ přikázal.
Katiyana bez problému balancovala na zábradlí. „Nemáš mi, co poroučet,“ řekla. „Přišla jsem ti odpovědět na tvoje otázky a místo toho, aby ses ptal, jsi na mě zaútočil.
„Já tu dávám příkazy,“ zařval a ona se jen zasmála.
„Vážně? Stojíš tu ve svých spodkách, křičíš na dívku, kterou nemůžeš chytit a pokud ano, pak ji nejsi schopen udržet ve své cele.“
Celý zrudl do hodně, opravdu hodně tmavého odstínu červené. Její oči se pozdržely na široké hrudi a svalnatých ramenou, než se mu opět podívala do tváře. Během svého ukrývání viděla spoustu mužů, ale žádného jako on.
„Kdo jsi?“ zeptal se.
„To je otázka, na kterou ti neodpovím. Zkus nějakou jinou.“ Když se její tváře zbarvily do ruda, proklínala se, že obdivuje tohoto muže. Jeho tělo mohlo být nádherné, ale měl povahu jezevce s bolavým zubem.
Král se zamračil a ona sotva mohla vidět jeho modré oči, co se skrývaly za těmi štěrbinami.
„Zkus další. Nebudu tu na tom zábradlí stát celý den, zatímco máš záchvat vzteku.“
Zdálo se, jako by králi z nozder vycházel dým a Katiyanu napadlo, že možná zašla moc daleko. Ale nakonec se jeho tvář celá uvolnila a vycouval z otevřených dveří. „Myslím, že pokud tě královna poslala, abys mě zabila, už by ses o to dávno pokusila.“
„Kdybych tě chtěla zabít, byl by si už pod kytkama.“
Král nadzvedl obočí. „Těsně za mými dveřmi jsou stráže. Jedno slovo a vmžiku by tě chytili.“
„Pouze v případě, že jim jde lovení dívek lépe než tobě.“
Lian chvíli mlčel. „Bennet tě chytil.“
Katiyana se naježila. „Nevěděla jsem, že tam byl. A kromě toho jsem ve vaší společnosti moc dlouho nepobyla. A nyní řekneš mi konečně, co chceš? Zaneřádili jste můj les. Trvalo mi věčnost po vás ty papíry uklidit.“
Lian jeden zvedl z postele. „Říkáš, že si všechny sebrala? A neřekneš mi, kdo jsi? Je tvá identita něco, co žárlivě stražíš?“
Nepotřeboval vidět ten šokovaný a zhrozený výraz na její tváři. Moc dobře věděl, že má pravdu. Ačkoli ho naštvala už po ránu (takovém krásném ránu), přinutil se otočit k ní zády, směrem ke skříni, a vytáhl to nejpraktičtější oblečení.
„Řekni mi pravdu a možná bychom mohli uzavřít příměří,“ řekl, když si přetáhl košili z hrubého plátna přes hlavu. Letmý pohled přes rameno mu dokázal, že ho poslouchá. „Jsi špeh královna Suly?“
Dívka se ošklivě zasmála. „Ne, můžu ti slíbit, že se nepaktuju s tou ženou.“
„Zajímavé,“ mlaskl. „Zní to, jako bys ji neměla ráda.“
„Ani tu ženu neznám,“ řekla automaticky. Prsty objaly zábradlí a pomyslela na útěk. Ale pak si vzpomněla, že útěk není řešení. Před odchodem musí krále přesvědčit, že není hrozbou.
„Opravdu?“ zeptal se, když si natahoval punčocháče. Odsunul dveře na balkon, ale neudělal ani krok směrem k ní. Místo to se na ni podíval svýma planoucíma očima. „Ale jsi jí velmi podobná.“
„Nejsem!“ vydechla Katiyana, zamítajíc myšlenku, že by mohla mít něco z té zlé ženy, která se jí pokusila zabít a nutila ji najít si exil. Neklid se z mysli přenesl na její tělo a ona najednou vrávorala na kraji parapetu. Panika skrz ni proletěla. Rychle roztáhla ruce, aby našla ztracenou rovnováhu.
Král jí stáhl ze zábradlí do své náruče. Držel ji však jen chvíli, než ji postavil zpět na pevnou zem. Ale jenom toto stačilo, aby jí srdce málem vyletělo z hrudi, jak jí bušilo jako o závod. Vystrašená ze své reakce i z krále, se obrátila na útěk. Lian natáhl paži a rychle se přesunul tak, aby jí odřízl únikovou cestu. „Kdo jsi?“ zeptal se znovu.
„Trpaslík,“ vyprskla na něj, snažíc se podklouznout pod jeho paží.
Opět se pohnul, aby jí v tom zabránil. „Kdo jsi?“ dožadoval se znovu odpovědi.
„Nikdo!“ vykřikla, kopajíc ho do nártu, modlíc se, aby jí to vykoupilo cestu ven. Vklouzl před balkonové dveře.
„Jsi pravděpodobně někdo. Někdo velmi vychytralý a zákeřný. Někdo velmi chytrý a tajemný. A vypadáš na někoho, kdo nenávidí královnu stejně jako já. Ptám se znovu, kdo jsi?“
Katiyana se snažila splynout s kamenem. Lovili ji a napálili ji. Utíkala a unikla jim. Potkala se s mnohým nebezpečím a čelila mnoha obavám, ale tento muž ji donutil vrátit se zpět k dívce, kterou kdysi bývala. A ona to nenáviděla.
„Proč tak záleží na tom, kdo jsem?“
Založil si ruce na prsou a zaujal hrozivý postoj. Katiyana ho vyzývala pohledem, i když tam nebylo nic, co by mohla udělat, aby se vyhnuli této chvíli. Dívala se, jak se jeho čelo uvolnilo, oči rozjasnily. Slabé záblesky zlata v jeho očích se vytratily, jak přešel z hněvu přes překvapení a k nevíře.
Jeho paže sjely podél jeho boků a on přistoupil blíž, aby si pořádně prohlédl její tvář. Katiyana se posunula pryč, ale on jí v tom zabránil, kdy udeřil do zdi vedle ní, držíc ji tak na místě. „Je to možné?“ ptal se tiše sám sebe.
Katiyanino srdce zrychlilo, v ústech jí vyschlo. Strach z ní dýchal všemi póry, ale král si toho ani nevšiml.
„Ty jsi ona?“ zeptal se nakonec. „Nemůžu si vzpomenout, jak se jmenovala.“
Katiyana nic neřekla, ani se nepohnula.
I ten nejmenší kousek Lianovy tváře se uvolnil a podepřel si bradu. „Co to řekla Sula po té, co král zemřel? Něco o špinavém venkovském chlapci.“
Princezna cítila, jak se její tváře začervenaly a ponížení jí sžíralo víc, než strach. Tak tohle všem Sula navykládala? „Podařilo se jim ji najít?“ zeptala se skřípavým hlasem.
„Pravděpodobně zemřela, když byla ještě dítě, neprovdaná. Sula odmítla dopravit její tělo zpět, aby byla pohřbena vedle svého otce. Říkala, že byla ostudou celého království.“ Pečlivě studoval její tvář, jak pronášel ta slova, zaznamenával každou změnu a náznak čehokoliv. „Už si vzpomínám,“ řekl a luskl prsty. „Katiyana. Tak se jmenovala.“
Donutila se, aby její tvář pozbyla jakéhokoliv napětí. „A ty si myslíš, že jsem to já a vstala jsem z mrtvých?“
Ústa se mu zkřivila v krutém úšklebku. „Vím, že jsi to ty.“
„Jak si můžeš být tak jistý?“
Ukázala na její tvář. „Protože pláčeš.“
Zvedla ruku a ucítila, jak ty zrádné slzy stékají dolů. „Nepošpinila bych otce tímto způsobem, neutekla bych před jeho pohřbem kvůli nějakému klukovi. Utekla jsem proto, že mě chtěla zavraždit. Skoro se mi to nepovedlo.“
Lian pozvedl obočí. „Vidím, že ji nenávidíš stejně tak moc jako já.“
„Proč ji nenávidíš?“
„Zabila mého otce.“
Srdce se jí v hrudi sevřelo. Dokonce i po tolika letech si pamatovala bolest ze ztráty svého vlastního otce. „To je mi líto. Do dne, kdy se mě pokusila zabít, jsem neměla tušení, jak je krutá. Od té chvíle jsem jí neviděla. Nemám o ní žádné zprávy. Nejsem její špeh.“
„Um… věřím ti,“ zamumlal, když si stále prohlížej její obličej, vlasy a pokožku.
Každý sval v těle se uvolnil a ona vydechla úlevou. „Takže už můžu jít?“ zeptala se a sepjala ruce jako při modlitbě. „A nikomu o mě doufám neřekneš?“
„Jít?“ zeptal se. Zdál se být tou otázkou opravdu zmaten. „Jít kam? Kde ses schovávala po celé ty roky?“
Prudce zavrtěla hlavou.
„Další otázka, na kterou mi neodpovíš?“ Jeho oči teď měli barvu oblohy, kterou viděla, když poprvé vystoupila z lesa. Byla ráda, že jeho zuřivost tak rychle opadla.
„Tak mi dovol, abych se tě zeptal na něco jiného. Co teď budeš dělat?“
Katiyana otevřela pusu, aby odpověděla, ale zjistila, že na to nemá, co říct. Raději ji zavřela a na chvíli se zamyslela. „Já… nejsem si jistá.“
„Co bys chtěla dělat?“
Zavrtěla hlavou. Neexistoval žádný způsob, jak by se mohla vrátit zpět do chaloupky. Král znal její totožnost a ona nemohla riskovat jeho zvědavost, která by mohla ohrozit bezpečnost jejích přátel.
Lianův pohled těkal sem a tam. „No v tomto případě bych navrhoval několik věcí. Za prvé, ty a já uzavřeme příměří.“
Princezna pozvedla obočí. „Proč bych ti měla věřit?“
Vmžiku před ní klečel, hlavu skloněnou. Na zlomek vteřiny uvažovala, že by ho nakopla kolenem do obličeje a skočila z balkonu, ale její zvědavost dozvědět se všechno o světě kolem ní, byla silnější. Nemohla by ukojit svoji potřebu o tom vědět víc, kdyby před ním utekla.
„Slibuji na svou čest a čest mých předků, že mezi tebou a mnou vládne mír. V mém domově jsi v bezpečí a pod mou ochranou.“
„A nikomu neprozradíš, kdo jsem,“ přerušila ho vyzývavě.
„A nikomu neodhalím tvou totožnost,“ dodal.
Vzhlédl, aby zjistil, jestli je jeho nabídka přijata. Po chvíli mu strčila nataženou paži před obličej, aby si mohli potřást.
Král se zasmál a stiskl ji, předtím než si stoupl. „No, vidím, že tam, kde ses skrývala, nebylo oblékání jako dáma a etiketa nejvyšší prioritou.“
„Mít plné břicho, zahřát promrzlé kosti a nenechat si vyříznout srdce zlou čarodějnicí mělo přednost,“ podotkla ostře.
„Prosím za prominutí,“ odpověděl jí hravě. „Možná bych vám měl nabídnout snídani, než dojdeš k závěru, že je potřeba mě zbavit mé korunované hlavy.“
Katiyana na něho nevěřícně zírala, ale rychle se vzpamatovala a pokynula mu rukou, ať jde první, že ho bude následovat.
Napětí mu opět dolehlo na ramena, když se k ní obrátil zády, aby ji odvedl z místnosti.  Vůbec se mu nelíbilo, že na ni neviděl. Skoro ho přechytračila a to se opravdu hodně snažil. Kdyby nebyl dvakrát tak velký jak ona, znovu by zmizela před tím, než by zjistil její totožnost. Nitro se mu roztančilo jen při té vzpomínce. Po letech neúspěšných plánů a planých hrozeb, měl konečně něco, co může použít, aby tu zlou ženskou dostal na kolena. Nebo spíše někoho.
Katiyana polkla, jak s králem prošli dveřmi pokrytými plyší do rozlehlého komplexu králových komnat. Věřila mu, že ji nechce obelhat nebo nalákat do pasti, avšak netušila proč. Ano, byl šlechtic, ale jeho povaha byla úděsná. Hlavně ty jeho náhlé změny nálad. Divila se, jak často z něj viděla to nejlepší, než se z něj stala rozzuřená bestie.


20 komentářů:

  1. Moc díky za překlad, těším se na pokračování, i když musím přiznat, že takové rychlé odhalení jsem nečekala.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj. Moc děkuju za překlad a netrpělivě očekávám další díl :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ach túto časť som si brutálne užila :D Díky za preklad :))

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za pokračování, překlad a korekci!

    OdpovědětVymazat
  5. Moc dík už jsem se nemohla dočkat na tuto kapitolku a už se nemůžu dočkat ani té další

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru ... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za skvělý překlad!!!:-) :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Super ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Dekuji ,dekuji uz se tesim na dalsi

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Vdaka za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Moc díky. Skvělé

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuju, už se nemůžu dočkat pokračování:)

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za překlad a korekci, ale chci se zeptat, bude se pokračovat?:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Další kapitola je naplánovaná na tuto neděli.

      Vymazat
  17. Díky moc za překlad a korekruru :-D

    OdpovědětVymazat