neděle 6. září 2015

Ohnivý král - 5. kapitola 2/2


Katiyana byla nucena jet v sedle s vojákem, který ji držel. Nadskakovala v jeho blízkosti téměř stejně jako v blízkosti toho nepředvídatelného obrovského zvířete – koně. Byla to skoro úleva, když dlouhá tráva začala ustupovat, pole přešla v siluetu městečka. Poněkud jí to připomnělo město, které obklopovalo otcův hrad, ale byly zde širší budoáry a nižší budovy. Nějací zvědaví farmáři a vesničané si ji prohlíželi se zjevným neklidem v očích, ona však ignorovala jejich pohledy. Místo toho se soustředila na to, aby si zapamatovala cestu zpět do lesa, kterou se vydá, jakmile se jí podaří uprchnout.

Dojeli na otevřené nádvoří a Katiyana, když vzhlédla, spatřila hrad postavený z drahého zlatého pískovce. Navzdory horkému slunečnímu svitu se zdálo, že kameny vyzařují chlad a byla ráda za stín, který jí poskytly.
Sklouzla z koně a její ruce byly opět chyceny tím samým vojákem, který jí teď vedl do paláce. Vstoupili ozdobně vyřezávaným průčelím, jež se tyčilo vysoko nad jejich hlavami. Uvnitř mohla Katiyana spatřit tentýž pískovec, tentokráte ale hnědé barvy, kterýmžto byli vyztuženy zdi paláce. I přesto, že v hradu bylo o několik stupňů chladněji, na čele se jí začaly srážet kapičky potu.
Strach se opět vkrádal zpátky, než ho tvrdošíjně potlačila. „Co se mnou teď bude?“
„Teď se setkáš s králem,“ řekl Bennet a ona si nemohla nepovšimnout otrávenosti v jeho hlase.
Klikaté chodby a spletitá zákoutí uvnitř hradu by pomotaly nejednomu hlavu, ale Katiyana si zapamatovala každý kousek s klidnou myslí a ždibcem smutku. Bylo to už tak dlouho, co byla naposledy uvnitř sídla, jako je toto, i když tento palác neměl téměř nic společného s tím otcovým. Avšak to málo vyvolalo všechny vzpomínky na něj a i na tu krátkou dobu, kterou s ním strávila.
Proti své vůli se stále ztrácela v myšlenkách a než si to stačila uvědomit, trhnutím se tak tak zastavila před velkými ozdobně vyřezávanými vraty. Katiyana se na vojáka hnusně zamračila. „Říkal jsem ti, abys zastavila,“ promluvil Bennet tiše. „Jakmile budeš před králem, postupuj dle mých instrukcí.“
Jeho slova byla míněna dobře a Katiyana přemýšlela, co je to za vojáka, který byl klidný a vlídný k zajatcům. Navíc to bylo poprvé, co stála tak blízko nějakému muži a i když se snažila předstírat, že je jí to jedno, shledala to překvapivě… nepříjemným.
Bennet kývl na stráže a on i Katiyana byli uvedeni. Místnost, do které vešli, byla obrovská, neskutečně vysoká a stejně tak široká a nečekaně prosvětlená. Slunce dovnitř pronikalo vysokými, zdobenými okny, které se klenuly až do stropu. Zlaté kameny odrážely venkovní světlo, které dodávalo vnitřku zlatavý nádech.
Uprostřed, na konci této dlouhé místnosti, byl před okny stupínek, na kterém místo trůnu stál velký stůl a okolo něj několik můžu, sedíc a o něčem se hádajíc. Obletovala je jakási žena, přičemž dolévala číše, zvedala papíry, které byly odhozeny na zem, a roznášela talířky s jídlem.
Největší muž, ten uprostřed, zničehonic zařval, udeřil pěstí do stolu, načež poháry poskočily a převrhly se. Několik mužů včetně Katiyany sebou trhlo. Voják, co jí držel za paži, si jen povzdechl.
„To je problém, který měl být už dávno vyřešen,“ zavrčel ten rozhněvaný muž, co způsobil tolik povyku. „Plýtváme čas na věci, jako jsou tyto, když je tu mnoho dalších, naléhavější záležitostí.“
„Zavlažovací systém je velmi důležitý pro naše farmy, můj králi,“ podotkl suše jeden z pánů.
„Tohle je král?“ zasyčela Katiyana. „Myslela jsem, že to byl stařec.“ Snažil se vzpomenout si na všechny ty drby, co slýchávala jednou za čas a vzpomněla si, že některé z nich se zmiňovali o nováčku na trůnu ve Slunečním království.
Bennet se zamračil a vedl ji kupředu. „Můj vládce,“ pronesl.
Plavovlasý král vstal od stolu a Katiyana byla konečně schopna si ho pořádně prohlédnout. Když odmyslela tu vzteklost, která se vryla do jeho tváře, byl by nepochybně hezký. Pak na ni pohlédl. Ještě nikdy neviděla tak tmavě modrou, i když vypadala docela hrozivě, jak ji probodával očima. Všechen ten děs nemohl odehnat pozornost od těch krásných očí. Lemované uhlově černými řasami, schované pod obočím, připomínající jí puštíka. Celý ten pohled, jako by ji přenesl zpět do lesa, kde se skrz tmavé stromy drala letní obloha, a paprsky prosakovaly na tmavý mech. Přesně jako ty paprsky byly jeho světlé zlatavé kadeře protkané odstíny žluté a čerstvě vylouplých kaštanů, které mu rámovaly čelist ztvrdlou hněvem.
V duchu si vlepila pořádnou facku a zaklapla pusu. Její tvář, krk i hruď polilo horko, ale naštěstí, král už se nedíval.
„Co to je?“ zahřměl, sestupujíc ze schůdků vedoucí na stupínek. Kráčel k nim, naštěstí se na ni nedíval, a ona zpozorovala tu sílu a napětí v každém kroku. Zastavil se jen pár palců od vojákovy tváře. Katiyana se pokusila couvnout, zastrašena skoro tak jeho výškou a širokými rameny jako zlostí, která z něj vyzařovala. „Bennete,“ řekl jako by kontroloval své zavrčení, „víš, že tě tady potřebuji, ale přesto stále můžeš stát u dveří jako obyčejný voják.“
„Můj vládce,“ opakoval Bennet unaveným hlasem. „Jak mohu očekávat, že moji muži budou plnit příkazy, které odmítám plnit já sám?“ Bylo zřejmě, že ať to bylo cokoli, hádali se o tom už nějakou dobu.
Král na tuto otázku jen mávl rukou. „Fajn, teď jsi tady, potřebuji tvůj názor.“ Obrátil se zpátky ke stolu a Bennet pošťouchl Katiyanu dopředu.
Neochotně udělala krok vpřed. „Tato mladá žena byla nalezena na okraji lesa. Možná by mohla být…“
Král se otočil zpět a svou obrovskou rukou sevřenou v pěst odhodil jednu z židlí. Katiyanino srdce bolestivě bušilo do jejího hrudního koše. Pomalu začala litovat toho jejího malého dobrodružství. Nebylo pochyb, že král této země byl šílenec.
„Možná by mohla být kdo?“ vyštěkl Lian, ignorujíc služku, která odklízela rozbité křeslo. Katiyana zatajila dech, když se ta dívka dotkla pěsti, která to vše způsobila. Ale místo toho, aby ji zarazil, jen si povzdechl a jeho napjatá ramena se trochu uvolnila. Když znovu promluvil, v jeho tónu zazníval velký otazník. „Možná by mohla být kdo? Špionka?  Je spíš jak vystrašené děcko. Zavřete jí do cely, dokud neprovedete výslech. Mí poradci mi právě sdělili, že máme důležitější věci na práci než tu zlou královnu a její pletichy.“ Vztek a sarkasmus zohyzdil jeho hlas stejně, jako se vpil do rysů jeho potenciálně krásné tváře.
Katiyana ztuhla při zmínce o královně. Samozřejmě, že mluvili o Sule. Uhádli, jaký způsobem je spojená s královnou? Srdce jí bušilo rychleji, než jí v hlavě lítaly myšlenky, když jí Bennet vytáhl z místnosti a ona klopýtala vedle něj.
„Neboj,“ řekl Bennet tiše. „Jsem si jíst, že naše vězení je mnohem pohodlnější, než si představuješ. A pokud zjistíme, že nejsi nikdo jiný, jen zvědavá cestovatelka, bez váhání tě propustíme.“
Katiyana si vyčistila mysl a odsekla. „Netušila jsem, že navštívit vaši zemi je zločin, za který mám být vyslýchána a vězněna.“
Přišli k širokým kamenným schodům vedoucím dolů, ale i přes to, že na schodišti byla tma, na konci je čekala jasná sluneční záře. „Nebylo to tak vždy,“ připustil Bennet. „Ale určitě nás nemůžeš vinit z opatrnosti před lidmi, kteří přicházejí od královny.“
Kousla se do rtu a zaměřila se na to, aby neklopýtla při cestě dolů s rukama svázanýma za zády. Mluvili tady sice o Sule, ale ona nemohla vědět, co hrozného spáchala v jejich království. Nejistá a zmatená se proklínala za své dlouholeté schovávání v lese.
Celé vězení bylo postaveno ze stejného, dobře známého zlatého pískovce. Silné kovové mříže rozdělovaly jednu velkou místnost pod schody na jednotlivé cely. Mříže byly i přes okna, která do vězení vpouštěla spoustu světla. Vězení bylo prázdné. Čerstvé seno, rohože a hliněné hrnce byly v každé z cel. Katiyana se rozhlédla, aby ukojila svou zvědavost. „To je místo, kam dáváte své vězně?“
„Ano. Budeš tu mít pohodlí, než si na tebe udělá král čas.“ Bennet ji uvedl do protější cely a zavřel ji, zamkl klíčem, který si zavěsil na opasek. Pak jí pokynul, aby se obrátila a uvolnil jí ruce.
„Nebude to trvat dlouho,“ slíbil, dokonce jí věnoval i milý úsměv.
Katiyana úsměv opětovala.
Ne, to opravdu nebude.


16 komentářů:

  1. Moc děkuju za překlad. Už se nemůžu dočkat jak to bude pokračovat dál.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za skvělý překlad!!!😄😄

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za skvělý překlad a korekci!

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad. Vyzerá to, že s kráľom bude haluz :D Som zvedavá na Kaiyanin útek :)

    OdpovědětVymazat
  6. Super ! ! ! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za prekla i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Dekujem uz se tesim na :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat