pátek 18. září 2015

Odplata pekla - 10. kapitola



„Muriel!“
Otec zařval moje jméno nebezpečně blízko a já se probrala ze spánku. Opožděně mi došlo, že jsem nahá, a to, že jsem obklopena nahými těly.
Oooh, žádný sen. Jak ďábelské.

Můj nově objevený status budu muset prozkoumat později. Právě teď jsem měla co dělat s doutnajícím otcem se zkříženými pažemi, který se na mě mračil a dožadoval se mojí pozornosti. Natáhla jsem se po přikrývce a přikryla si svá prsa, než jsem mu oplatila pohled. „Vážně, tati, zabilo by tě, kdybys zaklepal?“ Nebyl to stud, co mě naštvalo, ale spíš to, že zničil, co se vsadím, mohlo být skvělé ranní mazlení.
„Můj hrad. Můj pokoj. Můžu jít kamkoliv se mi zachce,“ odsekl.
„Fajn. Pak hádám, že prostě odejdeme.“ Tuhle hru mohli hrát dva.
Svraštil na mě obočí. „Testuješ moji trpělivost, Muriel.“
„A ty pokoušíš moje poslední nervy,“ odpověděla jsem. „Teď, buď tak laskav a řekni mi, proč máš na tangách uzel?“
„Ha. Přestal jsem nosit spodní prádlo před sto lety,“ řekl.
Pokrčila jsem obličej. „Fuj! Tati! To byl obrázek, který jsem nepotřebovala. Rychle řekni něco jiného.“
„Dobře, vrátím se k tomu, proč jsem tady. Zničila si jednoho z mých nejlepších lovců.“
Podívala jsem se na Teivela, který sledoval naši roztržku s rozcuchanými vlasy a rty zkroucenými do úšklebku. Usmála jsem se na něj taky a chlípně na něj mrkla. „Osobně si myslím, že jsem ho vylepšila.“
Táta zavyl. „Jak? Že sis z něj udělala vlastního kundičku-bičujícího bodyguarda?“
„Co na to mám říct? Mám talent.“ A když už mluvíme o bičích, přemýšlela jsem, jestli by si můj nový sexuální otrok užil výprask s úctou. Vždycky mi přišly tresty velmi fascinující.
„Začínáš brát tuhle hřešící věc příliš daleko,“ vyštěkl táta. „Už dost. Ukázala jsi, že jsi moje dcera svými nespočetnými hříchy a přestupky. Opovaž se stáhnout nějaké moje další klíčové posluhovače.“
Zaculila jsem se. „Proč? Máš někoho dalšího, koho bych mohla použít?“
Otec si odkašlal a změnil téma. „Nicméně to není to, proč jsem původně přišel. Nevím, jak jsi to udělala, ale vzpomínám si na vše, i na to, jaká kráva je tvoje matka. Nemůžu uvěřit tomu, že se jí podruhé povedlo vyjebat s mojí hlavou.“
To ani já, ale tento problém může počkat na jindy. Byla jsem fascinována objevem, co moje přívalová vlna síly způsobila. Když už mluvíme o úžasnosti a nechtěné k tomu. „Tati, mrzí mě, že ti to musím říct, ale dokud se s tou harpyjí nerozvedeš, bude s tvou hlavou vyjebávat. Nebo jsi zapomněl na tu speciální klauzuli napsanou ve vaší předmanželské smlouvě?“ Nikdo nemohl přijít na to, jak se tam ta konkrétní klauzule dostala, ale i tak tam byla. Manželství dávalo ženě sílu vyjebávat s manželovou myslí.
Táta vypustil několik nadávek, které mě rozchichotaly, ale David se začervenal.
„Neboj se, tati. Nemusíš se rozvádět, i když nad tím tví právníci pravděpodobně slintají.“ Ti zlí bastardi. „Postarám se o Gaiu,“ oznámila jsem velkolepě.
„Samozřejmě, že ano,“ odpověděl můj otec s ďábelským leskem v očích. „Pomsta je přece jen tvé prostřední jméno.“
Vlastně moje bylo Muriel – nenáviděla jsem své první jméno Satana – ale nebudu zbytečně čeřit vody. „Jsem ráda, že jsi v tom se mnou. Znamená to, že mi pomůžeš s mým plánem?“
Auric za mnou zasténal. „Ach ne, ne další z tvých plánů. Neposlouchej ji, Lucifere.“
Zamračila jsem se na Aurica. „Můj plán je tentokrát dobrý. Přísahám.“
„Dobrý stejně jako to ráno, když ses rozhodla nás překvapit snídaní v posteli?“
Povedlo se mi při té vzpomínce nezčervenat. „Bylo to, když jsi stejně koupil novou troubu.“
„A co tehdy, když jsi mi na narozeniny dala dračí mládě?“
Pokrčila jsem rameny na tátu. „Jak jsem mohla vědět, že si pro něj přijde jeho matka? Teď mě přestaňte otravovat a poslouchejte, protože tentokrát je dobrý.“
„Co je dobré?“ zeptala se Bambi vcházející dovnitř. Najednou ztuhla. Její čelist spadla a oči se doširoka rozevřely. „Jehňátko! Co to sakra? Tři muži?“
Rozpačitě jsem se usmála. „Věřila bys, že se to stalo náhodou?“
Bambi protočila oči. „Jen tobě.“ Její oči pak přebíhaly od jednoho nahého muže ke druhému a dráždily tak mou novou přítelkyni – žárlivost. „Tvůj výběr příchutí je různorodý,“ zapředla.
„Zklidni se sukubo. Máš svoje tři muže.“
„Už jsou čtyři,“ oznámila Bambi s úsměvem. „Jejich bratr se právě vrátil z války v zámoří a můžu dodat, je to chvíle, co měl naposledy ženu.“
„Voják?“ zeptala jsem se.
„Cože a naštvat tak tátu s tak nóbl chlapem? Ne, je novinář.“
„Hodná holka,“ řekl jí táta a Bambi se málem zadusila. Táta často nerozdával své uznání.
„Čtyři muži jo?“ přemítala jsem.
„Ani nad tím neuvažuj,“ zavrčel Auric.
Zasmála jsem se. S celou svou rodinou okolo, moje sebejistota ohledně mého plánu vzrostla.
„Hej velká sestro, jdeš na záchranářskou akci?“
„Jistě, co můžu udělat, abych pomohla dostat svou neteř zpátky? Ty malé dědovské boty, co jsem jí koupila, se nedají vrátit, takže si musíme pohnout, než z nich vyroste.“
Praštila jsem loktem Aurica dříve, než cokoli mohl říct na můj přísný pohled a David praštil pro mě Teivela. Bambi mohla oblékat moji dceru jakkoliv chtěla, dokud nosila spodní prádlo.
„My se s kluky oblečeme a pak se s tebou a tátou sejdeme ve válečném pokoji. Ah a někdo přiveďte Nefertiti. Budeme potřebovat její pomoc.“
Táta odešel, zatímco si mumlal o jeho černém plášti, který už snad bude zpátky z čistírny, zatímco Bambi na mě mrkla a řekla, abych si užila sprchu.
Ach, to teda jo – na kolenou, proti zdi a ohnutá. Ve chvíli, kdy jsme byli hotovi, nejen, že jsem byla všude blyštivě čistá, ale skoro jsem explodovala záchvěvy magie.
Oblečená a culící se jako kočka, moji kluci a já jsme vešli do válečného pokoje, kde jsem naznačila svůj plán a k překvapení všech, to bylo dobrý. Ale to už jsem věděla. Trvalo nám několik dnů, dlouhých a netrpělivých, dát plán do pohybu. Využila jsem ten čas, abych pomohla Nefertiti vymyslet kouzlo, abychom dokončili jednu část – tu, která zanechá Lilith nemohoucí. Škoda, že plán mě potřeboval jinde. Nevadilo by mi vzít si popkorn a sledovat Nefertiti, jak zásobuje to kouzlo mocí za pomoci orgie se stopěti muži. Možná to natočí a dá na Helltube. Když to přišlo a každý byl na svém místě, jsem se sama připravila na vstup do Rajských zahrad.
Auric mě odtáhl dál, než jsem nastoupila. „Tahle část se mi nelíbí,“ zavrčel Auric a pevně mě objal.
Položila jsem si hlavu na jeho hruď. „Já to zvládnu.“
„Já vím, že jo. Ale jen bych si přál, abys to nemusela dělat sama.“
Milovala jsem, že konečně objevil moji sílu a milovala ho ještě více za to, že se o mě obával. „Miluju tě.“ Dívala jsem se mu do očí. „Už ses musel vypořádat s mnohým, a to nemluvím jen o té spoušti, co se objevila s mým rodičovstvím. Vím, že pro tebe nebylo snadné vypořádat se s mojí magií a jejími potřebami. Nevím, jestli bych byla tak chápající, kdyby to bylo opačně.“
„No, pořád neskáču radostí, kvůli tomu upírovi. Ale miluju tě a podělit se o tebe je malá cena za to, že s tebou můžu strávit věčnost. Teď běž, dostaň naši dceru zpátky a my nebudeme daleko. A pokud budeš hodná holka,“ sklonil hlavu, přejel svými rty přes mé a vytvořil tak chvění v mém těle. „Přivážeme tě a budeme tě lízat tak dlouho, dokud nebudeš křičet.“
Auric vždycky věděl, co správného říct. David zaujal jeho místo a objal mě, zamumlal, jak mě miluje, když se o mě otíral tváří zvířecím způsobem. Upír se na mě jen usmál. „Popřál bych ti štěstí, ale už máš všechno, co potřebuješ. Takže místo toho ti poděkuju, že jsi mi dovolila být součástí vašeho kruhu.“
„Ah, sklapni.“  Přitáhla jsem si ho a pevně ho objala. Co na to říct, ten zatracený upír ke mně přilnul a i přes moje pochybnosti, se moje srdce rozšířilo a přijalo ho.
„Už si hotová? Koneckonců jsme v Pekle, ne na nějakém zasraném Hippie láska festivalu,“ přerušil nás táta, jeho znechucení bylo očividné.
Dala jsem mu na tvář hlasitou pusu, takže začal mudrovat a zrudnul.
„Tak jdeme na to.“ Očekávání projíždělo mým tělem. Žila jsem pro nebezpečí a radost z boje a tohle byl rozhodně jeden z největších.
Táta otevřel portál do Rajské zahrady. Dostal souřadnice od svého bratra, Boha – hráli o to karty. Táta samozřejmě, podváděl a vyhrál.
Dveře se třepotaly a já se modlila, aby moje teorie byla správná, když jsem tam vstoupila a konfrontovala svou matku a Lilith. Dvě mouchy jednou ranou – nebo v mém případě, dvě mrchy svou botou do jejich zadku.
Vstoupila jsem do vlhké džungle, takové, která nebyla tak úhledná jako ta, ve které jsem byla předtím. Místo vypadalo divočejší, zatímco modré nebe bylo vypnuto, ne tak nádherné vybarvené, jak jsem si pamatovala.
Bez trpělivosti a jemnosti, jsem šla hned k účelu. „Matko!“ Dupala jsem nohou, zatímco jsem čekala, a když se hned neobjevila, zařvala jsem znovu. „Gaio, ty malá mrcho, dostaň svou matka země prdel hned tady, dříve než strhnu tvoji drahocennou Rajskou zahradu k zemi.“ Očividně ve snaze získat matku, Bůh jí dal tohle místo, aby se jí dvořil. Ale je sobecká kráva, takže si ji vzala, ale nikdy mu nedala nic nazpátek. A metoda mého otce dostat se jí do kalhot? Nazval ji upjatou mrchou – perfektní hláška, jak roztáhnout ženě nohy. Zkuste to.
Listy se zachvěly a zpod větví vystoupila Gaia, ale ne ta klidná sečtělá, která si užívala mě nasírat. Její tvář vypadala ztrhaně a s kruhy pod očima. Změť vlasů jí korunovala hlavu, z které jí trčely větvičky a listy. Její róba měla díry, zatímco jí ze spodu trčely nohy, pokryté hnědou špínou. Zapískala jsem. „Bože mami. Ty sis dala. Jak chceš získat tátu zpátky, když vypadáš jako uprchlík?“
„Pšššš!“ zasyčela, její vyděšené oči těkaly okolo do lesů kolem nás.
Zvedla jsem obočí. „Omluv mě, ale nedělej na mě pšt. Teď máš tunu věcí k vysvětlování, začni s tím, kde je do hajzlu moje dcera?“
„Prosím, musíš odejít, než nás najde.“
„Kdo? Lilith?“ Ukázala jsem zuby v divokém šklebu. „Ale já chci, aby mě našla. Ona a já si musíme promluvit.“ Moje svědící pěsti a ostrý meč byly netrpělivé očekáváním.
Matka se narovnala a její obličej získal povýšený výraz, jaký jsem od ní znala. „Všechno zničíš.“
„Vážně? Co kdybys vysvětlila, co děláš a v čem očividně selháváš?“
Gaine rty se semkly.
Zasmála jsem se. „Ah vážně, jsi tak zasraně průhledná. Vyrostla jsem s králem lhářů a zákeřnosti. Nech mě ti říct, jak to vím, a můžeš mě opravit, pokud se mýlím. Potom, co jsi uspala moje kluky v džungli – bez ochrany,“ dodala jsem s upřeným pohledem na ni, „jsi přesunula svůj zadek k Lilith. Nějak se ti podařilo ukrást od ní dítě a teleportovat můj zadek pryč, zachránila mě před očividnou smrtí, za což ti zdráhavě děkuju. Pak jsi očekávala, že skryješ dítě ve své zahradě a necháš si ji pro sebe po tom, co vymyješ všem hlavy a pak až bude dost stará, využiješ ji, aby bojovala proti Lilith. Jak na tom jsem?“
„Neměla sis nic pamatovat,“ zavrčela.
Odfrkla jsem si. „Vyjebej jednou s mojí hlavou, dvakrát a máš velké štěstí, že jsem tě ještě nezabila. No, jak jsem říkala, očividně jsi nepočítala s tím, že tě bude Lilith sledovat do tvé drahocenné zahrady.“
„Neměla by být vůbec existovat.“ Gaia řekla rozladěně, nad tou chybou, která mě rozesmála.
„V případě, že sis toho nevšimla, Lilith praktikuje několik způsobů černé magie. To sis myslela, že tvoje drobná magická obrana ji zastaví? Nezastavilo to mě.“
„Toho jsem si všimla,“ řekla Gaia suše.
Vyplázla jsem na ni jazyk. Věci vypadaly, že se rozuzlí mým způsobem, protože konec konců, svět, Peklo a teď i Ráj se bude točit kolem mě a mých potřeb.
„Tak jak dlouho sis myslela, že budeš hrát na schovku s Lilith, než tebe a Lucindu chytne?“
„Ty si myslíš, že víš všechno, že?“
Předstírala jsem, že nad tím uvažuju a mnula si bradu. „Vlastně, vím vše, co potřebuju. A vím, že tvůj plán je naprd.“
„Ale…“
Zúžila jsem pohled a ztratila svůj žoviální postoj. „Poslouchej mě, ty mrcho. Kvůli tobě a tvým machinacím, Lilith málem dala ruce na mou dceru. Naštěstí pro tebe, jsem přežila obě tvoje debilní hry. Teď mi předej moji dceru, nebo roztrhám tvoji drahocennou zahradu, lístek po lístku, dokud ji nenajdu.“
Mohla jsem cítit, jak se můj pohled rozpaluje a soudíc podle toho, že matka ustoupila, hádám, že Pekelné plameny tančily jasně v mých očích. Teď, jen abych ten trik mohla zapnout během svých selhání bez moci. Nikdy znovu nesvítím.
„Ale ta zkáza, kterou jsem viděla v mé vizi…“
„Se stane během tří sekund, pokud mi nedáš mé dítě!“ zařvala jsem, byla jsem u konce s chozením okolo horké kaše.
„Zničila bys svět?“ Gainy oči se rozšířily. „Kvůli štěstí jednoho?“
„Zahráváš si se špatnou matkou z Pekla. Nikdo nevezme moje dítě. Tak co bude?“
Gaia si povzdechla a její ramena poklesla. „Dobře. Vezmi si ji zpátky. Doufám, že víš, co děláš.“
Nevěděla jsem, ale ani mě to nezajímalo. Lucinda patřila ke mně a ke svým otcům.
„Mami.“
Dětský hlas zpoza mě. Otočila jsem se a rozepjala ruce doširoka pro to malé tělíčko, které se ke mně přitisklo. Objala jsem Lucindu pevně, postavila se, když jsem ji usadila na svém boku.
„Našla jsi mě,“ zašeptala.
„Vždycky,“ odpověděla jsem hlasem stáhlým emocemi. Oči mé dcery měly v sobě vědění mimo její věk, nebo její drobné tělo. Lilith a moje matka ji možná donutily ztratit její dětské roky svými hloupými hrami, ale já udělám, co budu moci, aby si užila to nejlepší dětství od teď. Otočila jsem se, abych čelila matce, která smutně třásla hlavou.
„Tvoje chamtivost mít svou dceru u sebe nás bude stát svět. Nahrála jsi ji přímo do Lilithiných rukou.“
Jako by následovala její slova, nebe nad námi ztemnělo. Vířící černý mrak se vplížil dovnitř a převzal modré nebe. Lucinda si strčila palec do pusy a položila si hlavu na moje rameno. Necítila jsem z ní strach, jen zvědavost, co se stane dál.
Zůstaň nalazena na mamku z Pekla, která chce nakopat několik prdelí.
Čekala jsem trpělivěji, než jsem se cítila, na Lilith, aby učinila velkolepý vstup, a když to udělala a se zábleskem a hřměním se objevila, zívla jsem. „Nuda. Copak nevíš, že pyrotechnika je tak z osmdesátek?“
Lilithiny rty se stáhly do téměř neviditelné linky. „Jaká škoda, že jsi to přežila. Budu to muset napravit, hned po tom, co mi předáš své dítě.“
Usmála jsem se. „To je to, kdy já řeknu, jen přes mou mrtvolu? Jaké klišé. Z toho vede jen jediná cesta, a ta zahrnuje hodně křiku, hlavně mého, když budu jásat nad tvou prohrou.“
Přísahám, že moje řeči jí málem nechaly vybuchnout hlavu. Její tvář se změnila na skvrnitě rudou, její pěsti se pevně sevřely a já očekávala, že uvidím kapat na zem krev a z uší jí půjde pára.
„Směj se, jak jen chceš, ďáblův spratku, já zvítězím. Nemůžeš doufat, že mě překonáš v souboji síly.“
Ušklíbla jsem se. „Myslela jsem, že nasrávací souboj byl zarezervován pro muže. Vážně. Vybrala sis špatnou princeznu, se kterou si zahráváš. Dám ti poslední varování, abys vypadla a zapomněla na to, že se dotkneš moji dcery.“ Lhala jsem samozřejmě. Lilith neopustí tuto zahradu naživu. Mimoto, nemyslela jsem si, že by souhlasila.
„Tak se staň,“ řekla.
Ucítila jsem za sebou pohyb, když si Lilith hrála se svýma zrádnýma rukama. Otočila jsem se, slova kouzla jsem měla na jazyku, nachystaná rozprášit Azazela, když se objevil vedle mě, aby na mě zaútočil. Očividně, moje malá vzpomínka na jeho smrt nebyla tak docela pravda.
Žádný problém. Vyřeším to během chvíle.
S výkřikem se Gaia postavila před něj, chránila mě tak svým tělem. Blbá kráva – měla jsem to pod kontrolou. Jeho pařáty, mířící na mě, vešly do jejího břicha a vyšly jejími zády, kapala z ní zelená tekutina. Gaia padla na zem.
„Mami?“ Nevěřícně jsem na ni zírala, na ženu, která pro mě obětovala svůj život, zbytečně, když jsem očekávala ten útok a snadno bych ho odvrátila.
„Je mi to líto.“ Moje matka zašeptala slova, která mě ranila, ale ne tak moc jako já zraním Azazela za to, že mi ji vzal.
Nejen, že pomsta pro mě byla ztracena. Země pod tělem mé matky se zvedla a ze země, kde kapala její krev, vytryskly kořeny, drsné žijící věci, které se vzedmuly v morbidním tanci. Obtočily tělo mé matky a vtáhly ji do země. Ale to nebylo všechno.
Obtočily se okolo Azazela, ačkoli démon sekal a tahal, kořeny ho obklopily, desítky, stovky, dokud jediné, co z něj zůstalo, byly jeho oči. Docela jsem si užila jejich rozšířený, divoký pohled, svítící hrůzou. Obmotaný, země se otevřela a spolkla celého Azazela. Vypadalo to, že zabít Matku Zemi nasralo zahradu. To, anebo byli démoni dobrým hnojivem. Otočila jsem se zpátky na Lilith, právě včas, abych zachytila její zvedající se ruce a vyslovující slova síly, které postavily moje vlasy. Pravděpodobně to nebyl hezký pohled. Ale znovu, plán tohle předpokládal.
„Připravená dceruško?“ zašeptala jsem své dceři. Lucinda jemně přikývla. Spojené blízkostí, jsem využila nevyužitou dceřinu sílu, jak mě naučila Nefertiti. Sama bez dostatku síly, ale dohromady s mojí malou atomovou bombou – no, prostě nás nazvěte nezastavitelné.
Lilith vyslala ke mně, blesky lítaly z jejich prstů, její výraz temný stejně jako bouřka, kterou přivolala. Prvně jsem ucítila nárazy do mé mentální obrany; nicméně jsem se hodně naučila od té doby, co si Gabriel pohrál s mou myslí. Zahihňala jsem se nad její snahou. „Uf, to lechtá. Udělej to znova.“  Ne jako předtím, nejen, že jsem měla třikrát víc síly, měla jsem i Lucindinu surovou magii a odrazila jsem její mentální útok, aniž bych se zapotila.
Lilith si odfrkla. Země pode mnou se zatřásla a lámavý zvuk stromů se ozval. Zvuky směřovaly ke mně, snažily se mě celou pohltit. Takže jsem se zvedla nad burácející zemi a nasrala tak Lilith ještě více.
Pravidlo číslo jedna při boji – nikdy neztrať nervy. Pravidlo číslo dvě – buď si jista, že to provokuje tvého soupeře. A pravidlo číslo tři – odřízni je od jejich zdroje síly. Lilithina síla, sama o sobě impozantní, se skládala z ukradených duší z Pekla z pozoruhodných výšek. Já zlobivka, jsem ji ale od nich, jejích magických baterií, odstřihla. Nefertiti si užívala v orgiích pro Guinessovku a přitáhla ty duše zpátky a uzamkla je pevnou erekcí, úmyslná slovní hříčka, a vytvořila štít okolo Pekla a omezila tak Lilithino kouzlo.
Klidně jsem se usmála a dokonce se zachichotala několikrát, když na mě Lilith stále házela útoky: blesky, oheň, vítr a další mentální invaze. Její síla se vypařovala a já sledovala, jak se snažila natáhnout po jejím předchozím zásobníku duší a nenašla nic.
„Co jsi to udělala?“ zavřískala.
Nevinně jsem zatřepotala řasami. „Kdo, já?“ Lucinda se zachichotala nad mým přehnaným tónem, sladký zvuk, který mě pobídl k tomu, abych tohle jednou pro vždy ukončila.
„Nepotřebuju magii, abych tě zabila,“ hodila na mě a popošla blíže.
„Ale budeš potřebovat kamarády.“
„Kdo řekl, že jsem sebou žádné nepřivedla?“ vydala ostré zapísknutí.
Uchechtla jsem se, opravdu jsem si to užívala, a to nedošlo ani k žádnému krveprolití – zatím. „Ups, copak jsem zapomněla podotknout, že jsem si přivedla nějaké, aby si pohráli s tvými. Jejda,“ zapěla jsem.
Vyšli z lesa Ráje, mé trio mužů oblečených v černé kůži a vypadali ďábelsky chutně. S nimi přišel můj otec, oblečený v černém plášti, vypadal uhlazeně nebezpečně. Můj otec odhodil hlavu sťatého démona k mým nohám.
„Hodně štěstí k narozeninám,“ řekl.
„Pořád chci dort,“ oznámila jsem. „A růžový,“ dodala jsem, abych dostala ten bolestný výraz z jeho tváře.
„Už ji vezmu,“ řekl jemný Bambin hlas za mnou.
Nechtěla jsem Lucindu dát pryč, ani na malý moment, ale nechtěla jsem ani, aby viděla, co teď přijde.
„Běž teď se svou tetou Bambi, zatímco se tady o to máma postará.“
Lucinda natáhla ruce a přešla k mé sestře, která otevřela portál a vzala ji zpátky na tátův hrad.
Malá byla pryč, byla jsem připravena vyrovnat se. „Připrav se potkat moji spravedlnost,“ řekla jsem Lilith s úsměvem, který donutil smrtelníky utéct.
Lilith dupla nohou. „Tohle není konec. Možná jsi mě teď uvěznila, ale uteču z Pekla tvého otce, stejně jako jsem utekla z předpeklí a jak to udělám, zaplatíš za to.“
„Jo, ohledně tohohle nekonečného prokletí a mučící věci. Vidíš, mám takový způsob nenechávat věci nedokončené. Takže polibek na rozloučenou.“ Popošla jsem k Lilith, vytáhla svou Pekelnou dýku, zářila rudě, hladově svítila po násilí, které spustím.
To smazalo její úsměv na sekundu. Pak se vrátil. „Jsem nesmrtelná. Nemůžeš mě zabít. Nezáleží na tom, co uděláš…“
Máchla jsem mečem a její hlava odletěla. Moji muži se ke mně přidali a rozřezali jsme tu zasranou mrchu a pak můj táta otevřel portály na všechny místa, které znal. Každý z nás vzal její kus a prošel portálem a vrátil se hned potom, co zakopal kus hluboko. Vidíte, to byla ta věc s nesmrtelností, ano, maso žilo navždy, ale když ho rozřežete na dost kousků, smrt najednou nevypadá tak špatně.
Ráj se sám postaral o Lilithinu hlavu jakoby se držel mého plánu, vsál ji hluboko do hlubin země, kde jsem doufala, že červi sežerou její bulvy.
„Nemůžu uvěřit tomu, že to fungovalo,“ řekl Auric a potřásl hlavou.
„Tohle byl sotva nějaký boj,“ zavrčel můj otec, který vypadal velkolepě ve své Dark Vaderovském[1] plášti a botech.
David, který byl stále ve své kočičí podobě, zafuněl. Teivel protočil oči. „A já si myslel, že jsem těžká práce. Vy jste hoši ztracení.“
„Vítej v rodině,“ řekla jsem s velkým úsměvem. Moje rodina.




[1] Postava z Hvězdných válek

12 komentářů: