pondělí 28. září 2015

Návrat mrtvého muže - 23. kapitola


Měla jsem pravdu. Ve sklepě jsme našli jeho svatyni, osmiúhelníkovou kamennou místnost s plakáty nahých dívek po zdech. Do vybledlé kamenné podlahy byl vyleptaný pentagram. Aran byl dobře zabezpečený, když mohl věnovat čas a Sílu na leptání do kamene. Neklidně jsem se rozhlížela po místnosti, koneckonců pro Ceremoniáře je jejich svatyně něco, jako je pro Nekromanty jejich Sál Smrti, místo, kde je jejich magie nejsilnější. Aram zjevně čerpal velkou část své síly ze sexu; ale přesto to nevypadalo, že by měl hodně partnerů nebo partnerek. Za velkou část své Síly musel vděčit vlastní pravé ruce.

Z komody byly povytažené mělké zásuvky se spoustou lesklých ostrých nástrojů. Dopisy psané krví a závaží. Zatajila jsem dech a opatrně se prstem dotkla dřevěné zásuvky. Pocit, který mnou projel, nebyl úplně nepříjemný. Krev, sex a bolest. Dobré palivo pro magii.
A velice lákavé pro démony. Dokonce i pro částečné démony, jako jsem byla já.
Zajímavé bylo, že do svatyně vedly jen jedny dveře a i ty byly vyražené zevnitř. Přejela jsem pohledem přes osmiúhelníkovou místnost.
Jace se opíral o dveře. Z chodby bylo slyšet Gabeiin hlas, udělující rozkazy. Jceova hůl zlatě zářila a kůstky do sebe narážely. Tady, ve svatyni jiného čaroděje by se každý Šaman cítil nepohodlně. Stopy po krvi a strachu ve vzduchu mu ke klidu nijak nepřidávaly.
Pod povalenou soškou Bezejmenného ležely rozházené cigarety. Byl Levák. Napadlo mě. To byla podstatná informace, není divu, že se zabýval nájemnými vraždami. Leváci by neobětovali člověka, aby získali magickou energii, ale něco jiného ano. Psy, kočky, opice. Hmyz. Občas. Pro Leváky existovala celá nauka o tom, jak čerpat Sílu, jak ji uvolnit co nejpomalejším zabíjením hadů, protože hadi byli přímou spojnicí k magické energii. Populární byly také kočky. Nebo kozy. Jediné zvíře, kterého by se žádný levák nedotknul, byl kůň, protože mnoho Skinlinů uctívalo Eponu (keltská bohyně, patronka koní) a jejich bohyně nesla jakékoliv oběti s velkou nelibostí. A navíc tu byla ještě praktická otázka, co s tělem. Starý vtip říkal, že vaudun a leváci zabíjejí zásadně kuřata, aby je potom vaudun mohli sníst.
Potom, co Levák skončil, toho ale většinou z oběti nezbylo tolik, aby se to dalo sníst.
Na oltáři stála i napůl plná láhev velmi dobré brandy. Jeho obřadní meč s čepelí nenápadného tvaru byla obouruční masivní zbraň, efektní, ale levný kov. Pokud dělal špinavou práci, muselo to být buď nožem, nebo střelnou zbraní, ne obřadní ocelí. Aran Helm měl ve zvyku za dům platit lidskou smrtí - a zvířecí smrt byla palivem pro jeho magii.
Zajímalo by mě, jestli ho něco z toho trápilo.
„Tady,“ zamumlala jsem. „Začalo to tady. Jak to, že útok vyšel zevnitř?“ Otočila jsem se ke dveřím. Gabe obnovila Christabeliny štíty ještě než jsem tam přišla, ale třísky ze dveří ležely venku, v chodbě. „Christabeliny šíty byly taky protržené zevnitř? A co u těch zbylých dvou, sexčarodějky a normála?“
Jace pokrčil rameny. „Moorcock ano, sexčarodějka ano, normál ne. Aspoň tak to Gabe říkala. Jestli chceš, zeptám se jí znovu.“ Zůstal ale na místě, díval se na mě, oči měl podivně zastřené a jasné zároveň.
„Danny, na co myslíš? Vypadáš“
„Ještě si nejsem jistá.“ Proč jsme přesvědčení, že ten normál byl součástí toho všeho? Ale jsem si jistá, jak jen to jde. Začalo to u něj a ještě to neskončilo. Něco mi uniká, něco zásadního. A Christabel, kreslící znaky co křičí „Vzpomeň si“
Zamrkala jsem a klesla na kolena. V hlubokých rýhách pentagramu se něco lesklo. Prstem jsem přejela po kameni a před očima se mi objevil muž, který býval Aranem. Modré oči, mastné blond vlasy ostříhané na krátko klopýtá dozadu. Když se ze sošky Bezejmenného jako had vyplazila Síla. „Tenhle Aran Helm, byl to schopný kouzelník?“
Spíš jsem cítila, než viděla Jaceovo pokrčení ramen. „Dost dobrý, ale řekl bych, že jako nájemný vrah byl lepší. Jak jinak by za tohle všechno zaplatil?“
„Pravda.“ Byl to stříbrný řetízek, náhrdelník. Zapínání bylo rozbité, přívěšek bylo kouzlo velikosti palce, jako starodávná hrací karta. „Pikové eso.“ Opatrně jsem ho držela mezi prsty. „Myslím, že jsme na něco narazili, Jace. Dobrá práce.“ To byla hloupost, ta značka v ročence, Christabel. Proč bys něco takového dělala? Smůla, že tě nemůžu dostat z propasti a zeptat se. Po zádech mi přejel mráz.
Koutek úst se mu zvedl v úsměvu. „To rád slyším. Můžou Gabeiini lidé začít s ložnicí?.“
„Asi ano.“ S řetízkem v ruce jsem vstala. „Musíme projít tu ročenku celou a udělat seznam.“
„Máš to mít.“
Když jsem se zvedala z podlahy, dostala jsem nápad. Zvedla jsem řetízek. „Zajímalo by mě, jestli měla Christabel taky takový.“
Jace se otočil a něco tlumeně řekl Gabe. Ona mu odpověděla a pak se na mě přes rameno podívala.
„Danny?“
„Měla Christabel taky takový?“ Podržela jsem řetízek tak, aby na něj Gabe viděla.
„Ano, a ta sexčarodějka taky. Přišlo mi to jako nějaký šmuk.“ Gabeiin hlas byl nezvykle drsný. Žádný policajt nemá rád, když mu unikne nějaký důkaz.
„A ten normál ho měl taky?“ zeptala jsem se, jen tak pro jistotu.
„Nic takového si nepamatuju, ale jestli chceš, projdu seznam důkazů.“
„Prosím.“ Hleděla jsem na plakáty nahých dívek na zdi. Pod nárazem mé pozornosti se zatřepotaly. Nic pod nimi nebylo, dovnitř se nedalo dostat jinak než dveřmi, a dveře byly vyražené zevnitř.
Vytáhla jsem ročenku z tašky a došla ke dveřím. „Gabe, prověř každého, kdo má u jména tu značku. Potřebuju vědět, kdo z nich žije a kde, zvlášť v Saint City. Pošli mi to, ano?“
Přikývla. „Co se děje?“ Aspoň že po mě nechtěla žádné dlouhé vysvětlování a neobtěžovala mě záplavou otázek.
„To druhé tělo – jedna z děvčat co pracují u Polyamour,“ řekla jsem a dívala se, jak se jí do očí vkrádá pochopení. Vypadalo to, že se jí ulevilo. Když nic jiného, měli jsme aspoň něco, co oběti spojovalo; nový směr, to je dobrá zpráva pro každého policajta. „Teď jedu k Polyamour. Pokud to odnesla jedna z jejích dívek a má další dílky do naší skládačky, bude hodně nervózní, hodně provinilá, nebo další zatracená oběť.“
Gabe přikývla. „Jdi. Jdi na to.“
Věnovala jsem jí rychlý úsměv a vtiskla ji ročenku do rukou. „Budu to potřebovat zpátky.“ Abych to mohla znovu pohřbít. Tentokrát ale hlouběji. Na zádech jsem ucítila dotek ledového prstu. Z mých prstenů sršely jiskry a vzduch v domě se zachvěl. Bez přemýšlení jsem se natáhla po Síle a vyrovnala hladinu energie, jako když uklidňujete koně. Helm kolem svého domu položil tolik ochranných vrstev, že i vzduch vevnitř byl mrtvý a strnulý, a ten, nebo to, co prorazilo štíty zevnitř, za to neneslo odpovědnost.
Zevnitř. Přemýšlela jsem, jestli pozval vraha dovnitř. Proč by to dělal, když byl tak posedlý ochranou?
Byla to úleva, že jsem měla k rozluštění tuhle hádanku a nemusela myslet na Luciferův hlas linoucí se z telefonní linky. Musím mluvit s tvým milencem a nemůžu ho zastihnout obvyklým způsobem.
Co to znamená „obvyklým způsobem“? Znovu jsem ucítila mrazení na kůži.
Copak jsi ho ještě neoživila? Výsměšný, tichý, neodbytný.
Necítila jsem už takový strach, jako když jsem byla člověk a to bylo zlé. Koneckonců nebyla jsem démon, jen hedaira, až už to bylo cokoliv. A i kdybych byla démon, Lucifer byl Princ Pekel.
Takže Princ Pekel možná začal další hru. Musím být opatrná, jinak skončím jako posledně. Samozřejmě, ať už Ďábel plánoval cokoliv, bylo to narafičené od samého začátku, ale posledně jsem vůbec netušila, že se něco chystá. Teď jsem aspoň věděla, že něco visí ve vzduchu.
Slabá útěcha.
„Danny!“ Jace mě chytil za paži. Na kamennou drť dopadalo sluneční světlo. Vyšla jsem z domu a pokračovala k zahradní zdi. Do obličeje mi spadly další prameny vlasů. Moje boty teď přímo drtily zem. „Hej, vznášedlo je tímhle směrem.“
Podívala jsem se na něj. „Jace.“ Byla jsem tak zabraná do myšlenek, že jsem na něj zapomněla. Sluneční světlo k němu bylo laskavé, vlasy se mu leskly a oči zářily. Snažil se upoutat mou pozornost celou cestu přes dům? „Promiň, zamyslela jsem se.“
„To se ti nepodobá, nevnímat svět kolem sebe.“ Trhnul holí, aby zdůraznil svoje slova, kosti do sebe narážely. „To ten telefon, že?“ Hlas měl bezvýrazný.
Jednou dřív jsem byla tak zabraná do myšlenek, že jsem přestala vnímat okolí. Japhrimel mě tehdy na poslední chvíli strhnul, aby mě neporazilo vznášedlo. Teď jsem neměla žádného strážného démona; v duchu jsem se napomenula, abych byla pozornější. S Luciferem se vypořádám později.
Po šíleném vrahu z Rigger Hall mi bude střet s Ďáblem připadat jako dovolená. Myšlenky mi zabarvila špetka černého humoru. Byl to ten typ děsivého humoru, který používají Nekromanti, aby si udrželi odstup od sebe samých a strašných věcí, které si lidé dokážou navzájem udělat střelnou zbraní, nožem nebo třeba klackem.
Ruka se mi sevřela kolem jílce meče. „Půjdeš se mnou k Polyamour?“ podívala jsem se mu do tváře.
Jace přikývnul. Čelisti měl sevřeno a sval pod okem mu cukal. „Jistě. Můžu hrát zlého poldu?“
Budeš v tom lepší než já. Co dalšího jsem o Jaceovi ještě nevěděla? Záleželo na tom?
Mě ne, ne teď. Ať už mi neřekl cokoliv, teď už je to stejně minulost. Záleželo jen na tom, že se kvůli mně vzdal všeho, co měl v Riu, odstěhoval se za mnou a namáhal svoje lidské tělo na hranici možností, jen aby mi pomohl. A bůh mi pomáhej, byla jsem ochotná mu za to všechno odpustit.
„Nechceme ji vyděsit,“ rozhodla jsem se. „Ne, pokud neusoudím, že má něco na svědomí.“ Dotkla jsem se jeho ramene a lehce ho pohladila. „Děkuju ti. Za všechno. Opravdu.“
Obličej se mu uvolnil, ústa se zvlnila do úsměvu. „To je v pohodě, lásko. Potloukat se s tebou po okolí je lepší než kdejaká akční hra.“

Nechtěný úsměv se mi prodral na rty, i když mi srdce kleslo. Jace Monroe, muž, o kterém jsem si myslela, že mě před lety opustil a zradil, mě miloval. Pořád ještě jsem nedokázala ani pomyslet na to, že by se mě dotknul někdo jiný, než Japhrimel. Pokud by mohl být znovuoživený. „Beru to jako kompliment. Pojďme.“

6 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc díky za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé, díky moc za další kapitolu a korekci

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat