pátek 7. srpna 2015

Zášť - 20. kapitola


Vypadalo to, že Owena můj náhlý pohyb překvapil, ale když jsem mu přejela jazykem po rtech, okamžitě se zapojil. Na rozdíl od Donovana Caina bez jakéhokoliv zaváhání a zdráhavosti. Líbal mě tvrdě a hluboko, stejně jako já jeho, dokud jsme oba nelapali po dechu a nechtěli víc – mnohem víc.

Byl něžný a prudký zároveň. Jednu ruku mi zabořil do vlasů a druhou mi jemně masíroval zátylek, zatímco jeho horký jazyk dorážel na můj. Bříšky prstů mi sjel po krku na prsa a začal je zkoumat přes tenkou látku šatů. Při jeho lehkém a přitom agresivním dotyku se záchvěv touhy, který jsem cítila už předtím, změnil v téměř bolestivou potřebu usazenou mezi mými stehny. Nos mi naplnila jeho vůně – zemitá a plná, připomínající roztavený kov. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila souznění jeho magie s mou vlastní.
Nezůstala jsem ale klidně sedět na stole a nenechala všechnu iniciativu jen na Owenovi. Byla jsem zaneprázdněná svým vlastním průzkumem. Projížděla jsem prsty jeho uhlově černé vlasy a užívala si jejich jemnost. Pak jsem rukama taky sklouzla níž. Ramena a paže měl širší a silnější, než jsem si představovala a napětím tvrdé jako kámen jako by se násilím držel zpátky. Jako by se bál, že mi ublíží nebo mě vyděsí. Nechtěla jsem, aby se krotil, takže jsem jednou rukou sjela dolů na jeho vzdouvající se erekci.
Owen zasténal.
„Líbí se ti to?“ Zamumlala jsem.
Znovu zavzdychal, pak se odtáhnul a usmál se na mě. V očích se mu blýskal fialový oheň a rošťáctví. „Asi stejně tak jako se tobě líbí tohle.“
Owenova ruka sklouzla dolů po mé noze a pak po stehně nahoru pod sukni. Nevšímal si připevněných nožů a soustředil se na rozpálený bod na spojnici mých stehen. Tentokrát jsem zasténala já, nepřála jsem si nic jiného, než aby ze mě strhnul kalhotky a skutečně se mě dotknul.
Jenomže místo toho ruku odtáhnul a uhladil mi sukni zpátky dolů.
„Tohle si ale necháme na později,“ řekl. „Ještě jsem neskončil o patro výš.“
„Ty mě mučíš.“ Vzdychla jsem.
Ústa se mu roztáhla v úsměvu, sklonil se a začal mě znovu líbat. Obtočila jsem mu paže kolem krku, přitáhla si ho blíž a přitiskla se k němu, takže naše těla byla těsně u sebe a jeho erekce mezi mými stehny. Vysunula jsem boky dopředu a zatlačila, abych mu ukázala, co přesně na něj čeká, aby věděl, že není jediný, kdo si umí hrát. Owenova ramena se pod mými prsty napjala a ztuhla ještě víc - stejně jako další část jeho těla.
„Kdo koho teď mučí?“ Zachraptěl.
Zasmála jsem se.
Začal mi líbat a jemně okusovat krk. Jednou rukou si mě přitahoval k sobě a druhou mi hladil a zkoumal prsa.
Někde mezi prvním polibkem a Owenovou rukou mezi mými stehny se stala podivná věc – uvědomila jsem si, že ho chci. Ne jen na jednu žhavou rychlovku, přestože tak to ze začátku vypadalo. Během posledních pár týdnů si mě Owen Grayson získal otevřeným, nelíčeným zájmem, hravým škádlením a pevným odhodláním. Chtěla jsem vědět, co se může vyvinout z toho, co mezi námi dnes večer začalo.
Když Owen prováděl svoje kouzla s mým krkem a bradavkami, otevřela jsem oči a zvažovala možnosti. Stůl, na kterém jsem seděla, byl dost široký, ale kožený gauč pod oknem vypadal mnohem pohodlněji…
Od dveří se ozvalo zazvonění. Hluboký, řinčivý zvuk se rozléhal celým domem. O chvíli později se ozval znovu a znovu, někdo na něj opakovaně tlačil.
Vzdychla jsem si. „To bude asi Finn.“
Owen se odtáhnul. „A asi nemůže počkat, že?“
Znovu jsem vzdychla. „Ne a hlavně Roslyn nemůže počkat.“
Provinile jsem se moc často necítila, ale teď jsem se cítila tak trochu zahanbeně. Roslyn byla psychicky na dně a já si tu užívám s mužem, kterého sotva znám a o kterém nic nevím, místo abych plánovala, jak ji zbavit Slatera. Sakra. Na tom svém pseudoodpočinku jsem nějak změkla.
Seskočila jsem ze stolu. Owen ustoupil a díval se, jak si prsty pročesávám vlasy a upravuji šaty do přijatelného stavu.
„Povinnosti volají,“ zamumlala jsem. „To platí dokonce i pro nájemné vrahy.“
Owen mě doprovodil ke dveřím a otevřel je. Finn stál venku a opíral se o zárubeň, Aston Martin zaparkovaný na příjezdové cestě vedle Owenova Mercedesu.
Finn přejel očima přes moje zčervenalé tváře a nateklé rty. Potutelně se usmál. „Nerad vyrušuju,“ řekl, „ale máme nějakou práci, Gin.“
„Já vím.“
Otočila jsem se k Owenovi. „Omlouvám se za ten rychlý odchod. Někdy příště?“
V očích se mu objevil žhavý příslib. „Budu se těšit.“
Chytil mě za ruku a palcem přejel po jizvě v mé dlani. Chvíli jsem si ten dotek vychutnala a pak jsem ho na oplátku stiskla a ruku vyprostila.
Neohlédla jsem se. Nastoupila jsem do Finnova auta, ale celou dobu jsem na sobě cítila Owenovy oči. Finn se usadil za volantem, nastartoval a zamířil po příjezdové cestě pryč od kamenného domu.
„No, vidím, že aspoň někdo dnes večer zabodoval,“ řekl Finn, když vyjížděl bránou ven z Owenova pozemku.
„Ne tak docela. Vyrušil nás zvonek.“ Odsekla jsem.
„Sarkasmus ti nesluší, Gin,“ odpověděl. „Takže Owen přijal novinky dobře? Co všechno jsi mu řekla?“
„Vlastně všechno.“
Finn se na mě podíval koutkem oka. „Jen tak? Proč bys něco takového dělala?“
Pokrčila jsem rameny. „Prostě to tak vyplynulo. Věděl, že jsem měla něco společného s Dawsonovou smrtí a měl podezření, že jsem na večírku u Mab zabila Jaka McAllistera. Stejně by si dal dvě a dvě dohromady, až by se během pár dní objevilo Slaterovo tělo.“
„Myslíš, že bude mluvit?“ Zeptal se Finn tiše.
Myslela jsem na Owenovo přiznání, že chtěl Jaka McAllistera zabít sám. A o dalších mužích, které zabil nebo zmrzačil, aby ochránil sebe a Evu. O jeho přesvědčení, že mi něco dluží za kdysi prokázanou laskavost. O vášnivých polibcích, které následovaly až potom, co jsem nu řekla kdo a co jsem.
„Ne.“ Odpověděla jsem. „Má vlastní důvody k mlčení.“
Pověděla jsem Finnovi o Owenově vyprávění o životě na ulicích a o tom, jak mu Fletcher sehnal jeho první kovářskou práci.
„Táta pomohl Owenovi a Evě?“ Zeptal se Finn. „To jsem nevěděl.“
„Ani já ne,“ řekla jsem. „Bylo by hezké, kdyby nám Fletcher před svou smrtí řekl něco o svých altruistických sklonech.“

Zaplavily mě vzpomínky na Fletchera. Na vědoucí pohled jeho zelených očí. Na to, jak všechno kolem sebe pečlivě zkoumal. Vždycky mě zabolelo u srdce, kdykoliv jsem si vzpomněla, co všechno bych mu chtěla říct – a na co všechno bych se ho chtěla zeptat.
Chvíli jsme svorně mlčeli, ale byla jsem přesvědčená, že pořád přemýšlí o Owenovi a možném riziku, které představoval.
„S Owenem si nedělej starosti, Finne,“ řekla jsem nakonec. „Když pominu, co se stalo kdysi, teď si to se mnou chce rozdat, víš? Pokud by si o mě pouštěl pusu na špacír, vykoledoval by si akorát tak nůž do srdce. A to on dobře ví. A vážně pochybuju, že by riskoval možnost, že by Eva vyrůstala sama, bez jeho dozoru a ochrany.“
„A co se stane, jestli se v něm pleteš?“ Zeptal se Finn.
Sevřel se mi žaludek a zadívala jsem se do tmy. „Pak si s ním jednou užiju a až skončíme, tak ho za jeho lži podříznu.“
„To je drsné, Gin,“ odpověděl Finn. „Velmi drsné. A taky hodně ujeté.“

Usmála jsem se. „To jsem celá já. Gin Blanco. Drsná a ujetá až do hořkého konce.“

12 komentářů:

  1. Moc děkuju za další díl

    OdpovědětVymazat
  2. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za pokračování, perfektní překlad a korekci!

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za preklad :-) , len škoda že ich Finn vyrušil :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat