čtvrtek 6. srpna 2015

Vlčí kopce - 4. kapitola 2/2


Prošli lesem kolem vodopádu zpátky k motorce a rychle vyrazili. Cesta až k hřebeni jim trvala jen asi půl hodiny, když uvážíme, že museli jet po klikatých horských silničkách. Což jim oběma poskytlo dost času k uklidnění a přemýšlení. Sally přemýšlela o tom, co se za poslední hodiny událo, o Steveovi a o tom, jak se znenadání objevil a odkud se vzal. Sally podobnou zkušenost ještě nikdy nezažila, vůbec netušila, že v sobě má něco takového. Bylo to znepokojivé, ale také velmi vzrušující.

Jedině s Jasonem se cítila tak živá a odvážná. Vytáhl tu zlobivou holku uvnitř ní a pozval ji, ať si s ním hraje. Nikdy nebyla tak nestoudná a ještě nikdy se tak tvrdě neudělala. Jason jí to dal, aniž by dostal něco na oplátku. Chudák. Slíbila sama sobě, že mu to co nejdřív vynahradí. Hned jak se porozhlédnou po hřebeni a ujistí se, že členové Jasonovy smečky jsou zdraví a v bezpečí.
Vsadila by se, že je mnohem snazší dostat se na hřeben, když jdete přímo lesem. Proto se asi Jason tolik bál o členy své smečky pobíhající tam nahoře. Tušila, že celý hřeben je součástí jejich území. Protože kdyby ne tak by Jason nebyl tak ustaraný a zamlklý.
Když se přiblížili ke stromům, dostala strach. Sally nevěděla proč, ale vždycky měla ráda zelenou. Její zahrada pro ni byla místem odpočinku a relaxace, zdálo se také, že má nějaké zvláštní nadání, když došlo na rostliny. Občas měla pocit, že s ní mluví stromy. Ne slovy, samozřejmě.
Dělaly to i teď, když seskočili z motorky a zamířili do lesa. Nějak věděla, kam jít.
Prásk. První výstřel zazněl skrz les a vyděsil vše živé.
Automaticky začala reflexivně jednat a sáhla po zbrani. Rychleji než mrknutím oka vytáhla služební revolver z pouzdra a druhou rukou z tajné kapsy v bundě další. I když byla technicky vzato na dovolené, a nebyla si úplně jistá, jestli v tomhle státě může zbraň legálně použít. Nemohla použít odznak, ale se zbraní v ruce se cítila jistější. Během let ve službě se naučila, že se zbraní v ruce, má vždycky alespoň šanci. Symbolizovala bezpečí a nezávislost. Ozbrojená, věděla, že zvládne jakoukoliv situaci. Neozbrojená byla spíše cílem.
Pomalu se plížila mezi křovisky, soustředěně naslouchala a uslyšela nezřetelné mužské výkřiky a střelbu. Ne, počkat. Na někoho stříleli.
Jason byl po jejím boku. Spokojeně kývl, když uviděl, že má v každé ruce zbraň. Dlouho cvičila, aby se naučila střílet oběma rukama a během nocí modrého měsíce, jí to přišlo sakra vhod. Dnešek bude bohužel asi stejný.
„Slyšíš to?“
Byli poměrně daleko od místa, kde zazněl výstřel, ale zaslechla slabý blížící se praskot větviček, jak se směrem k nim někdo prodíral hustým podrostem. S největší pravděpodobností kořist. Kývla směrem, odkud se zvuk blížil. Jason se přikrčil a ztuhl na místě. Sally ho následovala.
Pak to ucítila. Kovový pach čerstvé krve. Ubohá duše, kterou vycítila mezi stromy, byla postřelená. Sakra!
„Alfo?“ Zašeptal ženský hlas, oslaben bolestí a strachem. Jason se rozběhl k hustému křoví mezi většími stromy a Sally běžela za ním.
Mezi větvemi ležela na zemi mladičká dívka a krvácela z prostřeleného stehna. Jason se rychle snažil zastavit krvácení, a Sally hlídala okolí. Tomu dítěti nemohlo být víc než čtrnáct, ale byla už tak vysoká jako Sally.
„Měla by ses proměnit, Colleen. Kulku vyloučíš při přeměně a pak poutíkáš zpátky do Domu smečky, já a Sally se o ně mezitím postaráme.“ Řekl Jason. Sally ho slyšela, i když mluvil co nejtišeji a zahřálo ji to u srdce.
„Podej mi její kabát,“ řekla Sally, dál rychle uvažovala. „Máme asi tak stejnou velikost.“ Sally už měla svou bundu téměř svlečenou.
„Na co myslíš?“
„Přece nechceme, aby věděli, že někoho zasáhli, ne?“ Sally si to nemyslela. „Udržím je mimo, naženu jim trochu strach ze zákona i Boha všemohoucího. Ty zatím vyběhneš výš a přivoláš pomoc a šerifa. Chceš to nahlásit, ne? Takže jim musíš zavolat ze svého mobilu.“
„To si piš, že to chci nahlásit.“ Odpověděl Jason, zatímco se dívka pomalu svlékala, aby se mohla proměnit ve vlka.
Podal jí dívčinu bundu, Sally pokrčila rameny, navlékla si ji a přesouvala do kapes své věci. Když zachrastila pouty, pohlédla na Jasona, ale on to nekomentoval. Sbalil dívčiny džíny a tričko, spolu se Sallyinou odloženou koženou bundou. Sebral také kulku, které vypadla z dívčina stehna během proměny. Colleen stála na všech čtyřech a olizovala si zadní nohu, rána už nekrvácela a vypadalo to, že může běhat. Sally se ulevilo. Čím dřív odtud děvče vypadne, tím líp.
Sally zkontrolovala svůj telefon. „Nemám tady signál a ty?“
„Ne. Budu muset vylézt o něco výš, abych nějaký zachytil. Budeš v pořádku?“
„Pár lovců ještě zvládnu, ale ať ti to netrvá moc dlouho. Budu se snažit udržet je stranou, abys mohl přivolat pomoc.“
Jason vypadal nejistě, ale byla to jediná možnost. „Dům smečky je za kopcem. Když se budeš muset dát na útěk, běž na jih, dokud nedorazíš na prašnou cestu, po ní běž na západ. Zavede tě přímo k Domu smečky. Nemůžeš ho minout.”
„To zvládnu. Ale pochybuji, že to bude nutné. Dostaň ji odtud.“ Ukázala na třesoucího se vlka. „Já se o ty darebáky postarám, než se vrátíš.“
„Jsou alespoň tři,“ varoval ji Jason, než s dívkou odběhl. „Dávej na sebe pozor.“
Sally jen přikývla, myšlenky soustředila na svůj úkol a naslouchala stromům. Nechtěla Jasonovi odporovat, ale to děvče pronásledovali čtyři muži. A kvapem se blížili. Bylo to jen tak tak.
Sally se v křoví přikrčila, obě zbraně v rukou a v pohotovosti. Záměrně se nechala spatřit od nejbližšího lovce. Jen záblesk bundy, toť vše. Ale stačilo to. O pět vteřin později, zazněl výstřel, a zasekl se do stromu, za který se schovala.
„Přestaňte!“ vykřikla. „Zastavte palbu! Co si sakra myslíte, že děláte takhle střílet po lidech?“ Nechala v hlase zaznít spravedlivé rozhořčení, v průběhu let se o tyranech hodně naučila, věděla, že když se jim člověk postaví, často ustoupí. Zvlášť, když máte odznak. „Jsem policejní důstojník,“ křičela. „Stáhněte se nebo budu opětovat palbu a někdo přijde k úrazu. A nebudu to já. To vám mohu zaručit.“
„Není to polda,“ křičel jeden z lovců na druhého.
Ukryli se, když jim pohrozila odvetou, ale věděla, kde přesně se každý z těch bastardů schoval. Tři byli přímo před ní, a jeden vylezl na strom, ale byl ve špatném postavení, vůbec na ni neviděl.
Ten chlap si vylezl na posed. Bylo to skryté hnízdečko, které někdy používali lovci při čekané. Lezlo se tam po zauzlovaném provaze, který teď visel volně dolů.
V hlavě se jí začal formovat nápad, jak by toho mohla využít. „Jsem policejní detektiv ze San Francisca a jsem tady na dovolené. Můj přítel běžel zavolat místního šerifa. Pochybuji, že bude spokojený s tím, že si tady banda lovců střílí zbůhdarma po lidech.“
„Podívejte, dámo,“ vykřikl jeden z nich. „My nechceme žádné potíže se zákonem.“
„Na to jste měl myslet dřív, než jste začali střílet na lidi. Položte zbraně na zem a vyjděte s rukama nad hlavou, abych na ně viděla. Nebudu to opakovat. Nemůžu uvěřit tomu, že jste po mě stříleli, dvakrát! Na co jste sakra mysleli?“ Z jejího hlasu zaznělo pobouření.
„Mysleli jsme, že jste vlk,“ zamumlal ten po pravé straně, když vstal a následoval její pokyny. Byl to zachmuřený muž středního věku, vystoupil zpoza stromu, upustil zbraň na zem a zvedl ruce vzhůru. Další dva muži na zemi následovali jeho příkladu. Byli o něco mladší, než ten vpravo, ale vypadalo to, že jsou příbuzní. Snad to byli jeho synové nebo synovci. Byla mezi nimi silná rodinná podoba.
„Teď ten na stromě,“ zakřičela a umožnila mu zahlédnout její lesknoucí se zbraň. „Slez dolů a promluvíme si jako civilizovaní lidé.“
„Nebo co? Chceš mě zastřelit, holčičko?“ Zařval na ni muž ze stromu. Myslel si, že má převahu. „Jsi v menšině. Jsme tady čtyři proti jedné.”
„Možná ano,“ přiznala. „Můj přítel musel odejít, aby zachytil signál, ale on ví to, co ty nevidíš.“
„Ano, a co je to?“ Muž na stromě se jí posmíval.
Zacílila a vystřelila na provaz, ten se zaduněním spadl na zem.
„Nemůžeš utéct.“ Prohlásila tvrdě. „Můžeš zůstat na stromě nebo opatrně slézt dolů a připojit svůj zadek k ostatním. Už mám tvých provokací plné zuby.“
Muž sjel ze stromu tak rychle, že to bylo téměř komické.
Sally vystoupila z úkrytu až ve chvíli, kdy před ní stáli všichni čtyři lovci s rukama nad hlavou a zbraně ležely pěkný kus od nich. Cítila zadostiučinění, když uviděli její kabát a oči se jim rozšířily. Ulovili víc, než čekali. Jejich kořist unikla a je dostal mnohem nebezpečnější predátor. Bohužel pro ně, měl odznak a zbraň.
Mířila na ně oběma zbraněmi, dokud se neobjevil Jason. Tvrdě pohlédl na každého z mužů a ona pocítila drobnou satisfakci, když o pár centimetrů ucouvli. Hlavně, když ustoupil, ten, co byl předtím na stromě, hrál si sice na tvrďáka, ale ve srovnání s Alfou byl nula. Ani on nevydržel Jasonův pohled dlouho.
„Jsi v pořádku, zlatíčko?“ Jason byl dokonalý. A světe div se, v ruce se mu objevila magnum 357. Velká zbraň na velké všiváky, hodila se k němu. Dodala jim palebnou sílu a ona se konečně mohla uvolnit a pustit spouště.
„Teď, když na nás ti idioti přestali střílet, jsem v pohodě.“
Jason i ona dobře věděli, kdo byl jejich skutečným cílem. Teď byli zmatení, protože na sobě Sally měla Colleenin kabát. A Colleen se Sally vypadaly zdálky podobně. Obě měly hnědé vlasy a podobnou postavu i výšku. Doufali, že to ty chlápky přesvědčí, že stříleli po Sally.
Zaslechli v dálce motor. Šerif musel být někde poblíž, když dorazil tak rychle. Sally uslyšela dvoje kroky, jak se k nim blíží podrostem. Jason na ně zavolal, když bylo jasné, že se blíží. Naštěstí nebyli moc daleko od silnice.
Oba policisté převzali kontrolu nad situací. Lovce vzali do vazby, když jim Sally řekla, že je chce žalovat. Jeden z policistů ji požádal o její povolení nosit zbraň, takže vytáhla peněženku a podala mu ho. O totéž požádal i Jasona. Chovali se mnohem profesionálněji, než se odvážila doufat.
Během chvíle zjistili, že se střílelo jen ze dvou zbraní, které patřily oběma starším mužům, jeden z nich byl ten ze stromu. Oba byli vzati do vazby a usazeni do policejního auta, v něm je odvezou do cely předběžného zadržení.
Když muži nastupovali, jednomu se trochu vyhrnul rukáv a Sally měla pocit, že něco zahlédla. Ten co byl předtím na stromě, měl na zápěstí tetování. To tetování už kdysi zahlédla. Byla v rozpacích, nemohla Jasona upozornit na to tetování, aby si ho mohl diskrétně prohlédnout. Stejně si ten chlap stáhl rukáv, hned jak se posadil do auta.
Sally se rozhodla, že se zítra pokusí nahlédnout do policejní zprávy. Ta totiž obsahovala seznam identifikačních znaků – mateřských znamének, jizev, tetování, piercingu a podobně. To by jí mohlo potvrdit, co viděla.
Doufala, že místní poldové provedou pořádný zápis. Pravděpodobně je obviní z napadení střelnou zbraní, nedbalosti a pár dalších věcí, které možná přidají místní. Nezadrží je na dlouho, ale Sally doufala, že je donutí opustit tohle území.
Poskytla jim předběžné prohlášení a byla pozvána na druhý den k podrobnějšímu výslechu. Souhlasila, chtěla, aby je potrestali, nemohou přece lovit lidi, proboha. I když se dokážou proměnit ve zvířata.
Policisté zbylé dva mladíky důrazně varovali, že se mají sbalit a zmizet. Sice ani jeden z nich nestřílel, takže je nemohli potrestat, ale bylo jasné, že z jejich přítomnosti nemají vůbec žádnou radost, a budou na hřebeni ostražitě hlídat, jestli se tam náhodou nerozhodli zdržet. Sally doufala, že to ti mladíci pochopili a rychle odjedou.
Sally s Jasonem nasedli na motorku a jeli za policejním vozem a autem lovců až k rozcestí, kde se rozdělili. Policie a lovci pokračovali k městu a Jason zamířil na západ k Domu smečky. Sally cítila, jak jí spadla tíha z ramen, když jí ti dva blbci zmizeli z dohledu. Přinejmenším pro dnešek jsou okolní lesy zase bezpečné.
Ačkoli to celé bylo traumatické, celý incident trval méně než dvě hodiny. Když Jason zastavil před velkou moderní budovou, blížil se čas večeře.
„Vítej v Domě smečky,“ řekl, když slezl z motorky a sundal si helmu.
Vzal obě helmy, pověsil je na řídítka a pohladil ji po vlasech. Měla je pěkně rozcuchané, jednak díky tomu co se stalo v lese, a také díky tomu jak často si nasazovala a sundávala helmu. Měla strach, že vypadá děsně, ale nezdálo se, že si toho Jason všiml. Měl ve tváři výraz majetnické hrdosti, když ji vedl do svého krásného domova.
Na široké verandě si hrálo pár dětí. Všechny ho uctivě pozdravily, když kolem nich prošel a zíraly na Sally s rozšířenýma očima. Sally si pomyslela, že tu asi ještě neměli žádného lidského hosta.
Když vstoupili do domu, zahlédla tři vyděšené ženské obličeje. Jeden patřil starší prošedivělé a vrásčité ženě. Další dva patřily mladším ženám, jedna v náruči svírala dítě a druhá po ní hodila vražedný pohled, když zahlédla, jak Jason drží Sally majetnicky kolem pasu. A hele, sokyně. Sally to bylo jedno, bude tu jen dva týdny, takže potom si s ním ta druhá může dělat, co chce.
Momentálně se nechtěla zaobírat tím, proč ji ta myšlenka tak zraňuje. Starší žena se vzpamatovala nejrychleji, takže je Jason představil.
„Sally, to je matka Josefa. Je jednou z našich nejstarších a je srdcem celé smečky.“ Bylo vidět, jak ženě zalichotilo, jak o ní mluvil. „Matko, tohle je detektiv Sally Deckerová, je to nejlepší přítelkyně Paní ze San Francisca.“
Starší žena Sally opatrně potřásla rukou, ale vyznělo to jako přivítání, což bylo víc, než by se dalo říci o těch dalších dvou. Žena s dítětem už nebyla vyděšená, ale sledovala je s dychtivou zvědavostí. Po představení se Jason rychle zeptal na Colleen.
„Je v pořádku,“ ujistila je Josefa. „Vrátila se před chvílí a kulhala, takže ji teď matka s tetou rozmazlují. Nebude mít žádné trvalé následky a buďte si jistí, že si s ní později promluví i otec o tom, že se v tomhle věku nemůže sama potulovat.“
„Myslím, že právě dostala cennou lekci,“ řekl Jason pevně, ale Sally díky svému výcviku poznala, že se mu ulevilo. „Potřebuji si před večeří na pár minut promluvit s detektivem Deckerovou.“
Odvrátil se od žen a vykročil, Sally mu šla v patách. Zdálo se, že si vůbec nevšiml napětí kolem sebe. Mohlo to být tím, že mu klesla hladina adrenalinu, jí se to také občas stávalo, během výkonu služby. Během let si na to zvykla a užívala si ty okamžiky na hraně. Nebyla adrenalinový feťák. Ani náhodou. A dokázala i ocenit nudu. Díky ní se pak cítila živá.
Jason ji vedl chodbou a do soukromé kanceláře, která vypadala jako studovna. Stál v ní stůl zavalený papíry a před ním pár pohodlných židlí. U zdi byl kožený gauč, ale to bylo všechno, co stačila zahlédnout předtím, než zavřel dveře, otočil se a sevřel ji pevně v náruči.
Svíral ji tak pevně, že jí téměř pohmoždil žebra, tak jako by ji nechtěl nikdy pustit. Cítila se v jeho náruči víc než jen příjemně, bylo jí, jako by tam patřila.
„Jasone?“
„Je mi líto co se stalo, Sally. Jsi vážně úžasná. Věděl jsem, že taková budeš. Chovala ses jako skutečná Alfa, ale to neznamená, že mi nevadilo, že jsi v nebezpečí. Čtyři muži s puškami, Sally. Čtyři! Mohli tě zastřelit.“
Cítila, že se třese. Nezlobil se na ni, byl vzteklý kvůli těm lovcům. Jeho zuřivost nemířila proti ní, díky Bohu. Ne, byl vážně nasraný na ty čtyři pitomce. Chápala ho. Nikdy nebylo snadné opustit svého partnera. Sama to jednou nebo dvakrát musela udělat a vůbec to pro ni nebylo snadné. Ani trochu.
Sally ho něžně hladila po zádech.
„To je v pořádku, Jasone. Všechno klaplo. A není to poprvé, co jsem se ocitla pod palbou, vždyť víš, co dělám. Loni jsem byla u bankovní loupeže, a musela vstoupit do cesty pěti lupičům, taky jsem to zvládla.“
Myslela si, že ho tím uklidní, ale sevřel ji ještě pevněji. Sakra. Měla si uvědomit, že ten chlap má silný ochranářský instinkt.
„Jestli se snažíš, abych se cítil lépe, tak to nefunguje.“
V jeho hlase zaslechla humor, který tam ještě před pár vteřinami nebyl. Paráda. Už se neutápěl ve špatných myšlenkách.
Trochu se odtáhla a usmála se na něj. Sice trochu povolil sevření, ale ještě ji úplně nepustil.
„Tak buď rád, že jsem ti nevyprávěla o přestřelce před třemi lety.“
„Přestřelce? Sakra, ženská. Chceš mě snad úplně zničit?“ Jeho úsměv jí řekl, že už je v pohodě.
Najednou byla znovu vzrušená, stejně jako odpoledne na mýtině u vodopádu. Ten chlap na ni měl vliv jako nikdo jiný. V jeho přítomnosti, zejména v jeho náruči, měla potíže myslet na cokoli jiného než na sex. S ním. Okamžitě. Na gauči. Na stole. Nebo na podlaze.
Sakra. Je to s ní fakt špatné.
„Jestli budeš hodný, tak ti možná ukážu svou jizvu.“ Škádlila ho, ale oči se mu zúžily a trochu zpřísněly.
„Jizvu? Zlato, tebe postřelili?“ Soustředil na ni pohled.
„Jenom trochu,“ objasnila. „Tenkrát to pekelně bolelo a zůstala mi jen malá jizva, ale stálo to za to. Překvapuje mě, že sis toho předtím nevšiml.“
„Kde?“ To jediné slovo vyjadřovalo množství citů. Péči, obavy, touhu, to všechno měl v očích a ona se díky tomu cítila ještě lépe.
Odtáhla se a on ji pustil.
Rozepnul jí džíny, nadzvedl tričko a prohlížel si bílou čáru, která se táhla podél horní levé kyčle.
Jason před ní klesl na kolena, čímž ji překvapil. Prsty přejel po celé jizvě a na břiše ucítila jeho dech, naskočila jí husí kůže. Chtěla se odtáhnout, ale popadl ji za boky, držel ji na místě a rty se dotkl jejího těla, líbal jizvu, kterou ještě nikomu neukázala.
Pro ni byla ta jizva znamením hlouposti. Špatně zhodnotila situaci, a proto ji málem zabili. Bylo to znamení ponaučení, nikdy na to nezapomněla. Už nikdy nedopustila, aby se ocitla ve stejné situaci.
„Co se stalo?“ Zašeptal Jason proti její kůži, dál se jí dotýkal a hladil ji, pomalu mířil k rozepnutému poklopci.
Sevřel se jí žaludek a uvnitř se začala svírat touhou.
„Uvěřila jsem špatné ženské. Myslela jsem, že jsme se dohodly, a nečekala žádné další potíže.“
„Tohle ti udělala žena?“ Rukama jí začal centimetr po centimetru stahovat džíny.

Trochu sevřela kolena. „Byla to domácí hádka. Předtím zastřelila manžela, jednou ranou přímo do hrudi. Myslela jsem, že ji vztek na něj už přešel. Myslela jsem, že jsem ji přemluvila, aby se vzdala. Ukázalo se, že jsem se mýlila. Už neměla co ztratit. Nejdřív zabila své děti, manžel přišel na řadu jako poslední, nejdřív chtěla zabít mě a pak spáchat sebevraždu. Jen čekala, až si bude jistá tím, že je její manžel mrtvý a pak začala střílet, a policie opětovala palbu, byla na místě mrtvá a já byla postřelená, ale přežila jsem.“

12 komentářů:

  1. Díky moc za pokračování kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, moc děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Knihomolka.3656. srpna 2015 15:30

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat