středa 12. srpna 2015

Studium jedů - 27. kapitola 2/2


„Nevycítí Valek tvé kouzlo?“ zeptala jsem se a pokynula směrem k Arimu a Jancovi.
„Je na druhé straně hradu,“ odpověděla, když přistoupila blíž. „Ale než jsme dorazili, cítila jsem dvakrát, jak někdo odčerpává moc. Jednalo se o dvě rychlé vlny. Takže tady na hradě je nebo byl mág.“

„Neměla bys to vědět přesně?“ zeptala jsem se zděšeně.
„Bohužel ne.“
„Ale víš, kdo to byl? Že ano?“
Zavrtěla hlavou. „Někteří mágové zmizeli. Buď jsou mrtví, nebo se schovali. A někteří své schopnosti udrželi v tajnosti, takže jsme se o nich nikdy nedozvěděli. Mohl by to být kdokoliv.  Umím identifikovat jen mágy, se kterými jsem navázala spojení, stejně jako s tebou.“ Irys zkoumala zbraně lemující stěny.
„Co je s Velitelem?“ zeptala se. „Myšlenky mu z hlavy v podstatě odkapávají jako lůj ze svíčky. Má tak otevřenou mysl, že bych prakticky mohla jít a vytáhnout si z něj všechny informace, kdyby to nebylo proti našemu etickému kodexu.“
Neodpověděla jsem. „Co tady děláš?“ zeptala jsem se místo toho.
Irys se usmála. Ukázala na bo v mých rukách. „Co to provádíš s tou zbraní?“
Neviděla jsem důvod, proč lhát, tak jsem jí vysvětlila, jak trénuji.
„Jak sis dnes vedla?“ dotázala se.
„Poprvé za celou dobu jsem porazila všechny tři soupeře.“
„Zajímavé.“ Irys se zdála být potěšena.
Ohlédla jsem se na Ariho a Janca, kteří stále debatovali. „Proč jsi tady?“ zeptala jsem se znova. „Slíbila jsi mi rok.“ Pak mě napadla hrozná myšlenka. „Jsem blízko vyhoření?“
„Ještě je čas. Pro teď jsi stabilní, ale jak blízko ses dostala, abys mohla odejít do Sitie?“
„Protijed je mimo můj dosah. Pokud bys tedy nemohla ukrást tu informaci z Valekovy mysli?“
Zamračila se. „Nemožné. Ale naši léčitelé řekli, že jestliže se ti podaří ukrást dost protilátky na měsíc, je tady možnost odstranit jed z tvého těla. Pojď s námi, když budeme odcházet. Mám sebou poradce tvé velikosti. Oblékne si tvou uniformu a bude dělat návnadu Valekovi a jeho mužům, zatímco zaujmeš její místo. S nasazenou maskou tě nikdo nepozná.“ Irys mluvila s neochvějnou jistotou. Také byla buď lhostejná, nebo neopatrná, co se týkalo rizik.
V hrudi mi rozkvetla naděje. Srdce se splašeně rozutíkalo. Musela jsem se zklidnit chladnou připomínkou Irysiných slov – je tady možnost odstranit jed. Jinými slovy… není to jisté. Únikový plán vypadal jednoduše, ale stejně jsem se zaměřila na skuliny. Byla jsem dost chytrá na to, abych jí nedůvěřovala zcela.
Rozhodla jsem se a řekla: „Minulý týden tady byl poradce Mogkan. Je jedním z tvých špehů?“
„Mogkan, Mogkan.“ Poválela to jméno na jazyku.
„Vysoký, má šedé oči a své dlouhé černé vlasy nosí spletené do jednoduchého copu.“ Představila jsem si jej. „Valek řekl, že má moc.“
„Kagnom! Jak neoriginální! Ukryl se asi před deseti lety. Byl to velký skandál. Údajně byl zapletený v nějakém únosu. Och.“ Irys se ostře nadechla a studovala mou tvář. Pak potřásla hlavou a s prudkou horlivostí se zeptala. „Kde se ukrýval?“
„Ve VK-5. Je hledaný?“
„Jen pokud se stane nebezpečím pro Sitii. Ale to by vysvětlovalo, proč se k nám z toho směru čas od času dostávaly zášlehy magie.“ Naklonila hlavu jako by se snažila zaslechnout tichou hudbu. „Do hradu přitéká maličký pramínek magie. Mohl by být od Kagnoma… Mogkana, i když je to velmi nepravděpodobné. Nemá takovou sílu. Pravděpodobně to je jen nepatrné zčeření ve zdroji síly, jako pramínek, který z ní klesá dolů a zase stoupá nahoru a vytváří smyčku. Někdy se to stává. Ale někoho jsem nedávno cítila odčerpávat sílu.“ Odmlčela se a upírala na mě přímý smaragdový pohled. „Půjdeš se mnou?“
Mogkanova magie ji možná neznepokojovala, ale mě ano. Zdálo se, že mezi Mogkanem a Velitelovým zvláštním chováním je nějaká spojitost, ale nemohla jsem pochopit proč.
Nerozhodná, nechala jsem myšlenky kroužit v mysli, stejně, jako bych převalovala jídlo v puse, snažila jsem se rozpoznat nebezpečí. Útěk byl vždy automatickým obranným tahem, a směřovat na jih mi dávalo nejlepší šanci na přežití. Před měsícem bych po té nabídce skočila, ale teď jsem měla pocit, že bych opustila loď příliš brzy, když je stále možnost ji opravit.
„Ne,“ prohlásila jsem. „Ještě ne.“
„Zbláznila ses?“
„Pravděpodobně ano, ale nejdříve tady musím něco dokončit, pak dodržím svůj slib a přijdu do Sitie.“
„Pokud budeš stále naživu.“
„Možná mi můžeš pomoci. Existuje nějaký způsob, jak můžu svou mysl ochránit před magickým ovlivněním?“
Irys znova naklonila hlavu. „Máš obavy z Kagnoma?“
„A velké.“
„Myslím, že ano. Jsi dost silná, abys to zvládla.“ Podala mi zpátky bo. „Předveď jednu z kata se zavřenýma očima a vyčisti svou mysl.“
Začala jsem s bo obranná kata.
„Představ si cihlu. Pak ji polož na zem a vytvoř z dalších řadu. Použij imaginární maltu a postav další řadu. Stavěj dál, dokud nebude zeď vysoká jako ty.“
Postupovala jsem podle jejích instrukcí a zřetelně jsem slyšela každé položení cihly. Zeď se mi v mysli zformovala.
„Dost,“ přikázala, „teď otevři oči.“
Zeď zmizela.
„Teď mě zablokuj!“
Hlasitá hudba vibrující v mé mysli mě ohromila.
„Představ si svou zeď,“ vykřikla Irys.
Obrana z cihel mi probleskla myslí. Hudba okamžitě ztichla.
„Velmi dobře. Doporučuji ti, abys dokončila, co potřebuješ a utekla na jih. S takovou silou, pokud nedosáhneš úplné kontroly nad svou magií, někdo by ti ji mohl vyrvat a využít, a z tebe by se stal jen bezduchý otrok.“ Zlost jí zvrásnila tvář, když se otočila na patě a odešla z tréninkové místnosti.
V okamžiku, kdy dveře zapadly na své místo, Ari a Janco přerušili konverzaci a zamrkali, jako by se zrovna probudili z hlubokého spánku.
„Už jsi hotová? Kolik máš kata?“ zeptal se Ari.
Zasmála jsem se a odložila své bo. „Pojďte, mám hlad.“
*   *   *
Když o tři dny později Sitianská delegace odešla, postihla mě panika. Co to do pekla dělám? Jedna skvělá příležitost k útěku právě vyklouzla na jih, zatímco já jsem zůstala tady a připravovala se na odjezd na Brazellovo panství. Irys měla pravdu – zešílela jsem. Pokaždé, když jsem pomyslela na cestu, se mi zadrhával dech. Velitelova družina měla naplánován odjezd na odpoledne.
Proletěla jsem hradem a balila si své vlastní zásoby na cestu. Když jsem se zastavila u Dilany pro cestovní oblečení, přivítal mě její smutný obličej. Randovy papíry pro převelení byly dokončeny, řekla. Měl odejít s námi.
„Také jsem požádala o převelení, ale pochybuji, že to schválí,“ řekla Dilana, zatímco se přehrabovala kopkami oblečení. „Kdyby si mě ten neotesanec vzal, nebyli bychom v téhle situaci.“
„Ještě pořád o to můžete zažádat. Kdyby sňatek schválili, mohla bys odcestovat do VK-5 na svatbu.“
„Nechce, aby se někdo dozvěděl, jak moc mu na mně záleží. Má obavy, aby mě nepoužili jako páku proti němu.“ Zavrtěla hlavou a odmítla být potěšená zprávou, kterou jsem jí řekla, že pokud budou dohody se Sitií uzavřeny, umožní se tím dovoz hedvábí.
Dohody s jižany byla jednoduchou výměnou zboží. Byly sepsány konkrétní suroviny. Pouze obchodníci s patřičným povolením a licencí je budou moci nakupovat a prodávat za stanovenou cenu. Všechny karavany budou kontrolovány při přechodu hranic do Ixie na schválených místech. Randův oblíbený šálek kávy byl jen pár měsíců před námi, ale pochybovala jsem, že by mi nějaký uvařil, protože jsem s ním nemluvila od našeho posledního střetu v kuchyni. Nemohla jsem mu přinést více fazolí a nemohla jsem mu vysvětlit proč.
Ráno v den odjezdu bylo šero a zataženo. Vypadalo to i na sníh. Zimní období se blížilo, což většinou znamenalo konec cestování, ne jeho začátek. Sníh by mohl Velitelovu družinu s největší pravděpodobností zdržet u Brazella až do tání. Při tom pomyšlení jsem se otřásla.
Valek mě zastavil, než jsem odešla z našeho apartmánu. „Tohle je pro tebe velice nebezpečný výlet. Buď nenápadná a měj oči otevřené. Stejné otázky, které se ti honí hlavou, můžou mít i jiní.“ Podal mi stříbrnou lahvičku. „Velitel má tvou denní dávku protijedu, ale kdyby ti ji zapomněl dát, tady máš záložní zásoby. Ukryj ji a nikomu neříkej, že ji máš.“
Valek mi poprvé za celou dobu opravdu věřil. Kovová lahvička v mých rukou hřála. „Díky.“
Peříčka strachu mě lechtala v žaludku, když jsem lahvičku balila do svého batohu. Další nebezpečí, se kterým jsem nepočítala. Co ještě mi uniklo?
„Počkej, Yeleno, ještě jedna věc.“ Valekovy pohyby a tón hlasu byly zvláštně ztuhlé a formální. „Chci, aby sis vzala tohle.“ Natáhl ruku. Na jeho dlani seděl překrásný motýl, kterého vyřezal. Stříbrné skvrnky na křídlech se na slunci třpytily a v tělíčku byl vyvrtaný malý otvor pro stříbrný řetízek.
Valek mi připnul náhrdelník kolem krku. „Když jsem jej vyráběl, myslel jsem na tebe. Na povrch vypadáš jemně, ale máš sílu, které si na první pohled nelze všimnout.“ Jeho oči se střetly s mými.
Hruď se mi sevřela. Valek se choval, jako bychom se už nikdy neměli potkat. Jeho strach o mou bezpečnost se zdál pravý. Ale strachoval se o mně nebo o svého drahocenného ochutnávače?


11 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad! Omg Valek prejavil cit, neviem či to rozdýcham :D :D

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-) ;.

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem,milujem tuto knihu.diana

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za nový překlad. Lvice

    OdpovědětVymazat
  5. Moc dík za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  7. moc dekuju za preklad :D strasne rada tuto knihu ctu :)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad :)))) a kdy bude další kapitola ?:)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat