středa 5. srpna 2015

Studium jedů - 27. kapitola 1/2


„Kde jsi ty fazole našla?“ zeptal se Rand. „To je ta chybějící přísada z receptu na Criollo. Nenapadlo mě pražit je, aby změnily svou chuť.“
„V nějakém skladu v podzemí,“ lhala jsem. Rozhodně jsem mu nehodlala říct, že jsme je s Valekem zachytili na cestě do Brazellovy továrny. Která, jak mi došlo, pravděpodobně nevyráběla krmivo, ale Criollo.

„Který sklad to byl?“ zeptal se Rand s náznakem zoufalství v hlase.
„Nevzpomínám si.“
„Tak se snaž. Pokud budu moci napodobit Vingův recept pro Criollo, tak mě možná nepřevelí jinam.“
„Mají tě převelet? Kam?“
„Chceš říct, že z toho Valek momentálně nemá škodolibou radost? Chtěl se mě zbavit už od převratu. Mají mě poslat k Brazellovi a Ving mě tady nahradí. Nebude to trvat ani týden!“ Rand ze sebe prskal slova s patřičnou hořkostí.
„Kdy?“
„Nevím. Ještě jsem nedostal papíry k převelení. Proto mám stále naději, že se to dá zastavit. Pokud mi najdeš ty fazole.“
On si myslí, že jsme pořád přátelé, uvědomila jsem si s nemalým úžasem. I když přiznal, že se mě pokusil otrávit a poté mě obvinil ze zamilování do nepřítele, stále věří, že to pro něj udělám. Nebyla jsem schopna slova. Zastavila jsem se. „Pokusím se,“ dostala jsem ze sebe a pak spěšně odešla.
První paprsky úsvitu se dotkly vrcholku Hor duší, když jsem nespatřena došla do Valekových komnat. Vysoká okna v místnosti směřovala k východu, a ve slabém šedavém světle, jsem mohla vidět Valekův profil, jak seděl na pohovce a čekal na mě.
„Tak brzy zpátky?“ zeptal se. „Škoda. Zrovna jsem chtěl uspořádat pátrání po tvém mrtvém těle. Co se stalo, když jsi zaklepala kouzelnici z jihu na dveře, aby ses nechala obětovat? Vyhodili tě, protože si mysleli, že jsi pomatená a ztrácí s tebou čas?“
Svalila jsem se na židli, abych přečkala Valekovu sarkastickou přednášku. Žádná omluva, kterou bych mu mohla nabídnout, by ho nepřesvědčila. Měl pravdu, odejít sama, bylo pošetilé, ale logika a prázdný žaludek byli jako olej a voda – nesmíchaly se.
Když ztichl, zeptala jsem se: „Už jsi skončil?“
„Cože? Žádné vyvracení?“
Zavrtěla jsem hlavou.
„Tak to jsem skončil.“
„Skvělé,“ řekla jsem. „Vzhledem k tomu, že už máš špatnou náladu, můžu ti říct, co se stalo, zatímco jsem byla v kuchyni. Vlastně mám dvě věci: jedna špatná, jedna dobrá. Kterou bys chtěl slyšet první?“
„Tu špatnou,“ odpověděl Valek. „Dává mi to pak naději, že se tou druhou věci zlepší.“
Obrnila jsem se a přiznala se k odhalení jeho tajného plánu. Valekova tvář ztvrdla.
„Je to tvoje vina. Bránila jsem tě!“ vyhrkla jsem.
Chvíli se nad tím pozastavil. „Při ochraně mé cti, jsi odhalila měsíce práce. Tím mám být polichocen?“
„To bys měl,“ odpověděla jsem. Nehodlala jsem se cítit provinile. Kdyby netestoval mou loajalitu pomocí Star a pak mě nepoužil jako podporu při vyšetřování, nebyl by v téhle situaci.
Svěsil ramena, když se opíral do pohovky a masíroval si spánky. „Neměl jsem v plánu nikoho zatýkat až do konce tohoto měsíce. Bude lepší, když rozjedeme čistku, než stačí Rand upozornit Star.“ Valek si promnul oči. „Ale pořád nám to může být ku prospěchu. Myslím si, že Star začala být dost podezřívavá. Ve své pracovně už žádné další nelegální podnikání nevedla. Pokud ji nechám předvést teď, můžu zjistit, kdo ji najal, aby otrávila láhev Sitianů.“
„Star? Jak je to možné?“
„Využívá jako vraha nějakého jižana. Jedině on by měl potřebné schopnosti a příležitost. Jsem si jistý, že otrava nebyla jedním z jejích osobních politických plánů. Její organizace by mohla udělat cokoliv pro kohokoliv, kdo nabídne slušnou cenu. Musím zjistit, kdo by tolik riskoval, aby zradil i delegaci.“
Napjatě se postavil. „Co je tou dobrou zprávou?“
„Záhadné fazole jsou jednou ze složek pro výrobu Criolla.“
„Ale proč by Brazell lhal o povolení? Není vydán žádný zákaz pro vyrábění zákusků,“ řekl Valek a vyplnil tak mezeru, která mi zůstávala, abych pochopila pravou podstatu Brazellovy továrny.
„Možná proto, že se fazole dovážejí ze Sitie,“ uvažovala jsem nahlas. „To by bylo nelegální, alespoň do té doby, než budou dohody uzavřeny. Třeba Brazell využívá i další ingredience dovezené z jihu.“
„Možná. To by mohl být důvod, proč tak toužil po dohodách. Musíš se porozhlédnout kolem, až budeš na návštěvě továrny.“
„Cože?“
„Velitel naplánoval výlet do VK-5, jakmile jižané odejdou. A kde jde Velitel, tam jdeš ty.“
„A co ty? Jdeš taky, nebo ne?“ panikou jsem téměř vypískla.
„Ne. Dostal jsem rozkaz zůstat tady.“
*   *   *
„Jedna, dvě, tři, čtyři, pět. Pokračuj v boji jako do teď a jistojistě zemřeš,“ zpíval Janco.
Byla jsem přišpendlená ke zdi. Moje bo zarachotilo o podlahu, když Janco přitiskl tyč na spánek, aby zdůraznil svou výhru.
„Co je s tebou? Obvykle není tak lehké tě porazit.“ Janco se opřel o své bo.
„Jsem příliš rozptýlená,“ řekla jsem. Teprve včera mi Valek prozradil Velitelovy plány.
„Tak co tady děláš?“ zeptal se Ari. On a Maren sledovali náš souboj.
Stále jsem se cítila nepříjemně, díky tomu, co mohl slyšet, když jsem blouznila, proto bylo těžké setkat se s jeho pohledem. „Jdeme na další kolo, budu se více snažit,“ řekla jsem, když jsme s Jancem popadali dech. Znova jsem si prošla náš souboj a pak se Janca zeptala: „Proč veršuješ, když bojuješ?“
„Pomáhá mi to udržet si rytmus.“
„Nedělají ti kvůli tomu ostatní vojáci potíže?“
„Ne, když je porazím.“
Započali jsme další kolo. Vynakládala jsem veškeré úsilí, abych se soustředila, ale znova mě porazil.
„Teď se snažíš až moc. Úplně vidím, kam povedeš další obraný pohyb,“ řekl Janco. „Můžeš se přetrhnout, ale než vůbec můžeš zaútočit, už vím, jak tě zablokovat.“
Ari dodal: „Trénujeme z nějakého důvodu. Obranné i útočné pohyby musí být instinktivní. Uvolni se, ale zůstaň ve střehu. Vypusť všechno, co tě rozptyluje. Soustřeď se na svého protivníka, ale ne příliš.“
„Vždyť si protiřečíš,“ vykřikla jsem zoufale.
„Funguje to,“ bylo vše, co Ari dodal.
Párkrát jsem se zhluboka nadechla a zapudila úzkostlivé myšlenky o nadcházejícím výletu do Brazellova kraje. Promnula jsem bo v rukou, soustředila jsem se na hladkou pevnou zbraň. Potěžkala jsem ji, abych se s ní spojila a vytvořila tak s mým bo jednu mysl.
Mírné vibrování mi způsobilo mravenčení v prstech, když jsem sledovala podstatu dřeva. Mé vědomí protékalo skrz bo, kroutilo se a otáčelo zároveň s texturou, a pak zpátky do mé ruky. Bo jsem ovládala stejně, jako své tělo.
Do třetího kola jsem se pustila se zlepšenými reakcemi. Intuitivně jsem věděla, co Janco udělá. Sklonila jsem hlavu vteřinu před tím, než se pohnul a já zvedla své bo, abych jej zablokovala. Místo toho, abych se usilovně bránila, strávila jsem stejný čas blokováním i útokem. Zatlačila jsem Janca zpátky. Rytmus hudby mi pulzoval v mysli a já mu umožnila, aby vedl můj útok.
Vyhrála jsem.
„Úžasné,“ vykřikl Janco. „Postupovala jsi podle Ariho rady?“
„Do písmene.“
„Můžeš to zopakovat?“ zeptal se Ari.
„Nevím.“
„Zkus to se mnou.“ Ari popadl své bo a zaujal bojový postoj.
Znova jsem prsty promnula bo, abych pocítila jeho dřevěnou strukturu, a nastavila svou mysl do předchozí mentální zóny. Podruhé to bylo lehčí.
Ari byl větší, než Janco. Co mu scházelo na rychlosti, doplňoval silou. Musela jsem přizpůsobit svou obranu a uhýbat mu, jinak by mě zatloukl do země. Využila jsem své malé postavy, sklonila se pod jedním z úderů, strčila své bo za jeho kotníky a zatáhla. Spadl jako pytel mouky. Znova jsem vyhrála.
„To není možné,“ řekl Janco.
„Teď já,“ vyzvala mě Maren.
Opět jsem sklouzla do mentální zóny. Marenin útok připomínal pantera. Naznačila úder do obličeje, což mě obvykle nalákalo odhalit trup a nechránit si jej, díky čemuž jsem ho vystavila jakémukoliv útoku. Tentokrát, jsem byla jeden krok před ní, ignorovala jsem falešný úder a zablokovala ránu.
Byla chytrým soupeřem. Používala taktiku místo rychlosti nebo síly. Nabila mě další energií. A já věděla, že se chce přesunout ke straně, když jsem na ni zaútočila. Místo, abych udělala pohyb nahoru, otočila jsem se a podkopla jí nohy svým bo. Přišlápla jsem jí břicho a přitiskla tyč ke krku, dokud neuznala prohru.
„Sakra!“ řekla. „Jakmile student začne porážet učitele, znamená to, že už ho nepotřebuje. Odcházím.“ Maren vyšla z místnosti.
Ari, Janco a já jsme se na sebe podívali.
„Dělá si srandu, že jo?“ zeptala jsem se.
„Zranila jsi její ego. Neboj, přenese se přes to,“ řekl Ari. „Pokud ji nezačneš porážet pokaždé, co budete bojovat.“
„To těžko,“ řekla jsem.
„Taky si myslím,“ odfrkl si Janco, který si pravděpodobně taky operoval své poraněné ego.
„Zápasů už bylo dneska dost,“ nadhodil Ari. „Yeleno, udělej si pár kata, abys vychladla, a pro dnešek skončíme.“
Kata, byla pevně daná sestava různých obranných a útočných pohybů. Každá kata měla své jméno a každá vyšší úroveň byla těžší a složitější. Začala jsem s jednoduchými obrannými postoji s bo.
Když jsem se pohybovala, sledovala jsem Ariho a Janca, jak se zabrali do rozhovoru. Usmála jsem se, protože mi připomínali starý manželský pár, pak jsem se zase soustředila na katy. Procvičovala jsem, jak se dostat do a ze své bojové mentální zóny, i když jsem v katách neustávala. Když jsem je dokončila, lapala jsem po dechu, a zpozorovala Irys, jak mě se zájmem pozoruje ode dveří.
Měla na sobě svou jestřábí uniformu mistryně. Vlasy měla svázané podle vojenských předpisů Ixie. Hradem pravděpodobně prošla bez problémů.

Podívala jsem se na své „strážce.“ Byli zabráni do hovoru a mě s Irys naprosto ignorovali. Neklid mi stáhl žaludek. Udělala jsem krok směrem ke svým společníkům, když vešla do místnosti.

5 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za nový překlad. Lvice

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat