neděle 9. srpna 2015

Ohnivý král - 3. kapitola 2/2


Mužíček byl mnohem neobvyklejší než si Katiyana dokázala představit. Hodil jí vak s vodou a počkal, až se napije. Potom přidal do kroku, až se doslova řítil lesem. Jak se za ním šourala, několikrát klopýtla, ale pomoci se od něj nedočkala. Celou jejich cestu funěla, protože na takové tempo prostě nebyla zvyklá. Pod nohama cítila každý jeden ostrý kámen a větvičky, které jí chůzi rozhodně nezpříjemňovaly.

„Mohl bys zpomalit?“ vydechla.
Mužík se otočil, jeho plášť mu stále perfektně zakrýval tvář. „Jenom trochu.“
Když se dostali na malou mýtinku, Katiyana skoro křičela radostí. „Jsem tady? Tohle je ono? Jsem v bezpečí?“
Zavrtěl hlavou. „Ještě ne. Nejprve se musím ujistit, že mi říkáš pravdu.“
Chvíli trvalo než Katiyanina zmatená mysl vyhodnotila toto prohlášení. „Jestli říkám pravdu? O čem?“
„O tom, proč po nás pátráš.“
Katiyana si odhrnula mokré vlasy z čela. „Protože mi to řekli Maribel s Harmenem. Radili mi, abych se vydala na západ a směřovala lehce na jih a tam, že vás najdu. Tedy, ne přímo tebe, ale skupinku malých mužíků. Nebo malou skupinu mužů? Nevím. Nevěřila jsem jim, opravdu ne, ale myslela jsem si, že bych nakonec mohla najít někoho, kdo by mi pomohl.“
Muž si protáhl paži a Katiyana mohla zpozorovat hubenou, bledou ruku, která v okamžení zmizela zpět pod plášť. „Říkáš, že tě poslala Maribel? A že tvůj otec je mrtvý? A jak mám vědět, že mi říkáš pravdu nebo spíš celou pravdu?“
Únava a vyčerpání opět dolehly na princeznu. „Myslíš si, že bych se vydala na cestu s nedostatkem jídla, s trochou vody a v těchto hloupých botách jenom proto, abych zjistila, zda jste skuteční nebo jen pohádka na dobrou noc?“
„Chci slyšet pravdu. Celý příběh. Nebo tohle bude místo, kde se naše cesty rozdělí.“
Katiyana se kousla do rtu, než mohla odseknout, i když by to v této chvíli možná bylo k užitku. Záblesk bolesti jí zchladil nervy a ona se snažila rozhodnout, co by měla dělat.  Nakonec vzhlédla a podívala se směrem do hlubokého lesa.
„Mé jméno je Katiyana Nix. Můj otec byl král, až… až do své smrti. A macecha mě chce zabít… Opravdu nerozumím proč.“ Zavřela oči planoucí bolestí než pokračovala dál. „Nemůžu se vrátit domů, vlastně už žádný domov nemám.“
I pod kápí viděla, jak svraštil obočí. „To vidím. Dokážu pochopit, proč tě dřevorubec poslal právě k nám.“
Katiyana sevřela ruce v pěst a drtila hedvábí svých šatů. „No, já to nechápu! Chystal se mě zabít, a pak mě poslal do lesa zemřít tak jako tak!“
Trpasličí muž se zhoupl na nohou. „Zabít tě? To vůbec nezní jako Harmen.“
Katiyana zachmuřeně zavrtěla hlavou. „Ne, on byl na mě vždy tak milý. Ale ona, macecha, ho vydírala. Ale vím, že se cítil špatně. Byl takový smutný, jako by byl vyměněný. Po tom všem se mu dokonce udělalo zle.“
Postava dlouhou chvíli mlčela. „Zajímavá informace. Opravdu. Říkáš, že zvracel? A co udělal potom?“
Zmatená otázkou, Katiyaně chvilku trvalo, než odpověděla. „No, byl smutný a naštvaný sám na sebe. Omluvil se a řekl, že si nedokázal představit, jak o něčem takovém mohl uvažovat.“
„A předtím?“ zeptal se muž.
„Hm, byl smutný a plakal, ale vypadal připravený… ublížit mi.“
„A?“
„A co?“ zeptala se Katiyana, když se snažila držet krok s neobvyklými otázkami.
„Jak vypadal? Co o něm prozrazovalo jeho tělo?“
Bolest, hlad a žízeň – vše se v ní bouřilo. I přes to vzpomínala na to, co se událo před několika dny. „Řekla bych, že byl jakoby v mrákotách. Oči zakalené, otupělé.“
Tmavá kapě se několikrát pohnula, jak mužík pokýval hlavou. „Věřím ti, děvče. Pojď, vezmu tě k nám.“
Nevěděla, zda má utíkat nebo políbit toho trpaslíka před sebou, ale byla tak unavená, že by nezvládla ani jedno, natož druhé. Takže místo toho se plahočila po jeho boku, a když se zakymácela, přijala ruku, která jí byla nabídnuta. Avšak na tak statnou, ale drobnou postavu, byla ta ruka poměrně malá. Za tyhle myšlenky se Katiyana hned zpeskovala, i to přemýšlení ji vyčerpávalo.
Chaloupka byla opravdu chytře maskovaná, protože než ji princezna mohla zahlédnout z dálky, už byli u dveří. Usazená mezi dvěma obřími stromy, byla skrytá za kopcem. To, co vypadalo jako díra mezi kořeny, bylo zaskleno mozaikou a dokonce i malá, ošuntělá dvířka měla v sobě nějaká ta sklíčka.
„Co je to za místo?“ zeptala se Katiyana pomalu.
„Někde, kde je bezpečno.“
Bez okolků byla uvedena dovnitř, kde ji obklopila tma. Dlouhou chvíli jí trvalo, než si na to její oči zvykly. Mezitím si mužík sundal kabáty, pláště i návleky a rozprostřel je kolem, aby mohly uschnout.
Vůně pikantního masa a zeleniny naplnila teplý, požehnaně suchý vzduch. „Ta nebeská vůně, není to guláš?“ zeptala se s nadějí a otočila se k němu.
Katiyana ho sledovala vypoulený očima, když si spustil vlasy hebké jako hedvábí v barvě zralého obilí a prsty si rozčesával prameny. Tedy rozčesávala a obratně si je spletla na temeni. Ženin úsměv byl napjatý, avšak oči byly plné pochopení.
„Omlouvám se za podvod,“ řekla hlasem mnohem měkčím a milejším než ten, který princezna slyšela v lese.
„Ale vy… vy jste žena!“ vyprskla Katiyana.
Ženin úsměv se rozšířil a tentokrát byl od srdce. „Jsem. Jistě chápeš, proč je nutné užívat lsti.“
Katiyana začala třást hlavou, ale rozptýlil ji jakýsi zvuk kdesi v hluboké, kruhové místnosti.
„Pojďte ven, dámy. Je to zcela v pořádku,“ zavolala.
Katiyana se posunula blíž ke dveřím, když se dva stíny, které předtím splývaly se zdí, k ní přiblížily.
„Klid,“ řekla žena, položila jemně ruku na princeznino rameno ztuhlé strachem. „Mé jméno je Cindra a nemusíš se bát, neublížím ti.“
Jeden ze stínů přistoupil tak blízko, že mohla poznat dívku snad jen o pár let starší než ona sama a o pár let mladší než je Cindra. Podle dívčiných zlatavě hnědých vlasů a karamelových očí usoudila, že nebyly příbuzné. „Jsem Adora. Je milé, tě poznat.“ Podivná dívka se uklonila a Katiyana málem vybuchla smíchy nad absurditou celé situace.
Třetí postava se přiblížila, ale neřekla nic. Katiyana zjistila, že bude nejspíš také zticha, neboť jí brada poklesla až k hrudi. Dívka, možná mladší než všichni v místnosti. Měla étericky bílé blonďaté vlasy, které jí kaskádovitě spadaly po zádech jako vodopád a vepředu byly sestřiženy do ofiny, jež téměř zakrývala její nebesky modré oči.
„Doufám, že máš ráda guláš,“ řekla dívka melodickým, skoro dětským hlasem.
Katiyana si odkašlala. „To je velice laskavé, děkuji…“ odmlčela se a čekala, až dívka dodá své jméno.
Ale dívka jen smutně pokrčila rameny a odpověděla na nevyslovenou otázku. „Nemám jméno.“
„Proč? To je absurdní. Přece každý má jméno,“ řekla Katiyana.
„Já ne.“ Povzdech, co vypustila, jí nadzvedl tu hedvábně jemnou ofinu, co zakrývala kouzelně modré oči.
Katiyana se podívala na zbývající děvčata a ty jen přikývly. „Copak tě rodiče nepojmenovali?“
„Možná to udělali, ale já jsem se s nimi nikdy nesetkala.“ Bavily se o tak smutné věci, ale dívka se tím nezdála být nijak ovlivněna.
„Tak proč sis sama nevymyslela jméno?“
Dívka zavrtěla hlavou, načež její vlasy odrážely záři ohně. „Jednoho dne potkám někoho, kdo bude znát mé jméno a prozradí mi ho.“
Zmatená, hladová a vyčerpaná Katiyana se zmohla je na něco, co doufala, že vypadalo jako zdvořilý úsměv.
Adora objala bezejmennou dívku kolem ramen a pak se obrátila zpět ke Katiyaně. „Jak se jmenuješ?“ zeptala se.
Princezna na okamžik zaváhala. Cidra už věděla celou pravdu, ale měla ji povědět i ostatním dívkám?
Královna si myslela, že je mrtvá. Pokud by ji poslali zpátky k ní… Podívala se na usměvavé tváře, které ji tak vřele přijaly a rozhodla se zkusit své šance. „Katiyana,“ řekla nakonec.
Cidra ji obdařila dalším malým úsměvem. „Prostě chtějí vědět, jak ti mají říkat. Budeme střežit tvá tajemství jako by byla naše vlastní.“
Katiyana cítila, jak jí srdce roztává pod jejich vstřícností, teplem přicházejícím od krbu, ale i lahodnou vůní jídla. Adora vyděšeně vytřeštila oči a rychle ji vedla, aby se posadila.
„Chudinka nemá daleko k tomu, aby odpadla. Jak dlouho jsi ji nutila plahočit se po lese, aby ses ujistila, že jste nebyly sledovány?“
Cidra pokrčila útlými rameny. „Tak dlouho, jak bylo potřeba.“
Adora se na ni pohoršeně podívala, usadila Katiyanu do překvapivě pohodlného křesla a přinesla jí misku s kouřícím gulášem.
„Nejez tolik,“ varovala ji bezejmenná dívka, „jinak budeš zvracet.“
Katiyana se přinutila jíst po malých kouscích a usrkávat chladnou vodu z hrníčku, který přední postavily. Než se nadála, břicho měla plné a začalo protestovat. Cidra rychle odnesla misku pryč. „Teď, když jsme se postaraly o vnitřní potřeby, musíme uspokojit naše těla zvenčí.“
„Ohřála jsem lázeň,“ řekla tiše dívka beze jména.
Adora si ji přeměřila, Katiyana nakrčila obočí. „Myslela jsem, že je pro tebe.“
Dívka si odfrkla. „Nerada se koupu uvnitř.“
Cidra vzdychla. „Věděla jsi, že přijde? Mohla jsi mě varovat.“
Dívka zvedla jemnou, ostře řezanou ruku a mávla ji jí před nosem. „Jak jsem to mohla vědět před tím, než ses za ní vydala?“
„Vskutku,“ řekla Adora polohlasně. Hlasitěji pak promluvila ke Katiyaně. „Ven z těch šatů. Zatím, co se budeš koupat, ti najdu něco vhodného na sebe.“
Katiyana neprotestovala, když se ospale vlekla k malé, mělké vaně. Nedalo se to srovnávat s tou, co měli doma na zámku, ale nestěžovala si. Cidra jí ochotně vylila kýbl s teplou vodou na hlavu, vrazila jí kostku mýdla a zanechala ji tam, aby měla trošku soukromí.
Mydlila se, co to jen šlo, vmasírovala ho pořádně do vlasů a po celém těle. S pochmurným odhodláním chtěla vetřít ono neškodné mýdlo i do svých dlouhou chůzí změněných chodidel, ale málem vykřikla bolestí. Kůže byla sedřená od těch podpatků, po stranách nohou zarudlá pokrytá prasklými puchýři. Řezance a škrábance doslova hořely, jak se do nich dostalo mýdlo. Z té bolesti jí vhrkly slzy do očí.
Stín se objevil za plentou, která jí zaručovala trochu soukromí. Katiyana vzhlédla a uviděla dívku s těmi ledově blond vlasy, jak se natáhla a podala jí ručník. „Na nohou se ti vytvoří strupy. Až se tak stane, mám pro tebe něco, čím si je namažeš.“
Dívka otevřela malou sklenici zelené břečky a Katiyana se zašklebila, když ji ostrý, štiplavý zápach udeřil do nosu. Ale zoufale toužila po úlevě, takže nechala dívku, aby jí ten hnus napatlala na její zničené nohy. Mast jí je zchladila, uklidnila a princezna blaženě vzdychla.
Adora o tom nejspíš věděla své, jak bylo poznat na její tváři, když se vynořila zpoza plenty s malým uzlíčkem v náručí.
„Neskutečně to smrtí, ale úžasně to pomáhá. Vzpomínám si, v jakém úděsném stavu byly moje nohy, když jsem sem přišla. Botky, co se nosí na zámku, nemají v lese, co dělat.“
Katiyana vzhlédla s ospalou zvědavostí. „Přišla jste ze zámku?“
Adora se kousla do rtu a její broskvově zbarvené tváře, dostaly na líčcích karmínový nádech. „Ano, ale z jiného,“ řekla váhavě.
„Ale to byl můj starý život. Toto je můj nový.“
Katiyana zaznamenala smutek v jejím hlase a pomalu přikývla. „Myslím, že i můj.“
Adora setřela slzu, která se probojovala ven. „Není to tak zlé, jak se ti to teď jeví.“ Rozvázala uzlík a odhalila měkké zelené šaty, s dlouhou fialovou zástěrou a prostou noční košilku. „Budou ti sice trošku volnější, ale naučím tě, jak si je upravit.“
Katiyana si šaty vděčně vzala. „Je to mnohem lepší než to, co se událo za posledních pár dní. Ale musím se zeptat, to se běžně v lese promenádujete oblečené za muže?“
Výbuch zvonivého smíchu se ozval zpoza plenty. Cidra se nad ni naklonila. „Byla jsem na lovu, nepromenádovala jsem se. A muž, i když je drobný na sebe strhne menší pozornost než děvče. Ale na otázky bude čas zítra. Oblékni se a my ti ukážeme, kde si můžeš odpočinout. Ty šrámy, co máš na nohou, musí být něco otřesného.“
Konečně umytá a v teple, Katiyana zjistila, že nemůže udržet oči otevřené. Adora jí ukázala čistou podložku u velkého krbu a přikryla ji měkkou dekou. „Jen se snaž si odpočinout, promluvit si můžeme zítra.“

Katiyana měla dojem, že slyší ostatní dívky, jak rokují nad starým opotřebeným stolem, ale spánek ji dostal dřív, než z toho mohla udělat nějaký závěr.

13 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé, díky moc za další pokračování a korekci

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad .))

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Dík za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat