úterý 18. srpna 2015

Odplata pekla - 6. kapitola 1/2


Davidův ocas zasvištěl, když se opatrně rozhlížel okolo v džungli, kde je vyhodil portál. V jeho panteří formě mohl vidět a slyšet mnohem lépe, na tomto místě to nebylo zrovna příjemné. Pokud by jméno Peklo už něčemu patřilo, přesně by popsalo tuhle noční můru. Zatímco džungle na zemi byly plné bujné zeleně a života, v Podsvětí to byl přímý protiklad.

Zkroucené a sukovité stromy tryskající ze všech míst, jejich plesnivá zeleň se mísila s červenou a hnědou, s černými pulzujícími porosty. Keře a podrosty dávaly na odiv trny, které se mokře třpytily a jak zjistil, když se posunul příliš blízko, mohly se pohybovat jako žijící entity. David by přísahal, že ty keře a stromy je hladově sledovaly.
Jediná věc, která chyběla na tomhle Satanem opuštěném místě, byl hmyz. Obvykle na místě jako je džungle, bzučení komárů by člověka dovedlo k šílenství, ale tady, jejich nepřítomnost vypadala podezřele stejně jako chybějící pavučiny.
Teivel, jehož pach Davidovi nepřipomínal příliš smrt, spíše chlad, něco, co nikdy nemělo vůni, vzal mačetu a useknul plížící se révu, díky čemuž se zbytek se zasyčením odsunul. David uviděl, jak Auric vystoupil z portálu a chvíli předtím, než se uzavřel, vběhnul ke svému příteli, který ho poplácal po hlavě. Na tomhle šíleném místě potřeboval ujištění o solidaritě mezi nimi. Auric mu třel hlavu předtím, než se před ním přikrčil. „Jsem tady, kámo. Nějaká známka po Muri?“
Mrzuté, zatím se po ní nedíval, příliš ho uchvátilo zkoumání okolí. David začmuchal ve vzduchu a probíral různé pachy. Málem začal šilhat, když ho zahltilo tolik různých zápachů najednou. Chvíli mu trvalo, než je srovnal. Listy, síra, jiné listy, nějaký druh zvířete se zatuchlým zápachem, démon… a známý démon.
David sledoval stopu a brzo našel další, sladkou jemnou vůni, kterou tak dobře znal. Šel kupředu k zploštělé ploše štětinaté trávy. Krev.
Teivel si o chvíli později klekl po jeho straně a dotkl se svýma rukama hnědé skvrny.
„Byla tady. Někdo ji srazil k zemi tímto kamenem.“ Teivel držel v ruce žlábkovaný kámen, který byl více červený a měl na sobě pár vlasů.
David poskočil a díval se na Teivela, přemýšlejíc, jestli ucítí démona na té zbrani. Teivel se na něj na chvíli zamračil, a pak si u nosu přidržel kámen. Upír nasál a pak zavrčel. „Azazel. Ten starý hajzl.“
„Měl jsem, do prdele, poslechnout Muriel,“ zavrčel Auric. Teivel se na něj tázavě podíval. „Měla teorii, že zlí chlapi mají být vždy zabiti na místě, místo toho, abychom to nechali na později.“
Teivel se zaculil. „Ta holka se mi líbí více a více.“
David a Auric oba zavrčeli, což upíra rozesmálo. „Uklidněte se kluci. Neříkejte mi, že se bojíte malé konkurence?“
„Nebojíme se tebe. Muriel nás miluje.“
„Když to říkáte,“ posmíval se jim Teivel. Vyšel směrem k džungli a sekal do drzých větví a révy, které se k němu přibližovaly. Podíval se na ně. „Jdete?“
„Kam?“ zeptal se Auric a pozvedl batohy výše na svých ramenou a držel ruku stále na svém meči.
„Zapomněl jsem, že tvůj druh nemá stejný čich,“ nadhodil upír. „Na rasu, která se považuje za něco více než ostatní, nejste příliš dobře vybaveni. Vzali ji tudy.“
David by se zasmál při pohledu na Auricovu tvář, kdyby situace nebyla tak závažná. David ucítil zápach, který upír sledoval a vyrazil za ním.
Se zavrčením o vševědoucích upírech a debilní džungli, která by měla být zničena, se k nim Auric přidal.
Upír sekal a řezal cestu v živoucím lese, a čím dále se dostávali, tím více se David modlil, aby Muriel rychle našli a opustili tohle zapomenuté místo. Stromy, které se nad nimi tyčily, blokovaly červený jas, který zalíval pláně Pekla a vytvářely tak zlověstné stíny. Ušli kus cesty, než David zaznamenal změnu.
Džungle okolo nich vypadala příliš klidně. David tomu nevěřil a zadíval se na upíra, který se pohyboval tichými kroky a který se nepřestal otáčet, jako by čekal, že se objeví temné zákoutí, které je pohltí. Objevily se náznaky pavoukovců, ne, že by to Davida ujistilo o tom, že to je normální známka hmyzu žijícího tady, vzhledem k velikosti pavučin mezi stromy, které by chytily i slona. Nějak pochyboval o tom, že chce potkat osobně toho, kdo ty pavučiny vytvořil. Marná naděje.
Teivel stihl jen vykřiknout k varování, než je to napadlo. Věci padaly z nebes a stromů. Vlastně, spíše ohavnosti, dodal David se zachvěním – kříženci mezi pavouky, a dostatečně děsivé, a lidmi nebo jejich hlavami alespoň. Jeden přistál na Davidových zádech, otřásl se a odhodil tu příšeru, jen aby sledoval hororovou scénu, když to cupitalo zpátky k němu, lidské rysy s černýma očima bez zorniček a špičatými zuby ho děsily. Ta věc otevřela zeširoka tlamu a zavřeštěla tak že mu zvonilo v uších. Ale jen na tu chvíli, než k tomu vyskočil a zakousl se tomu do krku a odtrhl hlavu. Jeden zdolán a desítky na řadě.
David se zabořil do těch odporných kreatur, jejich krev ho zaplavovala, když odtrhával končetiny, zatímco používal své tlapy a zuby. Ta chuť ho natahovala, což muselo být fakt hodně, vzhledem k tomu, že jeho kočka obvykle nebyla nijak háklivá na čerstvé maso k jídlu.
Záblesk stříbra zezadu znamenal, že Auric vytasil svůj svatý meč se smrtícím efektem. Zatímco Taivel, před ním pohybující se šmouha, zneškodnil osminohou příšeru, aniž by se zapotil.
Stejně rychle jako to začalo, zabili všechny příšery. Teivel utřel své dýky do kusu látky, který vytáhl a pak vyhodil. „No tak to byla zábava, i když špinavá.“
„Byl ten útok připravený?“ zeptal se Auric a dával si svůj zářící meč zpátky do pochvy.
„Pravděpodobně, vzhledem k tomu, že tyhle příšery nikdy nepracují ve skupinách,“ odpověděl Teivel zasmušile. David zaškrábal k jedné nevidoucí hlavě a poskočil v otázce.
Teivel se zašklebil. „Mutace začala už před lety, no před tvým narozením. To je to, proč mě Lucifer poslal do divočiny. Doufal, že najdu příčinu.“
„Chceš tím říct, že někdo experimentuje?“ Auricův nevěřícný tón pasoval k Davidovu vnitřnímu zděšení.
„Teď už je to více než jen experimentování. Vzhledem k tomuto útoku na nás, bych řekl, že ať už to sakra je kdokoliv, kdo ničí divočinu, je to i ten, kdo unesl Muriel.“
Upírova slova stáhla Davidovi žaludek, když mu došly důsledky. Auricovi to došlo taky. „Ten. Ten bastard, který vyjebával s Muriel a Luciferem. Máme ho pod nosem celou tu dobu.“
„To je výsledek, ke kterému došel můj Pán nedávno taky, když jsem se vrátil. Ne, že by nám tohle nějak pomohlo při našem úkolu.“
Ne, to nepomohlo, pomyslel si David. Ale bez ohledu na šance, nevzdám to. Nemůžu. Vím, že si Auric myslí, že miluje Muriel mnohem více než já. Možná že ano, ale nehledě na to, já Muriel potřebuju. Je moje družka a matka mého dítěte. Žena, kterou miluju. Nezáleží na tom, jakou máme šanci, i kdyby měl ztratit svůj život, nebude mít klid, dokud ji nezachráníme. Nebo nezemře při pokusu o to.

*   *   *

11 komentářů:

  1. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Dík za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Knihomolka.36520. srpna 2015 3:39

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  8. Vďaka za pokračovanie ☺

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat