úterý 4. srpna 2015

Odplata pekla - 5. kapitola 1/2


Auric se nemohl přestat dívat na dveře záchodu. Věděl z první ruky, že se v umývárně nemohl objevit další portál, Lucifer by to okamžitě věděl. Taky dobře věděl, že Muriel se o sebe umí postarat, ale to ho nezastavilo před tím, aby se obával.

Hodně lidí si o něm myslelo, že je přehnaně ochranářský, a taky byl, ale z dobrého důvodu, alespoň pro něj. Miloval ji. Opravdově ji miloval každou částí své bytosti. David ji miloval taky, ale ne tak jako Auric, pokud by Muriel odešla z jeho života, David by truchlil, ale pak se posunul dál. Pokud by Muriel někdy zemřela, Auric by se při pomstě zabil.
Předtím, než ji potkal, se jeho život skládal z jednoho nekonečného úkolu k druhému, nepodstatné události, které spolu souvisely v jeho neochvějné snaze dostat se zpátky do Nebe. Pak potkal Muriel – a našel něco lepšího. Objevil jiný druh slunečního svitu a dokonalost, která jeho minulý život ukazovala jako bezútěšný.
Jeho Muri mohla být někdy zabedněná, přímá a tvrdohlavá jako mula, ale také měla štědré, milující srdce a odvahu, která ho ohromovala. Ta její nebojácnost, sebevědomí, že mohla zvládnout kohokoliv a cokoliv, zatímco jeho to děsilo k smrti. Muriel nevěděla, kdy prásknout do bot a měla tendence jednat zbrkle a hned, než si to opatrně naplánovat. Pořád se stavěla do nebezpečí a to ho děsilo. Ne, že by to řekl nahlas. Auric byl vychován v dobách, kdy muži dominovali ženám a jako anděl, s Božími slovy jako jeho rádce, šovinisticky toho využíval ve svůj prospěch, věříc tak doktríně, že ženy patří do domu, aby rodily a staraly se o děti. Tisíce let sexistické ideologie byl zvyk, který jde těžko změnit. Skoro stejně těžce jako si připomínat, že starší muž sedící proti němu má být metla lidstva. Ničitel duší. Pán lží. Otec jeho družky.
„Přestaň zírat na ty dveře. Neuteče pryč, pokud se na sekundu odvrátíš.“
„Nebojím se, že by utekla, Lucifere.“ Auric hodil pohledem na svého tchána a skoro zasténal, když uviděl uličnické světlo v jeho výrazu. I když bručel, měl Auric pro starého ďábla slabost od té doby co ho poznal, ne že by to někdy přiznal nahlas. „Copak jsme se nedostali k našim křestním jménům? Kdy mi začneš říkat Tati? Myslím tím, ty a Muri žijete v hříchu, a otěhotněla mimo manželství. To z tebe dělá rodinu synu.“
Auric bojoval s nutkáním skřípat zuby na tu záměrnou provokaci. Zatímco si začal zvykat na Luciferovy podivné vtípky, jeho nebeská výchova byla příliš zakořeněná a vzadu v hlavě ji miloval. David ho zachránil svým smíchem.
„Ach chlape, ten výraz na tvé tváři právě teď, Auricu, to je k nezaplacení,“ zahýkal David, zatímco na něj Auric zíral, nebyl dvakrát potěšen.
Záchrana přišla z neobvyklého zdroje. „Hej chlupáči, jen proto, že spíš s mojí dcerou, tak to neznamená, že jsi prošel.“ Luciferův zubatý úšklebek donutil Davida ztichnout a polknout.
Auric se zaculil.
Lucifer upil kafe, úplně spokojený, že se mu povedl jeho fórek. „Takže co je na tom, že jsem slyšel, že ty a chlupáč jste zaútočili na lovce, kterého jsem poslal, aby ochránil Muri?“
„Jakého lovce?“ zeptal se Auric se zkrabatělým obočím. „Počkej chvíli, mluvíš o tom upírovi? O tom, který líbal Muriel?“
Luciferovo obočí se zvedlo a rty se zúžily do pevné linky. „Věřím, že si budu muset promluvit se svým starým přítelem a ujistit se, že ví, že moje dcera není ničí večeře.“
„To jsem rád, že v něčem jsme za jedno.“
Auric začal být nervózní, když minuty plynuly a Muriel se neobjevovala. Nechal Davida, aby chytal Luciefrovo bombardování a vrátil se ke sledování dámských záchodů.
Auric ucítil vteřinu kdy Muriel zmizela, jako by někdo odtáhl jeho žijící dýchající část a zanechal jen po vzduchu lapající bolestivou ránu.
Zvedl se ze židle, jeho obvyklá elegance ztracena v obavách. David a Lucifer na něj oba mluvili, ale nemohl rozpoznat, co říkají, přes hlučný křik v jeho hlavě.
Neotálel u dveří dámských toalet, otevřel je dokořán a způsobil tak, že ženy uvnitř křičela a spílaly mu.
„Muriel!“ křičel a ignoroval je. Když neodpověděla, rychle přejel kabinky, všechny byly prázdné, jen u jediné zachytil závan jejího parfému a na zemi ležela peněženka. Ale ne Muriel, ještě hůře, ta část jeho duše, kterou si nárokovala, byla pryč.
Auric padl na kolena pod tíhou svého žalu. Doširoka rozevřel paže a vykřikl v prvotním vzteku. Jeho krásná Muriel je pryč. Nikdy se na něj znovu neusměje. Nikdy ho nebude provokovat, nebo se mu nepostaví. Auric přemýšlel nad tím, jak to, že Lucifer nezměnil svět na temnotu svou bolestí, i když byl Pánem Pekla, nepochyboval nad tím, jak moc miluje svou dceru. Při té jednoduché otázce se Auric odstrčil od své vlastní mizérie. Proč předpokládám, že je mrtvá? Jen proto, že necítím naše pouto, tak to neznamená, že ji někdo jen neschoval.  Konec konců, pokud by někdo věděl, že zemřela, nebyl by to právě její otec?
„Lucifere,“ Auric věděl, že ho vtíravý ďábel uslyší.
Nemusel se obtěžovat, protože David a Lucifer vešli na záchody za ním.
„Synu příště, až budeš chtít vběhnout na dámy, dej mi nějaké varování. Víš, jak je těžké očarovat vyšilující lidi, když pobíhají kolem jako myši?“
„Tohle není čas na vtipy, Muriel je pryč.“
„Cože? Ona tě opustila.“ Luciferův výraz odrážel překvapení.
„Pryč jakože ji někdo unesl a schovává ji. Nemůžu ji už cítit.“
Davidův výraz odrážel Auricův šok. „Moje kočka vyšiluje a říká mi to samé.“
„Možná je zaneprázdněna děláním holčičích věcí. Víte jak, věci okolo dětí a podobně.“
Auric odolával nutkání uškrtit ďábla. „Pf, mluvit s tebou je jako mluvit s dítětem. Použij svou satanskou sílu nebo něco a uvidíme, jestli ji dokážeš najít.“
„Dobře, ale pokud ji najdu, jak nakupuje, budu mít právo na to vám říct; já vám to říkal.“ S úšklebkem se Lucifer začal soustředit. Auric mohl cítit, že pán Propasti působí na ezoterické vlny, které kolem proplouvaly. A pak nejenom tlačil, ale trhal, tvrději a tvrději a jeho obličej rudnul a jeho obočí se stáhlo do jedné linie.
Pára začal vycházet z Luciferových uší a Auric sebou trhl, když ďábel nechal uniknout řev, který zavibroval celou budovou a způsobil praskliny ve zdech.
„Teď už mi věříš?“ zeptal se suše Auric.
„Vytrhnu jim střeva z těla a nakrmím je jimi. Strhám jim kůži z těla a naložím ji do soli. Já…“
„Ušetři si tresty na později. Prvně ji musíme najít. Zjistit jestli z-z-z…“ Auric se nemohl přimět to říct.
„Není mrtvá,“ zavrčel Lucifer. „Pořád můžu cítit její jiskru, i přesto že bledne.“
„Nějaký nápad, kde by mohla být?“ zeptal se David, když Auric sám pátral u sebe po známce, že Muriel žije. Ale všechno co našel, byla bublající díra, kde patřila.
„Je v Podsvětí.“
Auric si odfrkl. „Trochu víc konkrétní být nemůžeš? V případě, že sis toho nevšiml, Peklo je sakra rozsáhlé.“
„To je všechno. Kdokoliv ji drží, dělá kurva dobrou práci. Jediné co vím je, že je někde v Pekle a ne v žádné civilizované části.“
Auric se na Lucifera zamračil. „Počkej chvíli. Ty jsi Satan. Jak můžeš neznat každý centimetr Pekla?“
Lucifer pokrčil rameny. „Propast stále roste. Musí nebo by došlo místo, když populace na zemi stále roste a s čísly, kolik lidí je recyklováno v hlubině, je stále menší,“ zamyslel se.
„Takže je v nějaké novější části?“
„Nevím, jestli bych ho nazýval novější. Spíše neobjevné a divoké, opravdu, opravdu divoké. Není to místo, kde bys šel jen tak polehku na lov.“
Auricovo srdce se stáhlo mnohem větším strachem o ni. „Nemám na výběr. Pokud je Muriel uvězněna, musím ji jít najít.“
„Vzhledem k tomu kdo jsem, bych ocenil, kdybys vynechal tu altruistickou část, bolí mě z toho hlava, ale jsem její otec a musím říct, že i když je mi z toho blbě, děkuji ti.“ Oba muži se na sebe podívali a odvrátili se. David přerušil ticho. „Dobře, takže se ozbrojíme a jdeme pro ni. Nebezpečí nebo ne, očividně nebudeme sedět a čekat na pachatelův další krok.“
„Nemůžeš prostě jen naběhnout do Pekelné divočiny. Zemřel bys hned první den.“
„Nebudeme sedět na zadcích a čekat, co bude dál,“ zavrčel Auric.
„Nikdy jsem neřekl, že byste měli, ale pokud chcete přežít, budete sebou muset vzít Teivela. Je ten nejlepší stopař, kterého mám, a může udržet vaše zadky naživu. Ne, že by mi na tom záleželo, ale Muriel by mě zabila, kdyby se vrátila a zjistila, že jsem na vás nedal pozor.“
Pýcha v Auricovi ho nutila říct, že to zvládne sám, ale jen idiot by se odvrátil od pomoci, když žena kterou miluje, čelí nebezpečí. „Dobře. David a já si musíme jít sesbírat nějaké věci. Setkáme se v paláci za hodinu.“
S dýmem síry Lucifer zmizel, a aby neplýtvali časem, Auric vytvořil portál do bytu a prošel jím společně s Davidem.
Jakmile byli sami, David ho chytil za paži. „Bude Muriel v pohodě? Moje zasraná kočka vyšiluje v mojí hlavě. Chová se jako by zemřela nebo tak něco.“ Davidovo přiznání ho překvapilo. Věděl, že se o ni David zajímá, ale pokud se k ní jeho kočka připoutala, pak má David v sázce to stejné co on. Auric chtěl ujistit svého kamaráda, ale trpěl stejnými pochybami. „Modlím se, abychom ji našli včas, ale ať už to bude jakkoliv, kdokoliv ji unesl, utrhnu jim hlavu a zarazím jim ji do prdele za to, že se na ni opovážili vztáhnout ruku.“
David Auricovi vrátil ledový úsměv. „Ti hajzli si vybrali špatné protivníky, se kterými si zahrávat.“
Špatní milenci, vskutku. Vydrž Muri, jdeme si pro tebe.

*   *   *

11 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. čo na to povedať ? Jednoducho skvelé :D

    OdpovědětVymazat
  4. Veľká vďaka za skvelý preklad a korektúru, a som zvedavá kde je vlastne Muriel :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Knihomolka.3655. srpna 2015 19:47

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat