neděle 9. srpna 2015

Návrat mrtvého muže - 19. kapitola


Skončili jsme v čínském bistru na Pole Street. Bylo to tak absurdní, ale tak nějak patřičné. To místo se ani trochu nezměnilo, na zdech byly rudé, zaprášené sametové závěsy, v zadním boxu seděl starý asiat, kouřil, upíjel čaj a na všechny kolem sebe se podezřívavě díval. Po dvou láhvích piva jsem se začala cítit o něco líp.

„Fajn.“ Nabrala jsem plastovými hůlkami nějaké rýžové nudle. Eddie si usrkl z piva a neklidně mě pozoroval.
V akváriu v zadní části místnosti to tiše bublalo.
Nacpala jsem si nudle do úst, spolkla je a spláchla to pivem. Potlačila jsem spokojené zafunění. Jídlo už teď bylo to jediné, co mi přinášelo aspoň nějaké potěšení. Díky bohům za rychlý metabolismus, jinak bych už byla tlustá jako kurva z New Vietkai.
Jistě užívala jsem si i vzrušení, které jsem cítila při práci, na lovu. To ale nebyla čistá rozkoš. Každá nová zakázka byla jen další cihla do zdi mezi mnou a myšlenkami, které na mě útočily, když jsem se neměla na co soustředit.
Při jídle to bylo něco jiného. Když jsem jedla, mohla jsem se soustředit jen na chuť a na nic jiného nemyslet.
„Chováš se jako čuně.“ Zašklebil se Eddie.
„Říká ten, co jí rukama?“ Odpálila jsem zpátky. „Zkrať to, Eddie. Vylezla jsem kvůli tobě z teplé postele.“
„A jak moc byla zahřátá?“ V jeho světlém strništi se objevil úsměv. „Jace konečně dosáhl svého? To si nasadil rohy a vzal vidle?“
Odložila jsem hůlky. Trvalo mi to rok, naučit se najíst příborem levou rukou. Teď jsem měla pocit, že se moje pravá ruka cítí strašně neohrabaná, že se touží dotknout jílce meče. „Teď jsi na to kápnul, Edwarde.“ Při zvuku mého hlasu se čajový šálek na stole roztřásl. „Co kdyby ses přestal chovat jako kretén a řekl mi, co víš?“
„Možná bys to chtěla vědět.“ Jestli to bylo možné, tak ještě víc zblednul. Podíval se na stůl a rozpité pivo. Najednou jsem zatoužila opít se. Všechno by se přes alkoholový opar jevilo o tolik snadnější.
Beze slova jsem zvedla tenký bílý porcelánový šálek.
Pevně zavřel oči a odložil sklenici. „Byl jsem tam,“ řekl tiše. „Na Rigger Hall.“
O tom jsem samozřejmě věděla. Byl jen o pár roků výš.
Stejně jako Christabel.
Na čele mu vyvstaly velké kapky potu. „Existovalo jisté tajemství.“ Krk mu pracoval, Adamovo jablko nadskakovalo. „Moc jsem o tom nevěděl, ale...“
Rigger Hall byla plná tajemství, Eddie. Znovu jsem cítila, jak se mi na kůži tiskne rozžhavený kov a slyšela Mirovitchův šeptavý hlas. Odkašlala jsem si a odložila šálek. „Eddie.“ Můj hlas byl drsný, hrubší, než by měl být. Pivní sklenice tlumeně cinkaly. Měla bych se líp kontrolovat. V pravém rameni mi souhlasně, tupě tepalo. „Anubis et´her ka, tohle nemusíš, tohle sám sobě nedělej.“ Prudce otevřel oči. „Neříkej mi, co mám nebo nemám dělat.“ Zavrčel a opřel se. „Nemůžu jít domů, zatraceně, nemůžu spát a lidi umírají. Musím něco udělat, aby to skončilo.“
Pokrčila jsem rameny. Srdce mi pod žebry slabě bilo, bušilo poháněné netrpělivostí a adrenalinem. Znovu jsem zvedla šálek s čajem.
On si dal další lok piva. „Je zázrak, že se odtamtud vůbec někdo dostal. Já jsem tam nikdy nebyl, ne v Černém pokoji.“
Pokrčila jsem znovu rameny. Znovu prudce rozevřel oči, byly větší než kdykoliv předtím. „Ne, tohle jsem nemyslel,“ rychle dokončil. „Ne, mluvím o tajném spolku, scházeli se v té staré kůlně u jezera, pamatuješ si na ni?“
Přikývla jsem. V hlavě se mi pořád ozýval šílený řev Christabelina ducha. Potlačila jsem to. „Pamatuju.“ Na kůži mi vyrazil studený pot. Černý pokoj, nezapomeň na Rigger Hall, tak tohle měla Chrisabel na mysli. Jeho oči byly oči dítěte, které znovu prožívá noční můru. „Byla jsi v kleci?“
Myslel Faradyovu klec, používanou na smyslovou deprivaci, schovanou ve sklepeních pod školou. Původně byla určená pro telepaty, kteří potřebovali krátkodobou úlevu od svých schopností, jenomže místo toho byla používaná k trestání a mučení studentů. Psionici a zvlášť ti hodně nadaní, dokázali v kleci vydržet jen velmi krátkou dobu, než se jejich psychika začala nedostatkem podnětů hroutit. Pokud jste nebyli telepat, toužící po úlevě, měli jste pocit, že jste lapení v černočerné tmě bez jakéhokoliv zvuku, světla, prostoru, odříznuti od zdroje Síly, která živí magickou mysl a talent. Tam jsem se ve svém životě ocitla nejblíže k šílenství. Od té doby jsem nebyla schopná nastoupit do výtahu nebo vznášedla, aniž by se mi vrátily pocity, které mi až příliš připomínaly pobyt v kleci v Mirovitchově Černém pokoji. „Čtyřikrát.“ Odpověděla jsem chraptivě.
„Já dvakrát. A úplně mi to stačilo.“
„Nikdy to nestačilo,“ procedila jsem přes zuby zaťaté tak silně, až mě bolela čelist. Kdyby to bylo před Riem, rozdrtila bych si zuby a spolkla je? Myšlenka na klec a na tu černotu, která mě hrozila úplně pozřít, mě zasáhla až v nejhlubším nitru. „´Sekhmet sa´es, Eddie…“ Několikrát jsem nasucho polkla a v mozku mi cvakalo. Ovládni se. Zatraceně, Danny, seber se!“
„Christabel byla jednou z toho tajného spolku. Já ne, ale jeden z nich byl můj přítel.“
Čekala jsem. Až bude připravený, řekne mi to. Mohla jsem mu dát přinejmenším pár minut, aby našel slova na to, co musí říct.
„Steve Sebastiano,“ řekl nakonec. Červenal se?
Teď už jsem opravdu viděla všechno.
Spadla mi čelist. „Ty se znáš s Polyamour?“ Polyamour, transvestita a jedna z nejznámějších sex-čarodějek na světě? O které se říkalo, že je tak úžasná, že nejmocnější lidé světa a dokonce i psionici, platili jen za její zavolání? Za cenu, za kterou jste se dostali na její čekací listinu, by se dal pořídit slušný dům. Polyamour, která kdysi bývala Stevenem Sebastianem, byla taky jen o pár ročníků výš a už tehdy se o ní hodně mluvilo. Slyšela jsem, že byla v učení u Pesephone Dračice, dole v Norleans ve Velkém Plovoucím domě a dokonce byla na výměnném pobytu v Ráji.
A jedna z jejích sex-čarodějek se stala obětí. Do skládačky hladce zapadl další kousek, v hlavě jsem ucítila tiché cvaknutí.
První spojení, první náznak vzoru, to bylo vždycky nejtěžší. Teď už to bude snadnější.
Díky bohům. Pohled na další tělo bych už asi nedala.
Eddie, s pohledem upřeným do poloprázdné sklenice pokrčil rameny. „Byli jsme spolubydlící. Bastien byl jedním z Mirovitchovy stáje, musel mu být neustále k dispozici.“
Sex-čaroděj na Rigger Hall? Být k dispozici se rozumělo samo sebou. „To si dokážu představit. Co se stalo?“
V Eddiho očích se objevil uštvaný výraz, už to nebyl pohled dospělého člověka, ale vyděšeného dítěte trpícího strašnou bolestí.
Nepotřebovala jsem zrcadlo, abych věděla, že moje oči vypadají stejně. Stejně rozšířené a plné agonie.
„Mirovitch,“ naléhala jsem. „Kdo ho dostal?“
Skinlin pokrčil rameny. „Nevím. Bastien a Christabel s tím měli něco společného. Měli heslo.“
„Jaké?“
„Tig vedom deum.“ Eddie do sebe hodil dvěma dlouhými loky zbytek piva. Potil se. Cítila jsem z něho strach, výrazný, silný a lidský. Mělo by pro mě být útěchou, že můj vlastní strach byl cítit po pižmu a skořici?
V levém rameni mi začalo znovu tepat, tentokrát to bylo skoro příjemné. „To je z Devíti Kánonů. Druhá kapitola, čtvrtý verš.“ Zavrtěla jsem se na plastové židličce a podívala se na zbytky po mé druhé misce polévky. Přešla mě chuť. „Pro připoutání duše k hrobu.“
„A na zneškodnění požírače,“ Eddie svraštil obočí. Zíral na stůl jako by ho chtěl vyzvat na souboj.
„Bylo něco pravdy na tom, že jeden ze studentů byl požírač?“ A jak by to sakra mohlo souviset s těmi vraždami?Mirovitch je mrtvý. Rigger Hall je zavřená.
„Nevím, Danny.“ Vypadal zničeně. Neměla jsem mu to za zlé.
„Je tu spousta sraček, o kterých nic nevíš.“ Byla jsem frustrovaná a můj hlas zněl ostře. Šálek se otřásl, zhluboka jsem se nadechla. Ve vzduchu se líně převalovala Síla.
Kdybych nevěděla, o co jde, řekla bych, že její vlny nabývají na síle. Že já nabývám na síle.
Potlačila jsem tu myšlenku. Nepotřebovala jsem další problém.
Očima se mi zabodnul do obličeje a pak uhnul pohledem. Nedokázal pohled na mě snést. Srdce se mi sevřelo. „Nech toho, Danny. Řekl jsem ti všechno, co jsem věděl. Teď se seber a něco s tím udělej, ať se můžu vrátit domů a zase klidně spát.“
„Ty se bojíš? Vždyť jsi v tom ani nebyl zapojený.“
Pokrčil rameny. „Nezdá se, že by v tom byl nějaký rozdíl, když to odnesl i normál.“
Díky, Eddie. Najednou jsem si uvědomila, co mě na tom tak rozčiluje. Proč to všechno začalo vraždou normála? Pokud to nebyla jen zkouška, ale to se mi nezdálo. Nedávalo by to smysl. Vytvořit požíračkou runu, nashromáždit dostatek Síly a využít jí, vyžadovalo mistrovské umění, a čím víc toho umíte, tím víc záleží na tom, abyste odvedli perfektní práci i pod tlakem a hned napoprvé.
„Pokud ten normál nebyl až tak normální.“ Jenomže kdyby byl psionik, koroner by to zaznamenal. Hleděla jsem na sklenici vody a prstem na stole načmárala znak. Rozmazala jsem vylitou vodu do tvaru znaku z jiného magického jazyka.
Piktogramu, kterým bylo označené moje tělo. Pokud ho budu pořád dokola objíždět prstem, poskytne mi odpovědi? Za celý rok nostalgických myšlenek a touhy, se mi nedostalo ničeho jiného než zármutku.
Přestaň snít s otevřenýma očima, Danny.  „Co tím myslíš, Eddie?“
„Vypadá to jako by někdo po sobě zahlazoval stopy nebo ne? Volal jsem Bastienovi. Jestli budeš chtít, promluví si s tebou.“ Eddie se usadil pohodlněji. „Vypadáš líp.“
„Díky.“ Můj tón už nemohl být sušší nebo ironičtější. „Ty jsi mi domluvil osobní schůzku s Polyamour? Jak blízcí jste si vlastně byli?“
Bylo to tam zase. Začervenal se. V životě bych si nemyslela, že se dočkám toho, aby se Eddie červenal jako teenager. Chtěla jsem s Polyamour mluvit tak jako tak, ale takhle to bude mnohem jednodušší.
„No, blízcí.“ Eddie se natáhnul po další láhvi piva a dlouze se napil. Dívala jsem se, jak polyká s mnohem větší silou, než bylo nutné. Zpod světlých vlasů sledoval zamračeným pohledem potemnělých očí prázdnou sklenici, koutky rtů otočené dolů.
„Chceš ještě jedno?“ Zeptala jsem se nezvykle mírně.
„Ne, Danny, díky.“ Poklepával krátkými prsty po stole.
„Takže?“ Poprvé od té doby, co mě Japhrimel přeměnil, mě přešla chuť k jídlu. Odsunula jsem misku se zbytkem polévky a napila se čaje.
„Nic, jen buď opatrná.“
Krátce jsem se zasmála. „Protože nikdy opatrná nebývám, Eddie?“ Nikdy bych nevěřila, že se Eddie zná s nejproslulejší sex-čarodějkou celé západní Hegemonie natolik dobře, aby mi s ní dokázal domluvit osobní schůzku. Zázraky se pořád dějí.
„Možná, že když jsi byla mladší, tak se ti to jednou nebo dvakrát podařilo.“ Eddieho rty se zvlnily v pokusu o statečný úsměv.
„Možná, kdysi dávno.“ Odložila jsem šálek s čajem a natáhla ruku přes stůl. „Eddie? Díky. Kdyby…“ Došla mi slova. Když jsem měla noční můry o Riggar Hall já, Eddie je měl pravděpodobně taky.
A jestli mou reakcí na vzkříšení přízraků z Riggar Hall byl hysterický šílený smích, který mě přepadl mezi zdmi mého domu, jak to působilo na Eddieho? Nevytrpěli jsme si dost oba?
„Jo, já vím.“ Eddie se díval na mou ruku. Zvedl oči zpátky k mému obličeji; natáhl ruku také a dotkl se mě prsty. Ohryzek se mu hýbal, když těžce polykal. „Chtěl bych být zase schopný klidně spát, Danny.“
Bylo to poprvé, co se mě dobrovolně dotknul. My psionici si na dotyky moc nepotrpíme.
Vyschlo mi v ústech.
Polkla jsem a vyslovila slib. „Dostanu ho, Eddie. Nebo ji. Kohokoliv, kdo to dělá. Přísahám.“
Odtáhnul se. „Jo, udělej to. Chceš radu? Až zjistíš, kdo to byl, nenech ho vyváznout živého. Všechno, co nějak souvisí s Riggar Hall by mělo navždy zmizet.“
Věř tomu, Eddie. „Včetně nás?“ Zněla jsem zamyšleně, ne jako obvykle.
Eddie vstal a protáhnul si nohy. Zaplatil a podíval se dolů na mě. „Občas si myslím, že ano.“ V očích měl pořád ten uštvaný výraz. „Pak se podívám na Gabe a už si tím nejsem tak jistý.“
K tomu jsem neměla co říct. Eddie zamířil ke dveřím. Nechala jsem ho jít. Chtěla jsem zaplatit za svoje jídlo, ale účet už byl vyrovnaný.
To od něj bylo hezké. Ach, Eddie.
Vzdychla jsem si a lokla si zbytku čaje. Válela jsem doušek v ústech jako by mohl odplavit strach, který mě přepadl. Jenomže na to by asi bylo potřeba něco silnějšího.

7 komentářů:

  1. Vďaka za pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat