neděle 2. srpna 2015

Návrat mrtvého muže - 18. kapitola


Ležel na boku a těžce oddechoval, obličej uvolněný, bez obvyklé posměšné masky. Na lícní kosti a na čele měl špinavou šmouhu. Vlasy měl slepené prachem a špínou. Z pomalu se rýsujících vrásek vytvořila špína hluboké linky. Stárnul. Stejně jako Gabe.

Ležela jsem na boku, s nohou přehozenou přes jeho bok. Potil se, a přestože já ne, špína byla rozmazaná na nás obou; přejížděla jsem mu jemně prstem po lícní kosti. Černý lak se v šeru lesknul.
Pod prstem se mi vinula linka jeho rtu. Rytmus dechu se mu nezměnil. Spal tvrdě, byl to dlouhý den. A ať už byl cokoliv, Jace už dávno nebyl mladý.
Jemně jsem mu shrnula vlasy a přejela prstem po obočí, tváři a po strništi na bradě. Byl cítit jako člověk, rozkládající se buňky a medově kořeněná vůně jeho Síly. Taky potem a prachem.
Nemůžu být tím, čím chce, abych byla, připomněla jsem sama sobě asi po tisící, vždyť ani nevím, co vlastně chce.
Jenomže, nikdy jsem se ho nenamáhala zeptat. Nebo ano?
Odtáhla jsem ruku, a pomalu, nekonečně pomalu jsem se posunovala, dokud jsme nebyli hruď na hrudi, tváře jen na palce od sebe. Jeho dech se smíchal s mým. Opojná směs démona, Nekromanta a Šamana.
Moje rty se dotykem lehkým jako pírko dotkly těch jeho.
Vydechl. Pokrčila jsem rameny. Nebyl jako Japhrimel. Už to nikdy nebude takové. Kůže mi při vzpomínce na intenzivní dotyk mravenčila, na výkřiky které ze mě vycházely, když jsem ležela v objetí démonských paží. Nechuť neměla nic společného se vzpomínkou, spíš jako by moje tělo odmítalo jen pomyslet na jiného milence. Vzpoura mých buněk.
Byla jsem si jistá, že bych to dokázala překonat; nepotřebovala jsem si sex užít. Měla jsem spoustu neuspokojivého sexu; asi bych Jace dokázala přesvědčit, že je to s ním úžasné. Pamatovala jsem si, jaké to s ním bývalo předtím: sex byl jen jiná forma zápasu. Šachová partie, hra, každý dotek byl výzva; výhra, když se ten druhý přestal ovládat.
Sex jako válka, jako hra, bylo to tak i pro něj? Další otázka, kterou jsem nikdy nepoložila.
Zapomněla bych na to, že není Japhrimel, kdyby mě dokázal uspokojit? Pokud bych do toho šla, udělala to, co jsem chtěla udělat, co by to udělalo s Jacem? Pamatovala jsem si na tu oslepující rozkoš, nápor na srdce, nemohoucí plíce, barbarskou extázi pronikající do všech nervových zakončení. Druh tantry, sexuální magie, zasahující do nejhlubších úrovní genů a psychiky aby mě přeměnila.
Přeměnila. K čímu obrazu?
Zaváhala jsem, mé rty na Jaceových. Zabilo by ho to? Přeměnilo? Pochybovala jsem o tom. Neměla jsem žádné iluze o množství své Síly. Neměla jsem jí dost, abych se mohla měřit s Japhrimelem, i když už byl Padlý. A nebyla jsem moudřejší ani po hodinách strávených v knihách mezi prací. Netušila jsem, jaké jsou limity toho, co teď jsem. Pravděpodobně by se nic nestalo, ale nemohla jsem si být jistá. Nevěděla jsem vůbec nic.
Nevěděla jsem nic a nedokázala jsem zradit Japhrimela. Byla to patová situace. Potřebovala jsem Jace. Chtěla jsem k němu být milá, dlužila jsem mu.
Moje štíty se zachvěly. Blížil se někdo na slickboardu, a blížil se rychle. Někdo známý, ucítila jsem závan hlíny, piva a potu.
Čekala jsem, že se ukáže.
Vyskočila jsem z postele a jedním pohybem se natáhla po poskládaném oblečení, a vběhla do koupelny. Byly tři ráno, pro nás, co jsme žili převážně v noci něco jako pozdní odpoledne. Když jsem ve sprše roztáčela kohoutky, cítila jsem, jak prošel mezi štíty.
Smýt ze sebe špínu mi trvalo déle, než mi bylo příjemné, ale když jsem scházela dolů a zaplétala si mokré vlasy, pořád čekal venku. Prošla jsem předsíní, abych ho vpustila dovnitř.
Eddie se opíral o zeď a pohrával si se svou holí. Na světě byli jen tři lidé, které moje štíty bez odporu pustily dovnitř. Jace, Gabe a Eddie. Každému jinému by ochranná clona Síly obestírající můj dům odepřela přístup. S překvapeným radostným údivem jsem si uvědomila, že jsem šťastlivec, protože jsou tři lidé, které můžu bez dalších otázek pustit k sobě domů. Tři přátelé, tři lidé, kteří se kvůli mně, aniž museli, vystavili nebezpečí.
Možná jsem byla chycená v síti povinností, ale na druhou stranu mě chránila před pádem do propasti. Nedokázala jsem říct, co je to za propast, ale cítila jsem její studený dech a byla jsem nekonečně vděčná za muže, který spal v patře, ženu, která mě přijala za dobrou přítelkyni, a Eddieho na zápraží.
Eddieho se svěšenými rameny a rozcuchanými světlými vlasy až po ramena. Permanentně kolem sebe šířil stejné věci jaké všichni ostatní jeho druhu, vůní mokré hlíny a jeho krátké prsty se zdály být příliš neohrabané na jakoukoliv jemnou práci. Ale i přesto, byl Eddie nejnebezpečnější Skinlin, s jakým jsem se kdy střetla.
Asi takový musel být, pokud chtěl být s Gabe.
Měl na sobě dlouhý kabát v barvě velbloudí srsti a přes chlupatou hruď napnuté tričko s nějakým obrázkem. Chvíli jsem ho pozorovala, a on mi pro jednou pohled oplatil. Přesunul váhu z nohy na nohu, krátkými prsty pevně svíral svou hůl. Jeho aura se vlnila a vždy při jejím dotyku se štíty kolem domu rozechvěly. „Eddie.“
„Danny.“ Nadzvednul jedno rameno a pak ho zase spustil. „Hádám, že by ses mě ráda na něco zeptala.“
Pokrčila jsem rameny. „Proč?  Ty snad něco víš?“ Mlčel a ve mně se pohnulo svědomí. „Pokud o tom nechceš mluvit, tak ne.“ Rozhodla jsem se. Aspoň to jsem pro něj mohla udělat; bohové věděli, že jsem o Riggar Hall mluvit nechtěla. A mohla jsem ukázat aspoň tolik milosrdenství, že jsem po něm nechtěla nic, k čemu bych sama byla ochotná jen stěží.
Jenomže pokud by Eddie neměl nějaké skutečně důležité informace, nebyl by tady. A pokud by mohly zabránit další smrti, dostanu je z něho.
Byl křídově bílý, bledší, než jsem ho kdy viděla. „Nevím, jestli to k něčemu bude, ale asi bys to měla slyšet.“
Přikývla jsem. „Vydrž, podám si meč.“
„Byly doby, kdy bys bez něj vůbec neotevřela dveře.“
Byly doby, kdybych nenechala Gabe nebo tebe projít samotné přes štíty svého domu, Možná jsem konečně dospěla. „Někdo by mohl dostat nějaký stupidní nápad a začít dělat problémy. Pokud by se mu podařilo dostat dovnitř bez mého souhlasu.“
„Takže máš nový meč?“ Tázavě nadzvedl jedno obočí. Projevil se nezvykle taktně, asi dostal od Gabe lekci.
„Usoudila jsem, že je čas přestat se litovat a jen tak se poflakovat kolem.“
„Amen,“ odfrkl.
Drahoušek Eddie, v tomhle se na něj vždycky dalo spolehnout. Gabe byla moje kamarádka, a i když byl občas pěkně kousavý, mohla jsem se na něj spolehnout. To bylo na Eddiem Thortonovi to nejlepší, pokud vás schválila Gabe, Eddie by pro vás skočil z okna. Bez váhání a bez vytáček. Buď vás bezmezně podporoval, nebo jste pro něj nic neznamenali. Žádná střední cesta neexistovala.
Bylo to divné, ale osvěžující.

Vzala jsem Fudoshin z místa, kde jsem dřív mívala svůj starý meč, tašku už jsem měla zavěšenou křížem přes tělo. Nasoukala jsem se do kabátu. „Slickboard mám venku, pojďme.“

8 komentářů:

  1. Děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat