pondělí 24. srpna 2015

Milost ze záhrobí - 6. kapitola



O tři roky později

Listopad je známý jako krvavý měsíc, měsíc, kdy jsou zvířata porážena kvůli nadcházející zimě. Jak příhodné, pomyslela jsem si, že svůj první úkol mám splnit právě teď.
Nechtěla jsem upozornit na svou přítomnost ani u stájníků, a tak jsem koně odvedla do mlází hned za hospodou. Povytáhla jsem si klopy kabátu, aby mne ochránily před studeným větrem, a nabídla Nocturně mrkev, jíž jsem ukradla z klášterní kuchyně. „Hned se vrátím,“ zašeptala jsem jí do ucha.
Razila jsem si cestu mezi stromy a stíny rovnou do hospody. Očekávání ve mně rostlo takovou měrou, že mi nezbývalo, než utíkat k budově a rozrazit dveře. Sybella byla vyslána už téměř před rokem, a já si zoufala, že mi stále ještě nebyl svěřen úkol. Ale stále jsem na tom byla lépe než Annith, která pořád čekala. Myslela jsem, že na ni přijde řada přede mnou.
Odložila jsem myšlenky stranou a soustředila se na svou misi. Šlo o opravdový test všech lekcí, jež jsem absolvovala v klášteře. Musím být připravená na cokoliv a rychle se rozhodovat.
Když jsem se dostala ke dveřím, zarazila jsem se a naslouchala mumraji hlasů doprovázenému řinčícím nádobím. Taverna měla slušný výdělek, se všemi muži vracejícími se z polí a rybáři po denní šichtě. Dobře. Je pak jednodušší zaplout do davu. Vstoupila jsem. V tuto pozdní hodinu byli muži zahleděni na dna džbánů či do plamenů v krbu, maximálně se snažili získat pozornost šenkýřky, ale rozhodně jsem je nezajímala já.
Místnost byla spoře osvětlená, což vyhovovalo mým záměrům. Držela jsem se u stěny ve stínech, jak mě učili, kráčela jsem ke schodišti, jež vedlo do druhého podlaží, kde bylo možné si na noc pronajmout pokoj.
První dveře napravo, řekla Sestra Vereda.
Tak jsem se soustředila na cestu ke schodům, že jsem neviděla nemotorného opilce, který vstal z lavičky, dokud mi nezastoupil cestu.
„Oho!“ křikl a chytil mě za ruce. „Myslím, že jsem si k večeři našel opravdu chutné sousto.“
Jeho kapuce se držela těsně jeho tváře, stínovala jeho tvář, slaměný klobouk mu visel na zádech – to z něj dělalo rolníka. V hrudi jsem pocítila plamen zlosti. Nemám čas na zdržování; dychtila jsem si vyzkoušet svá křídla. Chtěla jsem mu říct, aby se mi klidil z cesty, ale pak jsem si uvědomila, že by mohl být součástí zkoušky, kterou pro mne připravila abatyše. „Někdo na mě čeká nahoře.“
Zafungovalo to velmi dobře, neboť jsem na sobě cítila jeho vřelý pohled. Plný zájmu. Místo toho, aby ustoupil stranou, přitiskl mě ke zdi. Srdce mi horečně bilo, ale já se pokoušela uklidnit mysl, přesvědčovala se, že jde pravděpodobně jen o farmáře, který pro mě nic neznamená. Zatlačila jsem proti jeho hrudi, která byla jako ze železa díky dnům stráveným za pluhem. „Budu mít problémy, když přijdu pozdě.“ S jistotou jsem nechala svůj hlas zakolísat, aby pochopil, že mám strach.
Po dlouhé chvíli ustoupil stranou. „Pospěš si zpátky, až budeš hotová, ano?“ zašeptal mi do ucha. Jeho velká, nenasytná ruka sklouzla dolů a plácla mě po zadku – test či nikoliv, měla jsem sto chutí ho vykuchat. Držíc pohled sklopený, aby neviděl můj vztek, jsem přikývla, a pak spěchala nahoru, zatímco on se vrátil ke svému pití.
V horní části schodiště se služebná potýkala s velkým množstvím jídla. Jakmile jsem vstoupila na poslední schod, zastavila se před dveřmi. Prvními dveřmi napravo.
Dveřmi Jeana Runniona.
Použij nástroje a příležitosti, které ti Mortain předloží. První z lekcí, jež jsme se naučili v klášteře. „Je to pro monsieu Runniona?“ zeptala jsem se.
Služebná překvapeně otočila hlavu. „Ano. Chtěl večeři přinést rovnou do pokoje.“
To ano. Měl dobrý důvod zůstat skrytý. Bretaňci 1 měli dlouhou paměť, co se zrádců týče, a my jsme snadno neodpouštěli. Přispěchala jsem. „Já ten podnos vezmu.“ Nabídla jsem se. „Dnes večer má hodně špatnou náladu.“
Služebná byla podezřívavá a zamračila se. „Jak to víš?“
Věnovala jsem jí chladný úsměv. „Protože jeho muži mě varovali, když si mě vybral jako večerní společnost.“
Na její tváři se objevil výraz pohrdání. Byla jsem rozpolcená mezi pýchou, že mé lži uvěřila a nepříjemným pocitem, že mě pokládala za nevěstku. Přesně, jak řekla Sestra Beatriz: Lidé slyší a vidí, co očekávají, že uslyší a uvidí. Ale jen proto, že jsem se učila tento poznatek využít ve svůj prospěch, to neznamenalo, že se mi zamlouvá.
Služka mi do rukou rychle strčila podnos a já měla co dělat, aby neupadl na zem. Se zašustěním sukní seběhla dolů po schodišti, zanechala mě samotnou před masivními dubovými dveřmi a mým úkolem.
Tři roky výuky mi náhle proudily hlavou, narážely do sebe jako hejno zmatených holubů. Připomínala jsem si, že musím zapudit strach. Jed jsem namíchala vlastnoručně. Obsahoval pomalu pracující toxin, speciálně vybraný tak, abych byla pryč, než zrádce zemře, a vyhnula se nepříjemnostem. Všem ostatním to bude připadat, že upadl do hlubokého spánku.
Ale nic se nepokazí, konejšila jsem se. Přidržela jsem podnos jednou rukou a zaklepala na dveře. „Vaše večeře, monsieur.“
„Entré,“ zavolal tlumený hlas.
Otevřela jsem a pevně za sebou zavřela. Runnion ani nevzhlédl. Byl rozvalený v křesle před krbem, upíjel z poháru vína. Vedle sebe měl položený džbán. „Jen to nechte na stole.“ Poručil.
Léta k němu nebyla laskavá. Jeho tvář byla hluboce zvrásněná, vlasy měl zplihlé a šedé. Vypadal skoro nemocně, jako by svědomí pomalu požíralo jeho duši.
Pokud tomu tak bylo, prokážu mu laskavost. Položila jsem tác. „Chcete dolít pohár, než půjdu?“ zeptala jsem se.
„Ano, a pak odejděte.“ Nařídil. Jeho odmítavé chování pro mě bylo štěstím, jelikož znamenalo, že pravděpodobně tuto noc nebude mít další návštěvy.
Jak jsem se pohybovala k jeho židli, zvedla jsem ruku k síťce, která mi držela vlasy, a uvolnila z ní jednu perlu. Ohnula jsem se pro džbán, a pohlédla mu do obličeje. Kolem rtů měl rozmazanou velkou temnou skvrnu, jako by se Mortain dotkl temnoty duše tohoto muže, a potřel jí ústa, aby naznačil: takto zemře.
Lehce jsem nechala sklouznout perlu do vína, dvakrát džbánem zakroužila, a pak doplnila Runnionův pohár.
Podala jsem mu ho – polkl jeden doušek, pak další. Sledovala jsem ho a Runnion se na mě zamračeně podíval. „Kde je ta druhá dívka?“
Přešla jsem jeho přivítání. „Měla dole moc práce, tak mě poprosila, ať jí pomůžu.“ Když jeho oči sklouzly k mému cestovnímu plášti, zamířila jsem ke dveřím. Chtěla jsem být pryč, než jeho opilá mysl začne vytvářet jakékoliv závěry.
„Počkej!“ zvolal a já se zarazila, s divoce bušícím srdcem v hrudi.
„Nech mi tady ten džbánek.“ Přikázal.
Pohlédla jsem na ruku a zjistila, že v ní stále držím konvičku. Hloupá! „Ale samozřejmě, monsieur.“ Řekla jsem, poté položila konvici vedle jeho křesla. Zariskovala jsem další pohled zpod řas, ale on se opět díval na plameny.
U dveří jsem se naposledy zastavila, počkala, dokud nepolkl další doušek vína. Pokřižovala se a sklonila hlavu, posílala zrádcovu duši Mortainovi. Sáhla jsem po klice, ale dveře se rozrazily. Stála v nich obrovitá postava, která zastínila světlo pochodní v chodbě. Kapuci měl stále těsně obepnutou okolo obličeje, a já poznala, že se jedná o muže z přízemí. Merde2! Nemohl počkat, až sejdu dolů?
Odstoupila jsem od dveří, a zvažovala, jak daleko je to k oknu. Muž sledoval můj pohled, když v tom zahlédl Runniona, který vypadal, že právě prochází jakýmsi netečným záchvatem. Jakmile sedlák spěchal k Runnionovi, chopila jsem se příležitosti, kterou mi Mortain poskytl, a otevřela okno.
Cesta zpět do kláštera byla dlouhá, ale po celou dobu mě hřál pocit triumfu. Chtěla jsem si blahopřát, že jsem dobře sloužila svému bohu i klášteru, ale Sestra Serafína mi mnohokrát řekla, že pýcha je hřích, proto jsem to neudělala.
Natáhla jsem se a pohladila Nocturnin krk, jen pro případ, že by ji mé nadšení rozrušilo.
Jediná skvrna na mém úspěchu byl rolník, který přišel nahoru. Část mě si přála zůstat a bojovat s ním, otestovat své schopnosti, jelikož on rozhodně nebyl tak trénovaný jako já. Bylo nám dovoleno zabíjet v sebeobraně, nehledě na to, zda měl protivník znamení, a mohla bych se mu pomstít za příliš důvěrné doteky.
Nicméně prvním úkolem bylo také prokázat poslušnost, a proto jsem se zřejmě rozhodla dobře.
Když jsem uviděla převozníka – toho samého, který mě před lety dovezl do kláštera - , nadšení z úspěchu stále proudilo v mých žilách. Dnes vzal navíc ještě Nocturne a svého syna, který koně odvedl do stájí. Zamířila jsem k lodi, a muž odvrátil pohled, jako by se bál, že pokud na mě bude zírat příliš dlouho, stane se něco špatného.
Nemohla jsem se dočkat, až svůj úspěch položím k nohám Ctihodné matky. Toužila jsem jí dokázat, že se ve mně nezmýlila, když mě přijala do kláštera a nabídla mi domov. Chtěla jsem, aby viděla, že jsem v testu uspěla.
To, že jsem byla vybrána před Annith, mě naplnilo radostí, přestože s ní mé srdce soucítilo. Ale možná ve mně abatyše viděla nějakou speciální schopnost, která jí usnadnila výběr.
Loď přistála na pláži poseté kamínky a já vystoupila a snažila se, abych si nezmáčela šaty. „Děkuji,“ promluvila jsem, zamávala na rozloučenou, ale převozník už mezitím zamířil zpět na moře. Toužila jsem předat zprávu abatyši, a proto jsem spěchala ke klášteru. Když jsem míjela kámen u vstupu, políbila jsem si prsty a přitiskla je k chladnému hrubému povrchu, s rychlou modlitbou k Mortainovi, že vedl mou ruku.
Slunce právě vycházelo, ale slepice už byly na dvorku, prohrabávaly půdu. Matka představená byla ranní ptáče, už seděla za svým pracovním stolem. Zaklepala jsem, otevřela dveře. Vzhlédla od své práce. „Jsi zpět.“
„Ano, Ctihodná matko.“
Položila neotevřený dopis, který držela, a věnovala mi svou plnou pozornost. „Vše proběhlo v pořádku?“
Snažila jsem se příliš nepřekypovat spokojeností. „Přímo hladce. Bylo to přesně tak, jak jste vy a Sestra Vereda předpokládaly. Znamení na zrádci zářilo jasně a jed začal pracovat ve chvíli, kdy jsem odcházela.“
„Dobře.“ Přikývla spokojeně. „V bezpečí ses vrátila, ještě než stihli zpozorovat, že je mrtvý. Snadné první zabití, jak by to mělo být. Nikdo tě neviděl?“
„Nikdo kromě služebné, která si myslela přesně to, co předpověděla Sestra Beatriz.“ Zaváhala jsem, zaplavená lítostí, že rolník udělal skvrnu na mém jinak ukázkovém výkonu, ale věděla jsem, že nemohu riskovat ho opomenout ve zprávě, pro případ, že byl součástí zkoušky. „A farmář z polí, který se mě snažil zadržet. Kvůli flirtování, myslím.“
Koutky úst se jí zvlnily v pobavení. „Byla jsi schopná se o něj postarat?“
„Samozřejmě, Ctihodná matko.
Přimhouřila oči. „Zabila jsi ho?“
„Ne! Tak nebylo určeno, jelikož nenesl znamení.“
„Dobrá.“ Vypadala potěšená mým rozhodnutím. „Chceš si na pár hodin odpočinout, než se připojíš k ostatním?“
„Ne, děkuji.“ Byla jsem příliš vzrušená, nepodařilo by se mi usnout.
Usmála se, jako by to tušila. „Výborně. Jdi za Sestrou Thomine na dvorek. Nech své oblečení na posteli, Sestra Beatriz je v nejbližší době vypere.“ Kývla na zprávu, pak rozlomila pečeť na dopise. Než jsem vyšla z pokoje, zavolala: „Ismae?“
„Ano, Ctihodná matko?“
„Tvá druhá zkouška přijde brzy.“ Řekla, aniž vzhlédla od korespondence. „Nebude jednoduchá.“
Nemohla jsem přijít na to, zda byla její slova slibem či varováním, tak jsem je brala jako obojí. V dormitáři jsem se rychle převlékla a nechala šaty na posteli. Když jsem si oblékala svůj šedý hábit, vyhlédla jsem z okna. Sestra Thomine právě učila ostatní různé techniky boje, což jsem v případě zklidnění mého vzrušení zřejmě potřebovala. Spěchala jsem, abych se k nim připojila.
Čtyři mladší dívky společně bojovaly a Sestra Thomine čelila Annith. Jakmile mě zahlédla, mávla na mě, potěšená, že může svou povinnost přenechat někomu jinému. Annith byla v tomto umění velmi zručná.
Když odstoupila, formálně jsem se Annith poklonila. Opětovala mi úklonu, pak zaujala výchozí pozici. Učinila jsem to samé, zadržela uchechtnutí. Kdyby mě teď viděl ten rolník z hospody.
A pak na mě Annith zaútočila, v rychlém záblesku mrštných svalů a elegantních končetin. Když vstoupila do mého prostoru, omotala ruce okolo mého krku. „Jak to šlo?“ zašeptala.
„Perfektně.“ Odtáhla jsem její ruce a odstrčila ji pryč. „Tak hladce jako nejjemnější hedvábí Sestry Beatriz.“
Annith se přemístila na stranu, vzala mou paži a zkroutila mi ji za zády. „Žádné obtíže?“
Zaťala jsem zuby bolestí. „Ne. Kromě odsuzujícího úšklebku služebné a pár oplzlostí od opilce, ale to bylo všechno. Dokonce jsem viděla Mortainovo znamení.“ Zašeptala jsem.
„Ale vždyť jsi dosud neobdržela Mortainovy Slzy!“ oponovala a uvolnila sevření.
„Já vím.“ Snažila jsem se vyhnat samolibost ze svého hlasu, ale stejně v něm ve slabém záchvěvu zůstala. Abych ji rozptýlila, vyrazila jsem ostře vpřed, vyvedla ji z rovnováhy, vymanila se z jejího povoleného sevření a pokračovala v cestě, dokud jsem pevně nedržela pravou rukou její útlý krk. „Nestrachuj se. Myslím, že brzy nastane i tvůj čas.“
„Dívky!“ zvolala Sestra Thomine. „Dost tlachání, tedy pokud nemáte v plánu umluvit své oběti k smrti.“
Annith zatlačila na mé zápěstí. Moje ruka znecitlivěla, a ona se vysmekla z mého sevření. Snažila jsem se ji druhou rukou zachytit, ale byla kluzká jako úhoř.
„Žádné zprávy o Sybelle?“ zeptala jsem se, snažila se z ruky vytřást otupělost.
Annith okolo mě kroužila. Opět zaútočila na můj krk. „Ne, žádná ze Sester o ní neřekla ani slovo. A pokud o ní Ctihodná matka mluvila, činila tak, když jsem spala a nemohla poslouchat za dveřmi. Jako by Sybella přestala existovat.“ Řekla těsně předtím, než se mě pokusila škrtit.
Zastrčila jsem bradu, abych blokovala její pokus. „Jsem si jistá, že bude v pořádku.“ Má slova byla silně přidušená jejím snažením. „Koneckonců je to její třetí úkol.“
Annith zaúpěla a já věděla, že se jí myšlenky opět stočily na to, proč byly vybrány ostatní, jen ona ne. Chytla mě za ruku, zkroutila ji a pak ji využila jako páku v tlaku na mé rameno. Na krátký moment jsem se ocitla ve vzduchu. Přistála jsem bolestivě na zádech, vyrazila si dech, a lapala po něm jako ryba na suchu.
„Čtvrtý.“ Řekla Annith, zatímco na mě shlížela. „Je to její čtvrtý úkol.“



1 Bretaňci byli etnickou skupinou, která sídlila v Britannii ve Francii. Byli potomky emigrantů z Anglie, zčásti také Galů a Vikingů.
Francouzská nadávka, znamená mimo jiné i h*vno.

8 komentářů:

  1. Ehm, Paty - tuhle kapitolu jsi už zveřejňovala. :-D Teď by měla být na řadě šestá. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vidíš to, jak jsem šikovná. :D Už je to aktualizováno. Poslední dobou se mi to stává nějak často, asi bych potřebovala dovolenou. :D

      Vymazat
  2. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad. Lvice

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat